Záznam pořídil: Ing. Oldřich Ptáček, Střimelická 22, Praha 4 - Spořilov II,
              tel. 272763229, mobil 732954661

(Jednání svoláno na 10.00 hodin.)

(Broadcast Media, s. r. o., Rádio Beat)

Předseda pan Pospíchal (dále jen předsedající): Dobrý den! Vítám jak uchazeče o licenci, tak i veřejnost, z níž někteří jsou opět z uchazečů o licenci, nicméně nás těší, že máte zájem o celé veřejné slyšení.

Jedná se o veřejné slyšení v řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů s kmitočtem Brno – Husovice 107,0 MHz s výkonem 148 W. Tím toto veřejné slyšení zahajuji.

Z tohoto veřejného slyšení se pořizuje protokol a text vašeho vystoupení vám bude zaslán k podpisu.

Doba, kterou máme k dispozici pro vaše slyšení, je celkem 20 minut. Nejprve se představíte, navrhnete případné doplnění licenčních podmínek, které jsme od vás obdrželi v písemné podobě, potom budou následovat otázky členů Rady a vaše odpovědi a následně vaše závěrečné slovo.

Ve své žádosti byste se neměli vyjadřovat k žádostem ostatních účastníků tohoto licenčního řízení.

Snad ještě upozornění, že na udělení licence není právní nárok.

Rada je, až na jednoho ze svých členů, ve standardním složení. Myslím, že jednotlivé členy představovat není třeba, cedulky se svými jmény mají před sebou.

Prosím, abyste se představili, a máte slovo.

Pan Karel Kasal: Děkuji mnohokrát. Dobrý den! Jmenuji se Karel Kasal a jsem jedním z jednatelů společnosti Broadcast Media, s. r. o., která tady v Praze provozuje Rádio Beat.

Po mé pravé straně je pan Martin Hroch, ředitel naší rádiové stanice, vedle něj Jana Fučíková, další jednatelka naší společnosti.

Dobrý den Rado, pane předsedo, členové! Když chodím před vás, už jsem tady byl několikrát, vždycky si připravím text, který se de facto slovo od slova naučím, abych neurazil mou češtinou, abych měla správné pády.

Dnes jsem si řekl, že půjdu na vás od srdce a že to řeknu tak, jak mě to napadá.

Myslím si, že dnes je tu relativně méně žadatelů, ale přesto je zde několik lidí, kteří budou říkat, že jsou těmi nejlepšími. Já jsem jedním z nich, jenže vaším úkolem je najít toho správného. A když se podívám zpět na Rádio Beat v Praze, tak v době, kdy v Praze vysílá 18 rádií, ne jako před 5 nebo 10 lety, kdy jichž bylo třeba 7, si myslím, že jsme rekordně dokázali zajistit nárůst posluchačů, řádně se chováme vůči vám, dodržujeme naše licenční podmínky, snažíme se platit daně, i to děláme úspěšně, bohužel velmi úspěšně, takže si myslím, že jsme těmi správnými.

Přesto si myslím, že v době, kdy tržní hospodářství je takové, že v některých našich médiích jsou podnikatelé osočováni, možná, že dokonce správně, za to, že se něco utratilo za to, aby se hodně vydělalo, Beat prokázal, že naši posluchači, „bigbíťáci“, toto prohlédnou velmi rychle a jsou spokojeni, přesto jsme schopni udržet se jako ekonomická jednotka.

Myslím, že minulá Rada udělala mnoho chyb, ale chybu neudělala v tom, když nám udělila licenci. (Oživení.) A myslím si, že Rada je ráda. A já jsem hrozně rád.

Ještě bych řekl jednu poznámku, než předám slovo skutečnému odborníkovi vedle mě, a to že Beat je fenomén. A teď vám řeknu, že to není tím, že se biju na srdce, na mou hruď, ale řeknu vám proč.

Možná, že jste si všimli, že v kinech je promítán film, který se jmenuje Terminál, s Tomem Hanksem. Je to o člověku, který se nachází, zákony jsou takové, jako jsou, v terminálu v Paříži. Je to skutečný příběh. Ten člověk už je tam 16 let, i když posledních šest už může do Francie, ale už se bojí z terminálu odejít.

Vzpomněl jsem si, že jsem se svou maminkou byl ve stejné situaci. Ne 16 let, ale 24 hodin. Je to ale zážitek, který se vryl do mého srdce a paměti.

Psal se rok 1984, nebylo to v Paříži, ale bylo to v Praze-Ruzyni. Letěli jsme z Amsterodamu do Budapešti s mezipřistáním v Praze, kde moje těžce nemocná maminka chtěla ve své zemi umřít.

Úřady v té době, pět let před revolucí, nám tuto možnost nedaly. Protože ale maminka nedodala vstupní vízum, ani východní vízum, nikde jinde nás nechtěli, takže jsme 24 hodin žili v tranzitu. Co mě ale v té době nejvíce trápilo, bylo to, že staré paní, která už potom nechtěla jenom umřít, ale prosila, aby jí úřady nechaly jet na Olšany, aby se mohla rozloučit se svými rodiči, nedovolili ani toto. Pět let před revolucí!

A já si říkám: to je neuvěřitelný, co se stalo. Není to možná změna v nás, protože za pět let se úřady nemohou jen tak změnit, a vy dobře ve vašem Úřadu víte, jak je těžké úřadovat a jak je těžké rozhodovat, jak je těžká naše nová demokracie. Přesto všechno ale jsem tady a přesto jsem dostal od vás nebo od úřadů České republiky licenci k vysílání rádia, které vysílá klasický rock. Hudba „bigbíťáků“, kteří v té době by sem jistě mou maminku rádi pustili a rádi ji nechali umřít ve své zemi, to je onen fenomén. Že její syn tady může podnikat a že vás může demokraticky žádat o licenci.

Děkuji mnohokrát. Jestli nedostanu od vás nic víc, pak umřu jako spokojený člověk. Děkuji. Nashledanou!

Pan Hroch: Ve své žádosti nežádáme o nic jiného než o rozšíření programu rádia Beat s licenčními podmínkami, které plníme v Praze, a monitoringy prokazují, že je plníme na území, které pokrývá signál Brno – Husovice 107.0 MHz.

Rádio Beat je privátním rádiem žijícím pouze z reklamy a ze své komerční činnosti. Přesto musím říct, že jako jedno z mála investuje veškeré prostředky do rozvoje programu. Žádná jiná soukromá lokální rozhlasová stanice neprovozuje tak pestrý program. Vnímáme to jako nutnost a možnost rozšíření Rádia Beat, jako možnost získání dalšího trhu, dalších prostředků, abychom je mohli opět investovat do rozvoje programu a našich speciálních pořadů, jejichž náplň tvoří podstatnou část naší žádosti. Chtěl bychom využít této šance.

To je asi vše a jsem připraven na vaše dotazy.

Předsedající: Děkuji. Prosím o dotazy členy Rady. O slovo se hlásí paní Vaculíková.

Paní Vaculíková: Proč si myslíte, že cílovou skupinou jsou muži střední generace? Vždyť to není pravda. Já také poslouchám toto rádio, stejně tak moje dcera, a nejsme muži.

Pan Hroch: Posloucháte ho možná proto, že vás zajímá, ale je to cílová skupina, na kterou se orientujeme. My musíme mít vlastní tvář, a tu nějakým způsobem vymodelujeme, když se soustředíme na konkrétního člověka.

Dnes a denně se potkáváme s posluchači a snažíme se líp a líp modelovat jeho obrázek o tom, jak žije, jaké má postoje apod. Poslouchají nás ženy, i když program není pro ně opravdu prvotně vytvářen.

Paní Vaculíková: Poslouchají vás studenti.

Pan Hroch: Ano. Myslím, že to je o tom, že dáváme nějakou přidanou hodnotu, a to v tom, že děláme specializované hudební pořady, společenské pořady, není to jenom kolovrátek na hudbu a velmi primitivní uvádění: dohrálo, bude hrát. Jdeme jinou cestou. Tato cesta je náročnější, protože znamená investování velkých prostředků do programu, je náročnější i organizačně, ale my to vidíme jako šanci. Chybí to tu, nechceme dělat další v uvozovkách lacině odfláknuté privátní komerční rádio.

Pan Kasal: Ještě bych řekl, že když vyrůstaly holčičky, dávaly se jim u nás panenky, učili jsme je dělat bábovky, pak se ale svět změnil a myslím si, že ženy, a to jak mladé, tak ve středním věku, i babičky už mají jiný pohled na svět, a i my, kteří máme rádi tuto hudbu, musíme si uvědomit, že taková ta dívka, která má ráda jenom balady, už je také minulostí, že je více žen, které mají rády tvrdší hudbu. A proč ne? Není to jenom doména mužů.

Paní Vaculíková: Ještě jeden dotaz. Máte to omezené do roku 2007. Není škoda, že to vážete na licenci, kterou máte na Prahu?

Pan Hroch: Děláme to z důvodů jasné transparentnosti. Chceme mít sjednocené licenční podmínky a v podstatě nevidíme problém sjednotit i dobu licence a požádat potom společně o prolongaci.

Rádio Beat bez Prahy nemá smysl v Brně, nevidíme to takto ekonomicky, a naopak. Jsou to spojené nádoby, takže nač tady otevírat prostor nějakým spekulacím, že když nám někde propadne licence, zbude nám jinde. Myslím si, že by to nebyla férová hra. Tady říkáme jasně, že pro nás je to rozšíření na nové trhy a jeden bez druhého nemůže fungovat.

Pan Pejřil: Vaše rádio, Karle, znáš. Pro nás vybírat z rádií je nevděčná role, a to už proto, že buď to můžeme brát idealisticky nebo jakýmkoliv jiným způsobem, ale musíme se na tom shodnout. To znamená, že každý dá nějaký hlas, a my o tom budeme následně diskutovat.

Kdybys tady seděl v naší kůži, co bys u tohoto rádia uvedl jako nejtěžší váhu, kterou toto rádio má, pro kterou bys ho vybral?

Pan Kasal: Proto jsem o tom, když jsem sem jel, přemýšlel, jak je to asi z vašeho pohledu. Jsem rád, že František se ptá z mého pohledu, z pohledu člověka, který už skutečně v rádiu od roku 1974 dělá.

Myslím si, že empiricky je to jednoduchý dokázat, kdo má nejlepší rádio, protože je tam několik kritérií, která se dají změřit: jsou to poslechovost, obchodní výsledky a hlavně jak se tento objekt chová. A v tom je právě výhoda objektu, který už vysílá. Samozřejmě když někdo přijde a žádá, aniž by měl rekord, to má těžší, ale i ten může, stejně jako my, předat nějaký doklad.

Myslím si ale, že vy jako Rada musíte mít vztah k broadcasterům, i když já jsem ve hře jenom tři roky, ale někteří lidé tu jsou už deset let, kteří se skutečně snaží ve vztahu k Radě buďto oznámit nebo žádat nebo spolupracovat na každém kroku svého vysílání. Jsou tu jistě ale lidé, kteří stále vysílají dál a kteří to nedělají.

Řekl bych, že být radním, bylo by to jedno z mých hlavních kritérií: podívat se na člověka jako na občana, obchodní jednotku, a samozřejmě na sledovanost a výsledky obchodního podnikání.

Pan Hroch: Řekl bych, že to je rozhodnutí, za které se nebudete stydět. (Oživení.)

Pan Kasal: To je ještě silnější, než jsem říkal já.

Pan Hroch: Myslím to zcela vážně. Ať se to nahrává. My ten program děláme opravdu poctivě.

Pan Kasal: Ještě bych připojil jednu poznámku, protože Martin je velice emotivní a velmi těžce pracující člověk v našem rádiu. To ale neznamená, že za rozhodnutí, která Rada udělá, se členové stydí. To bych jenom chtěl dodat. (Oživení.)

Paní Ondrová: Četla jsem si pečlivě materiál, který jste nám dodali, a opravdu musím potvrdit to, co jste říkali, že neděláte svou práci nahodile a jenom proto, aby se v rádiu něco hrálo, že máte promyšlenou koncepci, a to je bezvadný. Také poslouchám vaše rádio, když jsem ovšem v Praze.

Chtěla bych se ale zeptat na brněnskou hudební scénu a brněnská hudební média. Máte je zmapovány? Víte, že jich je tam celá řada, každý máme před sebou seznam, kolik je tam slyšitelných rozhlasových médií. Dělali jste si nějaký průzkum, zabývali jste se tím nějak, když o tuto oblasti máte zájem a chcete do ní vstoupit? Máte jasno, které posluchačské skupiny jsou pro vás základní? Brno je totiž jiné než Praha.

Pan Hroch: Nemyslím si, že tato specifika by byla až tak kritická. Co se týče brněnské scény realita je v našem programu celá obrácená. My jsme ji začali šířit v Praze.

Za mnou sedí Pavel Vaně a možná tuší, že mu chodí i nějaké tantiémy z Rádia Beat (oživení, smích) protože sestavy, ve kterých fungoval, hraje také, takže to je prostě nedílná součást. Víme, že komunita fanoušků rockové muziky se prolínala. Oni jezdili do Brna a z Brna do Prahy. V tom není nějaké specifikum.

Známe brněnský trh, víme, jaká jsou tam rádia, jak se zaměřují, a že některá se i v uvozovkách věnují podobným žánrům. Jediný rozdíl je v tom, že si myslíme, že tento program opravdu děláme nejsofistikovaněji.

Pan Kasal: Jenom bych dodal, že si to nemyslíme jenom my, a teď vůbec nechci, aby to znělo tak, že se opět biju v prsa, ale říkají nám to také naši posluchači.

Předsedající: Má někdo nějaký další dotaz? (Nikdo.) Máte tudíž ještě prostor pro závěrečné slovo.

Pan Kasal: Moje závěrečné slovo je, pokud pan Hroch nechce ještě něco dodat, že vám přeji, aby vám den utíkal rychle a abyste rozhodli co nejlépe. Děkuji. (Oživení.)

Předsedající: My si chceme užívat života, a to se vším všudy, a nechceme, aby nám utíkal rychle.

Děkujeme vám a končím tuto část veřejných slyšení.

(Rádio Pálava, s. r. o., DOBRÉ RÁDIO)

Předseda pan Pospíchal (dále jen předsedající): Dobrý den! Vítám vás tady a zahajuji s vámi veřejné slyšení v rámci licenčního řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů s kmitočtem Brno – Husovice 1107,0 MHz s výkonem 148 W.

Z tohoto veřejného slyšení se pořizuje protokol, text vašeho vystoupení vám bude zaslán k podpisu.

Doba určená pro vaše vystoupení je 20 minut, a to včetně otázek členů Rady a vašich odpovědí na ně.

V tomto licenčním řízení navrhujete doplnění znění licenčních podmínek tak, jak jste je zaslali v písemné podobě.

Upozorňuji, že na udělení licence není právní nárok.

Ve svém vystoupení se nevyjadřujete k žádostem ostatních účastníků.

Teď vás požádám, abyste se představili, a máte slovo.

Paní Jana Svobodová: Vážená Rado, dobrý den! Přijeli jsme vám představit náš projekt nové rozhlasové stanice Brno DOBRÉ RÁDIO.

Nejprve mi dovolte, abych vám představila společnost Rádio Pálava, s. r. o., která o tuto licenci žádá.

Rádio Pálava, s. r. o., jsme založili my tři: Pavel Váně, Ing. Michal Plachý a já, Jana Svobodová, již v roce 2000 ryze za účelem provozování rozhlasového vysílání stanice Rádio JIH, kterou provozujeme již čtvrtým rokem a myslíme si, že úspěšně, na jižní Moravě.

Jelikož se každý z nás pohybuje už více než deset let v rozhlasovém průmyslu, chtěli bychom naše zkušenosti zúročit a využít v tomto projektu nové brněnské rozhlasové stanice DOBRÉ RÁDIO, jehož program vám představí Pavel Váně.

Pan Michal Plachý: Ještě bych doplnil určitou perličku. Nevím, jestli mám dobré informace, ale pravděpodobně jde o první společnost, která byla založena na základě vztahu původního majitele, broadcastra, Rádia Krokodýl, kterým jsem já, a zaměstnanců tohoto rádia v Brně, kdy Pavel Váně byl a stále je programovým rozhlasovým ředitelem těchto rádií, a Jana Svobodová jako ředitelka rádia. Dohromady jsme my tři jako společníci založili společnost a tato úspěšně žádala o licenci na Rádio JIH.

Je to možná určitá perlička, kterou jsem chtěl doplnit.

Pan Pavel Váně: Takže je to neobvyklé. Vzal bych si slovo a trochu bych vám představil náš program.

Jmenuji se Pavel Váně, celý život jsem muzikantem, představitelem právě této brněnské hudební scény, posledních deset let se věnuji především rádiu.

DOBRÉ RÁDIO je formátem rádia, který jsme zkráceně nazvali folk and country, formátem, ke kterému by už asi nebylo co dodat, mělo by být všechno jasné, ale myslím si, že tento folk and country se právě liší tím, jak se tato programová složka namíchá, nebo především hudba, která je nejdůležitější částí, protože se jedná především o hudební rádio s informačním servisem.

Rádio by mělo být programováno právě dobrou znalostí terénu, ve kterém se v Brně a okolí pohybujeme, a protože si myslím, že v hudbě se trochu Brno, jižní Morava nebo Morava vůbec liší od ostatních regionů, protože je to region, ve kterém stále ještě daleko víc žije i lidová muzika, je to stále region, ve kterém lidé ještě dodnes umějí zpívat a rádi zpívají, a to i veřejně. Bydlím třeba v Brně v předměstí Kohoutovice, což je sice předměstská čtvrť, ale například v tomto předměstí máme hody, kde mladí lidé zpívají lidové písně, zastaví se doprava na ulici a lidé tančí, dokonce umí zatančit i besedu.

Říkám to jenom proto, že vím, že díky tomu tam tato muzika trochu žije, lidé tuto hudbu vnímají možná trochu citlivěji, a proto si myslím, že třeba akcent na programování takovéto muziky by měl být především v melodické skladbě.

Myslím si, že znám dostatečně brněnskou scénu, na které jsou již zastoupeny právě některé typy vysílání, a tento formát momentálně v Brně není. Chtěli bychom ho udělat právě tak, abychom především zdůraznili regionalitu, tzn. znamená, že i ve zpravodajství bychom chtěli především zdůrazňovat místní zprávy a místní děj a tak reagovat na současné dění v Brně, a i hudba by se tomu měla podřídit. To znamená, že to není jenom čistý formát folk and country, ale tyto melodické hity pokladnice světového folk and country by měly být doplněny ještě vhodným mixem současné pop music, a chtěli bychom dát prostor i místním kapelám a zpěvákům, kteří tolik prostoru jinde třeba nemají.

Ještě stručně k formátu. Naší cílovou skupinu by měli být především posluchači ve věku 30 až 50 let s přesahem 25 až 60 let, což znamená, že tento formát je velmi široký a myslím si, že to právě reflektuje i onen zájem společnosti o tuto hudbu, který je poměrně dosti široký.

Ještě jsem chtěl zdůraznit právě onu regionalitu i v informačním servisu. Samozřejmě počítáme nejen se zpravodajstvím vycházejícím z podkladů ČTK a internetu, ale i ze sítě našich místních zpravodajů z Brna a širého okolí.

Pan Plachý: Znovu bych doplnil určitou perličku o tom, co jsme vymysleli pro DOBRÉ RÁDIO.

Ve zpravodajském servisu se to jmenuje „Dobré zprávy“. Myslím si, že těch špatných zpráv je asi všude dost, naopak si myslím že velká média se na ně nějak těší nebo zaměřují a snaží se nám ukázat, že celý svět je v plamenech a v krvi. My proto budeme vysílat i dobré zprávy. Ne tak, že bychom opomenuli ty běžné, racionální zprávy ze světa i z regionů České republiky, ale v těchto zprávách by se měly objevit až takové drobnosti, jako že se třeba někde narodilo nějaké dítě, ať už v prvním roce nebo nějak výjimečné, že se někdo z významných osobností, ale i běžných, prostých brněnských občanů vdal či oženil, a mělo by se to týkat i všech úspěchů v rámci Brna, co se podařilo, nejenom to, co se nepodařilo. Takže dobré právy na Dobrém rádiu.

Předsedající: Děkuji za toto vstupní představen. a prosím o případné dotazy ze strany členů Rady.

Pan Pejřil: Přivítal jsem vaši regionalitu, to je bezva, Dobré zprávy, o kterých jste mluvili nakonec. To se mi také líbí, protože si opravdu myslím, že zpravodajství je přeplněno neradostnými zprávami. To je tudíž fajn.

Píšete zde, že počítáte s posluchači ve věku od 30 do 50 let s přesahem 25 – 60 let, takže jsem rád, protože stále ještě patřím do tohoto přesahu. (Oživení.) Bylo by dobré, kdyby bylo uvedeno „od narození do smrti“. (Oživení.)

Chtěl jsem se vás zeptat, ale vy jste vlastně na otázku „co ve vašem rádiu pokládáte za něco výjimečného nebo prvořadého“ odpověděl. Je to prakticky regionálnost.

Líbí se mi tam ty vaše menšiny, že se vlastně snažíte dostat do tohoto rádia život.

Pan Plachý: Je to nejenom regionálnost ve chtění, ale regionálnost v tom, že už ji vlastně deset let dokazujeme, takže opravdu tento region dobře známe, a Pavel už dnes používá, byť se nemůže plně rozvinout, ve své práci tyto folklorní věci ve vysílání, a tady se vlastně naskýtá dostatečný prostor k tomu, aby mohl stoprocentně nasadit všechny své znalosti, své známosti atd.

Pan Váně: Skočil bych do řeči. Ona je tam totiž výhoda osobního kontaktu jako muzikanta. Já znám spoustu lidí, muzikantů, kteří tuto hudbu dělají, takže vím, že třeba Čechomor je nyní velice populární kapelou, která hraje muziku s názvuky lidové hudby, ale toto je věc, kterou tam už dávno známe, to už dělal Hradišťan před 15 lety s Vlastou Rédlem atd.

Chceme právě tyto věci trochu podpořit, aby se dostaly do širšího povědomí v celé republice, ale to vždycky musí někde začít. To znamená, že někdo to rozjede a ostatní rádia se potom přidají, když se pokusíme vytvořit třeba nějaký hit v takovéto začínající činnosti, nějaké novinky atd.

Je to tudíž nejen folk and country, ale teď jsme také tak trochu nakousli i takovou tu etnickou záležitost, kterou bychom chtěli do tohoto vysílání dostat, i takovou tu tzv. hot music, tzn. vlastně reakci na nejrůznější speciality lidí hudby, která se ovšem dostává spíše prostřednictvím popu, protože ne všichni přijímají čistý tvar lidové hudby jako takové, ale například mládež k tomu potřebuje trochu nějaký ten zvuk bubnu a rytmus, čímž to vezme za své. Tato složka by tudíž měla být jednou částí muziky, kterou bychom tam použili.

Pan Plachý: Jenom bych ještě dodal, že vlastně kmitočet skutečného šíření, o který se jedná, má své epicentrum, asi 80 procent, nevím přesně, v prostoru Brna, kde v některých částech vlastně žije opravdu velmi hustě gros romské populace.

Samozřejmě nemůžeme vysílat pro někoho, kdo tento signál nepřijme, ale velmi vážně počítáme i s touto populací a s rómským posluchačem a myslíme si, že on vlastně má přirozeně, historickým vývojem k folku velmi blízko. Budeme se pochopitelně snažit, i když nevím, s jakým úspěchem, nasazovat i případně nějaké rómské písně, ale měly by být takové, aby to vytvářelo celkový kolorit tohoto prostředí, nejenom speciálně pro Romy. To ale v žádném případě jako podstatnou složku.

Pan Vaně: Oni už dnes mají spoustu hitů: Věra Bílá, Kalea (?), Gluočar (?) a další, to je spousta kapel, které jsou dnes opravdu známé.

Myslím, že o této muzice se dnes nedá už mluvit tak, že by byla vysloveně menšinová, nebo že by zajímala opravdu jenom Romy. Myslím si právě, že vliv rádia na soužití těchto skupin je právě v tom, že může míchat koktail této muziky z nejrůznějších etnických zdrojů.

Pan Plachý: To je opravdu skutečnost, kterou je potřeba výrazně podtrhnout, že veliké procento posluchačů, ať už to bude to či ono rádio, desítky procent, možná nadpoloviční většina, by se vlastně měla skládat z této romské populace, i když se k ní nehlásí, což je zajímavé.

Zajímavé je, že při sčítání lidu v roce 2001 se v celém městě Brně přihlásilo pouze 393 lidí k romské národnosti. Kdybych to ovšem přehnal, je to tak jeden dům, a těch domů je tam hodně. (Speciálně v Husovicích.)

Myslím si tudíž, že opravdu každý musí počítat s tím, že značná část posluchačů bude romské národnosti.

Předsedající: Děkuji, ale prosím, abyste byli stručnější, protože nám nezbývá mnoho času. Prosím, o vaše další dotazy.

Paní Ondrová: Myslím si, že nejenom já, ale i mí kolegové vnímají vaši absolutní znalost brněnské hudební scény. Já prostě tvrdím, že je jiná, než je většina hudebních scén v jiných městech republiky. Je to specifické hudební prostředí, které znáte dobře.

Vy už jste mi hodně odpověděli na národnostní menšiny, ale přece jen bych šla více do konkrétna. V tomto projektu na jedné straně hovoříte o tom, že byste rádi plnili komunikační funkci národnostních etnických menšin atd., především pomocí hudby, ale také podporou kulturních akcí a částí informačního servisu věnovaného těmto otázkám.

Představujete si to tak, že budete podporovat národnostní menšiny? Zatím byla řeč jenom o Romech, určitě tam ale jsou i jiní: je tam vysokoškolské prostředí, je tam spousta jiných národností než jenom národnost romská. V čem by měl spočívat tento informační servis? Jenom třeba v poukazech na nějaké kulturní aktivity nebo i v rozhovorech?

Pokud byste chtěli tyto kulturní akce podporovat, potom jak? Jestli jenom nějakou anotací v médiích nebo přímou účastí na nich, spolufinancováním, vydáváním nějakých materiálů apod.?

Pan Plachý: Sice známe toto prostředí, ale díky tomu, že nikdo z nás se tam nepohybuje, těžko bychom si mohli hrát na to, že dokonale známe problematiku těchto menšin, ač jsme schopni ji ve vysílání dokonale reflektovat.

Mám to tudíž spíše založeno na spolupráci s organizacemi. Jsou to většinou příspěvkové organizace, které s těmito menšinami fungují právě v tomto teritoriu Husovic, a ono se to potom přetahuje na ulici Bratislavskou, Francouzskou, Vranovskou, které jsou možná známějšími ulicemi pro Brno, kde sídlí romské středisko, které se zabývá hlavně dětmi. Máme tam konkrétní lidi a konkrétní kontakty.

Pan Vaně: Já bych to zestručnil. Ona to většinou není finanční podpora, ale spíše nějaký ten „oznam“ a třeba hudební ukázky atd., protože pravdou zase je, že někteří lidé ani tuto muziku třeba neznají.

Pan Plachý: Středisko romské kultury, romské muzeum, IQ Roma, to všechno jsou organizace, které vědí, a my v podstatě na základě spolupráce jsme schopni a ochotni tam přijít a dát jim určitý prostor, který v podstatě zredigujeme, ale jeho obsahovou složku by měli zařídit oni, aby působila co nejlevněji?

Předsedající: Děkuji. O slovo se dále hlásí paní Vaculíková.

Paní Vaculíková: Jenom krátce bych se chtěla obrátit na pana Ing. Plachého a velmi ocenit tuto práci, která je dokonce odlišena barevně, protože jsou to všechno tři projekty …

Pan Plachý: Je to společná práce ještě dalších lidí, kteří by se sem nevešli.

Paní Vaculíková: Ano, pod kterým je vaše jméno. Vidím, že jste tento vysílač nenechal ležet ladem a že jste se pokusil nabídnout nám tři absolutně odlišné formáty.

Tento se mi velmi zamlouvá, ale nebudete si konkurovat právě s Rádiem Krokodýl?

Pan Plachý: Právě že ne. V těchto třech projektů není nic, co by dublovalo jakékoliv rádio, nejenom Rádio Krokodýl, protože to je zbytečné, a tento kmitočet není dostatečně silný na to, aby ho bylo možné provozovat konkurenčněschopně a možná i na základě vlastního rozpočtu. Každý z těchto tří projektů se také vlastně opírá o již fungující stanici, o již fungující lidi, o zázemí, know how, techniku.

Když to zase „přepísknu“ teď máme dobrý mix pult, který dokážeme použít. Je plně funkční, ale už je v těch rádiích nový, takže my ho použijeme na rádio, které je tak těžko samotné ekonomicky ufinancovatelné. Navíc také věřím tomu, že každý, kdo to dostane, ať se tváří jak chce, nebo nevím, jestli se tady bude někdo tvářit tak, že bude dělat jenom toto malé pro Husovice, buď nedožije ani jednoho, dvou, tří let, bude záležet na tom, kolik bude mít peněz na začátek, ale bude muset žádat o další a další dokrývače, rozšiřovat to na Brno, a může se z toho stát plnohodnotný projekt. Tento projekt tudíž nesmí dublovat žádné rádio. (Děkuji.)

Pan Žák: Mám jenom formální otázku. Lidové písně se nezpívají jenom v Brně. (Oživení.)

Pan Vaně: To já vím.

Pan Plachý: Jura Pavlica je už dnes spíš Pražák. (Oživení.)

Pan Žák: Dále jsem se chtěl zeptat, jestli byste měli něco proti tomu, kdybyste dostali licenci, aby vaše programové podmínky byly zveřejněny.

Pan Plachý: Ne, nebyly. Myslím, že naopak, protože každé zveřejnění je k dobru věci. Jenom bych řekl, že v případě, že by se to zveřejnilo, největšími chudáky budete tady vy, protože budete možná zavaleni různými grafomany, kteří budou stále psát o tom, kde se co dodržuje, nebo kde se co nedodržuje, ale z mého vlastního pohledu, pokud byste se případně k této práci obětovali, jsem pro zveřejnění čehokoliv. Proto máme transparentní jak společnost, ekonomické zázemí, zázemí společnické, programové, technické, všechno máme k dispozici, abychom to mohli říci veřejně.

Předsedající: To je dobře, to je důležité. Má ještě někdo z členů Rady nějaký dotaz? (Nikdo.)

Máte tudíž ještě možnost říci závěrečné slovo.

Pan Vaně: Myslím, že už jsme řekli úplně všechno, ale doufáme, že některý z našich projektů, které opravdu vychází z toho, jak jste řekla, abychom zaplnili ještě nějakou možnou díru v Brně, se ujme.

Předsedající: Dobře, děkujeme. Končím toto veřejné slyšení v rámci licenčního řízení a žádám, aby byl pozván další účastník.

(Country Rádio, s. r. o.)

Předseda pan Pospíchal (dále jen předsedající): Zahajuji vaše veřejné slyšení v řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů s kmitočtem Brno- Husovice 107.0 MHz s výkonem 148 W.

Z tohoto veřejného řízení se pořizuje protokol a text vašeho vystoupení vám bude zaslán k podpisu.

Máte 20 minut na své vystoupení a to včetně otázek členů Rady a vašich odpovědí na ně.

Ve svém vystoupení se nemáte vyjadřovat k žádostem ostatních žadatelů.

Ještě upozorňuji, že na udělení licence není právní nárok.

Prosím, abyste se představil, abyste představil vaši společnost, a máte slovo.

Jan Zilvar: Vážená Rado, dobrý den! Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Jan Zilvar, jsem generálním ředitelem Country Rádia a dnes zastupuji naši společnost na základě plné moci, která mi byla udělena k tomuto jednání.

Pokud jde o frekvenci 107.0 MHz a o Brno, možná se sluší na začátek připomenout, že je to z pozice Country Rádia třetí pokus o to propracovat se do této lokality, že o tuto lokalitu dlouhodobě bojujeme, dokonce jsme na tomto území spustili a po nějaký čas provozovali středovlnné vysílání, které přineslo určité výsledky, na základě kterých stavíme naši další práci a naše další úsilí směrem k uchopení brněnského éteru.

Představovat Country Rádio je poměrně snadnou záležitostí, protože je to transparentní stanice s jasným formátem, která tady působí více jak 13 let na našem mediálním trhu, a za celou dobu své existence byla v zásadě úspěšná na mediálních trzích, na kterých se pohybovala, vede žebříčky poslechovosti, je bezproblémová a daří se jí vcelku dobře.

To, co se jí nedaří, je tento úspěšný formát, se kterým zdobí v Praze a ve středních Čechách, přemístit někam za rámec tohoto pokrytí. Samozřejmě této dnešní příležitosti chceme k tomuto využít.

Pokud si položíme otázku proč zrovna Brno, tak je jasnou věcí, že na základě analýz a i zkušeností, které máme s provozováním středovlnného vysílače, jsme nabyli názoru, že v Brně je jasná a velmi početná cílová skupina našich potenciálních posluchačů, kteří samozřejmě chtějí formát folk a country, který od začátku svého působení tady vysíláme, a po nějakou dobu dokonce i jako jediná stanice a první rádio svého druhu v Evropě, které bylo čistě country. Tato skupina existuje a naše úsilí je toto vysílání do Brna přinést, protože víme, že ho posluchači chtějí a dokonce se ho dožadují takovým veselým způsobem, že třeba volají do vysílání, když tam děláme nějaké rozhovory na téma „Country rádio“, a ptají se nás: co máme udělat pro to, abychom vás tady mohli chytit jinak než na internetu atd.?

My se tudíž samozřejmě snažíme touto formou se k nim dostat a doufáme, že úspěšnost Country Rádia nám pomůže.

Do Brna přineseme to, co tam tak trochu je, ale ne úplně v této formě. Když jsem si dělal monitoring ostatních rádií zjistil jsem, že od té doby, co mediální trh v Brně roste, určitá média se zaměřila na žánr, který bezezbytku naplňujeme, nicméně je tam obrovský prostor právě proto, že nikdo zatím nenašel odvahu se tomuto žánru věnovat ve sto procentech svého zaměření, v čistotě, kterou představuje folková country, trampská muzika a příbuzné žánry, a o to se chceme pokusit.

Vzhledem k tomu, že už dnes spolupracujeme s firmami, vydavatelstvími, s pořadateli festivalů, kteří v regionu Jihomoravského kraje, v Brně a jeho okolí pořádají různé žánrové akce, víme, že by tento formát a tato spolupráce byly velmi úspěšné. O tom není sporu. Důkazy jsou tady ve festivalech ve Strážnici, mám na mysli Festival slunce, ve spolupráci například s Indees Record (?), což je velmi zajímavé, úspěšné a nezávislé hudební vydavatelství, které se zaměřuje na tuto žánrovou muziku a etnickou hudbu zároveň.

Spolupráce s kapelami, které v lokalitě hrají retuše. Jako první mě napadá Folk team a zároveň jsem si uvědomil, že dnes taková zajímavá kapela, která se jmenuje „Čanky show“ (?), natáčí u nás hodinový pořad, což je typicky brněnská záležitost, a Pavel Váně jistě bude souhlasit, že to je velmi osobitá věc.

My v podstatě s tímto regionem spolupracujeme a jsme tam. Jediný problém je v tom, že tam nevysíláme signál, který bychom tam rádi měli. Tolik na úvod. Děkuji.

Předsedající: Děkuji. Má někdo z členů Rady nějaký dotaz? Pan Žák.

Pan Žák: Položil bych stejnou otázku jako před chvílí: jak by to bylo u vás se souhlasem ke zveřejnění programových podmínek?

Pan Zilvar: Určitě můžu mluvit za vlastníky společnosti, že jsme transparentní společnost a netajíme se ničím, ať už technickou částí licence nebo licenčními podmínkami. Nemáme co skrývat.

Předsedající: Děkuji. S dotazem se dále hlásí kolega Novák.

Pan Novák: Chci se zeptat, jestli máte zmapovány rozdíly mezi brněnským a pražským posluchačem, a v čem byste chtěli v budoucnosti, jak tady o tom píšete, tohoto brněnského posluchače zaujmout.

Navazuji na váš písemný materiál, který jste nám dali.

Pan Zilvar: Chceme postupovat per partes, nechceme se vrhnout do něčeho, co nejí úplně probádanou oblastí.

Když jsme vysílali na AM (?) frekvenci, v zásadě jsme nepozorovali žádné významnější rozdíly, teď mně tato segregace trochu nevyhovuje, ale je potřeba to takto říci, mezi pražských a brněnským posluchačem. Snad jedině, a to si myslím, že je možná nosnou věcí, v hudebním formátu přinést větší množství regionálních kapel, se kterými komunikujeme, které mají prostor v našem vysílání, ale třeba v nějakých budoucích odpojovácích a ve vlastních pořadech by měly větší prostor. Myslím si, že v této hudební oblasti je to jasná věc.

Pokud se týká mluveného slova nebo zpravodajství potom právě tím, že jsme vysílali jakoby z jednoho místa pro tyto dva v zásadě rozdílné regiony, ověřili jsme si, že objemem zpráv a jejich cílením v rámci jednoho zpravodajského celku je možné podchytit oba regiony.

Pan Novák: Plus dopravní zpravodajství.

Pan Zilvar: Ano, to je samozřejmé. (Děkuji.)

Předsedající: Děkuji. Má ještě někdo nějaký další dotaz? (Nikdo.)

Nejsou-li další dotazy, máte nyní možnost říci ještě závěrečné slovo.

Pan Zilvar: Ono se vždycky složitě říká poslední slovo, protože je jasné, že tady nejsme naposledy, (oživení), protože co nevidět budou veřejná slyšení na severočeské kmitočty, kdy se jistě tady uvidíme znovu.

Možná bych ale k tomu řekl, že historie Country Rádia, jeho transparentnost a jeho vyjasnění v úsilí o podchycení formátů, kterými se zabývá, a úspěšnost v této oblasti nás jasně opravňuje k tomu o tuto licenci žádat a tvrdě usilovat, a budeme rádi a zhostíme se toho beze zbytku. Pokud bychom ji dostali, budeme ji skutečně provozovat zodpovědně a doufám, že úspěšně.

Předsedající: Dobře, děkuji. Ukončuji veřejné slyšení s vámi a zároveň vyhlašuji přestávku do 11.00 hodin.

(Domov Media, s. r. o, Rádio DOMOV)

Předseda pan Pospíchal (dále jen předsedající): Prosím abyste pozvali zástupce DOMOVa MEDIA, s. r. o., s programem Rádia DOMOV.

Zahajuji veřejné slyšení v řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů s kmitočtem Brno – Husovice 107.0 MHz s výkonem 148 W.

Doba určená pro vaše vystoupení je celkem 20 minut, a to i s otázkami členů Rady a s vašimi odpověďmi.

V tomto veřejném slyšení máte možnost navrhnout doplnění licenčních podmínek tak, jak jsou uvedeny v písemné podobě.

Ve svém vystoupení se nemáte vyjadřovat k žádostem ostatních žadatelů.

Pořizuje se protokol, který vám bude následně zaslán k podpisu.

Ještě sdělení, že na udělení licence není právní nárok.

Teď se, prosím, představte a máte slovo.

Vážená Rado, krásný den! Jmenuji se Zdeňka Kamišová a pro společnost DOMOV MEDIA, s. r. o., spolupracuji konzultačně v oblasti marketingu a PR. Jsem tady proto, abych vám představila pana jednatele a pana ředitele společnosti DOMOV MEDIA pana Jana Boštíka, který vám o společnosti a vůbec o našem projektu Rádia Domov poví určitě víc.

Pan Jan Boštík: Děkuji za slovo. Též vás zdravím, vážená Rado!

Jmenuji se, jak už bylo řečeno, Jan Boštík, zastupuji tady jako jednatel Domov Media, s. r. o., která se tady v dnešním slyšení před vámi uchází o vstup do rozhlasového éteru na kmitočtu Brno – Husovice 107.0 MHz.

Dovolte mi, abych teď pár minut mluvil poněkud obšírněji, protože jsme společností, která se uchází o vstup na rozhlasový trh jako nováček, takže budu říkat některé věci trochu z větší šíře a obecněji.

Naše společnost Domov Media, s. r. o., a to bych chtěl říct hned na začátku, je krytá dvěma dostatečnými zdroji finančních prostředků, které pocházejí z obou stran společníků, a dále ještě ze třetího zdroje, kterým jsou určité zahraniční a tuzemské práce, které budou provádět v případě získání licence investiční a programovou investici.

Kolegyně slečna Kamišová bude v případě udělení licence naší obchodní ředitelkou a vedoucí PR aktivit společnosti.

Budu pokračovat. Do éteru, jak jsem řekl již na začátku, chceme vstoupit jako nováčci. Setkal jsem se s názorem, že je to možná určitý druh hendikepu, jakési zátěže. Začátečníky byli před pár lety i všichni ti, kteří dnes provozují komerční rádia.

Názor, že je to jakási zátěž, malý problém, bych možná chtěl vyvrátit nebo obhájit dnes tím, že tady budu mluvit o našem projektu a budu ho před vámi obhajovat.

Pokud jste, vážení radní, četli náš projekt, mohli jste zjistit, že projekt společnosti Domov Media, s. r. o., s projektem Rádio Domov je minimálně ve dvou bodech zcela odlišný a originální co se rozhlasového trhu, komerčnosti v České republice týče.

Hned v tomto úvodu bych vás chtěl upozornit na to, že projekt Rádia Domov není projektem nějakého neziskového rádia ani rádia univerzálního, které by chtělo pokrývat co nejširší platformu. Naopak je to projekt rádia, které má být ziskové.

Chtěli bychom, aby projekt Rádia Domov byl jakousi veřejnou rozhlasovou službou prostřednictvím formy komerčnosti. Náš projekt je nový a neohraný a není na trhu známý. Nový a neohraný je především v rovině obsahu a svého poslání, ale o tom až za chvilku.

Na začátku bych chtěl přednést to, že náš apel, možná prosba na Radu je v tom, aby Rada ještě předtím než za pár let nastane digitalizace éteru, našla odvahu dávat prostor i novým projektům a nejenom rozšiřování stávajícího prostředí.

Standardních hudebních metropolitních rádií, když budeme mluvit o regionu Brna, je dostatek. Možná je dobrá otázka, kterou bych nyní položil, proč jsme si vybrali zrovna brněnský region, proč se chceme ucházet o tento kmitočet v Brně.

Z jednoho prostého důvodu: kdyby šlo o nějaký kmitočet například v Ostravě nebo v Praze, tam bychom se zcela určitě neúčastnili, protože brněnský region považujeme za trochu specifický a jiný, a to po stránce hudební, po stránce toho, že tam je větší prostor k nějakým nekomerčním aktivitám, folkloru, křesťanství a jiným věcem. Je to prostě něco zcela jiného, odlišného než ostravská nebo pražská metropole.

Rád bych se zmínil o složce zpravodajství, kterou jsme pro Rádio Domov naplánovali.

Složku zpravodajství chceme dělat zcela zásadně ve spolupráci s BBC a s regionálním tiskem z Brna. Naše společnost bude do zpravodajství vkládat vždy nějaké nové zprávy, jak už tady zaznělo v jiném projektu, a zprávy nějakých menšinových směrů a z nevládního prostředí.

Naše rádio chce být přínosem pro posluchače a také novým impulsem, a to bych chtěl zdůraznit, pro přilákání inzerentů. O tom bych promluvil ještě později.

Chceme zasáhnout trochu širší posluchačskou základnu, než je tomu u běžných klasických komerčních rádií zvykem.

Kdybych měl pohovořit o tom, jaká bude naše cílová skupina posluchačů, nechci uvádět žádné konkretizované rozpětí, například od 15 do 80 let, tzn. od kolébky až po smrt, ale chceme, aby se naši posluchači rekrutovali vždy od konkrétního typu pořadu.

Chceme být blíže posluchačům svými pořady, laskavou moderací s důrazem na každodenní život a nejen poskytovat takový ten běžný komerční typ mluveného slova, který slyšíme ze života hvězd a možná tak trochu i ze života bulváru apod. Chceme být v této oblasti trochu jiní.

To, že existují komerční rádia, která poskytují zprávy ze světa hvězd, bulváru a komerční hudby jako svůj hlavní výraz, není samo o sobě špatné, ale je toho mnoho a myslíme si, že v regionu Brna je toho i dostatek.

Rád bych pohovořil o naší základní programové specifikaci. Hlavním bodem Rádia Domov má být mluvené slovo v různých podobách. Bude se jednat o laskavou moderaci s důrazem na kvalitní a dobrou češtinu, což je popsáno v písemném projektu, který máte před sebou, besedy, informace, kvizy, a teď bych zdůraznil několik pořadů: rozhlasové hry, pohádky a rozhlasové čtení.

Toto jsou věci dramatického charakteru, které kdysi dávno v rádiích byly a které chceme vrátit i v tomto našem projektu zpátky do éteru.

V podstatě se dá říci, a to přečtu, že „Rádio Domov by mělo být hudebně zábavné rozhlasové rodinné vysílání s důrazem na složku mluveného slova a obsahující dramatické programové prvky ve svém vysílání“.

To, že budeme jiní a originální, zmiňujeme na několika místech projektu, a to v několika oblastech. Tyto oblasti, když je tady vyjmenuji, by si zasloužily svůj samostatný komentář, ale kvůli nedostatku času je pouze přečtu:

chceme a budeme zasahovat širší posluchačskou skupinu než běžná komerční rádia, protože budeme jinak naladěni;

bude se nám jednat o nekomerční moderaci s důrazem na jasnou, zdravou a správnou češtinu;

moderátory jsme popisovali v projektu: nebudou přípustná vulgární slova, aforismy a podobné věci;

budeme zvláštní ve struktuře financování. Strukturu financování jsem už naznačil na začátku;

v čem budeme velmi zvláštní, to bude poslání zisku a jeho přerozdělování;

chtěli bychom, aby Rádio Domov kladlo velký důraz na svou komunikativnost s posluchači;

také bychom chtěli zavést do oblasti reklamy, což je zdroj živobytí každé stanice, nové metody a přilákat i nové firmy, které se zatím v oblasti rozhlasové reklamy nevyskytují. Způsob a know how, které k tomu chceme použít, tady uvádět nebudeme.

Náš projekt Rádia Domov má i písemnou podporu Ministerstva práce a sociálních věcí a dvou až tří tuzemských a zahraničních nadací. Ti však vyjádří svou finanční připravenost vstupu do tohoto projektu až v případě, kdy tento projekt získá případně takovou tu legislativní vstupenku, tzn. udělení licence k vysílání.

Rád bych ještě pohovořil o jedné věci, kterou jste tu zaslechli, a to, že jiní a zvláštní budeme v tom, co se týká rozdělování zisku.

Projekt Rádia Domov je projektem koncepčním, tzn. že budeme tvořit zisk. Zvláštností je to, že veškerý zisk, kromě režijních výdajů, bude transformován do zřízené nadace. Tento zisk bude v této nadaci kumulován a potom bude přerozdělován do nevládního sektoru tak, jak je to popsáno v projektu.

K tomu, aby společnost Domov Media, s. r. o., toto své poslání plnila, bude sloužit upravená, speciálně k tomu postavená právnická smlouva, kterou jsme mimo jiné dělali i u advokátní kanceláře v Brně, která bude společnost zavazovat k dodržování tohoto směru a bude to i jeden z návrhů pro licenční podmínky našeho vysílání.

Dovolte mi, abych se zmínil o programu hudebním a ostatním.

Pokud jde o hudební program, máme-li definovat vkus možných budoucích posluchačů Rádia Domov a vizi společnosti Domov Media a Radia Domov, chceme sázet na muziku, která má posluchače přivést do rytmu, nálady a pohody, a kdybych to měl konkretizovat, chtěli bychom se zaměřit na starší i novou českou a slovenskou muziku, muziku zahraniční stylu, který na dnešním trhu reprezentuje například Český rozhlas – radiožurnál a Český rozhlas Praha. To jsou asi typy muziky, která nám je blízká pro tento typ projektu.

Důležité však bude, aby hudební styl vždy podporoval také aktuální obsahový prvek daného pořadu programu, který pojede.

Předsedající: Jestli mohu, ukončil bych vaše úvodní vystoupení, aby zůstal nějaký čas pro otázky členů Rady.

O slovo se hlásí paní Vaculíková.

Paní Vaculíková: V Brně už s úspěchem vysílaly stanice veřejnoprávního rozhlasu, které vám nebo vy jim budete konkurencí.

Stejnou otázku mám k Rádiu Proglas, které má také podobné zaměření. Mohl byste mi k tomu něco říct?

Jenom velmi stručně: co budete vysílat v nočním vysílání od 00 do 05 hodin?

Pan Boštík: Začal bych druhou otázkou. V nočním vysílání jsme pro Rádio Domov navrhli, že budou reprízy mluvených pořadů, tzn. pořadů mluveného slova, besedy plus klasické hudební vysílání nočního programu.

Další vaše otázka se týkala konkurence pro Rádio Proglas. Rádio Proglas je dobré rádio, nevím, jestli ho mohu definovat, ale je to katolické rádio, které je zaměřeno na tento typ posluchačů.

Nepřicházíme s projektem nějakého křesťanského rádia nebo podobně, nicméně na některých úrovních se můžeme překrývat. To může být pravdou. Rozhodně ale ne ve stěžejním zaměření Rádia Proglas. To je něco zcela jiného. Zvláště v hudebním zaměření, protože Rádio Proglas je převážně folková stanice. U nás toto folkové zaměření nebude skoro v žádném případě nebo v malém procentu. Tolik odpověď na vaši otázku.

Předsedající: Dále se o slovo hlásí pan Pejřil.

Pan Pejřil: Mohl byste konkretizovat, jak byste to asi dělali, jak si to představujete, když píšete: nelze také opomenout naše čerstvé členství v Evropské unii a povedeme diskuse a pořady k tématice a dotačně k problematice EU v regionech. Jak si představujete „dotačně“?

Pan Boštík: Ano, podle zákona číslo 231 § 17 odstavec 1, pokud se nemýlím písmene e), kde se říká, že to má být přínosem tohoto rozhlasového vysílání pro národnostní a etnické menšiny, což vlastně vyplývá z poslání našeho projektu, z něhož jste citoval, tyto pořady budeme dělat.

Máme to konkretizováno a zmapováno tak, že v Brně se vyskytují čtyři hlavní národnosti, a to Romové, Ukrajinci, Slováci a Řekové. Pak tam máme ještě několik stovek zaměstnanců ze zemí dnešní Evropské unie. Abychom naplnili dikci zákona v písmenu e) odstavce 1, chceme ji naplňovat ve dvou rovinách:

- pořady pro menšiny v rovině hudební,

- v rovině mluveného slova.

Pořady v rovině mluveného slova budeme zajišťovat s některými nevládními organizacemi z Brna, které k tomu mají blízko, povedeme formy besed, rozhovorů a krátkých informací. Druhou věcí je to, kdo ví jakým způsobem.

Těmto pořadům se bránit nebudeme, protože kromě toho, že to jsou naplnění dikce zákona, budou i přínosem finančních prostředků. Když se ví, kde se na tyto konkrétní typy pořadů mají čerpat dotační peníze, pak to bude i finanční přínos pro tuto stanici. Takže naopak, pro nás tento typ pořadů nebude zátěží, ale příspěvkem.

Předsedající: S dalším dotazem se hlásí pan kolega Novák.

Pan Novák: Podle ustanovení § 31 odstavce 4 mediálního zákona budete věnovat pozornost i dalším náboženstvím, která tady jsou, abyste měli programy i pro ostatní občany, případně ateisty ve svých pořadech?

Pan Boštík: Jeden z pořadů, který tomuto směru bude věnován, se jmenuje „Křesťanství a realita“ nebo „Světem bible“. Bude to pouze jeden konkrétní pořad. Tomuto směru bychom se chtěli věnovat pouze ve zprávách, které budou, jak jsem naznačoval, dobrými a zajímavými zprávami z menšinových směrů. Nepřicházíme s projektem křesťanského rádia. Bylo by to, a zvláště v Brně, dublování trhu vůči Rádiu Proglas.

Předsedající: Jsou ještě nějaké další dotazy? Prosím ale o stručnost, protože nám pomalu nezbývá čas.

O slovo se hlásí pan Jakobec.

Pan Jakobec: Ve vašem projevu zaznělo slovo „dramatičnost“, tzn. že by vysílání bylo dramatické?

Pan Boštík: Obsahovalo by prvky.

Pan Jakobec: Jak jste to mínil v souvislosti s rodinnými hodnotami, pohodou, hudebním žánrem atd.? Znamená to snad, že byste natáčeli vlastní dramatické pořady nebo něco takového?

Pan Boštík: Zcela určitě. Kdybych s odpovědí na vaši otázku spojil ještě to, že co se týká například naší organizační připravenosti máme nasmlouvány tři pracovníky, kteří zatím nejsou v žádném pracovním vztahu s námi, pouze ve vztahu konzultačním.

Jeden z těchto odborníků, profesionálů, to bude zajišťovat, protože má zkušenosti z Českého rozhlasu přímo z Brna, který by potom v případě udělení licence mohl pracovat pro nás. Budeme natáčet vlastní pořady, které jsem jmenoval. Jedná se o rozhlasové hry, čtení a pohádky.

Toto budeme řešit dvěma způsoby:

bude se to nakupovat z archivu Českého rozhlasu, České televize a z archivu některých společností, které tyto programy distribuují a prodávají, a to včetně práv;

bude to naše samostatná původní tvorba, kdy tyto věci budeme chtít nahrávat. Především se bude jednat o rozhlasové čtení a rozhlasové hry.

Předsedající: S dalším dotazem se hlásí paní kolegyně Ondrová.

Paní Ondrová: Mám dvě otázky a jedno konstatování.

Podrobně jsem si četla váš nástin programu a připadá mi až příliš ambiciózní, a když se podívám na strukturu toho, co tady máte vymyšleno, je to skoro na úrovni veřejnoprávního média. Je tam prostě všechno. Mně tento záběr připadá strašně obrovský. Určitě víte, proč jste to napsali a jste si tím asi jistí.

Chci se vás zeptat, jestli skutečně na všechny kategorie typů programů od Hobby magazínu přes bohoslužby, přes hitparády, novinky, angličtinu, Evropskou unii máte natolik fundované lidi, aby mohli předstoupit před mikrofon. Tento váš záběr je opravdu oproti jiným žadatelům mimořádný. Srovnávám to s těmi, kteří tady dnes žádají o licenci.

Dále mám druhou věcnou otázku související s Hobby magazínem. Vzhledem k tomu, že je tu jednou za týden, obvykle v sobotu, hodinový program, a protože se tu velmi často zabýváme prvky reklamy, sponzoringu a podobnými věcmi, máte tu uvedeno, že zřejmě redaktor Jan Boštík a zřejmě jeho protihráč nebo zástupce komerční sféry povedou dialog. Je tu vysloveně už jmenován zástupce prodejny Haus spezig (?).

Znamená to, že tato prodejna nebo tento prodejce něčeho, tento subjekt bude vlastně i sponzorovat vaše rádio, nebo že to bude jeho reklama, nebo jak to je?

Pan Boštík: To je konkrétně tento typ pořadu, který bude sponzorovaným typem pořadu. Takto to bude realizováno. Zcela nezávisle, a to nejenom s touto firmou, jsme se poptávali, jednali jsme, byl-li by zájem. Abych odpověděl mluvil jsem o tom, že Rádio Domov samozřejmě bude usilovat o všechny prostředky z reklamního trhu, ale nechceme usilovat o to, aby inzerenti měli v našem budoucím rádiu plošnou reklamu, ale aby šlo o reklamu vztahující se vždycky k nějakému konkrétnímu typu pořadu. Proto i ty různé typ pořadů byly „namyšleny“ tak, jak namyšleny jsou, jak jste některé z nich četla, protože si myslíme, že jsou zajímavé nejen pro posluchače, ale když se budeme bavit o business plánu, pak pro inzerenty, a to více, než když inzerentům nabídneme obecný časový úsek reklamy jako plošnou reklamu v konkrétním rádiu.

Paní Ondrová: Máte dramatickou tvorbu, která mě mimořádně zajímá. Kdo bude výrobcem těchto dramatických pořadů:

Pan Boštík: Máme studio Havel a Havel, se kterým jsme jednali. toto studium provádělo řadu, nevím jestli desítek nebo stovek, to bych si nyní vymýšlel, pořadů, byla to obyčejná komerční firma, která natáčela například pro Český rozhlas některé rozhlasové hry a čtení. S nimi jsme tudíž mluvili a některé věci se budou kupovat od nich, některé věci budeme natáčet ve vlastním studiu, ale pozor, to chci zdůraznit, s tím jedním člověkem z Českého rozhlasu v Brně, kterého máme nasmlouvaného a který s tím má dlouholeté zkušenosti, protože do toho nemůžeme jít na nějaké úrovni jakoby teorie. To bude realizovat tento jeden konkrétní člověk, který s tím má asi 18leté zkušenosti.

Předsedající: O slovo se hlásí pan kolega Žák.

Pan Žák: Chtěl bych položit standardní otázku, jak byste se stavěli ke zveřejnění programových a licenčních podmínek.

Pan Boštík: Nemůžeme ani nechceme mít nic proti.

Předsedající: Hlásí se pan kolega Šenkýř.

Pan Šenkýř: Říkal jste, že za několik let bude digitální vysílání. Chci jenom říct, že proces digitálního licencování už začal. Pokud budete sledovat naše stránky, zveřejnili jsme na nich náš fárplán, takže zřejmě po tomto licenčním řízení bude následovat další licenční řízení, a to někdy v říjnu.

Tento proces tady tudíž je a už běží.

Pan Boštík: Ano, samozřejmě, jsem s tím srozuměn.

Předsedající: Dobře. Má ještě někdo nějaký dotaz? (Nikdo.)

Máte tudíž ještě možnost ke krátkému závěrečnému slovu.

Pan Boštík: Krátké slovo mám takové, že jsem nemohl přednést vše, co jsem tady přednést chtěl, abychom tento projekt dostatečně dobře obhájili, nicméně pokud jste četli celý tento projekt, pak víte, že například podle § 17 odstavce 1 odpovídáme v mnohém těmto bodům a naplňujeme dikci zákona a že budeme například vhodným přínosem pro rozmanitost rozhlasového trhu, a tak si potom takto odvážně říkáme o přidělení licence.

A úplně na závěr: děkujeme za váš čas. Bylo nám ctí.

Předsedající: Děkujeme rovněž. Končím veřejné slyšení s vámi.

(Společnost WebVALC, s. r. o., Radio VALC)

Předseda pan Pospíchal (dále jen předsedající): Zvu zástupce společnosti Webc, s. r. o., pod názvem Rádio Valc.

Zahajuji s vámi veřejné slyšení v řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů s kmitočtem Brno – Husovice 107.0 MHz s výkonem 148 wattů.

Z tohoto veřejného slyšení se pořizuje protokol a text vašeho vystoupení vám bude zaslán k podpisu.

Na toto veřejné slyšení máme 20 minut celkem. Celé toto veřejné slyšení slouží k tomu, aby byla navržena změna licenčních podmínek, které jste zaslali písemně, a to včetně dotazů členů Rady a vašich odpovědí na ně.

Ve svém vystoupení se nevyjadřujete k žádostem ostatních žadatelů.

Ještě vás chci upozornit, že na udělení licence není právní nárok.

Nyní prosím, abyste se představili, a máte slovo.

Pan Zdeněk Valc: Vážený pane předsedající, vážená Rado, dámy a pánové, mé jméno je Zdeněk Valc a jsem jednatel společnosti WebVALC, která žádá o licenci k terestrickému provozování rozhlasové stanice na kótě Brno – Husovice.

Po mé levici je pan Kapoun, dlouholetý ředitel rádia.

Nejsme osobami neznámými před touto Radou, zkušenosti z terestrického vysílání máme od roku 1991, od té doby vysíláme na internetu multikanálově, z toho jeden z kanálů je kanál moderovaný, v kabelové síti v České republice, kde máme toho času připojeno více jak 200 tisíc domácností, a vypadá to, že budeme vysílat i na Slovensku, kde je o naše produkty zájem.

Co se týká programové struktury, respektive programových prvků a změny licenčních podmínek, v zásadě nemáme žádné doplňky k podmínkám, které jsme předložili písemně, ale rádi bychom možná zdůraznili zásadní licenční podmínky a kontrolovatelné parametry, které vyplývají ze zákona, které hodláme dodržovat a dodržujeme, a spíše ozřejmit, čím chceme doplnit programovou nabídku v daném regionu, a s ohledem na čas necháme pochopitelně prostor pro vaše otázky.

Rozhlasové vysílání tak, jak je prezentujeme, máme založeno na interakci s posluchačem jak aktivně, prostřednictvím mluveného slova, v živé komunikaci, tak pasivně tím, že dáme námi tvořené pořady z nejdůležitějších oborů tak, abychom oslovili posluchače něčím jiným než hudbou, pokud možno hudbou stejného žánru.

Naše vysílání je tudíž zaměřeno zejména na naši původní formu, kterou realizujeme již nyní, takže tady není diskuse o tom, jestli to dokážeme nebo nedokážeme udělat, a s jakými lidmi to realizujeme. Realizujeme to dlouhodobě a cca 9 – 10 % denního vysílání, což je více jak dvě hodiny, máme původních pořadů, které si sami vyrábíme. Když někdo dělá v rozhlasové branži, ví, co to znamená.

Z toho důvodu pochopitelně reprizujeme jednou až dvakrát tyto pořady v noci, protože je o ně zájem, a při struktuře současného našeho vysílání, kdy nás také hodně poslouchají v zahraničí a za mořem, ono se to nějak přizpůsobí časovému pásmu.

Co se týká pořadů máme tři základní kategorie:

- jsou to hudebně zábavné,

- zpravodajsko publicistické a

- hudebně publicistické pořady.

Jejich výčet je pochopitelně uveden v projektu, takže je zbytečné je komentovat. Postupem času se jednotlivé pořady obměňují podle společenské nabídky a zájmu z regionů. V tomto týdnu jsme zavedli nový pořad „Ruka zákona“, kde spolupracujeme v oblasti prevence a v oblasti jakési osvěty, zejména s domy mládeže, s Policií České republiky, městskou policií atd. Je to pořad, který se docela zajímavě chytá nejenom v Brně, ale podle našich respondentů ho poslouchají po České republice i v zahraničí.

Programové prvky tak, jak předepisuje příslušná litera zákona 231, jsou přesně uvedeny v příloze, nebudu komentovat, jaké jsou hlavní zprávy, jaké jsou headlinové (?) zprávy, kdy budeme mít jaké obalové prvky, kdy budeme mít servis, jak bude hudba odbavována apod.

Co se týká programu, respektive zaměření hudební stanice, chceme vysílat to, co máme už dlouhodobě v osahaném brněnském trhu, a co se nám osvědčuje i teď. Je to hudba středního proudu, která má prvky country a folku.

Neříkám, že to je ryzí folková stanice a neříkám také, že to je ryzí countryová stanice. Je to prostě hudba středního proudu, kde jsou tyto prvky zastoupeny, ale nejsou zastoupeny minoritně. Jinými slovy tento hudební fealing je stanicí, kde něco z toho country a folku tam je, má to takový ten background (?) posluchačů, kteří ji vnímají s prvky country a folku.

Co se týká posluchačského zaměření, nedokážeme říct, že nyní hrajeme hlavně pro věkovou skupinu 35 let anebo pod 20 let, protože si myslím, že ani technicky není reálné program takto stanovovat. Snažíme se vysílat programy pro široké spektrum posluchačů. Jsou lidé 22letí, kteří si rádi poslechnou naše programy, že by to člověk nečekal, jsou lidé 65letí, kteří u toho stráví čas. Víme to ze současné komunikace.

Chceme v jakémsi širokém spektru oslovit obecenstvo, a to i v Brně, na dané vysílací „bramboře“ řádově půl, tři čtvrtě Brna ve spektru 20 let až plus 60, 65 let, a byli bychom rádi, kdybychom to zúžili a získali vyspělého, vyzrálého posluchače ve věku 35 – 60 let. Takto se nám to osvědčilo, takto jsme vysílali do roku 2000, 2001 a měli jsme denní poslechovost cca 80 tisíc posluchačů.

Vůbec jsme neměli důvod tento žánr, respektive program zaměření této stanice měnit, ani jsme neměli důvod měnit lidi ani studia. Všechno máme, kontinuálně vysíláme s tím, že doufáme, že někdy se objevíme prakticky v éteru také v Brně.

Dostávám se k tomu, co bych rád zvýraznil, a to jsou kontrolovatelné parametry našeho programu, které jsou podstatné v rámci licenčních podmínek.

Garantuje a budeme garantovat mluvené slovo od 10 do 20 procent. Je to klouzavý parametr, poněvadž jsme zažili mnoho měření rádií, ale někdy je období, kdy opravdu nedosáhnete v některých měsících 18 %, někdy se to přestřihne. Je to otázka toho, ve kterém období v roce se vysílá. Jiné jsou prázdniny, jiné jsou vánoční svátky, jiný je březen.

Co se týká dalších parametrů podíl pořadů tuzemské produkce, převážně naší výroby, neklesne pod 35 %, a to včetně repríz. V současné době máme více jak 40 %.

Podíl celkového vysílacího času evropských hudebních děl neklesne pod 50 %.

Co se týká charakteristiky stanic je to nezávislá, hudební, moderovaná, zpravodajsko-informační stanice s cílovou skupinou, kterou jsem již uvedl, tzn. 20 až cca 60, 70 let, cíleně 35 až 60 let.

Hudební zaměření stanice – širokospektrální střední proud, cíleně na profi country a folk.

Ještě bych chtěl uvést, že ve smyslu zákona a principu duality jsme byli dlouhodobě, když jsme terestricky vysílali, jakýmsi protipólem Českého rozhlasu v Brně, poněvadž tím, že jsme vysílali mluvené slovo a tím, že jsme oslovovali posluchače něčím jiným než hudbou a dejme tomu moderní hudbou pro mladé, tak jsme si vyvažovali posluchače, a možná i díky tomu jsme měli cca srovnatelnou poslechovost.

Tím, že jsme terestricky vymizeli z éteru, najednou docela výrazně přibyli posluchači Českému rozhlasu, až mě to příjemně nebo nepříjemně překvapilo, naši konkurenti to nejsou, takže nevím, proč bych o nich špatně hovořil. Prostě dělají to dobře. A my bychom si chtěli právě programem, který jsme dělali a který nadále děláme, sáhnout na své vlastní posluchače, které jsme dříve měli, a přivést je k našemu přijímači.

Myslím si, že tím bude významně posílen princip duality v brněnském regionu, který podle mého soudu tam nyní absentuje. Proto tak výrazný vzrůst poslechovosti Českého rozhlasu.

Pokud jde o konkurenci nabízíme program, který vhodně doplňuje programovou nabídku, nicméně všechny stanice jsou nám konkurenčními stanicemi. Všechny bojují o posluchače, potažmo prostřednictvím reklamy či jinými prvky, které vydělávají peníze, se tato stanice živí.

Neříkám, že nebudeme konkurenční. Budeme konkurenční v rámci pravidel, kdy se budeme snažit si své místo na trhu vydobýt. To je vše.

Předsedající: Děkuji. Nyní je prostor pro dotazy. Hlásí se pan kolega Matulka.

Pan Matulka: Já su Brňák jak poleno, takže si Rádio Valc pamatuji z dob vaší terestrické licence, a jestli se nemýlím, tak kmitočet po vás má Radio Petrov, které je ovšem formátově trochu jinde, než bývalo Rádio Valc.

I ten Petrov zaznamenává vývoj, čím dál víc se přibližuje takové té blaníkovské šedi, nicméně také je to jakýsi střední proud, také má ve svém vysílání folkové a country prvky. Poslouchám ho jenom občas a spíše nahodile, ale takto bych ho charakterizoval.

Jestli jsem vám dobře rozuměl, vlastně se chcete vrátit do stejného formátu, který už Rádio Valc v Brně mělo.

Pan Valc: My jsme tam nikdy nezmizeli, ale chceme nastavit to, čím jsme terestricky v Brně byli.

Pan Matulka: Čili nechcete dělat žádný posun. Nemáte ani důvod ve vztahu k tomu, že Petrov částečně tu díru, která po vašem odchodu v Brně vznikla, svým formátem zacelil. Řekl bych asi tak ze čtvrtiny.

Pan Valc: Míníte stanici celkově. Jednak je to prezentace mluveným slovem, jednak programová. Myslím, že zejména v programové části máme výrazné odlišení od rádia.

Nechci být invektivní vůči Petrovu, ale protože vím, jaký je tam podíl mluveného slova, dokonce jsme dělali kdysi dávno jakousi interpelaci vůči Radě, a víme, jak tam ty pořady vypadají. Já jsem to jeden čas poslouchal, protože mě to z profesionálních důvodů zajímalo.

Pokud jde o hudbu také si myslím, že jsme jiní. My tu hudbu děláme trochu jinak než tak technotronně, jako ji dělá Blaník celorepublikově. To jsou prostě formáty implantované do regionů. Přitom jiný je region Znojma, jiný je region Brna, jiný region jsou jižní Čechy. Někde se to daří, a to úspěšně, například komerční stanici pana Dvořáka, kde je velice solidní poslechovost, jinde se to daří méně. Mohl bych uvádět denní poslechovost, kterou znám, kdy jde tak o třetinovou poslechovost poslechovosti naší.

Podle mého soudu jsme prostě jiní. Jsme jiní hudebně, protože se dá dělat střední proud a střední proud. To je otázka skladby té hudby jako takové, dají se tam dát country písničky, které tam prostě jsou jako country, nebo ten feeling je takový, že je to stanice, která je střižena tím country nebo folkem. A to chceme dělat, protože si myslíme, že z dlouhodobého hlediska se to ti naši lidé naučí.

Pan Matulka: Jestli dovolíte mám ještě jeden dotaz, ale tady mám velký problém, protože toto veřejné slyšení má nějaký právní rámec a předmětem veřejného slyšení nemohou být skutečnosti chráněné podle zvláštních právních předpisů, takže se musím zeptat víceméně neformálně, a čekám také neformální odpověď, abychom se nedostali do nějakého obchodního či jiného tajemství.

Protože su Brňák, a to víte Brňáci jsou hrozně ukecaní (pozn. někteří), třeba já, zajímal jsem se, když jsem si četl tento projekt, protože programově jsem předpokládal, že budete chtít svůj formát dodržet, taky jo, o otázky finanční. Vy jste si tam vyžádali bankovní referenci, ovšem to je samozřejmě jednom jedna jakási informace.

Můžete mi upřímně říct, zda jste skutečně natolik saturovaní, že toto rádio opravdu bez problémů budete schopni ufinancovat?

Pan Valc: Myslel jsem, že se mě budete ptát, jestli se budu rozvádět nebo ne. (Oživení.)

Pan Matulka: To ne, ale jestli nedlužíte, na koho se podíváte, nebo ne.

Pan Valc: Co se týká společnosti „Vebala“ (?) a co se týká společností ostatních, které na trhu fungují, nedlužíme, na koho se podíváme, nedlužíme nikomu. Vebal (?) nedluží ani korunu, vykonatelně nemáme vůbec žádné závazky vůči sociálnímu, zdravotnímu a ani k dalším institucím. To je přezkoumatelné, a nevím, jak jinak bych to ještě prokazoval.

Na druhé straně, a v tom cítím podstatu této otázky, jak vydělat peníze z nějakého rádia, které má 150 W v daném regionu, a jak tu stanici uživit.

Myslím si, že máme velký náskok. Jinými slovy odpověď je dána tím, že jsme byli schopni financovat tuto stanici a že vysíláme už cca tři roky se stejným objemem nákladů, ale s tím rozdílem, že nejsme v éteru, a přitom ten éter vydělává. Kabely byly dělány postupně, a internet se načíná snažit vydělávat.

I teď jsme našli prostor, jak vydělávat. Nejde jenom o rozhlasovou reklamu, ale dobře se nám daří například kompenzovat náklady oproti reklamě, to zcela určitě. Na straně druhé jsou jiné prvky, třeba na webovém vysílání, kde se dá vydělat nejenom reklamou, a to jsou webové prezentace a další.

Zajímavá věc, která se nám teď objevuje je, že se nám snad podaří, a už to vypadá, že je to před kontraktem, že budeme prodávat naše produkty oproti úplatě. Tím, že budeme na účastnické přípojce, oni budou platit, a jsou ochotni platit. Je to zejména u hudebních kanálů bez reklam, protože tam je hudební kanál bez reklam původní, nikoliv převzatý odněkud z Anglie. To je zajímavá myšlenka.

Trvalo to léta, než jsme na to dosáhli, a toho dosáhnete jenom kvalitou, tím, že vás posluchači chtějí, a operátoři jsou atakováni posluchači, proč to tam není.

V Kobeřicích (?) u Brna kvůli tomu naši posluchači zřídili i karneval. To vám říkám na rovinu.

Nedlužíme tudíž, kam se podíváme, a předpokládám že i z toho terestrického působení konečně začneme získávat reklamy tak, jak jsme na to byli zvyklí. Zřejmě v zastoupení. (Dobře, děkuji.)

Předsedající: Má ještě někdo nějaký dotaz? Pan kolega Žák.

Pan Žák: Mám ještě standardní otázku: měli byste něco proti zveřejnění licenčních podmínek?

Pan Valc: S tím nemáme problém, dokonce to máme na internetu.

Předsedající: Má ještě někdo nějaký dotaz? (Nikdo.)

Ještě vám proto dávám slovo k závěrečnému vyjádření.

Pan Valc: Vážená Rado, děkuji za pozornost a s ohledem na čas jsem rád, že jste si nás vyslechli a že snad naznáte, že bychom mohli v Brně působit a programově skladbu rádií v Brně doplnit. Děkuji za pozornost. Nashledanou.

Předsedající: Děkuji vám a končím veřejné slyšení s vámi.

(Společnost Rádio Student, s. r. o.)

Předseda pan Pospíchal (dále jen předsedající): Prosím, abyste pozvali zástupce společnosti Rádio Student, s. r. o., s projektem Rádio Student.

Zahajuji veřejné slyšení v řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů s kmitočtem Brno – Husovice 107.0 MHz a výkonem 148 wattů.

Z tohoto veřejného slyšení se pořizuje protokol a text vašeho vystoupení vám bude zaslán k podpisu.

Doba určená pro vaše veřejné slyšení je necelých 20 minut a slouží k tomu, aby došlo k případnému doplnění licenčních podmínek, které jste vypracovali písemně. Nejprve budete mít slovo, poté budou následovat dotazy členů Rady a vaše odpovědi na ně. Následně budete mít ještě příležitost pro závěrečné slovo.

Ve svém vystoupení se nevyjadřujete k žádostem ostatních účastníků a ještě vás upozorňuji, že na udělení licence není právní nárok.

Představte se, prosím, a máte slovo.

Pan Petr Veselý:Dobrý den! Já to zkusím, ale přiznám se, že jsem trochu nervózní, což mi stahuje hlas.

Jmenuji se Petr Veselý, jsem jedním ze společníků firmy Rádio Student, s. r. o., která se uchází o licenci.

Mohu vám představit pana Petra Holečka, druhého ze společníků, a pana Davida Vavrušku, třetího a posledního ze společníků, přičemž pan Holeček funguje ve firmě jako jednatel a z jeho pověření bych tady také přednesl úvodní slovo.

Nervózní jsem proto, protože fakt, že před vámi v tuto chvíli sedím, je završením určité etapy našeho života, ne malé, ne krátké etapy, protože myšlenka provozovat v Brně rádio zaměřené na středoškolské a vysokoškolské studenty je myšlenka, která je stará více jak 10 let. U jejího zrodu stál tehdejší proděkan Divadelní fakulty JAMU režisér Petr Scherhaufer (?), a my tři, jak tady sedíme, se snažíme tuto myšlenku uvést do praxe v tuto chvíli plus mínus osm let.

Předstupujeme před vás se dvěma novinkami. Tou první je samotná frekvence 107.0 FM. Ať už dnešní licenční řízení dopadne jakkoliv, díky naší snaze, naší iniciativě a v neposlední řadě díky našim finančním prostředkům má Brno novou frekvenci.

Druhou novinkou, se kterou před vás předstupujeme, je formát Rádia, o kterém se domníváme, že nemá v českém rozhlasovém prostoru obdobu, a máme za to, že do značné míry naplňuje i snahu Rady zaplnit tento prostor v českém rozhlasovém mediálním prostoru.

Domnívám se, že na úvod by to mohlo stačit, raději bychom zřejmě reagovali na vaše dotazy k projektu, který jsme předložili.

Pan Petr Holeček: Chci omluvit kolegu, protože vidím odtahovou službu, která aktivně zasahuje, takže on si jenom jde zajistit vůz. (Oživení.) Můžeme ale samozřejmě pokračovat.

Předsedající: Možná, že jste podnítili i některé z nás. Toto veřejné slyšení je přenášeno i na internet, takže myslím, že internetovým posluchačům připravujeme zajímavou vsuvku, nicméně budeme pokračovat v našem veřejném slyšení.

Požádal bych proto kolegy, členy Rady, aby přednesli své dotazy. O slovo se hlásí pan kolega Novák.

Pan Novák: Podotýkám, že kdybyste přijeli “šalinou“, tak by se vám to nestalo (oživení), ale teď vážně.

V Brně je celá řada vysokých škol. Máte představu, že je budete diferencovat? Vím, že je tam veterina, univerzita, vojenská vysoká škola. Jakým způsobem budete tento pořad diferencovat?

Pan Veselý: Jenom pro zajímavost Brno je městem, které má nejvyšší počet studentů na počet obyvatel v této zemi, má relativně více studentů než Praha, a to ať už středoškolských nebo vysokoškolských. O diferenciaci pohovoří kolega.

Pan Petr Holeček: Vzhledem k tomu, že někteří z nás máme poměrně dlouholeté zkušenosti z pozice vysokoškolského učitele a kantora, tato diferenciace se nám zdá být zbytečná, protože to studenti se sice oborově zaměřují, nicméně jako mladí lidé prožívají poměrně stejné problémy, jsou zaměřeny na stejné hroty ve společnosti, takže se nám tímto způsobem zdá zbytečné něco rozdělovat.

Pan Veselý: Tato diferenciace může snad nastat tím, že studenti určitých vysokých škol budou přímo s naším rádiem aktivně spolupracovat jako tvůrci, spolutvůrci, redaktoři atd., a to ať už studenti Janáčkovy akademie nebo studenti Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity.

Předsedající: O slovo se hlásí pan kolega Kostrhun.

Pan Kostrhun: Mám jeden dotaz, ale úvodem chci zdůraznit, že to není dotaz provokativní.

Během tohoto veřejného slyšení padly dva krajní názory:
- od jednoho, že je to frekvence, která se nemůže uživit,
- od druhého, že je to frekvence, která bude přinášet bohaté zisky.

Chtěl bych od vás slyšet odpověď: jakou životnost vašeho rádia asi předpokládáte?

Pan Holeček: Byl bych špatným jednatelem, kdybych řekl, že předpokládám asi dvouměsíční životnost. Pevně doufám, pokud licence bude udělena, že se ještě vymění mnoho generací v čele tohoto rádia místo mě, a to, prosím, není prázdné gesto.

Nemyslíme si, že tato frekvence bude výdělečná natolik, abychom peníze převáželi ve vozících, ale na druhé straně si nemyslíme, že tato frekvenční brambora, jak říkal kolega před chvílí, je natolik malá, že by nás nebyla schopná uživit.

Máme přesnou ekonomickou rozvahu, která nám říká, že jednoznačně to je na plné uživení.

Pan Veselý: Co se týče zájmu inzerentů všichni, kteří se nějakou dobu pohybují v reklamním průmyslu, vědí, že právě tato skupina, ať už přímo nebo nepřímo, je podprahově hlavní cílovou skupinou většiny velkých inzerentů na mediálním poli. Mám na mysli věkovou a sociální skupinu studentů středních a vysokých škol.

Kromě toho frekvence, na kterou je vypsáno licenční řízení, vyzářený výkon, byla námi iniciována proto, že je to onen strop, který bez letového měření prošel koordinací letových prostředků. V okamžiku, kdy kdokoliv začne na této frekvenci vysílat, není problém provést letecké měření a žádat o zvýšení výkonu.

Pan Holeček: A počítačové modely nám předem říkají, že takové zvýšení bude možné.

Ještě jeden příklad, prosím. Aniž bychom sami chodili mezi inzerenty, tak ve chvíli, kdy se začala velká, bohatá diskuse na webových stránkách o tom, že by mělo vzniknout Rádio Student, inzerenti se nám ozvali sami.

Předsedající: Dále se o slovo hlásí pan kolega Matulka.

Pan Matulka: Stále jsme v problému, že při veřejném slyšení bychom neměli zabředat do nějakých obchodních a jiných tajemství, nicméně připojil bych se k předchozímu dotazu a přece jen bych poprosil o více podrobností, protože když si z dokladů, které jste nám k tomu předložili, potvrzení o zůstatku na účtu, na druhé straně plán na nějakou nemovitost, vychází mínus. Opravdu jenom krátký dotaz.

Ve vaší ekonomické rozvaze, o které jste mluvil, hlavním příjmem je skutečně příjem z provozu reklamního rádia, čili je to klasická komerční záležitost. Rozumím tomu dobře?

Pan Holeček: S dovolením bych nejdříve odpověděl na váš první dotaz.

Tam to bylo špatně pochopeno. Měli jsme peníze a protože licenční řízení se dlouho neuskutečňovalo, tak jsme je samozřejmě vložili do nemovitosti, aby peníze pracovaly, a mysleli jsme si, že tuto nemovitost zatím necháme, dokud bychom možná nedostali licenci.

Pak jsme ale znervózněli a řekli jsme si, že nemovitost prodáme, ať jasně vidíte, že tyto prostředky máme na svém účtu. To znamená, že tyto prostředky se zase změnily v peníze a jsou na našem účtu. To je první část odpovědi.

Druhá část odpovědi je, že samozřejmě základní gros našeho financování bude, protože ze zákona musíme být společností ziskovou, reklamní trh, ale protože chceme, abychom byli vícezdrojově financováni, potom samozřejmě druhým a neméně důležitým zdrojem jsou granty z Evropské unie. Například v tuto chvíli už máme potenciálně zaplaceno zhruba přes 50 programů Například vysílání v jazyce anglickém by ze svých grantů hradila British Council a realizovala by ho Filozofická fakulta v Brně. A tak bych mohl jmenovat další pořady.

Předsedající: S dotazem se dále hlásí paní kolegyně Vaculíková.

Paní Vaculíková: Co budete vysílat v nočním bloku? Máte uveden převládající podíl hudby, ale zajímalo by mě, jestli máte nějaký úmysl oslovit bdící studenty, kteří nebudou zrovna na diskotékách.

Pan Holeček: Ano. Máme takový projekt, ale nechtěl jsem ho tady vůbec zmiňovat. Je to program pro studenty, kteří se neumějí učit a kterým bychom radili jak na to v noci, kdy bdí před zkouškou a nevědí, co bude zítra v 8 hodin ráno. (Oživení.) Nechtěl jsem ho ale uvádět, protože jsem chtěl být korektní.

Předsedající: Znovu se o slovo hlásí pan kolega Matulka.

Pan Matulka: Kdysi jste se svým nápadem na Student Rádio přišli k nám na návštěvní dny a vrátím se k dotazu, který jsem měl už tehdy: fakt se konečně dočkáme toho, že se předem dozvím maturitní otázky? (Oživení.)

Pan Holeček: Určitě ne, protože ve chvíli, kdy přijmeme nový zákon o maturitách, bude to všechno jinak, takže ani od nás se to nedozvíte. Jedině se můžete obrátit na parlament.

Pan Veselý: Jsme samozřejmě členy klubu Rádia Student. (Oživení.)

Předsedající: Kdo další se hlásí s nějakým dotazem? Pan kolega Jakobec.

Pan Jakobec: Chtěl bych se vás zeptat, co vlastně považujete za studentský hudební žánr, jaká hudba bude obsažena ve vysílání.

Dále: jak hodláte, to je vlastně podstata vašeho projektu, studenty zaujmout tak, aby považovali vaše rádio za své?

Třetí otázka: pokud se vám tento studentský formát neosvědčí a střetne se například s tím, že více profesionality, konkurence, se dostane do střetu sice s mladistvým entusiasmem studentů, ale na druhé straně s jejich omezenými profesionálními kapacitami, jak byste potom celou tuto věc řešili?

Pan Holeček: Odpověděl bych nejprve na první otázku. Vycházeli jsme ze zkušeností studentských rádií, která jsou v Evropě poměrně velmi rozšířená, vycházeli jsme z bohatých zkušeností velmi dobrých rádií v Německu, kde původně zkoušeli co den, to dávat různý typ hudby, ale to se jim velmi neosvědčilo, takže nakonec přešli k modelu, že co den, to mají jeden typ hudby, takže například v pondělí elektro, v úterý hip hop, ve středu rock atd. atd., aby každý posluchač věděl přesně, chce-li poslouchat jenom hudbu, kdy si může rádio naladit.

Připomínka: Kdy budou studenti rádio považovat za své?

Pan Holeček: Pan kolega uvedl tři dotazy.

Pan Veselý: Dále tady byl dotaz na to, jakým způsobem budeme řešit případně nízkou profesionalitu atd., jestli počítáme s překlopením k nějakému jinému formátu atd.

Nepředpokládáme, že se něco takového stane, ale jestliže říkáme, že chceme být primárně rádiem studentským, pak samozřejmě sekundárně fakt, že působíme na území města Brna, je to rádio metropolitní, je to rádio, které zohledňuje právě lokalitu do které vysílá, nemyslíme si, že by tento projekt právě proto, že si bere za spolupracovníky studenty samotné, kdy samotná obměna je zajištěna cyklem a věkem, že by se tento formát měl vyčerpat.

Pan Holeček: Velmi mě zaujal váš druhý dotaz, ale velmi se omlouvám, protože tak, jak mě zaujal, tak jsem ho zapomněl. Byl byste proto tak hodný a mohl byste ho zopakovat?

Pan Jakubec: Jak docílit toho, aby studenti v Brně považovali toto rádio za své.

Pan Holeček: Především hlavně tím, že se na něm budou podílet. Já s tím mám zkušenost. V devadesátých letech jsem měl dvouhodinovku studentského vysílání na tehdejším Rádiu Hády (?), tehdy to ještě nebylo Kiss Hády (?), které také začínalo jako jakési nekonformní rádio, a poslechovost byla jednoznačně velká. Tím, že oni měli možnost upozornit na problémy, kterými v éteru žijí, velmi je to přitahovalo. Mnohem víc než ostatní mluvené slovo.

Pan Šenkýř: Mám jeden technický dotaz. Uvedl jste, že kmitočet jste našli. V materiálu máte dva listy „Technické zajištění vysílání“. Na jednom z nich jsou údaje, které jsou zkoordinovány, a to pro výši antény nad zemí 27 metrů, na druhém listě máte výšku antény 33 metrů s hvězdičkou, že podle sdělení radiokomunikací lze antény umístit pouze do výšky 33 metrů. Ovšem kmitočet je zkoordinován, jestli se nepletu, na 27 metrů, takže se mi to nezdá.

Pan Holeček: Ano, je to takto. Podepsali jsme předběžnou smlouvu s Českými radiokomunikacemi jako dohodu o spolupráci, že oni budou šířit náš signál. Oni tvrdí, že se vyrábějí železné anténní dílce, a když se sečtou, dají tento součet.

Ovšem ve chvíli, kdy jsem tvrdil, že musíme dodržovat přesnou vzdálenost, která je zkoordinována, oni řekli: samozřejmě upravíme, bude dražší. Řekl jsem: samozřejmě, nedá se nic dělat, bude dražší.

Tam ale je potřeba se držet toho, co je dáno, nemůžeme si postavit anténu vyšší.

Předsedající: Umístění této antény je na vašem pozemku?

Pan Veselý: Ne, to patří radiokomunikacím.

Pan Holeček: To patří radiokomunikacím. Jak ten stožár, tak pozemek.

Pan Veselý: To je stožár a pozemek, které jsme objevili, a radiokomunikace z toho vysílají něco.

Předsedající: Má někdo nějaký další dotaz? (Nikdo.) Máte tudíž ještě možnost ke krátkému závěrečnému slovu.

Pan Holeček: Krátkým slovem vás nechci vyčerpávat. My jsme svůj čas vyčerpali, vše ostatní je ve spisech, takže vám děkujeme za pozornost. Děkujeme vám.

Předsedající: Děkujeme a nashledanou.

(Společnost Rádio Pálava, s. r. o., Rádio JIH)

Předseda pan Pospíchal (dále jen předsedající): Prosím o pozvání zástupců společnosti Rádio Pálava, s. r. o., s programem Rádio JIH. (Přicházejí.)

Vítám vás tady.

Zahajuji veřejné slyšení v řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů s kmitočtem Brno – Husovice 107.0 MHz s výkonem 148 wattů.

Z veřejného slyšení se pořizuje protokol a text vašeho vystoupení vám bude zaslán k podpisu.

Celková doba veřejného slyšení je přibližně 20 minut.

Ve svém vystoupení se nemáte vyjadřovat k ostatním žádostem, přísně vzato ani k ostatním žádostem podaných například týmiž osobami.

Ještě upozorňuji, že na udělení licence není právní nárok.

Představte se, prosím, a máte slovo.

Paní Jana Svobodová: Nevím, jestli je potřeba znovu představovat společnost (ano).

Společnost Rádio Pálava, s. r. o., sídlí v Pavlově na jižní Moravě. Rádio jako takové má svou provozovnu v Hodoníně, největším centru této oblasti Jižní Moravy. Tato společnost již čtvrtým rokem provozuje Rádio JIH.

Se mnou jsou tady mí společníci, které jsem tady už také představovala:

-                    je to Pavel Váně,

-                    Ing. Michal Plachý a

-                    já, Jana Svobodová, jsem jednatelkou této společnosti.

Pan Michal Plachý: Řekl bych, proč jsme vlastně přišli s tímto projektem.

Přišli jsme s ním proto, že Rádio JIH v Brně má své posluchače a vysílá v Brně, takže přece jenom určitým přesahem se dostáváme do jižních oblastí Brna, jako jsou Modřice a okolí, a v některých případech při dobré viditelnosti na vysílač Rádia JIH i dále, a od těchto posluchačů zaznamenáváme odezvu, protože je to vlastně rádio, které svým způsobem nejen v Brně, ale i kdekoliv jinde ve větších metropolích není. Nechci to nazývat hanlivě, ale je to skutečně rádio regionální, malých měst a dokonce řeknu vesnic. Vesnické ne, ale vesnic.

Tento program se kupodivu skutečně velmi dobře osvědčil i pro brněnského posluchače, který možná už má dost takových těch agresivnějších forem modernějších a uspěchaných vysílání, a to nejenom rádiových, ale i televizních, takže například v rámci příměru k televizím bych to možná přirovnal k ostatním komerčním rádiím jako leadery v komerčních televizích celoplošných a ČT 2.

Není to samozřejmě tvořeno až tak intelektuálním programem, ale je to tvořeno na bázi znalosti regionu, problémů, potřeb lidí a skutečných výstřelků až do oblasti právě folkloru v rámci hudby, až výstřelků do oblasti v rámci slova regionálních zpráv typu: v té a té vesnici jsou hody.

Jenom bychom to vlastně modifikovali v rámci obsahu ve zpravodajství tak, abychom začlenili více informací z brněnské oblasti, ale toho charakteru, který na ostatních komerčních stanicích vlastně chybí.

Pan Váně: Jenom bych doplnil, že projekt Rádia JIH vlastně už nic neslibuje, je to prostě projekt, který už regionální je.

Brno je zajímavé město. Někde jsem četl, že přes noc má 400 tisíc obyvatel, přes den skoro milion. To znamená, že těchto 600 tisíc sem přijíždí ze širokého okolí, takže když už nic, tak jenom provázet tyto lidi, kteří o víkendech a po večerech své domovské Rádio JIH poslouchají a jsou za prací v Brně, představuje obrovskou skupinu lidí, kromě Brňanů, které se můžeme dotknout.

Dále bych chtěl říct, proč právě naše společnost nebo taková zkušená společnost, a to právě proto, že zkušená společnost už nemá ve svém projektu žádné velké výstřelky, protože má jakousi zpětnou vazbu, zná svého posluchače, zná a ví, co si asi může dovolit.

Dále si myslím, že výhodou naší společnosti je právě ta zpětná vazba v hudební sféře, protože jako aktivní muzikant znám reakce na jednotlivé hudební žánry i z pódií, a tato reakce je velice cenná, protože takovou zpětnou vazbu okamžitě například v rádiu nemáme, tam musíme většinou vycházet až ze zpožděných průzkumů, nebo se spoléhat na nějaké telefonáty.

K programu. Můj předřečník už naznačil, že je to trochu širší formát, než bývá zvykem, a právě proto možná i v takovém tom klidnějším tempu může oslovit i toho uspěchaného, uhoněného brněnského posluchače.

Myslím, že k detailům nemusím nic moc říkat, hlavně že je to opět velice regionální rádio, které už tuto zkušenost z úspěšných čtyř let vysílání má. Je to pro mě také projekt, který samozřejmě i z ekonomických důvodů znamená pro naši společnost nejmenší zátěž, protože je to vysílání, které už je hotové, a které v důsledku toho může společnost garantovat bez jakýchkoliv rizik.

Pan Plachý: Myslím, že jakousi výhodou tohoto projektu je i to, že opravdu průřezově splňuje například široké spektrum nabídky různých žánrů, formátů, které tady i dnes zazněly, a opravdu je obsahuje, protože jako regionální je nutno ho vnímat v širším regionu, než ve kterém vysílá. To znamená, že se nestává metropolitním, tzn. rádiem jednoho města, ale začleňuje do sebe celý region jižní Moravy. Proto se také i jmenuje Rádio JIH, s tím, že možná poprvé v historii by se podařilo to, že neexpandují velká města na venkov, kdybych to přehnal, nebo do menších měst, ale konečně také někdo z menších měst expanduje do města většího, a myslím si, že by to rozhodně nebylo bez úspěchu a rozhodně by si to zasloužila jak menší města, tak i to velké město, protože rozhodně nemůže žít ve zpupnosti toho, že to všechno víme, jsem Brňák, mohu to tak říct, lépe, a že je potřeba naslouchat i jiným problémům a jiným oblastem života.

Další výhodou tohoto projektu je i po technické stránce to, že není potřeba tolik dokrývat tento kmitočet, který je nízkovýkonový, dalšími vykrývači, protože jižní část Brna zasahujeme na kmitočtu šířeném z Hodonínska, takže vlastně není potřeba například dalších X dokrývačů, které bychom museli znovu hledat a museli bychom je znovu předkládat do Rady a žádat o jejich přidělení. Je to v podstatě kmitočet, který zasáhne podstatné území města Brna, které dosud není zasaženo stávajícím signálem Rádia JIH.

Jednou snad z nejpodstatnějších věcí vůbec u Rádia JIH, klobouk dolů hlavně před programovým šéfem rádia, Rádio JIH je na první, a to o desítky procent před dalšími, případně někdy na druhé příčce, nové kategorie Mediaprojektu v průzkumu poslechovosti, která vyjadřuje věrnost posluchače rádiu. To skutečně znamená, že od tohoto rádia se posluchač, kterého zajímá, a jsou jich desítky tisíc, má na jižní Moravě vysokou sledovanost, neodklání jinam, nechce jiné rádio. To je velice zajímavé, protože v poslední době jsme hlavně svědky toho, že díky unifikaci rozhlasového éteru se hodně přelaďuje, že se posluchači mezi stanicemi hodně střídají, protože jim v podstatě vyhovuje čtyři, pět různých stanic. U Rádia JIH ne, takže si myslím, že to nejvíce vypovídá o tom, že to je formát, který je zcela specifický, a patří za to určitě dík Pavlovi.

Pan Váně: Ještě jsem chtěl uvést drobnost v souvislosti s Brnem. V Brně je teď také dosti vysoký podíl slovenských občanů, se kterými máme docela velkou zkušenost, protože díky svému sídlu vlastně také reagujeme na příhraničí, protože je to rádio, které zasahuje svým signálem i část „Záhorácka“, tzn. že máme své posluchače, kteří se samozřejmě v našem Mediaprojektu neobjevují, na Slovensku v oblasti Skalice, Holíče, Gbel atd., a proto jsme do toho hudebního koktailu namíchali i trochu víc slovenské hudby. Myslím si proto, že tímto bychom bez problémů lépe oslovili právě tu zaměstnaneckou část slovenských obyvatel, kterých je nyní Brně hodně.

Myslím, že to je k programu vše a prosím o vaše případné dotazy.

Předsedající: Kdo z členů Rady má nějaký dotaz? Paní kolegyně Vaculíková.

Paní Vaculíková: Mohla bych se podívat na vaši starou licenci, ale řekněte mi, jaký máte podíl mluveného slova?

Pan Vaně: Přesahujeme 12 %. Máme tam také licencí daný podíl folkové hudby 8 %, který také podle posledních průzkumů Rady přesahujeme.

Pan Šenkýř: Chci se zeptat na technické zajištění vysílání, protože pozemek, jak jsme třeba slyšeli minule na licenčním řízení, je zkoordinován na pozemku radiokomunikací. Předpokládáte tudíž dohodu s radiokomunikacemi?

Pan Plachý: Jsme dlouholetým klientem: 10 let jako Rádio Krokodýl prostřednictvím mé osoby a nyní další 4 roky.

Pan Šenkýř: Nevidíte v tom tudíž problém?

Pan Plachý: Ne. Vždycky dostáváme na konci roku děkovný dopis (živení): „Děkujeme vám za vzornou spolupráci, obzvláště za včasné finanční plnění.“ Jsme zřejmě v minoritě. (Oživení.)

Ono to souvisí i s ekonomikou, protože toto rádio z hlediska ekonomického potenciálu by rozhodně nemělo mít, a věříme, že ani nemůže mít, problémy finanční, případně problémy toho rázu, že bychom museli hledat investory, že bychom museli měnit formát, že bychom museli jít třeba i do nechtěných područí tzv. sítí, pokud bychom chtěli či nechtěli, my jsme zatím v síti, ale tato rizika jsou prostě eliminována tím že program je generován, zabezpečován a financován.

Předsedající: Má někdo nějaký další dotaz? (Nikdo.) Žádám vás proto o závěrečné slovo.

Pan Vaně: Dodal bych jenom z mého programovacího pohledu, protože já jsem tím dělníkem v poli, že by byl samozřejmě tento projekt pro mě nejsnazší, protože znamená nejmenší pracovní zatížení atd., čímž samozřejmě neeliminuji ostatní naše projekty. (Oživení.)

Pan Plachý: Tady je spíše důležité to hledisko, že by to určitě bylo nejlepší po posluchače i z toho pohledu, že stále říkám: máš první místo v loajalitě, což je jistě obrovský úspěch.

Předsedající: Děkuji vám, ukončuji veřejné slyšení s vámi a zvu společnost NONSTOP, s. r. o., RADIOSERVIS.

Pan Plachý: Ještě bych poprosil, protože máme ještě odbornici na chodbě, abyste posečkali, abych ji mohl přivolat. (Ano.)

(Společnost NONSTOP, s. r. o., RADIOSERVIS)

Předseda pan Pospíchal: Dobrý den! Zahajuji veřejné slyšení s vámi v řízení o udělení licence k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů s kmitočtem Brno- Husovice 107,0 MHz, s výkonem 148 wattů.

Z tohoto veřejného slyšení se pořizuje protokol a text vašeho vystoupení vám bude zaslán k podpisu.

Toto veřejné slyšení slouží k doplnění licenčních podmínek, které jsou navrženy v písemné podobě. Ve svém vystoupení se nemáte vyjadřovat k žádostem ostatních účastníků.

Ještě upozorňuji, že na udělení licence není právní nárok.

Představte se, prosím, a máte slovo.

Pan Michal Plachý: Ujmu se slova ohledně tohoto projektu. Tento projekt předkládá společnost Nonstop, s. r. o., která už provozuje jedno rádio, a to Rádio Krokodýl v Brně.

Já jsem jednatelem společnosti Nonstop, s. r. o., na projektu spolupracuje stejná skupina jako případně i na našich dalších projektech, a to na základě dlouholetých zkušeností, hlavně z pozice manažerů a programových šéfů Rádia Krokodýl.

Představuji vám Janu Svobodovou, Pavla Vaněho a jako odbornici na tématiku z hlediska specifik tohoto projektu, kterému se chceme věnovat a který je skutečně poměrně náročný, my jsme odborníky v tom, že umíme dělat rádio, snad posluchači posoudí, že to umíme dělat dobře, jsme přizvali předsedkyni sdružení Práh paní dr. Blanku Veškrnovou.

Ještě bych řekl pár úvodních vět o tomto projektu. Rádio se jmenuje Rádioservis. Sám název má vlastně generovat obsah tohoto rádia. Má být určitým servisem nejen pro posluchače jako obvykle, ale i servisem pro určitou část společnosti, nerad bych říkal minoritní.

Bez zajímavosti není, že jsme tento projekt předkládali na Radu už jednou, a to zhruba před třemi lety, a to ve stejné sestavě, jako tady sedíme dnes. Tento projekt tehdy neuspěl. Šlo o veřejná slyšení ohledně dvou kilowattových kmitočtů v Brně, kde, jak ukázala doba a shodou okolností na těchto kmitočtech nyní provozují dvě rádia, která se specifikují jako rádia rocková. My jsme však s tímto projektem neuspěli.

Předesílám to proto, že jsme ho museli trochu okleštit, hlavně o finančně náročnější prvky, protože tehdy šlo o jeden kilowatt, dnes jde o 148 wattů, takže v tomto projektu bohužel nezůstaly všechny věci, a proto tam třeba lze najít takové odkazy, jako že v případě ekonomické soběstačnosti tohoto projektu budeme ještě zřizovat to a to. Je to skutečně v záměru a v případě, že se prokáže ekonomická soběstačnost tohoto rádia, zřídíme i další věci. Hned teď řeknu jaké a potom bych uvedl to, co je záměrem.

To, co chceme zřídit, je jakási služba veřejnosti, takové call centrum, pracovně jsme to nazvali „S čímkoliv si nevíte rady“, a mělo by to sloužit propojení jakékoliv veřejnosti s nějakými problémy na organizace, které jim jsou schopny pomoci a které jsou schopny jim odpovědět. Jsou to většinou právě organizace, které jsou k tomuto účelu zřízeny jako příspěvkové organizace, tzn. poradenská centra atd.

Toto byl takový můj sen, bohužel se zatím nevejde do ekonomiky tohoto projektu.

Teď k projektu samotnému. Ten hlavně pracuje s pojmem „Mediální integrace lidí s handicapem“. Nevěděli jsme, jak to nazvat, zeptali jsme se proto paní doktorky, že vlastně obecně lidi, kteří mají nějaký, ať už duševní či fyzický problém a jsou nějakým způsobem omezeni z pohledu fungování v běžné společnosti, máme nazývat lidmi s handicapem. Na statistickém úřadě jsme si nechali zjistit, že v městě Brně těchto lidí žije 50 tisíc, což je opravdu mnoho. Nicméně předešlu, že nechceme vysílat jenom pro lidi s handicapem, chceme mediálně integrovat lidi s handicapem do společnosti, tzn. aby společnost, běžná populace, začala vnímat tyto lidi s handicapem jako běžnou součást života. Asi jako když se na ulici dnes objeví vozíčkář, stále ještě je to rarita, kdy jedna skupina obyvatel se mu snaží přemrštěně pomoci, druhá skupina třeba sklopí zrak a dělá, že ho nevidí.

Tím, že jsme vyčlenili 30 % mluveného slova nebo 30 % našeho mluveného servisu pro informace z této oblasti, se snažíme o to, aby společnost jako taková přijala Rádio Radioservis obecně s tím, že tam budou mít běžné informace ve vysílání pro sebe, ale budeme samozřejmě garantovat různým sociálním skupinám a příspěvkovým organizacím to, že ve 30 % našeho program uvedeme pro ně obsahově nutné nebo zajímavé informace.

Takovouto službu možná naslibuje každý. Ona totiž vypadá na pohled hezky. Přemýšleli jsme tudíž už minule o tom, jak to stvrdit před vámi, před Radou, takže jsme vymysleli smlouvu, která začne platit v případě, že bude tomuto projektu udělena licence, a v této smlouvě jsme se už těmto organizacím zavázali.

V příloze máte několik těchto smluv. Těchto organizací je v Brně asi 38, což také samo o sobě vypovídá o tom, že pravděpodobně nějaká potřeba této informovanosti tam je, a s některými z nich jsme uzavřeli smlouvu, abychom garantovali, že to myslíme vážně a že tato smlouva bude platit. Oni budou mít nárok na to, že informaci, kterou nám do toho bloku pošlou, upravíme z hlediska formy, ale do obsahu nesmíme zasahovat a musíme ho odvysílat v té podobě, v jaké byl předán.

Nebudou to žádné vyloženě uzavřené bloky, ve kterých bychom řekli „teď vysíláme pro handicapované“, nebo „teď vysíláme pro ostatní“. To by nefungovalo. Tak se zatím třeba odbavují televizní pořady, mimochodem velmi kvalitní, pro lidi s handicapem, ale je to skutečně vždycky vysílání jakoby pro ně, konkrétně teď pro vozíčkáře, pak třeba pro hluchoněmé apod., zatímco my se snažíme o to, aby třeba to, co jde pod zprávami, aspoň pro hluchoněmé, jim někdo překládal do řeči, takže se snažíme integrovat do tohoto dění, aby mohli sledovat všechno.

A když jsme u těch hluchoněmých i minule padla otázka na to, jak chceme pro ně vysílat, když jsou hluchoněmí. Skutečně proto nejde o vysílání pro hluchoněmé, ale jde o vysílání i o hluchoněmých s tím, že nám jde o integraci těchto lidí do společnosti a ne o nějakou jejich segmentaci.

Nyní bych předal slovo Blance, protože spolupracujeme v rámci naší dlouholeté spolupráce. Máte tam vlastně i jeden projekt, protože jednou z těch organizací je právě Sdružení Práh, a v rámci tohoto projektu jsme rozepsali, jak by mohla vypadat tato spolupráce v rámci jednoho projektu s tímto Sdružením.

Paní Blanka Veškrnová: Dobrý den! Už je toho na vás asi dost.

Jsem zástupkyně poskytovatelů sociálních služeb v městě Brně a slyšeli jste, že jich je asi 38.

Přivítala jsem tento projekt Rádia Radioservis proto, že by poskytovatelé i uživatelé měli možnost informovat o svých běžných věcech. Proč zrovna Radioservis, proč ne třeba nějaké jiné rádio? Protože žádné jiné rádio nám to nenabídlo.

Pan Plachý: Už spolupracujeme.

Paní Veškrnová: Pan Plachý říká, že spolupracujeme. Je to pravda, už nejméně tři roky spolupracujeme na mediálních kampaních, které se týkají destigmatizace duševního onemocnění, a to při „dnech duševního zdraví“. Mám doklad, mám tady plakát.

Budu pokračovat. Žádné jiné rádio nám to prostě nenabídlo. Většina regionálních rádií vysílá zprávy, které jsou zoufale stejné. Kdyby nám asi shořel dům, nebo se stalo cokoliv jiného, nějaká katastrofa, tak by je to zaujalo. Nechtěla bych zase tato rádia tolik hanět, protože když se otvírá nějaká nová služba, tak tuto informaci uvedou.

Musím říct, že když jsem před třemi lety obcházela Jednotlivé poskytovatele služeb, žádný z těchto poskytovatelů neodmítl, naopak všichni přivítali, že budou konečně někde moci veřejně vystupovat.

Jsem ráda, že je to komerční rádio, protože jak už tady uvedl Michal Plachý, kdyby to bylo rádio pouze pro lidi s handicapem, i když je jich v Brně 50 tisíc, nikdo by to neposlouchal, nikoho by to nezajímalo.

Ukázkou tohoto projektu, a máte ho tam uvedený, je projekt „Měsíc bláznů“. Myslím, že tento název jste slyšeli mnohokrát, protože v Praze se Měsíc bláznů skutečně používá, organizuje ho Česká asociace pro psychické zdraví, ale já jsem se přesvědčila, že z Prahy do Brna je to dále, je to vzdálenost delší než 200 km, a v městě Brně tato destigmatizace duševního onemocnění a destigmatizace jakýchkoliv lidí s handicapem je prostě nějak složitější než v Praze nebo někde jinde. Tento projekt by tudíž měl přispět k destigmatizaci duševního onemocnění v Brně.

Sdružení Práh funguje již pět let, ale nevím, kolik lidí svou existencí nebo těmi Dny duševního zdraví už oslovil, takže v tomto projektu máte uvedenu možnost. Jsou to vernisáže, které by byly pořádány za účasti Rádia Rádioservis, předtím by byly nějaké anonce. Na těchto vernisážích, které by se dělaly ve spolupráci s nějakým renomovaným výtvarníkem, by se zároveň prodávala výtvarná díla lidí s duševním onemocněním, která se vytvářejí na terapii (?), a aby se potom na to nezapomnělo, každý měsíc by v Rádioservisu vystupoval jeden z odborníků Sdružení Práh: buď psychiatr …

Předsedající: Omlouvám se, že vás přerušuji, ale není opravdu třeba opakovat to, co je uvedeno v materiálu.

Paní Veškrnová: Dobře, ještě bych to proto uzavřela. Byla bych moc ráda za všechny poskytovatele sociálních služeb v městě Brně, kdyby Rádioservis licenci získal, protože by to byl první projekt svého druhu. Byla bych za to ráda.

Předsedající: Z vaší strany je to tudíž všechno pro představení a doplnění tohoto projektu?

Pan Vaně: Ještě bych chtěl doplnit, že toto rádio bude mít samozřejmě i hudbu, která by měla být taková, aby si získala své posluchače. Hudba by měla mít spíše takový „gold“ formát, tzn. mnohem širší, s prověřenými celosvětovými hity a samozřejmě i domácími, a měla by být především pohodová, klidnější, možná i trochu náročnější než taková běžná. Možná bych to opět přirovnal k televizi: byla by to taková ČT 2 pro trochu náročnějšího posluchače, nemyslím si ale samozřejmě jenom pro něj. Je to prostě hudba širšího zlatého formátu.

Předsedající: Děkuji. Má někdo z členů Rady nějaký dotaz? Pan kolega Pejřil.

Pan Pejřil: Nemám dotaz, ale krátkou vsuvku. Moje maminka byla Holanďanka a já jsem byl mockrát v Holandsku. Co mě nejprve udeřilo do očí, než jsem si na to zvykl, bylo množství handicapovaných, kteří tam jezdí na vozíčkách, účastní se běžného života. Přitom to není dáno tím, že by ti Holanďané byli více marodi než my, ale je to dáno tím, že zkrátka tito lidé se účastní běžného života, zatímco u nás tomu tak není. Proto je tato myšlenka moc hezká a potřebná.

Předsedající: Děkuji. O slovo se dále hlásí pan kolega Žák.

Pan Žák: Myslím, že zabránit ostrakizaci (?) nebo destigmaci postižených je nepochybně bohulibý projekt, ale mám tomu rozumět tak, že přichází v úvahu pouze tehdy, jestli zvítězí tento jeden ze tří projektů, které tady předkládáte? Do těch dalších projektů se nevejde?

Pan Plachý: My jsme spolupracovali a zkoušeli jsme to v rámci Rádia Krokodýl. Nevím, jak to říct.

Paní Veškrnová: Rádio Krokodýl je zaměřeno hlavně na studenty a opravdu spíše na nižší věkovou kategorii. Ve zprávách je vždycky nějaká anonce, ale obávám se, že to fakt nefunguje.

Pan Plachý: Nemáme na to zatím posluchačskou obec pokud jde o cílenou informaci, pokud tato informace jde přímo k lidem s handicapem. Samozřejmě všichni, kteří vysílají jakékoliv médium nebo vydávají tisk, mají zázemí k tomu, aby mohli zasáhnout tuto společnost. Málokdo to však dělá.

Paní Veškrnová: Vždycky když děláme nějakou akci, dám do ČTK informaci, ale je opravdu velmi málo rádií, a to i v Brně, která se mi ozvou a chtějí třeba o daném problému vysílat, i jenom informovat, protože je to prostě běžná zpráva, a to je nezajímá.

Pan Žák: Moje otázka možná nebyla úplně přesně řečena. Vy tady předkládáte tři projekty, u jednoho z nich toto máte jako specialis. Moje otázka byla: kdyby vyhrál některý jiný z vašich projektů, jestli tato spolupráce nebude.

Pan Plachý: Určitě bude, ale nebude v té míře. Pravdou je, že toto je jakýsi experiment, je to velice náročná věc, kdybych to přehnal je to něco, čeho se člověk až bojí, jestli to vyjde, nebo jestli to vůbec může vyjít.

Tak jak třeba už dnes v Rádiu JIH úspěšně spolupracujeme se všemi minoritami, řekněme na komerční bázi, mírně třeba rozšířené právě v rámci Rádia JIH. Určitě v Rádiu JIH dostávají větší prostor, a to i z hlediska formátu. Jednak je tam delší mluvené slovo, jednak je toto rádio pohotovější, tzn. že má blíž k uživateli klidných a delších informací, a upřímně řeknu, že Rádio JIH má věkovou skupinu starší a má hudbu odpovídající v podstatě hudbě Rádioservisu.

Kdybych to řekl upřímně pak z hlediska hudby jsou Rádio JIH a Rádio Rádioservis téměř totožná, z hlediska obsahu není možno, z mého hlediska bohužel, ale všechno se musí uživit, musí mít posluchače, do komerčního rádia začlenit tolik informací, o kterých nevíme, na jak úrodnou půdu u běžné populace dopadnou.

Proto také rádioservis nepodává žádná samostatná společnost. Ten podává společnost, která provozuje už jedno rádio pro mladé, o které se teoreticky zase může opřít. Pokud by to tudíž nevyšlo, nezkrachujeme, dokážeme eliminovat náklady, dokážeme dodržet projekt, ale s minimem nákladů v případě, že by se neprojevily příjmy.

Úplně totéž je u Rádia JIH, kde to lze eliminovat, ale úspěšnost sledovanosti v Brně u Rádia JIH vidím téměř zaručenou, a to jenom podle oné okrajové části, kterou jsme si zmapovali, a proto jsme vlastně do toho šli, že by to určitě získalo další posluchače. Samozřejmě s tím, že věci, které jsou v Rádioservisu, lze v únosné míře začlenit do jakéhokoliv rádia. Těžko se k tomu někdo zaváže smluvně tak, jak jsme to udělali my, ke 30 procentům, ale rozhodně, i když nevím v kolika procentech, by se to dalo odhadnout, možnost informací tohoto typu na Rádiu JIH je.

Pan Vaně: Právě hudebně i programově Rádioservis s tím počítá a může si to připravovat, zatímco třeba rádio je širší formát, který má třeba pořady pro mladé.

Předsedající: Právě že jde o to, aby tato rezerva nebyla (?), protože tam je to zase hodnocení jiných projektů, byť jste je podali ve stejné sestavě. Přesto musím postupovat v souladu s pravidly, která určuje zákon pro toto licenční řízení.

Pan Vaně: Omlouváme se.

Předsedající: To je v pořádku. Má někdo nějaký další dotaz? Paní kolegyně Vaculíková.

Paní Vaculíková: Říkal jste, že je logické, že u Rádia JIH nebude potřeba dokrývačů. Tady byste je však určitě výhledově potřebovali.

Pan Plachý: Jednoznačně. V jakémkoliv dalším projektu, který je samostatně podáván za samostatné rádio, odhadujeme, že jsou nutné čtyři až pět nízkovýkonových dokrývačů, abychom dosáhli potenciálu za předpokladu, že se všechno musí uživit, a na tom trvám. Jinak by to bylo děláno špatně, protože se potom utahují kohouty výdajů, jde se pod cizí vliv, který přináší nějaký, byť málem mrzký peníz. Ve chvíli nouze totiž investor není příliš štědrý. V tu chvíli to musí být nutně dokryto, aby to mohlo být samonosným projektem a samonosným rádiem.

Předsedající: Děkuji vám. Můžete samozřejmě říci ještě nějaké poslední slovo.

Pan Plachý: Minule jsem tady hovořil o vybarvení si modrého okénka. Ne že bych měl černé svědomí v rámci projektu Rádioservis, který jsme znovu oprášili a znovu uvedli, a znovu jsem se zeptal, jestli to má reálnou šanci.

Pokud se mám vyjadřovat přímo k Rádioservisu, je to vlastně i jakýmsi způsobem vybarvení si modrého okénka, kdo zná Rychlé šípy ví, o co jde. Otázkou ale je, jak by vlastně člověk dopadl, jestli by to byla jenom záležitost dotační, nebo jestli by skutečně tento projekt fungoval a vyvedl se, měl své posluchače a svou reklamu. Já doufám, že ano.

Nepočítali jsme se žádnými granty nebo s žádným velkým dotováním, do začátku jenom z naší společnosti, potom se to musí uživit, takže nejde jenom o projekt rádia, ale sám za sebe bych řekl o jakýsi citový vztah k tomuto.

Předsedající: Děkujeme vám a tím končím toto veřejné slyšení. Nashledanou!

Pan Plachý: Děkujeme za váš čas i za pozornost. Vždycky říkáme, že je to tady jako u maturity. (Oživení.) Nashledanou!

(Jednání ukončeno ve 12.37 hodin.)