DIGITÁLNÍ VYSÍLÁNÍ - Analogové a digitální technologie
- Podstatou jakéhokoli rádiového vysílání je to, že jedna nebo více nosných vln (kmitočtů) je ovlivňována přenášenou informací. Obecně vzato potřebuje každá informace určitý prostor. Jestliže například pokládáme obraz nějakého malíře za informaci, je zřejmé, že tento obraz zabírá v prostoru určitou plochu. Zcela obdobně informace přenášená rádiově zabere určitou část kmitočtového spektra. Přitom platí pravidlo, že čím větší objem informací přenášíme, tím větší část kmitočtového spektra obsadíme. V současné době jsou požadavky na rádiové přenosy informací obrovské a proto je kmitočtové spektrum na mezinárodní i národní úrovni rozděleno mezi jednotlivé služby.
- U analogového vysílání je nosná vlna vysílače přímo ovlivňována přenášeným obrazem nebo zvukem. Znamená to, že se její velikost a fáze plynule mění např. podle jasu či barvy obrazu nebo podle síly a výšky tónu. U digitálních systémů je obraz nebo zvuk rozložen do velkého počtu elementů, z nichž každému je přiřazena určitá číselná hodnota. Signál se tak promění na řadu čísel, která jsou transportována jednou nebo (u systémů DVB-T nebo T-DAB) velkým počtem nosných. V dekodéru přijímače se pak jednotlivá čísla převedou opět do příslušných prvků obrazu a zvuku. Vznik digitálních systémů byl jednak ovlivněn poznáním, že číslicový signál lze přenášet mnohem spolehlivěji (bez zkreslení a se zvýšenou odolností proti rušení) a jednak potřebou přenášet signály kmitočtově úsporněji (s menšími nároky na šířku kanálu). Pro tento úsporný provoz je nezbytná komprese (tj. vypuštění nadbytečných částí signálu), kterou nelze udělat jinak než výpočetním systémem.
- multiplex
je datový tok, ve kterém je obsaženo několik rozhlasových a televizních programů, potřebná servisní data a datové toky, které s vysíláním nemusí souviset
- nevýhody digitalizace
- Nutné finanční zabezpečení rozvoje nových sítí na straně vysílací, nutnost obměny TV a R přijímačů.
- výhody digitalizace
- Systémy jsou kmitočtově úsporné, dovolují v daném pásmu umístit větší počet programů. Pro zajímavost lze uvést, že pro dobré pokrytí České republiky čtyřmi (popř. i více) televizními programy by teoreticky mohly stačit tři televizní kanály, zatímco u analogového systému k pokrytí čtyřmi programy nepostačovalo ani 48 televizních kanálů. Je možný provoz několika vysílačů na společném kmitočtu (tzv. sítě SFN), což vede jednak k další úspoře kmitočtů a dále k tomu, že při pohybu v daném území není nutno stále přelaďovat přijímač. Odpadá zkreslení způsobené mnohacestným šířením. To mimo jiné dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu. Příjem v jedoucích vozidlech je kvalitní. Lze docílit vyšší kvalitu obrazu i zvuku než u analogového vysílání. K pokrytí území jsou potřebné menší výkony vysílačů (přibližně jedna desetina) než v analogovém systému - digitální systémy jsou ekologičtější. K vysílání několika programů je potřebný pouze jediný vysílač, zatímco v analogovém systému bylo pro každý program potřebné samostatné vysílací zařízení. Je možný současný přenos doplňkových informací.
Podrobněji jsou informace o digitálním vysílání uvedeny ve Zprávě o stavu vysílání a činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání za období 1. 1. 1999 – 31. 12. 1999, a to v kapitole III.4. "Nové technologie a postup prací na přípravě digitálního vysílání" a v kapitole IV.12. "Digitální vysílání".