Životopisy členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání: Ing. Pavla Gomba Narozena 15. 8. 1974, vdaná. Pracovní zkušenosti: od 2000 Český výbor pro UNICEF (Dětský fond OSN), výkonná ředitelka (v roce 2002 zvolena členkou Standing Group) 1999 municipalita Masvingo, Zimbabwe, poradce 1997 - 1999 Nizozemská obchodní komora v Praze, Business Development Consultant 1996 Velvyslanectví dánského království v Praze, obchodní oddělení. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor finance a řízení lidských zdrojů. Publikuje články o dětských právech a mezinárodních vztazích, vydala knihu o mezinárodní rozvojové pomoci. PhDr. Irena Ondrová Narozena 19. 6. 1949 v Chomutově Vdaná, syn 28 let Bydliště: Zlín Zaměstnání: teoretička kultury, náměstkyně primátora města Zlína, senátorka za ODS (1996 - 2002) Vzdělání: vysokoškolské (Univerzita Karlova, Filozofická fakulta - kulturologie) Další činnost, členství v institucích: Správní rada Univerzity T. Bati ve Zlíně Správní rada Nadace T. Bati ve Zlíně Nadace Becario – pro rozvoj vzdělanosti Česká komise UNESCO Politická orientace: Nikdy nebyla v KSČ, do roku 1992 v žádné politické straně 1992 až dosud členství v ODS Negativní lustrační osvědčení Zájmy: Poznávání kultur - cestování, knihy, hudba (vážná, tradiční jazz, blues, gospel), psi – výhradně hrubosrstí jezevčíci, kytky Mgr. Milan Jakobec Narozen 12. 3. 1951, Praha Kariérní diplomat Vzdělání: 1969 – 1975 PFUK 1983 – 1986 FAMU , scenáristika a dramaturgie Profesní zkušenost s regulací masmédií: 1990 – 1992 tajemník meziresortní komise Vlády ČSFR pro výběr uchazečů o nezávislé rozhlasové a televizní vysílání, delegát ČSFR ve Výboru pro masmédia Rady Evropy 1992 člen Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání 1993 vedoucí programového odboru Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání 1993 – 1994 vedoucí Úřadu Rady (Pozn. red.: viz též http://www.iir.cz/cz/czjakob.htm) Eva Kantůrková Narozena v Praze, obecnou a část měšťanské školy vychodila ve Velkých Popovicích. Střední školu absolvovala v Praze. Je absolventkou Filosofické fakulty Karlovy univerzity. Jako novinářka začínala v Mladé frontě. Až na drobná zaměstnání od konce 50. let se věnuje profesi spisovatele. Napsala řadu románů, souborů povídek a novel a esejů, je autorkou šesti filmových scénářů. Za literární činnost obdržela cenu Toma Stopparda (za Přítelkyně z domu smutku), cenu Jana Palacha (za románovou studii Jan Hus) a cenu Egona Hostovského (za román Zahrada dětství). Film Smuteční slavnosti podle jejího scénáře získal cenu v Montrealu, televizní seriál Přítelkyně z domu smutku získal dvě hlavní ceny v Cannes. V 70. letech měla zákaz publikování, její knihy byly vydávány v zahraničí, za jednu z nich byla uvězněna a obviněna z podvracení republiky. Byla mluvčí Charty 77, po převratu poslankyní České národní rady, byla zvolena předsedkyní Obce spisovatelů. V posledních letech pracovala v Nadaci Český literární fond (viz http://www.nclf.cz/stranky/organy.htm - pozn. red). Byla dvakrát vdaná, má dva syny. Petr Kolář Narodil se 7. února 1941 v Paskově, okres Frýdek Místek, od roku 1945 žil v Ostravě 1947 – 1955 obecná škola v Ostravě – Fifejdách 1955 – 1959 Vyšší průmyslová škola energetická v Ostravě - Vítkovicích, zakončená maturitou 1959 nástup do pracovního poměru (elektromechanické dílny) v Elektrárně 1. máje v Ostravě – Třebovicích 1960 – 1962 vojenská služba, spočívající hlavně v manuální práci na vojenských stavbách 1962 – 1968 jako stavební dozor v investičním odboru stejného podniku, nesoucího ale mezitím nový název Ostravsko–Karvinské Elektrárny od 1964 při zaměstnání večerně VŠB, 8 uzavřených semestrů, nicméně nedokončená v důsledku „Pražského jara“ srpen 1968 cestou z Jugoslávie, vedoucí v důsledku výjimečné situace přes Rakousko, odbočka do rakouského noviciátu SJ, začátek dvaadvacetiletého exilu 1968 – 1970 noviciát v St. Andrä (Korutany) a v Münsteru (Vestfálsko, SRN) 1970 – 1972 Philosophische Hochschule der Jesuiten v Mnichově 1972 – 1974 teologická studia v Lyonu (Francie) 1974 – 1976 pokračování studia teologie na Centre d´Etudes et de Recherches de la Compagnie de Jésus (Centre Sčvres) v Paříži 1975 kněžské svěcení v Ellwangen (SRN), začátek činnosti v pařížském cizineckém prostředí českém a brzy i jiném, v rámci pařížského Arcibiskupství 1979 – 1980 závěrečný rok speciálních studií ve Spokane, Wa., USA 1982 – 1984 v oddělení mezinárodních zpráv Radio Vatican 1984 – 1990 různé funkce v Paříži, mj. technický spolupracovník rektora Centre Sčvres, činnost v sekretariátu S.I.T.T. - arcibiskupského ústředí pro službu cizincům, žijícím v pařížské oblasti 1990 návrat do Československa 1991 nástup do náboženské redakce Českého rozhlasu a do mediální činnosti katolické církve, člen mediální komise České biskupské konference, koordinátor formace jezuitského dorostu České provincie jezuitského řádu 1992 koordinátor mediální práce České provincie Tovaryšstva Ježíšova Ing. Jan Kostrhun Narozen 3. 7. 1942 v Podivíně, okr. Břeclav Vzdělání: Vysoká škola zemědělská v Brně (1964) Zaměstnání: zootechnik (1965 – 1984) scenárista (1985 – 1990) poslanec Federálního shromáždění ČSFR (1992) svobodné povolání - spisovatel a scenárista (1993 – 1996) poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (1996 – 2002), člen výboru pro VVKMT, předseda podvýboru pro kulturu, člen Stálé komise pro sdělovací prostředky. Od roku 1965 literární, scenáristická a publicistická činnost; autor nebo spoluautor 25 vydaných knih, 5 celovečerních filmů, 5 dokumentárních filmů, 2 TV inscenace, 5 rozhlasových her, několik cen za literaturu a scénář, člen PEN klubu. (Bibliografie viz např.: „Slovník českých spisovatelů“, Brána, Praha 1995; „Slovník české prózy“, Sfinga, Ostrava 1994). Rodinné poměry: ženatý, tři děti. Politická příslušnost: V roce 1968 člen KSČ, členství na vlastní žádost zrušeno vyloučením. V roce 1990 zakládající člen Zemědělské strany, po jejím zániku od roku 1994 člen ČSSD. JUDr. Dalibor Matulka Osobní informace Narozen 12. 7. 1953 v Brně; ženatý Předchozí zaměstnání 1972 – 1973 Průmyslové stavby Brno, dělník v rámci tzv. nultého ročníku VŠ 1975 – 1976 Státní divadlo Brno, dělník, před nástupem základní vojenské služby 1978 – 1985 Krajský ústav národního zdraví Brno, vnitropodnikový kontrolor 1986 – 1991 Městský ústav národního zdraví, hlavní kontrolor 1991 – 1992 Centrum dětských odborných zdravotních služeb, právník 1992 – 2002 ČNR, poté Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, poslanec od 2002 Nejvyšší soud ČR, asistent soudce Vzdělání         1968 – 1972 gymnázium Brno 1972 – 1973 „nultý ročník“ VŠ 1973 – 1975 Právnická fakulta UJEP Brno, denní studium, z osobních důvodů ukončeno po 2. ročníku 1979 – 1984 Právnická fakulta UJEP Brno, studium při zaměstnání, ukončeno státní zkouškou 1985 rigorózní zkouška, získání titulu JUDr. Odborná zkušenost 1978 – 1991 KÚNZ a MÚNZ Brno: praxe ve vnitropodnikové kontrole v rozpočtových organizacích, hlavní náplň práce jednak provádění periodických revizí, hospodaření zdravotnických zařízení, jednak agenda vyřizování stížností občanů 1992 – 2002 ČNR a PSP ČR: poslanec, člen ústavně právního výboru, mandátového a imunitního výboru, do roku 1998 člen Stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky, v letech 1999 – 2001 člen vládní komise pro otázky vztahu státu a církví Jazyky pasivně angličtina, ruština Doc. Mgr. Ing. Daniel Novák, CSc. se narodil 10.7.1952 v Praze, kde od té doby nepřetržitě bydlí. Je ženatý, otcem tři dětí. Po maturitě na střední průmyslové škole elektrotechnické v roce 1971 ukončil v roce 1976 vysokoškolské studium kybernetiky na Českém vysokém učení technickém a roku 1991 vysokoškolské studium práv na Univerzitě Karlově. V mezidobí ukončil v roce 1983 doplňující studium vysokoškolské pedagogiky, roku 1987 doplňující studium učitelství odborných předmětů a v roce 1989 mu byla udělena vědecká hodnost. Habilitoval se v roce 1998. V uplynulém období byl zaměstnán jako řidič tramvají, výrobní dispečer, středoškolský profesor a advokátní koncipient. Nyní již řadu let pedagogicky a vědecky působí na Univerzitě Karlově. Má též advokátní kancelář v Praze. Je autorem nebo spoluautorem mnoha výzkumných zpráv, a dále více než sedmdesáti domácích či zahraničních knižních publikací, vědeckých studií, odborných článků a učebních textů pro základní, střední a vysoké školy z oborů kybernetiky, práva a didaktiky. Působil, popř. působí, ve vědeckých společnostech, v Ústřední volební komisi a ve výborech České advokátní komory. Členem Rady je od 28.2.2001 (byl navržen poslaneckým klubem KSČM). V roce 2002 byl zvolen předsedou redakční rady Zpravodaje Rady. V letech 2003 až 2006 byl místopředsedou Rady. František Pejřil Narozen 30. 6. 1947 Praxe 1994 – dosud starosta obce Mokrá – Horákov, kraj Jihomoravský (v komunální politice aktivní od roku 1990) 1998 – 2002 poslanec PSP ČR za ODS, člen petičního výboru, předseda podvýboru pro národnosti, člen podvýboru pro drogovou problematiku 1969 – 1994 cementárna Mokrá u Brna, operátor řídícího střediska 1968 – 1969 Nizozemsko, Královské dřevařské podniky 1966 – 1968 základní vojenská služba v Jihlavě Vzdělání 1966 maturita na Střední průmyslové škole v Šumperku Aktivity 1989: stávkový výbor, Občanské fórum 1990: zakládající člen ODS Osobní informace ženatý, manželka Eva, děti Simona a Jan Petr Pospíchal Narodil jsem se dne 16. dubna 1960 v Brně jako nejstarší z pěti dětí. Po skončení základní školy jsem se učil tiskařem. Od počátku roku 1977 jsem se účastnil činnosti Charty 77, za niž jsem byl v květnu 1978 uvězněn, obviněn z pobuřování a posléze odsouzen k jedenácti měsícům odnětí svobody. Po návratu z vězení jsem se navzdory vyloučení z učebního poměru nakonec vyučil. V roce 1979 jsem začal pracovat ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Na chléb jsem si vydělával až do listopadu 1989 v různých dělnických profesích. V roce 1982 jsem byl během základní vojenské služby opět obviněn z pobuřování a nakonec odsouzen k osmnácti měsícům vězení. Po návratu jsem se dále účastnil aktivit souvisejících s činností Charty 77, navázal jsem styky s polskými disidenty a organizoval jsem schůzky polských a československých aktivistů v hraničních horách. V roce 1987 jsem byl pro tuto činnost zatčen a obviněn z podvracení republiky. Po velké mezinárodní protestní kampani jsem byl po čtyřech měsících propuštěn z vazby, trestně stíhám jsem však byl až do prosince 1989. V roce 1988 jsem spoluzakládal Východoevropskou informační agenturu, která propojovala nezávislé informační zdroje ze zemí střední a východní Evropy a publikovala informace z Československa a dalších zemí na Západě. Ve druhé polovině osmdesátých let jsem byl volným spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa a BBC, a to jejich českých i polských sekcí, věnoval jsem se především rozhlasové publicistice. Publikoval jsem v českých samizdatových časopisech, na vydávání některých z nich jsem se aktivně podílel, stejně jako i na vydání řady samizdatových knih. V listopadu 1989 jsem byl spoluzakladatelem Občanského fóra, krátce poté jsem se stal zmocněncem Koordinačního centra Občanského fóra pro Rozhlas. V této neformální funkci jsem se také v revolučních dnech odvolával z funkce tehdejšího ředitele Československého rozhlasu Kvapila. Až do prvních svobodných voleb v červnu 1990 jsem byl členem nejužšího vedení Koordinačního centra OF. Poté jsem pracoval v kanceláři prezidenta republiky jako zástupce ředitele zahraničního odboru. S rozpadem Československa jsem byl vyslán do Sofie, kde jsem působil nejprve jako chargé d´affaires a posléze jako velvyslanec České republiky, a to do ledna 1998. Po návratu z diplomatické funkce jsem zůstal na volné noze, živil jsem jako konzultant, s manželkou spoluvlastníme minoritní podíl v menší obchodní firmě. Často publikuji, a to především v Literárních novinách a v Lidových novinách, věnuji se především vnitropolitickým a zahraničněpolitickým tématům. Působím v několika občanských iniciativách, jsem předsedou Helsinského občanského shromáždění v České republice a jedním z mluvčích Brandýské iniciativy (2001). Od roku 1992 jsem ženatý, mám dvě dcery (Anežku, narozenou 1995 a Kateřinu, narozenou 1997). Jsem nositelem nejvyššího bulharského státního vyznamenání Stara Planina 1. stupně a polského státního vyznamenání Krzyz Oficerski Orderu Zaslugi Rzeczypospolitej Polskiej. Perfektně hovořím bulharsky, polsky a rusky, angličtinu ovládám spíše pasivně. Ing. Jiří Šenkýř Osobní údaje Narozen 17. 2. 1952 v Brně; stav: ženatý; trvalé bydliště: Blažíčkova 3, Žďár nad Sázavou, 591 01; telefony 566 622 721, 608 154 145 Vzdělání 1967 – 1970 Střední všeobecně vzdělávací škola, Brno, Křenová, maturita 1970 – 1975 VUT, Brno, Fakulta elektrotechnická, obor technická kybernetika (diplomová práce) 1978 – 1980 ČVUT, Praha, specializace bezdemontážní diagnostika (postgraduální studium) 1987 – 1988 kurs systémového inženýrství (3 semestry) 1992 Masarykova universita, Brno (kurs Moderní demokratická místní správa – kurz, osvědčení) Zaměstnání 1975 – 1990 Žďas, Žďár nad Sázavou, vedoucí údržby NC strojů 1990 – 1990 ONV, Žďár nad Sázavou, tajemník 1990 – 1996 Město Žďár nad Sázavou, zástupce starosty (aktivity související s výkonem funkce: Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko, předseda; Vírský oblastní vodovod,člen předsednictva; Vodárenská akciová společnost, a.s., předseda dozorčí rady; Lesní družstvo obcí Přibyslav, člen kontrolní komise 1996 – 2002 Senát PČR, senátor (předseda Klubu senátorů KDU-ČSL; člen Organizačního výboru; člen Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice; člen Delegace parlamentního shromáždění OBSE; člen Podvýboru pro lesní a vodní hospodářství (2 roky); člen Podvýboru pro boj s korupcí (2 roky) od 2003 Povodí Moravy, s.p., specialista Jazykové znalosti rusky aktivně, německy pasivně, anglicky základy Znalosti PC základní uživatelské (MS Outlook, MS Office), internet Katarína Vaculíková Scenáristka, dramaturgyně a redaktorka * 22. 5. 1948 Piešťany, ČSR Zaměstnání od 1995 ČT, redaktorka 1993 – 1995 ČT, tisková mluvčí 1991 – 1993 Kancelář prezidenta republiky, Pražský hrad 1990 – 1991 FSB, dramaturgyně 1973 – 1990 Filmové studio Barrandov, scenáristka 1967 – 1968 Dokumentární film Praha, asistentka produkce Vzdělání 1968 – 1973 FAMU, Praha, obor televizní a filmová scenáristika a dramaturgie, studium ukončené diplomem a magisterským titulem 1963 – 1967 Střední průmyslová škola filmová v Čimelicích u Písku, maturita Tvorba Televizní a rozhlasové hry: Janko Bouřka, Děkuji vám za laskavost, Láska pro čtyři hlasy, dokument o čs. boxu Filmy: Jakub (cena ČLF za scénář, hlavní cena na MFF v Teheránu a MFF v Gottwaldově), Nevěsta k zulíbání (cena ČLF za scénář), Píseň nemilovaného (koprodukce Francie-ČSSR), Citlivá místa Publikační činnost: Lidová demokracie, Práce, Svobodné slovo, Nové knihy, po roce 1993 články o ČT v Respektu, Květech, Týdeníku Televize ad. Členka Filmového a televizního svazu a Syndikátu novinářů. Bezpartijní, nikdy nebyla v KSČ. Negativní lustrační osvědčení (záznamy StB v Archivu MV v Pardubicích vedeny v letech 1978-1986 na sledovanou osobu). Rozvedená, dcera 16 let. Ing. Václav Žák (*1945) Vystudoval Fakultu technické a jaderné fysiky v Praze. Od roku 1968 do roku 1989 pracoval na vývoji operačních systémů počítačů 3. a 3.5 generace ve Výzkumném ústavu matematických strojů v Praze. Během sedmdesátých let se podílel na organizování neoficiálních aktivit (filosofické semináře, šíření neoficiální literatury, technická pomoc samizdatu). V lednu 1977 podepsal Chartu 77. Byl členem předsednictva Kruhu nezávislé inteligence, předsedou Pražské komise Československé nadace Charty 77, členem správní rady Středoevropské university aj. Na začátku roku 1990 se stal ředitelem odboru informatiky na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V červnu 1990 byl zvolen do České národní rady a stal se jejím místopředsedou. Patřil mezi zakladatele Občanského hnutí. Po odchodu z politiky v roce 1992 se věnoval publicistické a vědecké činnosti. Je členem Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra. Je autorem knih o programování, eseje Rizika mobilizační politiky, redaktorem týdeníku Ekonom, šéfredaktorem dvouměsíčníku Listy. Přednáší teorii transformace v Ústavu politologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.