|
Technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt Praha 148 01 Praha 4, Hvožďanská 3 Některé další varianty přechodu na DVB-T Výstup V3 Studie o využití sítě kmitočtů ČT2 pro další etapu rozvoje DVB-T Některé další varianty přechodu na DVB-T Výstup V3 Studie o využití sítě kmitočtů ČT2 pro další etapu rozvoje DVB-T Zpráva úkolu č. 3-333-1522 zpracovaná na základě smlouvy o dílo č. 3-333-1522/2001 TESTCOM - Úsek telekomunikačních přenosů
Obsah
1 Úvod Úkol 3-333-1522 "Některé další varianty přechodu na DVB-T" řeší TESTCOM (dále „zhotovitel“) pro RRTV (dále „objednatel“) na základě uzavřené Smlouvy o dílo č. 3-333-1522/2001 (dále jen Smlouva). Předmětem této zprávy je řešení úlohy specifikované v bodu Smlouvy 1.3.3., jejímž výstupem je „Studie o využití sítě kmitočtů ČT2 pro další etapu rozvoje DVB-T“. Tato studie se zabývá teoretickými možnostmi konverze analogových TV přídělů ČT2 na příděly digitální, a to v několika variantách (etapách). Na základě vývoje jednání na zasedáních project teamu CEPT/WGFM/PT24, který zavádění DVB-T v Evropě koordinuje, lze očekávat, že připravovaná revize ST61 (plně digitální plán) se bude ubírat směrem konverze současných analogových přídělů v příděly digitální s minimálními změnami. Nový kmitočtový plán lze očekávat pouze v případě kanálů nad K60. Z tohoto důvodu je nutné vědět, co lze v ČR očekávat od konverze současných analogových přídělů v příděly digitální. Výsledky této studie by neměly být brány jako konkrétní návrh dalších sítí DVB-T, realizovatelných v nejbližším období, ale měly by být spíše chápány jako plánovací cvičení, které ukazuje další možný směr v plánování DVB-T. 2 Výpočetní metody Vzhledem k časové náročnosti výpočtů a s ohledem na skutečnost, že se v tomto případě nejedná o konkrétní návrh sítě vysílačů, byly veškeré výpočty provedeny jednotnou metodou s použitím křivek šíření dle doporučení ITU-R 370 s korekcí na clearance angle nad digitálním modelem terénu. V případě analogového vysílání byly pro výpočet použity skutečné parametry vysílačů, v případě vysílání DVB-T byly použity koordinované parametry ATV s ERPmax sníženým o 7dB dle CH97. Pro vyhodnocení pokrytí analogového vysílání byla jako hraniční použita jednotně pro obě pásma intenzita elektromagnetického pole 65dBěV/m, což v případě V. TV pásma dává mírně optimistické výsledky. Pro vyhodnocení pokrytí sítí DVB-T byly jednotně pro obě pásma použity následující hodnoty intenzity elektromagnetického pole, stanovené pro mód ITU M3:
V případě IV. TV pásma dává toto hodnocení mírně pesimistické výsledky. Pro obrázky pokrytí jednotlivých vysílačů (Obr. 4 až 29) byly použity hodnoty intenzity elektromagnetického pole podle použitého kanálu. 3 Analogová síť ČT2 Analogová síť ČT2 se ve IV. a v V. TV pásmu skládá z 26 vysílačů s ERP větším než 1kW a z dalších 325 vysílačů (převáděčů) s ERP menším než 1kW. Ve III. TV pásmu je v provozu celkem pouze pět vysílačů. V následujících tabulkách jsou po jednotlivých VÚSC (regionech) uvedeny základní technické parametry vysílačů ČT2 ve IV. a v V. TV pásmu s ERP větším než 1 kW. Pro případnou konverzi analogových přídělů na příděly digitální jsou vhodné pouze vysílače s větším ERP. Tento fakt vyplývá z toho, že dle CH97 je možná přímá konverze analogového přídělu na příděl digitální, pokud bude snížen ERP vysílače DVB-T proti analogovému přídělu o 7dB. V případě analogového přídělu s ERP do 1kW by pak byl výkon vysílače DVB-T příliš malý pro dosažení efektivního pokrytí počtu obyvatel nebo daného území. Následující tabulky obsahují pro přehlednost a možnost porovnání i možné a navrhované (touto studií doporučené) parametry vysílačů DVB-T.
Tabulka 1: Praha + Středočeský region Má-li být u vysílače Příbram K29 provedena konverze analogového přídělu na příděl digitální tak, aby bylo dosaženo dobrého pokrytí signálem DVB-T, musí být jeho ERP zvýšen alespoň na 41dBW.
Tabulka 2: Jihočeský region
Tabulka 3: Plzeňský region Má-li být u vysílače Plzeň - město K27 provedena konverze analogového přídělu na příděl digitální tak, aby bylo dosaženo dobrého pokrytí signálem DVB-T, musí být ERP zvýšen na 20kW tj. 43dBW.
Tabulka 4: Karlovarský region
Tabulka 5: Ústecký region
Tabulka 6: Liberecký region
Tabulka 7: Královéhradecký region
Tabulka 8: Pardubický region
Tabulka 9: Region Vysočina
Tabulka 10: Jihomoravský region
Tabulka 11: Olomoucký region
Tabulka 12: Moravskoslezský region
Tabulka 13: Zlínský region Má-li být u vysílačů Uherský Brod K47 a Zlín K51 provedena konverze analogových přídělů na příděly digitální tak, aby bylo dosaženo dobrého pokrytí signálem DVB-T, musí být jejich ERP zvýšen na 20kW tj. na 43dBW. V následující Tabulce 14 je přehled TV kanálů IV. a V. TV pásma využitých pro ČT2 s ERP > 1kW a použití těchto kanálů na jiných stanovištích pro další programy.
Na Obr. 1 je graficky znázorněn výpočet pokrytí území ČR celou analogovou sítí vysílačů ČT2, včetně vysílače Domažlice – Vraní vrch K12. Signálem ČT2 je dle výpočtu pokryto 94% území ČR a 95% obyvatelstva. Na Obr. 2 je graficky znázorněn výpočet pokrytí území ČR analogovou sítí vysílačů ČT2, a to pouze ve IV. a v V. TV pásmu a s ERP větším než 1kW. V tomto případě je dle výpočtu pokryto 93% území ČR i 93% obyvatelstva. Na Obr. 4a až 29a je graficky znázorněn výpočet pokrytí analogovým signálem pro jednotlivé vysílače, které jsou uvedeny v tabulkách 1 až 13. Tyto obrázky jsou pro přehlednost textu uvedeny až na konci. 4 Možnosti konfigurace digitálních sítí po konverzi Pro účely této studie jsou z již uvedených důvodů pro konverzi analogových přídělů na příděly digitální uvažovány pouze vysílače s ERP větším než 1kW, kterých je celkem 26. Na Obr. 4b až 29b je graficky znázorněn výpočet pokrytí jednotlivých vysílačů DVB-T, vzniklých standardní konverzí analogových přídělů na příděly digitální (porovnání s Obr. 4a až 29a pro analogové vysílání). Území pokryté signálem potřebným pro „portable indoor reception“ je znázorněno žlutou barvou. Červenou barvou je znázorněno území pokryté signálem potřebným pro „portable outdoor reception“ a modrou barvou je znázorněno území pokryté signálem potřebným pro „fixed antenna reception“. Výpočty pokrytí signálem DVB-T byly provedeny pro technické parametry vysílačů, které jsou uvedeny v tabulkách 1 až 13. Použije-li se pro vysílání DVB-T všech 26 vysílačů, bude pokrytí území ČR signálem vhodným pro příjem na pevnou přijímací anténu vypadat tak, jak je graficky znázorněno v předpovědi pokrytí na Obr. 3. Signálem DVB-T vhodným pro příjem na pevnou přijímací je v tomto případě pokryto 96% území ČR a 97% obyvatelstva. Z hlediska efektivního využití kmitočtového spektra však není tato varianta příliš vhodná, neboť dochází ke zbytečným překryvům pokrytí od jednotlivých vysílačů. 4.1 Uspořádání dle VÚSC (regionální) Z hlediska administrativního uspořádání je ČR rozdělena na 13 regionů a hlavní město Prahu. V následující tabulce (tabulka 15) je uveden přehled regionů, počtu jejich obyvatel , TV kanálů IV. a V. TV pásma použitých pro analogové vysílání ČT2 s ERP větším než 1 kW a počet obyvatel připadajících na jeden TV kanál. Z této tabulky vyplývá, že v prvním přiblížení lze teoreticky pro vysílání DVB-T v jednotlivých krajích použít ty kanály, které jsou uvedeny ve třetím sloupci tabulky a pro jednotlivé kraje lze vytvořit jednu až čtyři sítě DVB-T. Nejlepší situace z hlediska počtu TV kanálů je ve společném regionu Středočeském a v Praze a dále v regionu Plzeňském, kde jsou teoreticky pro vysílání DVB-T použitelné čtyři TV kanály. Nejhorší situace je pak v regionu Karlovarském, Libereckém, Královéhradeckém, Olomouckém a Moravskoslezském, kde je k dispozici pro DVB-T pouze jeden TV kanál.
Tabulka 15 Z pohledu počtu obyvatel na jeden TV kanál je celostátním průměrem 397 202 obyvatel. Při tomto hodnocení připadá nejméně obyvatel na jeden TV kanál v Plzeňském regionu, nejvíce obyvatel na jeden TV kanál připadá v regionu Moravskoslezském. Celostátnímu průměru se blíží regiony Karlovarský, Ústecký a Liberecký. Pokud se při plánování DVB-T bude sledovat princip konverze analogových přídělů na příděly digitální s tím, že v prvé řadě budou využita stanoviště vysílačů s velkým pokrytím, které pak na svých okrajích nebo v hustě obydlených aglomeracích bude doplněno na SFN, lze použitím tohoto principu vytvořit v jednotlivých regionech 1 až 4 sítě DVB-T. Konkrétní počet sítí DVB-T bude záviset na tom, ve kterém regionu se budou sítě budovat. Tato skutečnost vyplývá z výsledků výpočtů, které jsou graficky uvedeny na obrazcích 4b až 29b. Každý region by pak mohl mít alespoň jednu síť vysílačů DVB-T. Výhodou tohoto řešení je to, že každý region (dokonce i hlavní město Praha) by mohl mít jednu krajskou síť DVB-T. Nevýhoda tohoto řešení spočívá v tom, že v prvé etapě by bylo třeba konvertovat 13 až 14 (14 v případě, že by hlavní město Praha měla mít samostatné vysílání DVB-T) analogových přídělů na příděly digitální, čímž by se podstatně degradovala analogová síť ČT2 při postupném přechodu na digitální vysílání. Další nevýhoda je ta, že v tomto případě by byla okamžitě odebrána možnost analogového příjmu ČT2 celé ostravské aglomeraci a případně i středním Čechám včetně Prahy, pokud by měla Praha mít samostatné vysílání. 4.2 Uspořádání podle bývalých krajů Vzhledem k tomu, že rozložení stávajících analogových vysílačů odpovídá geograficky spíše bývalým krajům, jejichž tvar i velikost jsou pro regionální vysílání vhodnější, než je současné členění, bylo by možné pro vysílání DVB-T volit i toto uspořádání. V následující tabulce (Tabulka16) je uveden přehled bývalých krajů, počtu obyvatel, TV kanálů IV. a V. TV pásma použitých pro analogové vysílání ČT2 s ERP větším než 1 kW a počet obyvatel připadajících na jeden TV kanál. Z této tabulky vyplývá, že v prvním přiblížení lze teoreticky pro vysílání DVB-T v jednotlivých krajích použít ty kanály, které jsou uvedeny ve třetím sloupci tabulky a pro jednotlivé kraje lze vytvořit dvě až čtyři sítě DVB-T. Nejlepší situace z hlediska počtu TV kanálů je v bývalém Západočeském kraji, kde je teoreticky pro vysílání DVB-T použitelných až pět TV kanálů. Nejhorší situace je pak v bývalém Jihočeském a Severomoravském kraji, kde jsou k teoreticky dispozici dva TV kanály.
Tabulka 16 Z pohledu počtu obyvatel, obdobně jako v předchozím odstavci, připadá nejméně obyvatel na jeden TV kanál v bývalém Západočeském kraji a nejvíce obyvatel na jeden TV kanál připadá v bývalém Severomoravském kraji. Celkově je situace lepší, než v předchozím odstavci, celostátnímu průměru se blíží bývalé kraje Jihočeský, Severočeský a Východočeský. Pokud se při plánování DVB-T bude sledovat princip konverze analogových přídělů na příděly digitální s tím, že v prvé řadě budou využita stanoviště vysílačů s velkým pokrytím, které pak na svých okrajích nebo v hustě obydlených aglomeracích bude doplněno na SFN, lze použitím tohoto principu vytvořit v jednotlivých regionech 2 až 5 sítí vysílačů DVB-T. Počet sítí DVB-T bude záviset na tom, ve kterém bývalém kraji se budou sítě budovat. Tento fakt vyplývá z výsledků výpočtů, které jsou graficky uvedeny na obrazcích 4b až 29b. Každý kraj by pak mohl mít alespoň dvě sítě vysílačů DVB-T. Výhodou tohoto řešení je to, že každý bývalý kraj by mohl mít dvě celoplošné krajské sítě vysílačů DVB-T. V prvé etapě pro vybudování jedné celoplošné sítě DVB-T by bylo třeba konvertovat 14 analogových přídělů na příděly digitální. Tím by se však podstatně degradovala stávající analogová síť ČT2 a navíc by byla odebrána možnost analogového příjmu ČT2 téměř v celém bývalém Severomoravském kraji. 4.3 Uspořádání dle optimalizovaných oblastí Z hlediska přibližně stejného počtu obyvatel a z hlediska podmínek pro regionální kmitočtové plánování lze ČR teoreticky rozdělit například na následujících 7 oblastí:
Pro uvedené členění je v následující tabulce (Tabulka17) uveden přehled oblastí, počtu obyvatel, TV kanálů IV. a V. TV pásma použitých pro analogové vysílání ČT2 s ERP větším než 1 kW a počet obyvatel připadajících na jeden TV kanál. Z této tabulky vyplývá, že v prvním přiblížení lze teoreticky pro vysílání DVB-T v jednotlivých oblastech použít ty kanály, které jsou uvedeny ve třetím sloupci tabulky. Pro jednotlivé oblasti lze vytvořit jednu až šest sítí DVB-T. Nejlepší situace z hlediska počtu TV kanálů je v oblasti Jihozápad, kde je teoreticky pro vysílání DVB-T použitelných až šest TV kanálů. Nejhorší situace je opět na severní Moravě, kde je pro vysílání DVB-T použitelný pouze jeden TV kanál.
Tabulka 17 Z pohledu počtu obyvatel, obdobně jako v předchozích odstavcích, připadá nejméně obyvatel na jeden TV kanál v oblasti Jihozápad a nejvíce obyvatel na jeden TV kanál připadá v oblasti Severní Morava. Celostátnímu průměru se blíží oblasti Jihozápad, Severovýchod a Jihovýchod. Pokud se při plánování DVB-T bude sledovat princip konverze analogových přídělů na příděly digitální s tím, že v prvé řadě budou využita stanoviště vysílačů s velkým pokrytím, které pak na svých okrajích nebo v hustě obydlených aglomeracích bude doplněno na SFN, lze použitím tohoto principu vytvořit v jednotlivých oblastech 1 až 6 sítí vysílačů DVB-T. Počet sítí DVB-T bude záviset na tom, ve které oblasti se budou sítě budovat. Tento fakt vyplývá z výsledků výpočtů, které jsou graficky uvedeny na obrazcích 4b až 29b. Každá oblast by pak mohla mít alespoň jednu celoplošnou oblastní síť vysílačů DVB-T. V prvé etapě pro vybudování jedné celoplošné sítě digitální televize by bylo třeba konvertovat alespoň 7 analogových přídělů na příděly digitální. Nevýhodou tohoto řešení je znemožnění analogového příjmu ČT2 téměř v celém Moravskoslezském kraji a zejména v ostravské aglomeraci. 5 Konverze analogové sítě na síť digitální Na základě závěrů uvedených v odstavcích 4.1. až 4.3. lze konstatovat, že konverzí analogových přídělů ČT2 na příděly digitální nelze sestavit krajské nebo regionální sítě DVB-T tak, aby bylo všude dosaženo solidní a vyvážené pokrytí krajských center i odpovídajících regionů signálem DVB-T a současně minimalizován dopad konverze na stávající analogové pokrytí. Ve všech variantách je nejproblematičtější oblastí severní Morava a zejména ostravsko, kde žije velký počet obyvatel. Tato oblast byla již z hlediska analogových přídělů pro ČT2 řešena nedostatečně, což se zákonitě projeví negativně i při konverzi analogových přídělů na příděly digitální. V rámci celé ČR celou situaci konverze analogových přídělů ČT2 na příděly digitální určené pro krajské sítě DVB-T komplikuje ta skutečnost, že současné analogové příděly odpovídají víceméně bývalým krajům. Pro účely této studie byla navržena možnost konverze analogové sítě ČT2 na digitální vysílání DVB-T ve 3 fázích s postupným omezováním analogového vysílání. Při návrhu se začínalo vždy v kritické oblasti na Ostravsku. Základním kritériem návrhu bylo minimální omezení stávající sítě ČT2, zejména v krajských městech a zajištění maximálního, pokud možno celoplošného pokrytí DVB-T pro příjem na pevnou anténu. 5.1 Konverze vybraných vysílačů ČT2 – fáze 1 Dle výše uvedených kritérií byla v první fázi navržena jedna celoplošná síť vysílačů DVB-T, která využívá konverzí analogových přídělů na příděly digitální. Tato síť se skládá z následujících devíti základních vysílačů DVB-T:
Výpočet pokrytí navržené sítě vysílačů ve fázi 1 je graficky znázorněn na Obr. 30 (pokrytí území signálem vhodným pro příjem na pevnou přijímací anténu). Tímto signálem je dle výpočtu pokryto celkem 87% území ČR a 84% obyvatelstva (bude-li pro vysílání DVB-T použit K50 na stanovišti Ostrava – Hošťálkovice, zvětší se i procento pokrytí obyvatelstva). Z hlediska počtu obyvatel i velikosti území je tato síť vysílačů DVB-T celoplošná. Na Obr. 31 je graficky znázorněn výpočet pokrytí území ČR zbytkem analogové sítě všech vysílačů ČT2 (tj. včetně vysílačů IV. a V. TV pásma s ERP menším než 1 kW a včetně vysílače Domažlice – Vraní vrch K12). Analogovým signálem ČT2 zůstává pokryto 69% území ČR a 75% obyvatelstva. Konverzí vybraných devíti analogových vysílačů na vysílače digitální sice klesne pokrytí území ČR analogovým signálem ČT2 z 94% na 69%, ale pokrytí počtu obyvatelstva klesne z 95% pouze na 75%, což znamená, že dle platných kritérií jde stále o celoplošnou analogovou síť ČT2. 5.2 Konverze dalších vysílačů ČT2 - fáze 2 Ze zbývajících analogových přídělů byla ve fázi 2 navržena druhá celoplošná síť vysílačů DVB-T, využívající následujících dvanáct stanovišť:
Výpočet pokrytí navržené sítě vysílačů ve fázi 2 je graficky znázorněn na Obr. 32 (pokrytí území signálem vhodným pro příjem na pevnou přijímací anténu). Tímto signálem je dle výpočtu pokryto celkem 64% území ČR a 71% obyvatelstva. Z hlediska počtu obyvatel lze i tuto síť vysílačů DVB-T považovat za celoplošnou. Navíc lze v zájmových oblastech prostřednictvím SFN dále zvětšit jak procento pokrytých obyvatel, tak procento pokrytí území. Na Obr. 33 je graficky znázorněn výpočet pokrytí území ČR zbytkem analogové sítě všech vysílačů ČT2 (tj. včetně vysílačů IV. a V. TV pásma s ERP menším než 1 kW a včetně vysílače Domažlice – Vraní vrch K12) po provedené konverzi fáze 1 a fáze 2. Analogovým signálem ČT2 zůstává pokryto jen25% území ČR a 19% obyvatelstva. 5.3 Konverze zbylých vysílačů ČT2 - fáze 3 Pro třetí fázi konverze analogových přídělů ČT2 zbývá 5 stanovišť vysílačů ČT2, pracujících ve IV. a v V. TV pásmu s ERP větším než 1kW.
Výpočet pokrytí zbytkové sítě vysílačů DVB-T ve fázi 3 je graficky znázorněn na Obr. 34 (pokrytí území signálem vhodným pro příjem na pevnou přijímací anténu). Tímto signálem je dle výpočtu pokryto již pouze 24% území ČR a 16% obyvatelstva. Tuto síť vysílačů DVB-T tedy již v žádném případě nelze považovat za celoplošnou, i když by se realizovalo v jednotlivých oblastech její rozšíření prostřednictvím SFN. Na Obrázku 35 je již pouze pro ilustraci graficky znázorněn výpočet pokrytí území ČR zbytkem analogové sítě všech vysílačů ČT2 (tj. včetně vysílačů IV. a V. TV pásma s ERP menším než 1 kW a včetně vysílače Domažlice – Vraní vrch K12) po provedené konverzi fáze 1 až 3. Analogovým signálem ČT2 zůstává pokryto 10% území ČR a 9% obyvatelstva. Tato zbytková síť je prakticky bezvýznamná, neboť v této fázi by již mohly všechny TVP pracovat v SFN na TV kanálech územně odpovídajících TV kanálům 26ti konvertovaných vysílačů. Obr. 35 Pokrytí analogovým signálem vysílači programu ČT2 s ERP< 1kW a vysílačem Domažlice K12 pro Euž ł65 dBmV/m 6 Závěr 6.1 Rozbor nákladů Celkový objem prací TESTCOM v rámci zpracování předložené studie činil 770 hodin. Hodinová sazba dle bodu 3.2. Smlouvy činí 650,- Kč. Celkové náklady na řešení: 500.000,- Kč. Žádné další náklady nebyly fakturovány ( cestovné, dopravné, materiál apod. ) 6.2 Shrnutí výsledků Na základě provedeného rozboru možností konverze analogových přídělů ČT2 na příděly digitální lze konstatovat, že ke konverzi ČT2 je možno přistoupit ze dvou různých hledisek, a to z hlediska územního členění navrhovaných sítí DVB-T a z hlediska postupné konverze z analogového na digitální vysílání. Z hlediska územního členění navrhovaných sítí DVB-T byly analyzovány čtyři možné scénáře:
Ukázalo se, že budování sítí DVB-T, pokrývajících jednotlivé VÚSC (regiony), je z hlediska optimálního využití kmitočtového spektra nejméně výhodné řešení. Budování sítí DVB-T, pokrývajících bývalé kraje, je vzhledem k vybudované infrastruktuře stávající sítě ČT2 a stávajícího analogového vysílání obecně celkem přijatelné řešení. Budování sítí DVB-T, pokrývajících optimalizované oblasti, je z hlediska optimálního využití kmitočtového spektra řešení nejlepší. Budování sítí DVB-T bez ohledu na územněsprávní uspořádání umožňuje upřednostnit jiná hlediska, jako např. optimální strategii postupného přechodu od analogového k digitálnímu vysílání. Tento scénář byl zvolen v rámci předložené studie při teoretickém návrhu možného postupu budování sítí DVB-T postupnou konverzí stávající analogové sítě ČT2. Návrh možného postupu budování sítí DVB-T postupnou konverzí stávající analogové sítě ČT2 je hlavním výstupem zpracované studie. Bylo prokázáno, že konverzí vysílačů ČT2 s vyzářeným výkonem nad 1 kW je možné realizovat prakticky dvě a půl celoplošné sítě DVB-T. Nejdůležitějším poznatkem přitom je, že je možné realizovat jednu kvalitní celoplošnou síť DVB-T (minimálně 84% obyvatelstva – fáze 1) a přitom zachovat celoplošnou analogovou síť ČT2 na úrovni pokrytí 75% obyvatelstva. Předložená studie byla zadána jako teoretická analýza možností využití sítě kmitočtů ČT2 pro rozvoj vysílání DVB-T, její výsledky ale tento rámec překračují, a to zejména návrhem fáze 1, která je dle provedené analýzy realizovatelná v nejbližší budoucnosti, navíc bez velkého dopadu na stávající analogové vysílání. Konverze analogových přídělů na příděly digitální dle CH97 je možná bez komplikací s mezinárodní koordinací kmitočtů a vzhledem k využití stávajících stanovišť vysílačů analogových (včetně anténních systémů) jsou vstupní investice do této sítě vysílačů DVB-T minimalizovány. ČT2 má dlouhodobě nejnižší sledovanost a diváci ČT2 se skládají převážně ze střední až vyšší třídy obyvatelstva a sportovních fanoušků. V Německu je současná cena nejjednoduššího set top boxu cca 200 €, to je přibližně 6200 Kč, což je méně než polovina průměrného měsíčního platu v ČR, který v roce 2001 byl 14642 Kč. Pro vyhraněný okruh diváků ČT2 investice do nákupu set top boxu nebude představovat vážnou překážku. I v případě sportovních fanoušků, kteří nepatří do střední až vyšší třídy obyvatelstva, lze zájem o nákup set top boxu očekávat. Na tomto místě je zajímavé srovnání s rokem 1970, kdy byl uváděn do provozu druhý program tehdejší Československé televize. V tomto roce byl průměrný plat 1946 Kčs a konvertor pro příjem druhého programu stál 1000 až 1200 Kčs. Umožnění příjmu DVB-T tedy vychází při procentuálním srovnání cen a hrubých měsíčních příjmů pro televizní diváky levněji, nehledě na to, že DVB-T jim poskytne minimálně dva nové TV programy ČT a řadu programů privátních provozovatelů. Realizace fáze 1 se z mnoha důvodů jeví jako optimální pro zavedení tzv. veřejnoprávního multiplexu (nejlevnější výstavba, nejlepší pokrytí, nejmenší náklady na straně diváka, využití kmitočtů již přidělených pro ČT atd.). 6.3 Návrh opatření Pro úspěšný přechod od analogového k digitálnímu vysílání konverzí sítě vysílačů ČT2 zpracovatelé studie navrhují:
7 Seznam zkratek
8 Obrázky Seznam obrázků Obr. 1 Pokrytí analogovým signálem všech vysílačů a převaděčů programu ČT2 pro Euž ł 65 dBmV/m Obr. 2 Pokrytí analogovým signálem vysílačů programu ČT2, ERP>1kW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 3 Pokrytí digitálním signálem všech vysílačů programu ČT2 s ERP>1kW, Obr. 4a Pokrytí analogovým signálem vysílače Příbram K29, ERP=40,8 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 4b Pokrytí digitálním signálem vysílače Příbram K29, ERP=41 dBW, Euž = 85-73-54 dBmV/m Obr. 5a Pokrytí analogovým signálem vysílače Praha město K41, ERP=47,8 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 5b Pokrytí digitálním signálem vysílače Praha město K41, ERP=43 dBW, Euž = 86-74-55 dBmV/m Obr. 6a Pokrytí analogovým signálem vysílače Praha K53, ERP=39,5 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 6b Pokrytí digitálním signálem vysílače Praha K53, ERP=53 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 7a Pokrytí analogovým signálem vysílače Votice K56, ERP=49 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 7b Pokrytí digitálním signálem vysílače Votice K56, ERP=43 dBW, Euž = 88-76-57 dBmV/m Obr. 8a Pokrytí analogovým signálem vysílače Vimperk K47, ERP=50 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 8b Pokrytí digitálním signálem vysílače Vimperk K47, ERP=43 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 9a Pokrytí analogovým signálem vysílače Č.Budějovice K49, ERP=57,8 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 9b Pokrytí digitálním signálem vysílače Č.Budějovice K49, ERP=51 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 10a Pokrytí analogovým signálem vysílače Plzeň město K27, ERP=36,5 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 10b Pokrytí digitálním signálem vysílače Plzeň město K27, ERP=43 dBW, Euž = 84-72-53 dBmV/m Obr. 11a Pokrytí analogovým signálem vysílače Plzeň K48, ERP=56,3 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 11b Pokrytí digitálním signálem vysílače Plzeň K48, ERP=51 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 12a Pokrytí analogovým signálem vysílače Sušice K52, ERP=50 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 12b Pokrytí digitálním signálem vysílače Sušice K52, ERP=43 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 13a Pokrytí analogovým signálem vysílače Klatovy K58, ERP=50 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 13b Pokrytí digitálním signálem vysílače Klatovy K58, ERP=43 dBW, Euž = 88-76-57 dBmV/m Obr. 14a Pokrytí analogovým signálem vysílače Cheb K53, ERP=49,8 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 14b Pokrytí digitálním signálem vysílače Cheb K53, ERP=43 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 15a Pokrytí analogovým signálem vysílače Chomutov K35, ERP=51,5 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 15b Pokrytí digitálním signálem vysílače Chomutov K35, ERP=48 dBW, Euž = 86-73-54 dBmV/m Obr. 16a Pokrytí analogovým signálem vysílače Ústí n/Labem K50, ERP=57,8 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 16b Pokrytí digitálním signálem vysílače Ústí n/Labem K50, ERP=51 dBW, Euž = 87-75-55 dBmV/m Obr. 17a Pokrytí analogovým signálem vysílače Liberec K43, ERP=50 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 17b Pokrytí digitálním signálem vysílače Liberec K43, ERP=43 dBW, Euž = 86-74-54 dBmV/m Obr. 18a Pokrytí analogovým signálem vysílače Trutnov K40, ERP=57 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 18b Pokrytí digitálním signálem vysílače Trutnov K40, ERP=53 dBW, Euž = 86-74-55 dBmV/m Obr. 19a Pokrytí analogovým signálem vysílače Hr.Králové K57, ERP=57,8 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 19b Pokrytí digitálním signálem vysílače Hr.Králové K57, ERP=51 dBW, Euž = 88-76-57 dBmV/m Obr. 20a Pokrytí analogovým signálem vysílače Svitavy K58, ERP=50,8 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 20b Pokrytí digitálním signálem vysílače Svitavy K58, ERP=44 dBW, Euž = 88-76-57 dBmV/m Obr. 21a Pokrytí analogovým signálem vysílače Jihlava K42, ERP=55,6 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 21b Pokrytí digitálním signálem vysílače Jihlava K42, ERP=52 dBW, Euž = 86-74-55 dBmV/m Obr. 22a Pokrytí analogovým signálem vysílače Třebíč K45, ERP=54,8 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 22b Pokrytí digitálním signálem vysílače Třebíč K45, ERP=48 dBW, Euž = 86-74-55 dBmV/m Obr. 23a Pokrytí analogovým signálem vysílače Brno K46, ERP=54,7 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 23b Pokrytí digitálním signálem vysílače Brno K46, ERP=52 dBW, Euž = 86-74-55 dBmV/m Obr. 24a Pokrytí analogovým signálem vysílače Brno město K52, ERP=43 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 24b Pokrytí digitálním signálem vysílače Brno město K52, ERP=43 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 25a Pokrytí analogovým signálem vysílače Jeseník K50, ERP=53 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 25b Pokrytí digitálním signálem vysílače Jeseník K50, ERP=48 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 26a Pokrytí analogovým signálem vysílače Ostrava K51, ERP=50 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 26b Pokrytí digitálním signálem vysílače Ostrava K51, ERP=43 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 27a Pokrytí analogovým signálem vysílače V.Klobouky K42, ERP=44,3 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 27b Pokrytí digitálním signálem vysílače V.Klobouky K42, ERP=43 dBW, Euž = 86-74-55 dBmV/m Obr. 28a Pokrytí analogovým signálem vysílače Uh.Brod K47, ERP=43 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 28b Pokrytí digitálním signálem vysílače Uh.Brod K47, ERP=43 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 29a Pokrytí analogovým signálem vysílače Zlín K51, ERP=33 dBW, Euž ł65 dBmV/m Obr. 29b Pokrytí digitálním signálem vysílače Zlín K51, ERP=43 dBW, Euž = 87-75-56 dBmV/m Obr. 30 Pokrytí digitálním signálem vhodným pro příjem na pevnou přijímací anténu – FÁZE 1 Obr. 30a Pokrytí digitálním signálem vhodným pro příjem na přenosný přijímač (outdoor portable) – FÁZE 1 Obr. 30b Pokrytí digitálním signálem vhodným pro příjem na přenosný přijímač uvnitř budov (indoor portable reception) – FÁZE 1 Obr. 31 Pokrytí analogovým signálem zbytkem vysílačů programu ČT2 bez vysílačů použitých pro vysílání DVB-T ve FÁZI 1, Euž ł65 dBmV/m Obr. 32 Pokrytí digitálním signálem vhodným pro příjem na pevnou přijímací anténu – FÁZE 2 Obr. 33 Pokrytí analogovým signálem zbytkem vysílačů sítě ČT2 bez vysílačů použitých pro vysílání DVB-T ve FÁZI 1 a FÁZI 2, Euž ł65 dBmV/m Obr. 34 Pokrytí digitálním signálem vhodným pro příjem na pevnou přijímací anténu ze zbylých vysílačů ČT2 s ERP>1kW Obr. 35 Pokrytí analogovým signálem vysílači programu ČT2 s ERP< 1kW a vysílačem Domažlice K12 pro Euž ł65 dBmV/m |