Bod č. 83:
Informace předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o postupu Rady ve věci převodu podílu FTV Premiéra, s.r.o.
FTV Premiéra spol s r.o. ( dále FTV) je provozovatelem TV Prima s licencí k regionálnímu televiznímu vysílání v regionu Praha/střední Čechy (č. 010/95 ze dne 27.11.1992), provozovatelem s licencí k celoplošnému televiznímu vysílání (č. 012/94 ze dne 28.6.1994) a zároveň provozovatelem s registrací k satelitnímu televiznímu vysílání (ze dne 29.5.1996).
Současné vlastnické poměry v FTV dané jejím začleněním do Domeany s.r.o. /dále Domeana/ vznikly v roce 1999 jako důsledek novely bankovního zákona č.21/1992 Sb, ve znění pozdějších předpisů, podle níž se banky nemohou majetkově podílet na provozování vysílání. I když se jednalo o vstup jiného subjektu, Rada byla nucena se změnou souhlasit, protože byla dána zohledněním zmíněné novely bankovního zákona.
K úplnému vyjasnění vlastnických vztahů pak Rada dospěla až správním řízením v létě roku 2000, když jednáním s vlastníky Domeany získala informace, které potřebovala k posouzení možných vlivů na vysílání. Nárok na tyto informace však nemohla Rada přímo opřít o ustanovení zákona o vysílání týkající se vlastnických poměrů.
Zákon č. 468/91 Sb. v platném znění stanovuje v § 10 odst. 2, že licence je nepřevoditelná.a odst. 5 téhož § , že orgán udělující licence přihlíží k tomu, aby žádný ze žadatelů nezískal dominantní postavení v hromadných sdělovacích prostředcích.
Primárním účelem těchto ustanovení byla regulace koncentrace a křížení vlastnictví v médiích. Šlo tedy vždy o to, aby regulační orgán mohl zabránit zneužití vlivu elektronických médií k politické či ekonomické manipulaci. Vývoj na naší mediální scéně v souladu s evropskými trendy prokázal potřebu co nejúplnějších informací o celém vlastnickém řetězci. Zákon ale přímo umožňuje získání takových informací pouze do úrovně druhého stupně vlastnictví, tj. v našem případě pouze do úrovně Domeany.
Zákon č. 468/91 Sb. v platném znění sice v § 10 odst.2 stanoví, že licence je nepřevoditelná, ale tuto nepřevoditelnost blíže nespecifikuje ani nekvantifikuje. Proto Rada v červenci 1997 v návaznosti na novelu zákona o vysílání č. 135/97 Sb, jež vstoupila v platnost 1. července 1997 přijala pravidlo, pro které se vžil pracovní název „49 : 51“. Rada si tak pro své rozhodování stanovila požadavek zachovaní majority, tj. nejméně 51 % původních vlastníků po celou dobu platnosti licence. Zároveň je však třeba dodat, že ani sama Rada pravidlo „49 : 51“ nikdy nechápala jako dogma. Naopak v přesně definovaných případech připouštěla jeho prolomení. Tato praxe byla konečně stvrzena rozhodnutím soudu v jednom z přezkumných řízení .
Pro plné pochopení projednávané kauzy jsou dále nutné základní údaje o finanční situaci televize Prima. Prakticky po celou dobu existence TV Prima ( dříve TV Premiéra) byla tato televize ztrátová. Teprve nástup nového managementu generální ředitelky Kateřiny Fričové znamenal, že se televize dostala z červených čísel, aniž by se však podařilo umořovat dluhy z předchozího období.. Podle dostupných informací i dnes přesahuje zadluženost dvojnásobek základního jmění provozovatele vysílání (FTV Premiéra).
Další důležitou okolností je vztah televize Prima a provozovatelů regionálního televizního vysílání. Stávající stav sdílených kmitočtů /tj. regionálních oken v dohodnutých časech na celoplošném vysílání televize Prima/ není zdaleka optimálním řešením a v historii vyvolával mnoho problémů. Touto situací se nejednou zabývala také Stálá PKSP zejména v souvislosti s novým územně správním uspořádáním, které zvýrazňuje úlohu a význam regionálního a lokálního vysílání. Poslední vývoj v televizi Prima a kroky nového managementu pak signalizoval možnost jistého posunu v řešení těchto letitých problémů. Vedení televize Prima deklarovalo v závěru loňského roku zájem o intenzivnější spolupráci s držiteli regionálních licencí s novou dohodou o výhodnějších časech, programovém a obchodním síťování. Tato Radou požadovaná revitalizace vzájemného spolužití Primy a provozovatelů regionálního vysílání je ale podmíněna výraznými finančními injekcemi.
Předmětná kauza byla zahájena žádostí provozovatele vysílání, tedy FTV, o předchozí souhlas s navýšením základního jmění a s tím související změnu majetkové struktury. Chronologický sled souvisejících událostí byl následující:
3.11.2000 ČSOB zaslala Radě informaci, že 26.10.2000 podala žalobu k Rozhodčímu soudu HK a AK ČR o určení majetkových vztahů k Domeaně.
22.12.2000 Rada obdržela žádost o předchozí souhlas s navýšením obchodních podílů v FTV.
17.1.2000 Na výzvu Rady je ze strany FTV žádost doplněna a upřesněna.
23.1.2001 Stanovisko právního odboru Úřadu Rady - rozhodnutí Rady žádné vlastnické ani jiné obdobné vztahy nezakládá, deklaruje pouze souhlas veřejného orgánu s určitým uspořádáním
30.11.2001 Rada rozhoduje a předběžně souhlasí s navýšením základního jmění a změnou obchodních podílů v FTV
31.1.2001 ČSOB podává první návrh na vydání předběžného opatření ve věci Domeany a FTV
1.2.2001 Městský soud v Praze vydal první (viz další text) předběžné opatření
6.2.2001 Žádost ČSOB o přiznání práv účastníka správního řízení v kauze FTV/ Domeana
6.2.2001 Odpověď místopředsedy Rady p. Musila ministru p. Mertlíkovi
6.2.2001 Rada souhlasí s přímým účastenstvím ČSOB ve správním řízení o změně licence
9.2.2001 ČSOB podává návrh na druhé (viz další text) předběžné opatření
12.1.2001 Městský soud vydává druhé předběžné opatření o nakládání s majetkem FTV
Obě zmíněná předběžná opatření Městského soudu směřují proti Domeaně takto:
První zakazuje zcizení obchodního podílu v FTV a jakékoliv nakládání s ním.
Druhé zakazuje činit právní úkony, směřující ke zvýšení základního jmění FTV.
Je třeba ještě zdůraznit povahu rozhodnutí Rady v této a obdobných kauzách. Rada ve smyslu § 14 odst. 1 uděluje ke změnám pouze předchozí souhlas, ve smyslu odst. 2 citovaného § 14 tedy požadovanou změnu mohou podle odst. 2 téhož § vnitřní orgány provozovatele provést teprve poté, co rozhodnutí Rady o předchozím souhlasu Rady nabylo právní moci. Změna je pak de iure završena zápisem do Obchodního rejstříku. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí Rady není v žádném případě ve vztahu ke změnám konstitutivní. Rada je ovšem podle zákona povinna o žádosti provozovatele rozhodnout. Proti nečinnosti Rady jsou dokonce provozovatelé chráněni tím, že zákon stanoví pro rozhodnutí Rady konečnou lhůtu. /§ 14 odst.3 pro licenci a § 17 pro registraci/. Pro tyto případy zákon stanoví ve věci lhůty odlišný režim pro provozovatele s licencí /60 dnů/ a s registrací /30 dnů/. Protože v daném případě je žadatel současně držitelem obou typů oprávnění, musela se Rada držet kratší lhůty, jinak by dnem 3.2.2001 došlo k naplnění ustanovení § 14 odst. 3 zákona o vysílání /tzv. pozitivní fikce/.
Při svém rozhodování Rada vycházela z předpokladu, že udělení souhlasu umožní provozovateli zejména:
- stabilizovat finanční situaci
- zprůhlednit vlastnickou strukturu provozovatele a vlivů na vysílání
- revitalizovat a výrazně posílit regionální televizní vysílání
s tím, že ani následnou realizací zamýšlených změn nedojde k faktickému převodu licence oproti stavu před podáním žádosti vzhledem k identitě koncového vlastníka.
Z uvedených důvodů Rada rozhodla souhlas udělit.
Teprve poté, co Rada přijala své rozhodnutí o předběžném souhlasu se změnou, obdržela žádost ČSOB o nahlížení do spisu a uplatnění ostatních práv účastníka řízení. Rada této žádosti na svém nejbližším zasedání v plném rozsahu vyhověla.
Stejně tak citované žádosti o první i druhé předběžné opatření soudu byly podány 31.1. a 9.2.2001 a předběžná opatření soudu v této věci byla vydána ve dnech 1.2. a 12.2.2001, znovu tedy až po předmětném rozhodnutí Rady. Rada je proto nemohla posuzovat jako předběžnou otázku. Stejně tak nemá Rada informaci, proč ČSOB požádala o vydání předběžných opatření až v uvedených termínech.
Rozhodnutí Rady provázely také některé mylné informace. Protože zazněly i v této sněmovně, je třeba je uvést na pravou míru. Rada skutečně rozhodovala v neúplném složení. Rada ale v neúplném složení, a to v souladu se zákonem o Radě rozhoduje již od července loňského roku, kdy řadě členů Rady skončilo funkční období. Ve stejně neúplném složení projednala a rozhodla o stovkách jednacích bodů. K tomu je třeba dodat ještě jednu podstatnou věc. Přestože Rada dlouhodobě pracuje v neúplném složení, hlasovací kvórum pro přijetí jakéhokoli usnesení bylo a je stále sedm, tedy nadpoloviční většina ze zákonem stanovených třinácti členů Rady. O kauze FTV Rada jednala a hlasovala v devíti lidech, kdy sedm bylo pro a dva se zdrželi. Proto není možno přijmout argumentaci, že Rada rozhodovala v neúplném složení.
Další výhradou bylo, že Rada rozhodla v nepřítomnosti svého předsedy. Ano, je pravda, že jsem se coby předseda tohoto zasedání skutečně nezúčastnil. Šlo však o nepřítomnost předem plánovanou, oznámenou a řádně omluvenou. Podle zákona však přítomnost či nepřítomnost předsedy Rady nemá žádný vliv na platnost přijatých usnesení. Jediným kritériem pro přijetí rozhodnutí je splnění hlasovacího kvóra. O předsedovi Rady lze v této souvislosti s jistou nadsázkou říci, že je pouze první mezi rovnými, neboť i on má ve všech případech jenom jeden hlas, stejně jako kterýkoli jiný radní.
Ještě k informaci, že zasedání Rady řídil místopředseda Mgr. Petr Štěpánek. Není to pravda. Zasedání v mé nepřítomnosti řídil 1. místopředseda Rady RNDr. Josef Musil, Csc.
Zásadní nedorozumění mezi Radou a kritiky jejího rozhodnutí spočívá ve výkladu toho, co se skutečně stalo, respektive v tom, co rozhodnutí Rady ve skutečnosti znamená. Tím, že Rada vyslovila se změnami souhlas, k těmto změnám ve skutečnosti fakticky nedošlo. Rada totiž není tím místem, kde se o uskutečnění či provedení takových změn rozhoduje. Rada svým souhlasem pouze konstatuje či stvrzuje, že zamýšlená změna není v rozporu se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání a že tedy proti takové změně nemá námitky. Jak bylo řečeno, samotnou změnu vlastnické struktury, respektive navýšení základního jmění provádí příslušný orgán provozovatele vysílání a zapisuje ji rejstříkový soud, nikoli Rada. Jestliže se kdokoli cítí takovou a to i uvažovanou změnou zkrácen na svých právech, správným adresátem takových námitek je soud, který vydá – a i v tomto případě se tak posléze stalo – předběžné opatření a tím změny zablokuje. Toto předběžné opatření je však určeno tomu, kdo tyto změny fakticky provádí, a nikoli Radě, která – jak již bylo řečeno – hodnotí celou věc pouze z hlediska zákona o vysílání. Jinými slovy - různé státní orgány a instituce mají své různé pravomoci a odpovědnosti. Teprve v uplatňování všech těchto institutů v jejich souhrnu je realizován veřejný zájem. Rada se tedy v tomto systému jako nezávislý orgán vykonávající státní správu logicky hlásí pouze ke svému dílu odpovědnosti.
Pro zdůvodnění postoje a počínání regulačního orgánu je třeba podle názoru Rady hledat odpovědi nikoli na jednu, ale na dvě základní otázky. Za prvé: Co, jak a proč Rada posuzovala, než vyslovila svůj souhlas? A za druhé: Co Rada naopak neposuzovala, neboť jí to ze zákona nepřísluší?
Na první otázku jsem již odpověděl v první části svého vystoupení. Podstatná je však i odpověď na otázku druhou. Rada rozhodně neposuzovala politické souvislosti celé kauzy, neboť tato kompetence přísluší jen a pouze politikům, tedy Vám. Prostor Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je však ohraničen pouze kompetencemi, které jí svěřuje zákon.
předseda Rady ČR
pro rozhlasové a TV vysílání
V Praze dne 1.3.2001.