logo



Evropská úmluva o přeshraniční televizi


EVROPSKÁ ÚMLUVA O PŘESHRANIČNÍ TELEVIZI

ŠTRASBURK, 5.5.1989

PREAMBULE

Členské státy Rady Evropy a další státy Evropské kulturní úmluvy zde podepsané,

majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany a uskutečňování ideálů a principů, které jsou jejich společným dědictvím;

majíce na zřeteli, že důstojnost a stejná hodnota každého člověka vytvářejí základní prvky těchto principů;

majíce na zřeteli, že svoboda projevu a informací tak, jak je vyjádřena v článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vytváří jednu z neodmyslitelných zásad demokratické společnosti a jednu ze základních podmínek pro její rozvoj a pro vývoj každého člověka;

potvrzujíce znovu svou oddanost principům svobodného toku informací a myšlenek a nezávislosti provozovatelů vysílání, jež tvoří nezbytný základ jejich politiky vysílání;

potvrzujíce tímto důležitost vysílání pro rozvoj kultury a svobodné vytváření názorů v podmínkách zajišťujících pluralitu a rovnost příležitostí pro všechny demokratické skupiny a politické strany;

přesvědčeny, že pokračující rozvoj informační a komunikační technologie by měl sloužit k rozšiřování práva sdělovat, vyhledávat, přijímat a zprostředkovávat informace a myšlenky z kteréhokoliv zdroje bez ohledu na hranice;

přejíce si poskytovat veřejnosti rozšiřující se možnost výběru programů, obohacovat tím evropské dědictví a rozvoj evropské audiovizuální tvorby a rozhodnuty dosáhnout tohoto kulturního cíle úsilím o zvýšení výroby a rozšiřováním programů vysoké kvality a tak naplňovat očekávání veřejnosti v politické, vzdělávací a kulturní oblasti;

uznávajíce potřebu stanovení společného obecného rámce úpravy;

majíce na paměti Rezoluci č.2 a Deklaraci č.1 Evropské konference ministrů o politice veřejných sdělovacích prostředků;

přejíce si rozvinout principy obsažené v Doporučeních Rady Evropy, týkajících se zásad televizní reklamy, rovnoprávnosti obou pohlaví ve sdělovacích prostředcích, používání kapacity satelitů pro televizi a rozhlas a podpory audiovizuální produkce v Evropě,

dohodly se na následujícím:


HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a účel

Tato Úmluva se zabývá programy, které jsou součástí vysílání. Účelem je usnadnit smluvním stranám původní a převzaté vysílání televizních programů přesahující hranice.

Článek 2

Používané termíny

Pro účely této Úmluvy:

  1. "vysíláním” se rozumí původní, kódované či nekódované, vysílání televizních programů pozemním vysílačem, kabelem nebo satelitem jakéhokoliv druhu, určených k příjmu širokou veřejností. Nezahrnuje komunikační služby, provozované na základě individuálních požadavků,

  2. "převzaté vysílání” znamená současný příjem a vysílání celých a nezměněných televizních programů nebo jejich podstatných částí, vysílaných jakýmikoli technickými prostředky provozovatelem vysílání pro příjem veřejností obecně,

  3. "provozovatelem vysílání” se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která vytváří televizní programy pro příjem širokou veřejností a vysílá je nebo je nechává vysílat, celé a nezměněné, jinou osobou,

  4. "programy” se rozumí všechny položky, z nichž sestává jednotlivá služba poskytovaná daným provozovatelem vysílání ve smyslu předchozího odstavce,

  5. "evropskými audiovizuálními díly” se rozumí tvůrčí díla, jejichž produkce či koprodukce je kontrolována evropskou fyzickou či právnickou osobou,

  6. "reklamou” je jakékoli veřejné oznámení určené k podpoře prodeje, nákupu nebo pronájmu výrobku nebo služby, k propagaci věci nebo myšlenky nebo za účelem vyvolání jiného účinku, který si přeje zadavatel reklamy a pro které byl za úplatu či podobnou protihodnotu poskytnut zadavateli reklamy vysílací čas,

  7. "sponzorování” znamená účast fyzické nebo právnické osoby, která se nezabývá vysíláním či produkcí audiovizuálních děl, na přímém nebo nepřímém financování programu za účelem propagace svého jména, obchodní známky či symbolu.


Článek 3

Oblast působení

Tato Úmluva se vztahuje na každý program vysílaný či přijímaný k vysílání kabelem, pozemním vysílačem nebo satelitem, subjekty nebo technickými prostředky, které podléhají právní úpravě smluvní strany, jež může být, přímo či nepřímo, přijímána na území jiné nebo jiných smluvních stran.

Článek 4

Svoboda příjmu a převzatého vysílání

Smluvní strany zajistí svobodu projevu a právo na informace v souladu s článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručí svobodu příjmu a nebudou na svém území omezovat převzaté vysílání programů, které jsou v souladu s podmínkami této Úmluvy.

Článek 5

Povinnosti vysílacích smluvních stran

  1. Každá vysílající smluvní strana zajistí vhodnými prostředky a pomocí svých příslušných orgánů, aby veškeré programy vysílané právnickými osobami nebo technickými prostředky, podléhajícími její právní úpravě ve smyslu článku 3, vyhovovaly požadavkům této Úmluvy.

  2. Vysílací stranou pro účely této Úmluvy je:

    1. v případě vysílání pozemními vysílači ta smluvní strana, ze které je uskutečňováno původní vysílání,

    2. v případě satelitního vysílání:

      1. ta smluvní strana, z jejíhož území je k satelitu vysílán vzestupný signál,
      2. ta smluvní strana, která poskytne k užívání frekvenci nebo kapacitu satelitu, pokud vzestupný signál je vysílán z území státu, který není smluvní stranou této Úmluvy,
      3. ta smluvní strana, ve které má provozovatel vysílání své sídlo, pokud odpovědnost není určena podle předchozích bodů i a ii.

  3. Pokud programy vysílané ze států, které nejsou smluvními stranami této Úmluvy, jsou přejímány k vysílání subjekty či technickými prostředky, podléhajícími právní úpravě smluvní strany ve smyslu článku 3, pak tato smluvní strana, působící jako strana vysílací, zajistí vhodnými prostředky a prostřednictvím svých kompetentních orgánů soulad s požadavky této Úmluvy.

Článek 6

Poskytování informací

  1. Povinnosti provozovatele vysílání musí být jasně a odpovídajícím způsobem specifikovány v oprávnění, uděleném příslušným úřadem každé smluvní strany, v kontraktu uzavřeném s příslušným úřadem či jiným právním nástrojem.

  2. Příslušný úřad vysílací strany poskytne na požádání informaci o provozovateli vysílání. Tato informace by měla minimálně obsahovat jméno či název, sídlo a právní postavení provozovatele vysílání, jméno právního zástupce, skladbu kapitálu, povahu, účel a způsob financování programu, který provozovatel vysílání poskytuje nebo hodlá poskytovat.



HLAVA II

USTANOVENÍ TÝKAJÍCÍ SE PROGRAMU

Článek 7

Povinnosti provozovatele vysílání

  1. Všechny formální i obsahové náležitosti programů musí respektovat lidskou důstojnost a základní práva třetích osob.

    Zejména nesmějí:
    - být neslušné a zvláště obsahovat pornografii;
    - dávat přílišný prostor násilí či možnou příčinu k rozněcování rasové nenávisti.

  2. Všechny části programů, které by mohly poškozovat fyzický, psychický či morální vývoj dětí a dospívajících, nesmějí být zařazovány do vysílání v čase, kdy je pravděpodobné, že by je tito mohli sledovat.

  3. Provozovatel vysílání zajistí, aby zpravodajství uvádělo fakta a události objektivně a přispívalo k svobodné tvorbě názorů.

Článek 8

Právo na odpověď

  1. Každá vysílací strana zajistí, aby kterákoli fyzická či právnická osoba bez ohledu na svoji státní příslušnost či sídlo dostala příležitost uplatnit své právo na odpověď nebo hledat jinou srovnatelnou právní či správní nápravu v souvislosti s programy vysílanými či převzatými k vysílání subjekty či technickými prostředky podléhajícími její právní úpravě, ve smyslu článku 3. Zejména zajistí, aby časové zařazení a ostatní náležitosti výkonu práva na odpověď byly takové, aby toto právo mohlo být účinně vykonáno. Účinný výkon tohoto práva nebo ostatních právních či správních opatření musí být zajištěn jak z hlediska vhodné lhůty tak z hlediska způsobu uplatnění.

  2. Jméno provozovatele vysílání odpovědného za program musí být pro tento účel uváděno v pravidelných intervalech vhodnými prostředky.

Článek 9

Přístup veřejnosti k významným událostem

Každá smluvní strana prozkoumá právní nástroje vedoucí k tomu, aby právo veřejnosti na informace nebylo mařeno výkonem výhradních práv provozovatele vysílání k vysílání či převzatému vysílání ve smyslu článku 3 událostí značného významu pro veřejnost, což by mělo za následek ochuzení značné části veřejnosti v jedné či více smluvních stranách o možnost televizního sledování této události.

Článek 10

Kulturní cíle

  1. Každá smluvní strana zajistí vhodnými prostředky a tam, kde je to proveditelné, aby provozovatelé vysílání vyhradili většinu svého vysílacího času evropským dílům s výjimkou času určeného zpravodajství, sportovním událostem, soutěžím, reklamě a teletextovým službám. S ohledem na informační, vzdělávací, kulturní a zábavní povinnosti provozovatele vysílání k jeho divákům by mělo být tohoto podílu dosaženo postupně podle vhodných kritérií.

  2. V případě neshody mezi vysílající a přijímající smluvní stranou ohledně provádění předchozího odstavce se může kterákoli ze stran obrátit na Stálý výbor se žádostí o formulování poradního názoru na spornou otázku. Taková neshoda nebude postoupena k arbitrážnímu řízení podle článku 26.

  3. Smluvní strany se zavazují hledat společně nejvhodnější nástroje a postupy k odstranění diskriminace mezi provozovateli vysílání, k podpoře aktivity a rozvoje evropské produkce, a to zejména v zemích s nízkou kapacitou audiovizuální produkce nebo omezenou oblastí jazykovou.

  4. Smluvní strany v duchu kooperace a vzájemné pomoci, jenž je této Úmluvě vlastní, budou usilovat o to, aby programové služby vysílané či převzaté k vysílání subjekty a technickými prostředky, které podléhají jejich jurisdikci ve smyslu článku 3, neohrožovaly pluralitu tisku a rozvoj kinematografického průmyslu. Pokud není mezi držiteli práv a provozovatelem vysílání dohodnuto jinak, nemá být v takových programových službách žádné kinematografické dílo vysíláno dříve, než za dva roky po jeho prvém uvedení do kin. V případě, kdy bylo kinematografické dílo vyrobeno v koprodukci s provozovatelem vysílání, činí tato lhůta jeden rok.

HLAVA III

REKLAMA

Článek 11

Obecná pravidla

  1. Reklamy musí být objektivní a poctivé.

  2. Reklamy nesmějí uvádět v omyl a poškozovat zájmy spotřebitelů.

  3. Reklamy určené dětem a reklamy, ve kterých děti vystupují, se musí vyhnout všemu, co by mohlo poškodit jejich zájmy a musí mít na zřeteli jejich zvláštní citlivost.

  4. Zadavatel reklamy nesmí ovlivňovat obsah pořadů.

Článek 12

Čas určený pro reklamy

  1. Vysílání reklamy nesmí přesáhnout 15% denního vysílacího času. Toto procento může být zvýšeno na 20%, pokud zahrnuje takové formy reklamy jako přímé nabídky prodeje, koupě či pronájmu výrobků nebo poskytování služeb veřejnosti, za podmínky, že vysílání reklamy nepřevýší 15%.

  2. Vysílání reklamy v průběhu jedné hodiny nesmí přesáhnout 20%.

  3. Takové formy reklamy jako přímé nabídky prodeje, koupě či pronájmu výrobků nebo poskytování služeb nesmějí převyšovat jednu hodinu denně.

Článek 13

Forma a uvádění reklam

  1. Reklamy musí být jako takové jasně rozpoznatelné a rozlišitelně oddělené od jiných pořadů vizuálními nebo akustickými prostředky. V zásadě mají být vysílány v blocích.

  2. Reklamy využívající podprahového vnímání člověka nejsou přípustné.

  3. Skryté reklamy jsou nepřípustné, zejména předvádění výrobků nebo služeb v pořadech za účelem reklamy.

  4. V reklamách nesmějí účinkovat vizuálně ani hlasově osoby, které pravidelně uvádějí zpravodajské a publicistické pořady.

Článek 14

Zařazování reklam

  1. Reklamy budou zařazovány mezi pořady. Pokud jsou splněny podmínky obsažené v odstavcích 2 - 5 tohoto článku, mohou být reklamy zařazovány během pořadů tak, aby celistvost a hodnota pořadu a práva vlastníků práv neutrpěly škodu.

  2. Pouze v pořadech sestávajících ze samostatných částí, ve sportovních pořadech a přenosech podobně strukturovaných událostí a představení, jež obsahují přestávky, mohou být reklamy zařazovány mezi částmi nebo v přestávkách.

  3. Vysílání takových audiovizuálních děl jako jsou kinematografické filmy a filmy televizní (s výjimkou pořadů na pokračování, seriálů, zábavných a dokumentárních pořadů), pokud trvají déle než čtyřicet pět minut, může být přerušeno jednou během každého dovršeného pětačtyřicetiminutového časového úseku. Další přerušení je přípustné, jestliže jejich trvání je nejméně o dvacet minut delší než dva či více dovršených pětačtyřicetiminutových časových úseků.

  4. Pokud jsou pořady odlišné od těch, o nichž pojednává odstavec 2, přerušovány reklamami, minimální časové rozmezí mezi dvěma po sobě následujícími reklamními bloky má činit 20 minut.

  5. Reklamy nesmějí být zařazovány do vysílání bohoslužeb. Zpravodajství, pořady pro děti, publicistické, dokumentární a náboženské pořady, pokud trvají méně než 30 minut, nesmějí být přerušovány reklamami. Pokud trvají 30 minut a déle, postupuje se podle pravidel předchozího odstavce.

Článek 15

Reklama zvláštních výrobků

  1. Reklamy tabákových výrobků jsou nepřípustné.

  1. Reklamy alkoholických nápojů všech druhů musí vyhovovat těmto pravidlům:

    1. nesmějí být určeny převážně nezletilým a nikdo z osob spojovaných v reklamách s požíváním alkoholických nápojů by neměl vyhlížet jako nezletilý,

    2. nesmějí spojovat požívání alkoholu s tělesnými výkony nebo řízením dopravního prostředku,

    3. nesmějí tvrdit, že alkohol má léčebné účinky, stimuluje, uklidňuje nebo pomáhá v řešení osobních problémů,

    4. nesmějí nabádat k nestřídmému požívání alkoholu a stavět abstinenci a střídmost do záporného světla,

    5. nesmějí nepatřičně zdůrazňovat obsah alkoholu v nápojích.

  2. Reklamy na léky a léčebné procedury, které jsou ve vysílající straně dostupné pouze na lékařský předpis, jsou nepřípustné.

  3. Reklamy na všechny ostatní léky a léčebné procedury musí být jasně rozlišitelné jako takové, poctivé, pravdivé a ověřené. Musí být v souladu s požadavky ochrany jednotlivce před poškozením.


Článek 16

Reklama zaměřená na určitou smluvní stranu

  1. Aby se zabránilo nekalé konkurenci a ohrožení televizního systému smluvní strany, nesmějí reklamy, které jsou s jistou pravidelností výslovně zaměřené na diváky v určité smluvní straně, jiné než je strana vysílající, obcházet televizní reklamní pravidla této smluvní strany.

  2. Ustanovení předchozího odstavce se nepoužije:

    1. pokud tato reklamní pravidla znamenají diskriminaci mezi reklamami vysílanými subjekty nebo technickými prostředky podléhajícími právní úpravě této smluvní strany, a reklamami vysílanými subjekty nebo technickými prostředky podléhajícími smluvní úpravě jiné smluvní strany nebo

    2. pokud smluvní strany, kterých se případ týká, uzavřely v této oblasti bilaterální či multilaterální smlouvy.



HLAVA IV

SPONZOROVÁNÍ

Článek 17

Obecná kritéria

  1. Pokud pořad nebo série pořadů je zcela nebo částečně sponzorován, musí být jako takový označen vhodnými titulky na začátku nebo na konci pořadu.

  2. Obsah a zařazování sponzorovaných pořadů nesmí být za žádných okolností ovlivněn sponzorem tak, aby byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost provozovatele vysílání ve vztahu k pořadům.

  3. Sponzorované pořady nesmějí podporovat prodej, koupi či pronájem výrobků nebo služeb sponzora nebo třetí osoby zejména tím, že by se o těchto výrobcích či službách v takových pořadech zvláště zmiňovaly s reklamním cílem.

Článek 18

Zakázané sponzorování

  1. Pořady nemohou být sponzorovány fyzickou nebo právnickou osobou, jejímž hlavním předmětem činnosti je výroba či prodej výrobků nebo poskytování služeb, jejichž reklama je zakázána dle článku 15.

  2. Sponzorování zpravodajství a publicistických pořadů je nepřípustné.


HLAVA V

VZÁJEMNÁ POMOC

Článek 19

Spolupráce mezi smluvními stranami

  1. Smluvní strany se zavazují, že si budou při plnění závazků vyplývajících z této Úmluvy vzájemně pomáhat.

  2. Za tímto účelem:

    1. každý smluvní stát určí jeden či více orgánů, jejichž názvy a adresy sdělí Generálnímu tajemníku Rady Evropy současně s předáním dokumentu o ratifikaci, souhlasu, schválení či přístupu,

    2. každý smluvní stát, jenž určil více než jeden orgán, specifikuje ve svém sdělení dle písm. a) působnost každého z nich.

  3. Orgán určený smluvní stanou bude:

    1. poskytovat informace podle článku 6, odstavce 2 této Úmluvy

    2. poskytovat informace vyžádané orgánem, který určila jiná smluvní strana, o zákonech své země a obvyklých postupech uplatňovaných v oblasti, kterou upravuje tato Úmluva,

    3. spolupracovat s orgány určenými ostatními smluvními stranami, kdykoli to bude prospěšné, a zejména tehdy, kdy to přispěje k účinnému plnění ustanovení této Úmluvy,

    4. brát na zřetel každou nesnáz v provádění této Úmluvy, na kterou byla upozorněna orgánem, jež určila jiná smluvní strana.

HLAVA VI

STÁLÝ VÝBOR

Článek 20

Stálý výbor

  1. Pro účely této Úmluvy bude zřízen Stálý výbor.

  2. Každá smluvní strana může být zastupována ve Stálém výboru jedním nebo více delegáty. Každá delegace má jeden hlas. Evropské hospodářské společenství vykonává v oblastech své působnosti hlasovací právo počtem hlasů rovnajícím se počtu členských států, které jsou smluvními stranami této Úmluvy. Evropské hospodářské společenství nemůže vykonávat své hlasovací právo, pokud hlasují jeho členské státy a naopak.

  3. Kterýkoli stát, zmiňovaný v článku 29, odstavec 1, jenž není smluvní stranou této Úmluvy, může být zastoupen ve Stálém výboru pozorovatelem.

  4. Stálý výbor se může při výkonu svých funkcí obracet o radu na experty. Ze své iniciativy či na žádost subjektu, kterého se věc týká, může přizvat kteroukoli mezinárodní či národní, vládní či nevládní organizaci kvalifikovanou v oblastech, jež upravuje tato Úmluva, aby vyslala svého pozorovatele na zasedání Stálého výboru nebo jeho část. Rozhodnutí pozvat takové experty či organizace musí být učiněno tříčtvrtinovou většinou členů Stálého výboru.

  5. Stálý výbor svolává Generální tajemník Rady Evropy. Jeho první schůze se bude konat v průběhu šesti měsíců následujících po vstupu Úmluvy v platnost. Výbor se poté sejde, kdykoli o to požádá jedna třetina smluvních stran nebo Výbor ministrů, z iniciativy Generálního tajemníka Rady Evropy ve shodě s ustanovením článku 23, odstavec 2, nebo na žádost jedné či více smluvních stran ve shodě s ustanovením článku 21 písm.c) a článku 25 odstavec 2.

  6. Stálý výbor se může platně usnášet, pokud je přítomna většina smluvních stran.

  7. Rozhodnutí Stálého výboru podle odstavce 4 a článku 23, odstavec 3, musí být učiněna tříčtvrtinovou většinou přítomných členů.

  8. Stálý výbor podle ustanovení této Úmluvy stanoví svůj Jednací řád.

Článek 21

Funkce Stálého výboru

Stálý výbor sleduje provádění této Úmluvy. Je oprávněn:

  1. činit doporučení smluvním stranám, týkající se provádění Úmluvy,

  2. navrhovat nezbytné novelizace Úmluvy a posuzovat ty, které budou navrženy ve shodě s ustanovením článku 23,

  3. na základě požadavku jedné či více smluvních stran posuzovat otázky týkající se výkladu Úmluvy,

  4. činit vše pro to, aby veškeré rozpory, které jsou mu předkládány v souladu s článkem 25, byly řešeny smírně,

  5. doporučovat Výboru ministrů, aby byly pozvány přistoupit k této Úmluvě jiné státy než jsou ty, o kterých se zmiňuje článek 29, odstavec 1.


Článek 22

Zprávy Stálého výboru

Stálý výbor po každém zasedání předloží smluvním stranám a Výboru ministrů Rady Evropy zprávu o svém jednání a přijatých rozhodnutích.


HLAVA VII

DOPLŇUJÍCÍ NÁVRHY

Článek 23

Doplňující návrhy

  1. Každá smluvní strana může navrhovat doplňky k této Úmluvě.

  2. Každý doplňující návrh je nutno předložit Generálnímu tajemníku Rady Evropy, jenž s ním seznámí členské státy Rady Evropy, další státy Evropské kulturní úmluvy, Evropské hospodářské společenství a všechny nečlenské státy, jež přistoupily nebo byly pozvány, aby přistoupily k této Úmluvě v souladu s ustanovením článku 30. Generální tajemník Rady Evropy svolá zasedání Stálého výboru po uplynutí nejméně dvou měsíců od seznámení s návrhem.

  3. Stálý výbor posoudí každý doplňující návrh a po jeho přijetí tříčtvrtinovou většinou členů Stálého výboru ho postoupí Výboru ministrů ke schválení. Po schválení bude text předložen smluvním stranám k přijetí.

  4. Doplňující návrh vstoupí v platnost třicátý den poté, kdy všechny smluvní strany vyrozuměly Generálního tajemníka o jeho přijetí.


HLAVA VIII

DOMNĚLÁ PORUŠENÍ TÉTO ÚMLUVY


Článek 24

Domnělá porušení této úmluvy

  1. Pokud smluvní strana zjistí porušení této Úmluvy, seznámí s domnělým porušením stranu vysílající a obě smluvní strany se pokusí překonat problém na základě ustanovení článku 19, 25 a 26.

  2. Pokud je domnělé porušení zjevně závažného charakteru s důležitým veřejným dopadem a týká se článku 7, odstavce 1 nebo 2, článku 12, článku 13, odstavce 1, věty prvé, článku 14, článku 15, odstavců 1 a 3, může strana přijímající, trvá-li porušení více než dva týdny poté, kdy o něm uvědomila stranu vysílající, přechodně pozastavit převzaté vysílání dotyčného programu.

  3. Ve všech ostatních případech domnělého porušení, s výjimkou případů zmiňovaných v odstavci 4, strana přijímající může přechodně pozastavit převzaté vysílání dotyčného programu osm měsíců poté, co o něm stranu vysílající uvědomila, jestliže domnělé porušení stále trvá.

  4. Přechodné pozastavení převzatého vysílání není přípustné v případech domnělého porušení článku 7, odst.3, 8, 9 nebo 10.


HLAVA IX

UROVNÁNÍ SPORU

Článek 25

Smírčí řízení

  1. V případě problémů vznikajících při provádění této Úmluvy se budou dotčené smluvní strany snažit dosáhnout smírného urovnání.

  2. Pokud žádná z dotčených stran nemá námitek, Stálý výbor může věc prošetřit a dát se k dispozici dotčeným stranám za účelem dosažení co možná nejrychlejšího uspokojivého řešení a tam, kde je to vhodné, zformulování poradního názoru na věc.

  3. Každá dotčená strana je povinna poskytnout bezodkladně Stálému výboru veškeré informace a náležitosti nezbytné k výkonu jeho poslání ve smyslu předchozího odstavce.

Článek 26

Arbitráž

  1. Pokud dotčené strany nemohou urovnat spor na základě ustanovení článku 25, mohou po společné dohodě postoupit spor arbitrážnímu řízení, jehož postup je upraven Dodatkem k této Úmluvě. Pokud k takové dohodě nedojde do šesti měsíců po první žádosti o zahájení smírčího řízení, spor může být předložen arbitráži na žádost jedné ze stran.

  2. Kterákoli smluvní strana může kdykoli prohlásit, že uznává jako závazný ipso facto a bez ohledu na zvláštní dohodu s kteroukoli smluvní stranou, která přijala stejný závazek, arbitrážní postup upravený Dodatkem k této Úmluvě.



HLAVA X

JINÉ MEZINÁRODNÍ DOHODY
A INTERNÍ ZÁKONY SMLUVNÍCH STRAN

Článek 27

Jiné mezinárodní dohody

  1. Smluvní strany, které jsou členy Evropského hospodářského společenství, se ve svých vzájemných vztazích řídí pravidly Společenství. Pravidel této Úmluvy použijí pouze tehdy, když pravidla Společenství daný případ neupravují.

  2. Nic v této Úmluvě nebrání smluvním stranám v tom, aby uzavřely mezinárodní dohody doplňující či rozvíjející její ustanovení nebo rozšiřující oblast působnosti těchto ustanovení.

  3. Tato Úmluva nemění práva a povinnosti smluvních stran vyplývající z bilaterálních dohod, pokud jimi nejsou dotčena práva jiných smluvních stran a plnění jejich povinností daných touto Úmluvou.

Článek 28

Vztah mezi Úmluvou a interními zákony
smluvních stran

Nic v této Úmluvě nebrání smluvním stranám v tom, aby programy vysílané subjekty nebo technickými prostředky, které podléhají právní úpravě ve smyslu článku 3, podřídily přísnějším či detailnějším pravidlům, než jsou pravidla této Úmluvy.


HLAVA XI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 29

Podpis a vstup v platnost

  1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, ostatním státům Evropské kulturní úmluvy a Evropského hospodářského společenství. Podléhá ratifikaci, přijetí, nebo schválení. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u Generálního tajemníka Rady Evropy.

  2. Tato Úmluva vstoupí v platnost prvého dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od data, kdy sedm států, z nichž nejméně pět členských států Rady Evropy vyjádřilo svůj souhlas být vázáno Úmluvou v souladu s ustanovením předchozího odstavce.

  3. Stát může při podpisu nebo kdykoli později před tím, než pro něj Úmluva vstoupila v platnost, prohlásit, že se bude řídit Úmluvou již před jejím vstupem v platnost.

  4. Pro každý stát zmiňovaný v odstavci 1 nebo pro Evropské hospodářské společenství, pokud vyjádří svůj souhlas být vázán/o/ Úmluvou později, vstoupí tato Úmluva v platnost prvého dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců po datu uložení listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení.

Článek 30

Přístup nečlenských států

  1. Poté, co tato Úmluva vstoupí v platnost, Výbor ministrů Rady Evropy po konzultaci se smluvními státy může na základě většinového rozhodnutí podle článku 20.d Statutu Rady Evropy a jednomyslného hlasování zástupců smluvních stran, kteří jsou oprávněni zasedat ve Výboru ministrů, pozvat další stát, aby přistoupil k této Úmluvě.

  2. Pro každý přistupující stát tato Úmluva vstoupí v platnost prvého dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od data uložení listiny o přístupu u Generálního tajemníka Rady Evropy.

Článek 31

Územní působnost

  1. Kterýkoli stát může při podpisu nebo při ukládání ratifikační listiny či listiny o přijetí, schválení nebo přístupu určit území, na kterém nebo na kterých bude tato Úmluva platit.

  2. Kterýkoli stát může kdykoli později rozšířit prohlášením adresovaným Generálnímu tajemníku Rady Evropy působnost této Úmluvy na další území určená v tomto prohlášení. Na těchto územích vstoupí Úmluva v platnost prvého dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od doručení takového prohlášení Generálnímu tajemníku.

  3. Jakékoli prohlášení učiněné podle předcházejících dvou odstavců může být, pokud jde o území uvedené v tomto prohlášení, odvoláno oznámením adresovaným Generálnímu tajemníku. Odvolání nabude účinnosti prvého dne měsíce následujícího po uplynutí šesti měsíců od doručení takového oznámení Generálnímu tajemníku.

Článek 32

Výhrady

  1. Při podpisu nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo přístupu:

    1. může kterýkoli stát prohlásit, že si vyhrazuje právo omezit na svém území převzaté vysílání programových služeb, jež obsahují reklamy na alkoholické nápoje v souladu s pravidly článku 15 odstavec 2 této Úmluvy, a to pouze v rozsahu, ve kterém je toto vysílání v rozporu s jeho interní právní úpravou,

    2. Velká Británie může prohlásit, že si vyhrazuje právo neplnit povinnost zákazu reklam na tabákové výrobky danou článkem 15 odstavcem 1, v případech reklamy na doutníky a dýmkový tabák vysílanými Independent Broadcasting Authority prostřednictvím pozemních prostředků na jejím území.

    Žádné jiné výhrady nejsou přípustné.

  2. Výhrada učiněná v souladu s předchozím odstavcem nemůže být předmětem námitky.

  3. Kterýkoli smluvní stát, jenž učinil výhradu dle odstavce 1, ji může zcela nebo částečně odvolat oznámením adresovaným Generálnímu tajemníku Rady Evropy. Odvolání nabude účinnosti dnem doručení takového oznámení Generálnímu tajemníku.

  4. Smluvní strana, která učinila výhradu k některému ustanovení této Úmluvy nemůže vyžadovat plnění tohoto ustanovení na žádné jiné smluvní straně. Pokud je výhrada smluvní strany částečná nebo podmíněná, může vyžadovat takové plnění daného ustanovení, ke kterému se zavázala.

Článek 33

Odstoupení

  1. Kterákoli smluvní strana může kdykoli od této Úmluvy odstoupit sdělením adresovaným Generálnímu tajemníku Rady Evropy.

  2. Takové odstoupení vstoupí v platnost prvého dne měsíce následujícího po uplynutí šesti měsíců ode dne doručení sdělení Generálnímu tajemníku.

Článek 34

Oznámení

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy, ostatním státům Evropské kulturní dohody, Evropskému hospodářskému společenství a každému dalšímu státu, který přistoupil nebo byl pozván k přístupu k této Úmluvě:

  1. každý podpis;

  2. každé uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu;

  3. každé datum vstupu v platnost této Úmluvy v souladu s ustanovením článků 29, 30 a 31;

  4. každou zprávu vyhotovenou na základě ustanovení článku 22;

  5. každý jiný akt, prohlášení, oznámení nebo sdělení, které se týkají této Úmluvy.


Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto Úmluvu.

Dáno ve Štrasburku dne 5.května 1989, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy, ostatním státům Evropské kulturní dohody, Evropskému hospodářskému společenství a všem státům, které jsou pozvány přistoupit k této Úmluvě.


DODATEK

Arbitrážní řízení

  1. Žádost o arbitrážní řízení musí být dána na vědomí Generálnímu tajemníku Rady Evropy. Musí obsahovat jméno druhé strany sporu a předmět sporu. Generální tajemník seznámí s věcí všechny smluvní strany této Úmluvy.

  2. V případě sporu mezi dvěma smluvními stranami, z nichž jedna je členským státem Evropského hospodářského společenství, žádost o arbitrážní řízení musí být zaslána jak tomuto členskému státu, tak i Společenství, které společně do měsíce po obdržení žádosti sdělí Generálnímu tajemníku, zda členský stát nebo Společenství nebo členský stát a Společenství společně budou stranou sporu. Pokud takové sdělení nebude učiněno během shora uvedené měsíční lhůty, považují se pro účely provádění ustanovení upravujících ustavení a jednání arbitrážního tribunálu členský stát a Společenství za jednu a tutéž stranu sporu. Stejně se postupuje, pokud členský stát a Společenství se společně prohlásí za stranu sporu. V případech, které zohledňuje tento odstavec, se lhůta jednoho měsíce, stanovená prvou větou odstavce 4 prodlužuje na dva měsíce.

  3. Arbitrážní tribunál sestává ze tří členů. Každá strana sporu jmenuje jednoho arbitra. Dva takto jmenovaní arbitři určí po vzájemné dohodě třetího arbitra, jenž bude tribunálu předsedat. Předseda nesmí být státním příslušníkem žádné ze stran sporu, nesmí mít své stálé bydliště na území žádné ze stran, nesmí být žádnou stranou zaměstnáván, ani být ve věci zainteresován z jiného důvodu.

  4. Pokud jedna ze stran nejmenovala arbitra do měsíce ode dne, kdy Generální tajemník Rady Evropy sdělí informaci o podání žádosti, bude jmenován na žádost druhé strany prezidentem Evropského soudu pro lidská práva v další lhůtě jednoho měsíce. Pokud prezident soudu je neschopen jednat nebo je státním příslušníkem jedné ze stran sporu, jmenování bude provedeno viceprezidentem soudu nebo jeho nejstarším soudcem, jenž je k dispozici a není státním příslušníkem jedné ze stran sporu. Stejným způsobem se bude postupovat, pokud předseda arbitrážního tribunálu nebude určen během jednoho měsíce po jmenování druhého arbitra.

  5. Ustanovení odstavců 3 a 4 se použije v případech, kdy bude nutno zaplnit uprázdněné místo v arbitrážním tribunále.

  6. Dvě či více smluvních stran, které se shodly na společném zájmu, jmenují arbitra společně.

  7. Strany sporu a Stálý výbor poskytnou arbitrážnímu tribunálu všechny náležitosti nezbytné k účinnému vedení jednání.

  8. Arbitrážní tribunál určí svá vlastní pravidla řízení. Rozhodnutí činí většinou hlasů svých členů. Jeho výrok je konečný a závazný.

  9. Rozhodnutí arbitrážního tribunálu bude oznámeno Generálnímu tajemníku Rady Evropy, jenž o něm vyrozumí všechny smluvní strany této Úmluvy.

  10. Každá strana sporu nese výdaje arbitra, kterého jmenovala. Obě strany se stejnou měrou podílejí na úhradě výdajů třetího arbitra, jakož i dalších nákladů arbitrážního řízení.


Protokol pozměňující Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi

Členské státy Rady Evropy a ostatní smluvní strany Evropské úmluvy o přeshraniční televizi (dále jen "Úmluva"), která byla poprvé předložena k podpisu ve Štrasburku dne 5. května 1989,

přivítaly skutečnost, že rozšíření členství Rady Evropy od roku 1989 vedlo k rozvoji a realizaci právního rámce daného Úmluvou na celoevropské úrovni;

vzaly v úvahu hlavní prvky technického a hospodářského rozvoje na úseku televizního vysílání, jakož i nástup nových komunikačních služeb, ke kterému v Evropě došlo od přijetí Úmluvy v roce 1989;

vzaly na vědomí, že s ohledem na tento vývoj je žádoucí uskutečnit revizi ustanovení Úmluvy;

mají v tomto ohledu na paměti, že Evropské společenství přijalo Směrnici č.97/36/EC Evropského parlamentu a Rady z 19. června 1997, která novelizovala Směrnici Rady č.89/552/EEC o koordinaci jistých ustanovení stanovených zákony, předpisy nebo správními opatřeními členských států a týkajících se provozování činností televizního vysílání;

vzaly v úvahu naléhavou potřebu novelizace jistých ustanovení Úmluvy za tím účelem, aby bylo možno rozvíjet koherentní přístup k přeshraniční televizi spojující Úmluvu a Směrnici, jak je podtrženo v Deklaraci o sdělovacích prostředcích v demokratické společnosti, kterou přijali ministři států zúčastněných na 4. evropské ministerské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků (Praha, 7.-8. prosince 1994), a v politické Deklaraci 5. evropské ministerské konference (Thessaloniki, 11.-12. prosince 1997);

přejí si dále rozvíjet principy vtělené do Doporučení Rady Evropy, která byla v rámci Rady Evropy přijata od doby přijetí Úmluvy k otázkám formulace strategií boje proti kouření, alkoholu a drogové závislosti ve spolupráci s tvůrci veřejného mínění a se sdělovacími prostředky, k otázkám práva na stručné zpravodajství o významných událostech v přeshraničním kontextu tam, kde na jejich televizní vysílání byla udělena výhradní práva, a k otázkám zobrazování násilí v elektronických sdělovacích prostředcích.

S ohledem na výše uvedené se smluvní strany dohodly takto:

Článek 1

Výraz "jurisdiction" v článku 8, odstavci 1 a v článku 16, odstavci 2 a) ve francouzském textu se nahrazuje výrazem "competence".

Článek 2

Výraz "advertisements" v článku 15, odstavcích 3 a 4 v anglickém textu se nahrazuje výrazem "advertising".

Článek 3

Definice "provozovatel vysílání"v článku 2, odstavci c) má následující znění:

"(c) "Provozovatel vysílání" označuje fyzickou nebo právnickou osobu, která nese redakční odpovědnost za skladbu vysílání televizního programu určeného pro příjem veřejností, který v úplné a nezměněné podobě vysílá nebo nechává vysílat třetí osobou;"

Článek 4

Definice "reklamy" v článku 2, odstavci f.) má následující znění:

"(f) "Reklama" označuje jakékoliv veřejné oznámení činěné za úhradu nebo podobnou službu nebo za účelem vlastní reklamy, jehož cílem je propagovat prodej, nákup nebo nájem určitého produktu nebo určité služby, podpořit určitou věc nebo myšlenku či vyvolat nějaký jiný účinek požadovaný zadavatelem reklamy nebo samotnou vysílací organizací;"

Článek 5

Do článku 2 se začleňuje nový odstavec g) následujícího znění:

"(g) "Teleshopping" označuje vysílání přímých nabídek, kterými se veřejnosti nabízejí dodávky zboží nebo služeb za úhradu, a to včetně nemovitého majetku, práv a závazků;"

Článek 6

Článek 2, odstavec g.) se přečíslovává jako článek 2, odstavec h.).

Článek 7

Článek 5 se nahrazuje následujícím textem:

"Článek 5: Povinnosti vysílacích smluvních stran

1. Každá vysílací smluvní strana zajistí, aby vysílání veškerých programů zabezpečovaných provozovatelem vysílání v její pravomoci splňovalo podmínky této Úmluvy.

2. Pro účely této Úmluvy je v rámci pravomoci smluvní strany provozovatelem vysílání:

  • ten provozovatel vysílání, který se považuje za organizaci v dané smluvní straně zřízenou v souladu s odstavcem 3;
  • provozovatel vysílání, pro kterého platí ustanovení odstavce 4.
3. Pro účely této Úmluvy se provozovatel vysílání považuje za organizaci zřízenou v určité smluvní straně, která se dále nazývá "vysílací smluvní strana", v těchto případech:
  1. jestliže tento provozovatel vysílání má své hlavní sídlo v dané smluvní straně a v této smluvní straně jsou též činěna rozhodnutí o vysílaných programech;
  2. jestliže tento provozovatel vysílání má své hlavní sídlo v jedné smluvní straně, avšak rozhodnutí o vysílaných programech jsou činěna v jiné smluvní straně, považuje se za organizaci zřízenou v té smluvní straně, kde pracuje významná část pracovníků, jejichž pracovní náplní jsou činnosti spjaté s televizním vysíláním; pokud významná část pracovníků s touto pracovní náplní zaměřenou na televizní vysílání pracuje v každé z těchto smluvních stran, považuje se provozovatel vysílání za organizaci zřízenou v té smluvní straně, kde má své ředitelství; kdežto pokud významná část pracovníků s pracovní náplní zaměřenou na televizní vysílání nepracuje ani v jedné z těchto smluvních stran, považuje se daný provozovatel vysílání za organizaci zřízenou v té smluvní straně, kde poprvé zahájil vysílání v souladu s právním systémem v dotyčné straně platným, a to za předpokladu, že s hospodářstvím dotyčné smluvní strany udržuje stabilní a efektivní spojení;
  3. jestliže provozovatel vysílání má své hlavní sídlo v určité smluvní straně, avšak rozhodnutí o vysílaných programech jsou činěna ve státě, který není smluvní stranou této Úmluvy, nebo jestliže naopak provozovatel vysílání má své hlavní sídlo ve státě, který není smluvní stranou této Úmluvy, avšak rozhodnutí o vysílaných programech jsou činěna v určité smluvní straně, považuje se za organizaci zřízenou v dotyčné smluvní straně, pokud v této smluvní straně pracuje významná část pracovníků, jejichž pracovní náplní jsou činnosti spjaté s televizním vysíláním;
  4. jestliže je při použití kritérií ve smyslu odstavce 3 článku 2 Směrnice č. 97/36/EC Evropského parlamentu a Rady z 19. června 1997, kterou se novelizovala Směrnice Rady č. 89/552/EEC o koordinaci některých ustanovení zákonů, nařízení nebo administrativních opatření členských států a týkajících se provozování činností televizního vysílání, určitý provozovatel vysílání považován za organizaci zřízenou v některém členském státě Evropského společenství, považuje se tento provozovatel vysílání též pro účely této Úmluvy za organizaci zřízenou v dotyčném státě.
4. Provozovatel vysílání, na kterého se nevztahují ustanovení odstavce 3, se považuje za organizaci spadající do pravomoci určité smluvní strany, tzv. vysílací smluvní strany, v následujících případech:
  1. jestliže využívá kmitočtu přiděleného touto smluvní stranou;
  2. jestliže sice nevyužívá kmitočtu přiděleného touto smluvní stranou, avšak využívá satelitní kapacity dotyčné smluvní straně příslušející;
  3. jestliže sice nevyužívá ani kmitočtu přiděleného touto smluvní stranou, ani satelitní kapacity dotyčné smluvní straně příslušející, ale využívá satelitního napojení umístěného v dotyčné smluvní straně.
5. Pokud vysílací smluvní stranu nelze určit podle odstavce 4, posoudí tento problém Stálý výbor v souladu s článkem 21, odstavcem 1, pododstavcem a) této Úmluvy, aby vysílací smluvní stranu určil.

6. Tato Úmluva se nevztahuje na televizní vysílání určená výhradně pro příjem ve státech, které nejsou smluvními stranami této Úmluvy, pokud tato vysílání nejsou přímo nebo nepřímo přijímána veřejností jedné nebo více smluvních stran."


Článek 8


Článek 8 má následující znění:

"Článek 8: Právo na odpověď
  1. Každá vysílající smluvní strana zajistí, aby kterákoli fyzická či právnická osoba bez ohledu na svoji státní příslušnost či sídlo dostala příležitost uplatnit své právo na odpověď nebo hledat jinou srovnatelnou právní či správní nápravu v souvislosti s programy vysílanými či převzatými k vysílání subjekty či technickými prostředky podléhajícími její pravomoci, ve smyslu článku 5. Zejména zajistí, aby časové zařazení a ostatní náležitosti výkonu práva na odpověď byly takové, aby toto právo mohlo být účinně vykonáno. Účinný výkon tohoto práva nebo ostatních právních či správních opatření musí být zajištěn jak z hlediska vhodné lhůty tak z hlediska způsobu uplatnění.

  2. Pro tento účel se název programového vysílání nebo provozovatel vysílání odpovědný za toto vysílání uvádí přímo v tomto vysílání, a to v pravidelných intervalech a vhodnými prostředky."

Článek 9

Článek 9 se nahrazuje následujícím textem:

"Článek 9: Přístup veřejnosti k informacím

Každá smluvní strana přezkoumá situaci a v případě potřeby přijme potřebná právní opatření, jako například zavedení práva na krátké zpravodajství o událostech zvýšeného zájmu veřejnosti, aby zamezila zpochybňování práva veřejnosti na přístup k informacím, způsobené uplatňováním výhradních práv na vysílání nebo přenosy takových událostí ve smyslu článku 3 některým provozovatelem vysílání, který je v pravomoci dotyčné smluvní strany."

Článek 10

Vkládá se nový článek 9 bis následujícího znění:

"Článek 9 bis: Přístup veřejnosti k událostem zvláštního významu

  1. Každá smluvní strana si ponechává právo činit potřebná opatření, aby zajistila, že žádný provozovatel vysílání v její působnosti nebude na výhradním základě vysílat události pokládané dotyčnou smluvní stranou za události zvláštního významu pro veřejnost takovým způsobem, kterým by značnou část veřejnosti v dané smluvní straně ochudil o příležitost takové události sledovat ve volně přístupném živém vysílání nebo ze záznamu. Přitom může dotyčná smluvní strana využít možnosti sestavení seznamu vyznačených událostí, které považuje za události zvláštního významu pro společnost.
  2. Smluvní strany vhodnými prostředky a při respektování právních záruk vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i respektování ústavy dotyčného státu zajistí, aby provozovatelé vysílání ve své pravomoci neuplatňovali výhradní práva zakoupená každým takovým provozovatelem vysílání po datu nabytí účinnosti Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi takovým způsobem, při kterém by značná část veřejnosti jiné smluvní strany byla ochuzena o příležitost sledovat události určené onou druhou smluvní stranou pro úplné nebo částečné pokrytí živým vysíláním, nebo tam, kde je to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, pro úplné nebo částečné pokrytí vysíláním ze záznamu ve volně přístupném vysílacím režimu, jak určí dotyčná druhá smluvní strana podle odstavce 1, při respektování následujících požadavků:
    1. smluvní strany uplatňující opatření podle odstavce 1 sestaví seznam národních nebo zahraničních událostí, které dotyčná smluvní strana považuje za události zvláštního významu pro společnost;
    2. smluvní strana toto provede jasným a průhledným způsobem, a to ve vhodném čase;
    3. smluvní strana stanoví, zda tyto události budou dostupné úplně nebo částečně přímým přenosem nebo v případech, kdy to je nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, úplně nebo částečně ze záznamu;
    4. opatření uskutečněná smluvní stranou, která sestavila seznam, musí být úměrná účelu a natolik podrobná, aby i jiným smluvním stranám umožnila uskutečnit opatření v tomto odstavci uvedená;
    5. smluvní strana, která sestavila seznam, postoupí tento seznam a související opatření Stálému výboru, přičemž časový limit, v jakém toto má učinit, stanoví Stálý výbor;
    6. opatření učiněná smluvní stranou, která sestavila seznam, musí odpovídat směrnicím Stálého výboru zmíněným v odstavci 3, a k těmto opatřením musí být vydáno kladné stanovisko Stálého výboru.

    Opatření založená na ustanovení tohoto odstavce platí jen pro takové události, které Stálý výbor zveřejní ve svém každoročně vydávaném seznamu zmíněném v odstavci 3, a vztahují se pouze na ta výhradní práva, která byla zakoupena po nabytí platnosti tohoto pozměňujícího Protokolu.

  3. Jedenkrát ročně Stálý výbor provede následující:

    1. zveřejní souhrnný seznam zařazených událostí a odpovídajících opatření notifikovaných smluvními stranami v souladu s ustanovením odstavce 2 (e);
    2. sestaví směrnice, které musí být přijaty většinou tří čtvrtin celkového počtu členů a kterými se doplní požadavky vyjmenované v odstavci 2 (a) až (e), aby se zabránilo rozdílům v uplatňování tohoto článku a odpovídajících ustanovení Evropského společenství."

Článek 11

Odstavec 1 článku 10 má následující znění:
Každá vysílací smluvní strana zajistí tam, kde je to proveditelné a vhodnými prostředky, aby provozovatel vysílání ve své pravomoci vyhradil většinový podíl svého vysílacího času pro evropská díla, avšak s výjimkou vysílacího času věnovaného zpravodajství, sportovním událostem, hrám, reklamě, teletextovým službám a teleshoppingu. Tohoto podílu se s ohledem na odpovědnost každého daného provozovatele vysílání vůči svým divákům na úseku informací, vzdělávání, kultury a zábavy má dosáhnout postupně, a to na základě vhodných kritérií."


Článek 12

Odstavec 4 článku 10 má následující znění:
Smluvní strana zajistí, aby žádný provozovatel vysílání v jejich působnosti nevysílal filmová díla mimo období dohodnutá s nositeli práv."


Článek 13

Vkládá se nový článek 10 bis následujícího znění:

"Článek 10 bis: Pluralismus sdělovacích prostředků

V duchu spolupráce a vzájemné pomoci, na kterém je celá Úmluva založena, se smluvní strany vynasnaží zamezit ohrožení pluralismu sdělovacích prostředků vysíláním nebo přenosy některého provozovatele vysílání nebo jiných právnických či fyzických osob v jejich působnosti, a to ve smyslu článku 3."

Článek 14

Hlava III má název tohoto znění:

"REKLAMA A TELESHOPPING"

Článek 15

Článek 11 má následující znění:

  1. Reklama a teleshopping musí být poctivé a čestné.

  2. Reklama a teleshopping nesmí být klamavé a nesmí směřovat proti zájmu zákazníků.

  3. Reklama a teleshopping, obracející se k dětem nebo dětí využívající, se musí vyhnout všemu, co by mohlo poškozovat jejich zájmy, a musí brát ohled na jejich zvláštní citlivost.

  4. Teleshopping nesmí vyzývat nezletilou mládež k uzavírání kupních nebo nájemních smluv na zboží a služby.

  5. Zadavatel reklamy nesmí žádným způsobem ovlivňovat redakci programového obsahu."

Článek 16

Článek 12 má následující znění:

"Článek 12: Stanovený vysílací čas

  1. Podíl trvání teleshoppingových spotů, reklamy a předvádění jiných reklamních forem, a to s výjimkou vysílacích časů vyhražených pro teleshopping ve smyslu odstavce 3, nesmí přesáhnout 20 % denní vysílací doby. Vysílací doba reklamy nesmí přesáhnout 15 % denní vysílací doby.

  2. Podíl trvání reklamy a teleshoppingových spotů v každé jednotlivé hodině (od 1. do 60. minuty dané hodiny) nesmí přesáhnout 20 %.

  3. Stanovené vysílací časy teleshoppingových programů vysílaných na programech, které nejsou určeny výhradně pro teleshopping, musí minimálně pokrývat nepřerušovaných 15 minut. Maximální počet takových vysílacích okének za den je osm. Jejich celkové trvání nesmí přesáhnout tři hodiny denně. Musí být jasně identifikována optickými a akustickými prostředky.

  4. Reklama pro účely tohoto článku nezahrnuje:

    • oznámení provozovatele vysílání ve spojení s jejími vlastními programy a produkty z těchto programů přímo odvozenými;

    • oznámení činěná ve veřejném zájmu a charitativní žádosti vysílané zdarma."

Článek 17

Článek 13 má následující znění:

"Článek 13: Forma a uvádění

  1. Reklama a teleshopping musí být jasně rozpoznatelné jako takové a optickými anebo         akustickými prostředky zřetelně oddělené od ostatních pořadů. V zásadě se reklama a teleshopping vysílají v blocích.
  2. Reklama a teleshopping nesmí používat podprahových sdělení.
  3. Skrytá reklama a teleshopping se nepovolují a zvláště se nepovoluje předvádění produktů nebo služeb v programech, pokud by takové jejich předvádění sloužilo reklamním účelům.
  4. V reklamě ani v teleshoppingu nesmí v obraze ani zvuku vystupovat osoby, které pravidelně uvádějí zprávy a publicistické pořady ".

Článek 18

Článek 14 se nahrazuje následujícím textem:

"Článek 14: Zařazování reklam a teleshoppingu
  1. Reklama a teleshopping se zařazují mezi pořady. Pokud jsou splněny podmínky obsažené v odstavcích 2 až 5 tohoto článku, je možno reklamní a teleshoppingové spoty zařazovat též během předváděných programů, a to takovým způsobem, aby nedocházelo k poškozování celistvosti a hodnoty programů ani práv držitelů práv k těmto programům.
  2. U pořadů sestávajících ze samostatných částí, nebo u sportovních programů a podobně rozčleněných událostí a představení obsahujících přestávky, se reklama a teleshopping zařazují pouze mezi uvedenými částmi nebo v době přestávek.
  3. Vysílání audiovizuálních děl jako například hraných filmů a filmů vyrobených pro televizi a trvajících déle než čtyřicet pět minut (s výjimkou sérií a seriálů, programů lehkého zábavného žánru a dokumentárních filmů) je možno přerušit jedenkrát za každý čtyřicetipětiminutový úsek. Další přerušení se povoluje, jestliže plánované trvání těchto programových celků alespoň o dvacet minut přesahuje trvání dvou nebo více úplných úseků po čtyřiceti pěti minutách.
  4. Jestliže se vysíláním reklamy nebo teleshoppingu přerušují pořady jiné než jak uvádí odstavec 2, má uplynout doba nejméně dvaceti minut mezi každými dvěma následnými reklamními nebo teleshoppingovými přerušeními programu.
  5. Reklama a teleshopping se nesmí zařazovat do vysílání náboženských obřadů. Zpravodajství a programy o současném dění, dokumentární pořady, náboženské programy a dětské programy plánovaného trvání pod třicet minut se reklamou a teleshoppingem nesmí přerušovat. U pořadů plánovaného trvání alespoň třicet minut platí ustanovení předchozích odstavců."

Článek 19

Záhlaví článku 15 a odstavců 1 až 2, pododstavec a.) tohoto článku mají následující znění:

"Článek 15: Reklama a teleshopping některých výrobků
  1. Reklama a teleshopping tabákových výrobků se nepovoluje.
  2. Reklama a teleshopping alkoholických nápojů musí splňovat následující pravidla:

(a) nesmí se obracet zejména na nezletilou mládež, a nikdo z těch, kdo jsou spjati s konzumací alkoholických nápojů v reklamě nebo teleshoppingu, nesmí vypadat jako nezletilá osoba;

Článek 20
  1. francouzském textu má článek 15, odstavec 2, pododstavce b.) až e.) následující znění:
  2. ils ne doivent pas associer la consommation de l'alcool a des performances physiques ou a la conduite automobile;
  3. ils ne doivent pas suggérer que des boissons alcoolisées sont dotées de propriétés thérapeutiques ou qu'elles ont un effet stimulant, sédatif, or qu'elles peuvent résoudre des problemes personnels;
  4. ils ne doivent pas encourager la consommation immodérée de boissons alcoolisées ou donner une image négative de l'abstinence ou de la sobriété;
  5. ils ne doivent pas souligner indument la teneur en alcool des boissons."

Článek 21
  1. článku 15 se vkládá nový odstavec 5 následujícího znění:
  2. Teleshopping zaměřený na léky a lékařské úkony je zakázán."

Článek 22

Článek 16 má následující znění:

"Článek 16: Reklama a teleshopping zaměřené na jedinou smluvní stranu

  1. Aby se zamezilo narušování konkurence a ohrožení systému televizního vysílání dané smluvní strany, nesmí reklama a teleshopping, které jsou specificky a s určitou frekvencí určeny pro posluchače resp. diváky v jediné smluvní straně jiné než je vysílací smluvní strana, obcházet pravidla televizní reklamy a teleshoppingu platná v dané konkrétní smluvní straně.
  2. Ustanovení předchozího odstavce neplatí, jestliže:
    1. uvedená pravidla vytvářejí diskriminaci mezi reklamou a teleshoppingem přenášenými provozovatelem vysílání v působnosti dotyčné smluvní strany a reklamou a teleshoppingem přenášenými provozovatelem vysílání nebo jakoukoliv jinou právnickou či fyzickou osobou v působnosti jiné smluvní strany, nebo
    2. zúčastněné smluvní strany v této oblasti uzavřely dvoustranné nebo vícestranné dohody."

Článek 23

Odstavec 1 článku 18 má následující znění:
  1. Programy nemohou být sponzorovány fyzickými ani právnickými osobami, jejichž hlavní činností je výroba nebo prodej produktů nebo poskytování služeb, jejichž reklama je podle článku 15 zakázána."

Článek 24

do článku 18 se začleňuje nový odstavec 2 následujícího znění:
2. Podniky, jejichž činnosti mj. zahrnují výrobu nebo prodej léků a léčebných postupů, mohou sponzorovat programy propagováním názvu, obchodní značky, image nebo činností svého podniku, ale s výjimkou jakéhokoliv uvádění léků nebo specifických léčebných postupů, které jsou ve státě, kde vysílání probíhá, k dostání pouze na lékařský předpis."

Článek 25

Odstavec 2 článku 18 se přečíslovává jako odstavec 3.

Článek 26

Vkládá se nová Hlava IVa následujícího znění:

"HLAVA IV bis

PROGRAMOVÉ SLUŽBY URČENÉ VÝHRADNĚ K VLASTNÍ PROPAGACI NEBO TELESHOPPINGU

Článek 18 bis: Programy určené výhradně k vlastní propagaci

1. Ustanovení této Úmluvy platí obdobně pro programy určené výhradně k vlastní propagaci.

2. Jiné formy reklamy se v takových programech povolují v mezích stanovených článkem 12 (1) a (2).

Článek 18 ter: Programy určené výhradně pro teleshopping
  1. Ustanovení této Úmluvy platí obdobně pro programy určené výhradně pro teleshopping.
  2. Jiné formy reklamy se v takových programech povolují v mezích stanovených článkem 12, odstavec 1. Článek 12, odstavec 2 zde neplatí."

Článek 27
Poslední věta odstavce 4 článku 20 se vypouští a odstavec 7 článku 20 má následující znění:

"7. Za podmínek daných ustanoveními článku 9 bis, odstavce 3 (b) a článku 23, odstavce 3 vynáší Stálý výbor svá rozhodnutí tříčtvrtinovou většinou přítomných členů."

Článek 28

Článek 21 se doplňuje následovně:

f. uvádí stanovisko k porušování práv podle článku 24 bis, odstavce 2 (c).

2. Vedle toho Stálý výbor vykonává následující:
  1. formuluje směrnice zmíněné v článku 9bis, odstavci 3 (b), k zamezení vzniku rozdílů mezi uplatňováním ustanovení této Úmluvy týkajících se přístupu veřejnosti k událostem zvýšeného významu pro společnost a uplatňováním odpovídajících ustanovení Evropského společenství;
  2. (b) vyjadřuje názor na opatření učiněná smluvními zeměmi, které sestavily seznam státních resp. národních a nestátních událostí těmito zeměmi považovaných za události zvláštního zájmu pro společnost podle článku 9 bis, odstavce 2;
  3. jedenkrát ročně zveřejňuje souhrnný seznam událostí zvláštního významu a odpovídajících právních opatření notifikovaných smluvními zeměmi v souladu s ustanovením článku 9 bis, odstavce 2 (e)."

Článek 29

článku 23 se zařazují dva nové odstavce 5 a 6 následujícího znění:

"5. Výbor ministrů však může po konzultaci se Stálým výborem rozhodnout, že určitá konkrétní novela nabude účinnosti po uplynutí dvouletého období od data, kdy byla předložena k přijetí, pokud některá smluvní země nesdělí Generálnímu tajemníku Rady Evropy námitky proti nabytí účinnosti dané novely. Pokud taková námitka byla notifikována, nabude daná novela účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni, ke kterému smluvní země Úmluvy, která námitku notifikovala, složila své prohlášení o přijetí u Generálního tajemníka Rady Evropy.

6. Jestliže novela byla schválena Výborem ministrů, avšak dosud nenabyla účinnosti podle odstavce 4 nebo 5, nemůže žádný stát ani Evropské společenství vyjádřit svůj souhlas s tím, že budou Úmluvou vázány, aniž by zároveň novelu přijaly."


Článek 30

Vkládá se nový článek 24 bis následujícího znění:

"Článek 24 bis: Domnělé zneužívání práv vyplývajících z této Úmluvy
  1. Směřuje-li určitý program některého provozovatele vysílání plně nebo převážně na území smluvní strany jiné než je strana s působností pro daného provozovatele vysílání ("příjmová strana"), a byl-li provozovatel vysílání zřízen s cílem vyhnout se zákonům platným pro oblast pokrytou Úmluvou, které by pro něho platily, pokud by spadal do působnosti oné druhé smluvní strany, představuje to zneužití práv.
  2. Pokud některá smluvní strana uvede, že k takovému zneužívání dochází, uplatní se následující postup:
    1. zúčastněné smluvní strany jsou povinny usilovat o smírné řešení;
    2. pokud se jim to do tří měsíců nezdaří, příjmová smluvní strana předá záležitost Stálému výboru;
    3. po vyslechnutí stanovisek zúčastněných smluvních stran se Stálý výbor do šesti měsíců ode dne, kdy mu byla záležitost předána k řešení, vyjádří k tomu, zda k porušení práv došlo, a o tomto informuje zúčastněné smluvní strany.
  3. Dospěje-li Stálý výbor k závěru, že došlo ke zneužití práv, podnikne smluvní strana považovaná za stranu s působností pro daného provozovatele vysílání příslušná opatření k nápravě zneužití práv a o těchto opatřeních informuje Stálý výbor.
  4. Jestliže smluvní strana považovaná za stranu s působností pro daného provozovatele vysílání opatření uvedená v odstavci 3 do šesti měsíců neprovede, zahájí zúčastněné smluvní strany arbitrážní proces podle článku 26, odstavce 2, a podle přílohy Úmluvy.
  5. Příjmová smluvní strana až do dokončení arbitrážního řízení nepodnikne žádná opatření proti dotyčnému vysílanému programu.
  6. Jakákoliv opatření navržená nebo podniknutá podle tohoto článku musí být ve shodě s článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod."


Článek 31

Článek 28 má následující znění:

"Článek 28: Vztahy mezi Úmluvou a právním řádem jednotlivých smluvních stran

Úmluva nebrání smluvním stranám v uplatnění přísnějších nebo podrobnějších pravidel, oproti pravidlům daným Úmluvou, pro programové vysílání uskutečňované vysílacími organizacemi považovanými za organizace v jejich působnosti ve smyslu článku 5."


Článek 32

Odstavec 1 článku 32 má následující znění:

"1. V době podepsání nebo při předkládání ratifikačního dokumentu, prohlášení o přijetí, schvalovacího dokumentu nebo dokumentu o přistoupení může každý stát vyhlásit, že si ponechává právo na svém území omezit přenosy programů obsahujících reklamu na alkoholické nápoje, a to pouze v takovém rozsahu, v jakém takové přenosy nesplňují požadavky právního řadu dotyčného státu ve smyslu pravidel daných článkem 15, odstavcem 2 této Úmluvy.
jiné výhrady nejsou přípustné."

Článek 33

V článku 20, odstavci 2, v článku 23, odstavci 2, v článku 27, odstavci 1, v článku 29, odstavcích 1 a 4, v článku 34 a v závěrečné formuli se výraz "Evropské hospodářské společenství" nahrazuje výrazem "Evropské společenství".


Článek 34

Tento Protokol se předkládá pro přijetí smluvními stranami Úmluvy. Výhrady nejsou přípustné.


Článek 35

  1. Tento Protokol nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni, kdy poslední ze smluvních stran Úmluvy uloží u Generálního tajemníka Rady Evropy své prohlášení o přijetí.

  2. Tento Protokol však nabývá účinnosti uplynutím dvouletého období ode dne jeho předložení pro přijetí, pokud některá ze smluvních stran Úmluvy nezašle nótu Generálnímu tajemníku Rady Evropy o tom, že proti nabytí účinnosti vznáší námitky. Právo vznášet námitky je vyhrazeno jen těm státům nebo Evropskému společenství, které vyjádřily svůj souhlas být vázány Úmluvou ještě předtím, než uplynulo tříměsíční období od předložení tohoto Protokolu k přijetí.

  3. Dojde-li k notifikaci námitky, nabude Protokol účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni, ke kterému smluvní strana Úmluvy, která námitku notifikovala, uložila své prohlášení o přijetí u Generálního tajemníka Rady Evropy.

  4. Smluvní strana Úmluvy může kdykoliv vyhlásit, že Protokol uplatňuje na dočasném základě.


Článek 36

Generální tajemník Rady Evropy zašle nótu členským státům Rady Evropy, ostatním smluvním stranám Úmluvy a Evropskému společenství o:

  1. uložení každého prohlášení o přijetí;

  2. každém vyhlášení dočasného uplatnění tohoto Protokolu podle článku 35, odstavce 4;

  3. každém datu, kdy tento Protokol nabývá účinnosti podle článku 35, odstavců 1 až 3;

  4. každém jiném aktu či jiné notifikaci nebo jiném sdělení, týkajícím se tohoto Protokolu.

ve Štrasburku dne 9. září 1998 v anglickém a francouzském jazyce a předloženo k přijetí dne 1. října 1998. Obě znění mají stejnou platnost a ukládají se po jednom výtisku v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy, ostatním smluvním stranám Úmluvy a Evropskému společenství.