Mediální situaci v ČR nelze posuzovat izolovaně bez minimálně evropského kontextu. Dosavadní praxe mezinárodních styků Rady jednoznačně prokázala, že osobní kontakt s evropskými regulačními orgány nebo orgány či pracovními skupinami Rady Evropy nelze ničím nahradit. Tyto kontakty jsou stěžejní především pro koncepční činnosti Rady a Úřadu. Sledování evropských legislativních a regulačních trendů včetně sledování a aplikace nových mediálních technologií je pro vytváření dlouhodobé politiky rozvoje elektronických médií v ČR podstatné.
Aktivity související s členstvím ČR v Radě Evropy
Zástupce vlády České republiky dne 7. května 1999 ve Štrasburku podepsal Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi a Protokol pozměňující tuto úmluvu (1998). Úmluva je podepsána 34 státy a ratifikována 22 státy (stav k 29.2.2000). Novými signatáři Úmluvy se během roku 1999 kromě ČR staly také Albánie, Chorvatsko, Estonsko a Moldávie.
Jelikož Česká republika dosud neratifikovala Úmluvu, účastní se zástupci ČR zasedání Stálého výboru Přeshraniční televize přesahující hranice států (T-TT) pouze jako pozorovatelé. V roce 1999 nebyla Rada zastoupena na žádném zasedání tohoto výboru, účastnili se jich pouze pracovníci MK ČR. V souvislosti s novou legislativní úpravou by bylo v dalším období velmi účelné připojit se k praxi řady zemí a vyslat vedle pracovníka MK ČR (oficiálně zastupujícího Českou republiku) do Stálého výboru i zástupce Rady. Rozhodovací procesy podle zásad Úmluvy, promítnutých do nové české legislativy, totiž probíhají právě v Radě a navrhované uspořádání by vedlo k jejich zkvalitnění a dokonalejší harmonizaci se stavem a vývojem evropského práva v oblasti médií. Zmenšení informačního předělu mezi Radou a oficiálním českým zastoupením ve Stálém výboru by také nepochybně posílilo aktivní roli ČR a hájení našich zájmů v pozici plného členství po ukončení ratifikačního procesu.
Mediální problematika je náplní činnosti řady specializovaných institucí. Oficiální dokumenty, připravené specializovanými orgány různých typů (skupiny expertů, pracovní skupiny, podvýbory a výbory) pak přijímají různé nadnárodní vrcholové orgány EU, zejména Evropská rada, Evropský parlament, Ministerská rada EU, Komise EU a Evropský soudní dvůr. Zejména aktivity typu pracovních a expertních skupin představují významný zdroj informací, především však možnost aktivně zasahovat do přípravy zásadních kroků, které v podobě mezinárodních dokumentů ovlivní i naši mediální scénu.
Omezíme-li se na orgány Rady Evropy, kde má ČR již plné členství, potom jenom direktorát pro lidská práva v rámci CD-MM (Steering Committee on the Mass Media) organizuje (a alespoň částečně financuje) činnost následujících pracovních skupin :
- Pracovní skupina specialistů pro mediální právo a lidská práva (MM-S-HR)
- Pracovní skupina specialistů pro nové komunikační technologie (MM-S-NT)
- Pracovní skupina specialistů pro média v panevropské perspektivě (MM-S-EP)
- Pracovní skupina specialistů pro vyhodnocování digitalizace v oblasti médií (MM-S-AD)
- Pracovní skupina specialistů pro legislativní ochranu služeb s podmíněným přístupem (conditional access)- (MM-S-CA)
- Pracovní skupina specialistů pro pluralitu v médiích (MM-S-PL), dříve (MM-CM).
Rada se dosud podílela pouze na práci třetí uvedené skupiny (MM-S-EP) a sporadicky na skupině MM-CM, nyní nahrazené šestou (MM-S-PL). Bylo by velmi účelné naše zapojení rozšířit o pravidelnou účast alespoň na poslední skupině. U těchto akcí náklady z větší části kryje organizátor.
V r. 1999 byla Rada zastoupena na všech zasedáních Pracovní skupiny specialistů pro média v panevropské perspektivě (MM-S-EP), tj. na 11. zasedání (17. – 19. 3. 1999), 12. zasedání (8. a 9. 9. 1999) a 13. zasedání (18. a 19. 11. 1999).
Hlavním tématem činnosti skupiny ve sledovaném období byl návrh doporučení Výboru ministrů Rady Evropy, obsahující novou koncepci regulačních orgánů elektronických médií. Základní rysy dokončeného textu lze charakterizovat takto :
- regulace je chápána jako činnost s rostoucím významem
- posun od regulace přístupu k regulaci obsahu vysílání vedl k vyváženému pojetí obou těchto typů činnosti regulačního orgánu
- vysoce je zdůrazňována nezávislost regulačního orgánu a odtud jsou odvozena pravidla pro vytvoření orgánu
- regulační orgán jako celek je po celé své funkční období neodvolatelný; jednotliví členové jsou odvolatelní pouze z přesně definovaných důvodů
- v mezích zákona je umožněna delegovaná regulace
- monitorování vysílání se stává základem pro regulaci obsahu.
Pracovní skupina se dále zabývala problematikou veřejnoprávního vysílání v digitální éře a na základě získaných poznatků připravila text o veřejnoprávním vysílání pro ministerskou konferenci v Krakově (červen 2000).
Ve sledovaném období Výbor ministrů Rady Evropy bez věcných změn přijal návrh Doporučení o činnosti médií ve volbách, připravený skupinou MM-S-EP a schválil je jako své Doporučení č. (99)15 ze dne 9.9.1999 (viz příloha č. 10, str. 213).
Rada ve spolupráci s Úřadem a s využitím externích expertních studií vypracovala obsáhlá vyjádření k dotazníkům Rady Evropy jednak o konvergenci vysílání, telekomunikací a nových informačních technologií (říjen 1999), jednak o pluralitě médií v době konvergence (prosinec 1999).
Aktivity související s mezinárodními závazky České republiky
Úřad Rady na žádost Rady vlády ČR pro lidská práva doplnil podklady za oblast své působnosti ke zprávě České republiky o plnění Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, určené příslušnému výboru OSN. Zaměstnanec Úřadu Rady se také zúčastnil semináře pro resortní zpracovatele této zprávy, pořádaného 9. listopadu uvedenou vládní radou ve spolupráci s Ministerstvem zahraničí a Stálou misí ČR při OSN v Ženevě.
Další aktivity v zahraniční oblasti
Zástupci Rady se již tradičně podílejí na práci Evropské platformy regulačních institucí v médiích (EPRA). Členy EPRA je mnoho evropských i mimoevropských regulačních orgánů, proto jde o jednu z nejvýznamnějších základen pro efektivní výměnu názorů a spolupráci národních regulačních orgánů, stále nezbytnější v souvislosti s evropskou integrací a pokračující globalizací elektronických médií.
V roce 1999 proběhla dvě zasedání EPRA, a to 5. – 7. května ve Vevey (Švýcarsko) a 20. – 24. října v Athénách a Ermúpolis (Řecko), obě za účasti zástupců Rady a Úřadu.
EPRA 5. – 7. 5. 1999, Švýcarsko:
Jedním z hlavních témat květnového zasedání byly aspekty nepřijatelného zobrazování sexu v televizi. Účastníci společně zdůrazňovali především hledisko porušování lidské důstojnosti a vykořisťování, nekritičnosti vůči negativním sociálním jevům, jejich zálibného zobrazování, doplněného rozhovory jen pro alibi; lišili se v přijatelnosti míry explicitnosti. Předěl pro ochranu dětí a mladistvých je v různých zemích nastavován různě, obvykle mezi 21.00 a 22.00. Čím nižší je tato hodina, tím má přechod být povlovnější - nelze, aby předěl byl vytažením stavidel. Také některé denní ukázky z nočních pořadů nebo reklamy, jakož i vyskytující se videoklipy s podprahovým sexuálně explicitním zobrazováním, jsou vesměs nepřijatelné. Jinak meze přijatelnosti jsou v různých regionech Evropy různé – v Británii, zejména pak v Turecku jsou hlediska přísnější, ve Skandinávii naopak velmi tolerantní. Novelizovaná směrnice EU Televize bez hranic nadále ponechává definici pornografie na členských státech, ale nově stanovuje, že to, co je v příslušném státě považováno za pornografii, je zakázáno. Klíčovým hlediskem směrnice je ochrana dětí a mladistvých.
Dalším významným tématem byl způsob přidělování digitálních multiplexů. Přístup Švédska, Británie, ale i dalších zemí, se liší, mají totiž mj. odlišnou strukturu jednotlivých druhů šíření: V Británii se TKR zavádějí pomalu, zatímco v Německu převládají a jen desetina diváků je odkázána na pozemní vysílání. V Německu by digitální pozemní vysílání umožnilo jeho regionalizaci. Francie považuje satelitní digitální vysílání za dobrý nástroj pro lokální a regionální vysílání, ale jen omezený z hlediska interaktivity. Také probíhají diskuse o termínu ukončení analogového vysílání. Pokud zatím v řadě zemí není digitální vysílání legislativně ošetřeno, intenzívně se na tom pracuje, diskutuje se nad řadou otevřených otázek – například, komu přidělit licenci: poskytovatelům obsahu, nebo provozovatelům multiplexů, a jaké by to mělo důsledky. Specifickou otázkou v rámci tohoto tématu pak byly německé zkušenosti s problémy ochrany dětí a mladistvých (mají více předělů, dle věkových skupin) v digitálním prostředí, které se tam pokoušejí řešit individuálním kódováním kanálů.
Účastnící vyslechli informaci o výsledcích studie o možnostech rodičovské kontroly zobrazování násilí v televizi užitím tzv. V-čipů. Všechna zasedání EPRA pravidelně přinášejí informace a konzultace o konvergenci a o jiných otázkách projednávaných orgány EU, o zkoumání otázek regulace interaktivních služeb v televizi členy EPRA.
EPRA 20. – 24. října 1999, Řecko
Ústředním tématem byla role regulačních orgánů v prostředí konvergence. Bylo shodně konstatováno, že s koncem nedostatku frekvencí nekončí druhý, neméně závažný důvod existence regulačních orgánů - otázky spjaté s regulací obsahu vysílání. Rozdíl mezi poskytováním přístupu (infrastrukturou) a obsahem nadále trvá. Účastnící byli upozorněni na připravovaný soubor čtyř sdělení, který připravuje Komise EU, zahajujících proces přezkoumávání existujících regulačních rámců v elektronickém sdělování (viz: http://europa.eu.int/comm/dg13/electrocomm.htm). Nebyl ojedinělý názor, že sám pojem konvergence je projevem technologického determinismu; úkolem regulátora je stát na průsečíku svobody slova, občanské svobody výběru a svobody podnikání. Regulátor má zajistit a zaručit rovný přístup všem lidem a zároveň podnítit vznik a kontrolovat samoregulaci provozovatelů, tedy být prostředníkem mezi provozovateli vysílání a tvůrci politických rozhodnutí. Hlavními otázkami kladenými na regulační orgány jsou
- jak zajistit rozmanitost, její šíři, kvalitu a kulturní pluralismus
- jak zajistit dodržování minimálních standardů lidské důstojnosti
- jak chránit spotřebitele, co do obsahu i co do jeho nositele
- jak zajistit všeobecnou dostupnost přístupu
- výchova prostřednictvím médií i jak jim rozumět.
Vzhledem ke stále narůstajícímu počtu členů EPRA a množství agendy byl poprvé na tomto zasedání použit systém paralelní práce pracovních skupin. Jedna pracovní skupina se zaměřila na definici a předefinování poslání vysílání veřejné služby, druhá na otázky definice teleshoppingu ve směrnici Televize bez hranic, jeho typy a problémy s identifikací a regulací.
Již čtyři roky existuje také Platforma regulačních orgánů zemí střední a východní Evropy. Podle zakládacích dokumentů má být základním cílem Platformy průběžné seznamování s vývojem audiovizuální politiky v transformujících se státech regionu a co nejrychlejší přizpůsobení účastnických států standardům běžným ve vyspělých zemích. Účastnické státy se vzájemně mohou dělit o své zkušenosti a hledat možnosti řešení problémů, které jsou jejich zemím společné.
Po listopadovém zasedání Platformy v roce 1997 v Budapešti se však nekonala žádná její akce. Příští zasedání by mělo být na Ukrajině. V roce 2000 lze proto očekávat oživení činnosti Platformy a v této souvislosti lze také předpokládat zvýšený zájem některých transformujících se zemí o zkušenosti ČR v mediální oblasti. V roce 1999 takový zájem – ale bez souvislosti s Platformou, nýbrž na základě osobních kontaktů - projevil například nově ustavený regulační orgán Kypru (CRTA).
Jakožto politicky i ekonomicky velmi důležitá oblast jsou elektronická média námětem velkého množství odborných mezinárodních akcí, konferencí, sympozií a dalších komunikačních a prezentačních forem. Možnosti účasti a získávání nových poznatků, podnětů a zkušeností, jakož i prezentování našich výsledků atp., byly v r. 1999 pro Radu limitovány finančně, ale i časově. Účast členů Rady zejména na odborných akcích byla z těchto důvodů podstatně omezenější než v minulých letech.
V říjnu zástupce Rady aktivně vystoupil na semináři 10. generálního ředitelství Evropské komise (DG X) ve Varšavě. Seminář byl orientován na implementaci směrnice Televize bez hranic v novelizovaném znění do národní legislativy. Důležitým tématem byly samozřejmě kvóty evropské produkce. Polsko se v této věci posunulo na pozice odporu ke kvótám a v této souvislosti byla pozoruhodná diskuse o tom, že Rada Evropy i EU pokládají audiovizi za část kultury, tj. měla by platit pouze doporučení, žádné direktivy. Dalším zajímavým tématem byla ochrana dětí, zejména zkušenosti francouzské CSA. Polsko požaduje úpravu Direktivy ve věci ochrany dětí kvůli „odlišné citlivosti nových zemí“. Stanovisko DG X v otázce označování pořadů preferuje spíše objektivní popis obsahu než „hvězdičkové“ určování podle věku.
Zástupci Rady a Úřadu se také zúčastnili světového setkání představitelů regulačních orgánů na nejvyšší úrovni k otázkám regulace internetu, uspořádaného v Paříži ve dnech 30. 11. a 1. 12. francouzskou CSA pod záštitou UNESCO.
Mezi nejvýznamnější akce o elektronických médiích patří v Evropě nesporně Evropské televizní a filmové fórum, jehož 11. ročník proběhl 2. – 4. prosince v Praze a kterého se zúčastnila řada členů Rady i někteří pracovníci Úřadu. Na této konferenci se často objeví otázky, které se v následujícím roce řeší na oficiálních zasedáních evropských institucí a jejich pracovních skupin. Tentokrát byla projednávána zejména témata :
- globální versus lokální strategie programování
- vstup západního kapitálu do médií střední a východní Evropy
- veřejnoprávní vysílání v digitální éře
- národní a evropská regulace - tento problém lze očekávat v příštím období jako evropské téma, dané globalizací; otázka zní, nakolik může a má být mediální regulace celoevropská a nakolik musí zůstat národní.
Zástupce Úřadu se zúčastnil mezinárodní konference o samoregulaci médií, pořádané ve dnech 19. a 20. dubna v Saarbrückenu.
Ve dnech 31. srpna až 2. září se tři zaměstnanci technického odboru zúčastnili bienále spotřební elektroniky IFA v Berlíně (výstava je pořádána již od dvacátých let 20. století). Výstavu a prezentaci telekomunikační a radiokomunikační techniky IBC 99 v Amsterdamu ve dnech 10. až 14. září navštívil jeden zaměstnanec Úřadu.
Dvoustranná výměna zkušeností s vyspělými i dalšími, zejména sousedními evropskými zeměmi, je zatím velice omezená. V minulosti Rada několikrát ročně na pozvání svých kolegů navštěvovala regulační instituce v zahraničí, v roce 1999 však k žádné takové cestě nedošlo. Je třeba počítat s tím, že další etapa těchto aktivit musí zahrnout reciproční pozvání k nám.
Během sledovaného období vycestovalo na 10 zahraničních pracovních cest celkem 17 osob, což je počet srovnatelný s rokem 1998.
Další kontakty byly v průběhu roku 1999 udržovány s několika zahraničními mediálními institucemi, zejména regulačními orgány. Účelem takových kontaktů je výměna a získávání informací o fungování a kompetencích těchto regulačních autorit, o právních úpravách a o vývoji mediální scény v té které zemi, jakož i konzultace o konkrétních dílčích otázkách a problémech, kterými se Rada v průběhu roku zabývala. Šlo zejména o francouzskou Nejvyšší radu pro audiovizi (CSA), polskou Národní radu pro vysílání (KRRTV), tureckou Nejvyšší radu pro rozhlas a televizi (RTÜK) ad.
Úřad rovněž udržuje a rozšiřuje spolupráci s několika zahraničními výzkumnými a statistickými institucemi, jejichž činnost se dotýká předmětů našeho zájmu, jako je zejména významný Evropský institut médií EIM v Düsseldorfu, jakož i s řadou vydavatelů informačních a statistických publikací, včetně OECD, Světové observatoře komunikačních systémů (Omsyc) a Observatoře Audiovizuální Eureky. Podobně se rozvíjely vztahy i s některými organizátory velkých mezinárodních akcí.
Pro Ústav evropského zákonodárství pro sdělovací prostředky EMR v Saarbrückenu byl přehlédnut a doplněn seznam existujících anglických a českých jazykových elektronických verzí přístupných na internetu (s odpovídajícími adresami), elektronických verzí v databázi Úřadu Rady (mimo Aspi), případně tištěných verzí platných zákonů ČR, vztahujících se k vysílání, pro informační systém EMIS, který bude obsahovat platnou mediální legislativu většiny evropských zemí a bude obecně přístupný online (http://www.emr-sb.de).
Další kapitola: II.7. PODNĚTY JINÝM ORGÁNŮM