III.5. OBJEKTIVITA A VYVÁŽENOST VYSÍLÁNÍ


Objektivita a vyváženost zpravodajských a publicistických pořadů

Jedním z  hlavních mediálních témat roku 1999 byla nestrannost, objektivita a vyváženost především zpravodajských a publicistických pořadů a od toho odvozená otázka, zda veřejnoprávní TV plní nebo neplní své poslání. Kladení podobných otázek do jisté míry svědčí o tom, že oba sektory duálního vysílání jsou již vyprofilovány a jejich odlišnost dostatečně akceptována; nastolují však (vedle ryze legislativních problémů) i obecnou otázku metodologie kontroly a hodnocení podstatných parametrů obsahu vysílaných pořadů. V diskusích, vedených v rámci Stále komise, ale i na řadě odborných seminářů, se často operovalo obtížně uchopitelnými a doložitelnými tvrzeními, vycházejícími často ze subjektivní zkušenosti s jednotlivými vysílanými pořady. Pro potřeby regulace a obzvláště pak případných sankčních řízení (vůči nimž lze podat opravný prostředek k soudu) je však nezbytné na odborné bázi sjednotit výklad pojmů, které platné zákony definují jen velmi neostře. Kategorie „objektivity a vyváženosti“ jsou z tohoto pohledu stěžejní.

Již ve zprávě za rok 1998 Rada předložila výsledky odborných studií, které zadala nezávislým expertům především s ohledem na postup při přípravě nového mediálního zákona; šlo hlavně o hlubší pochopení otázek, spojených s potřebou sjednotit naši a evropskou mediální legislativu v souvislosti se vstupem do EU. Další téma vycházelo z potřeby Rady vyrovnat se odborně se skutečností, že rozvoj komerčního sektoru v ČR dosáhl stadia, kdy regulační orgán musí akceptovat pojem „mediální industrie“ a rozumět průmyslové povaze výroby a vysílání programů, má-li kvalifikovaně rozhodovat o udělování licencí a žádostech o změny licencí.

V roce 1999 se Rada několikrát ve své regulační praxi dostala do nouze právě v souvislosti s obtížemi, spojenými s jednoznačným uchopením tématu vyváženosti. Některé typy pořadů, ať již na veřejnoprávní ČT nebo u licencovaných provozovatelů, vyvolávaly v Radě intenzívní pocit, že by regulační orgán měl zasáhnout a zjednat nápravu: pořad Volejte řediteli, některé publicistické pořady na ČT, ale i jednotlivé zprávy odvysílaných zpravodajství. Zásah regulátora je však třeba opřít o zákonný rámec jeho působnosti, neboť i „volná správní úvaha“ správního orgánu, stane-li se věcí soudního projednávání, musí být dostatečně zdůvodněna.
Tyto a obdobné potíže vedly Radu k zadání odborných posudků a studií se záměrem prověřit, zda je dostatečně naplňován odstavec 2, § 4 zákona o vysílání, který uvádí, že „provozovatelé poskytují objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů“. Rada zadala nezávisle na sobě čtyřem institucím, které se zabývají monitorováním televizního vysílání (InnoVatio, Newton), výzkumem jeho sledovanosti (ATO/TN Sofres), a odbornému pracovišti (Katedra mediálních studií a žurnalistiky FSS, MU Brno) požadavek na analýzu televizního zpravodajství a publicistických pořadů všech celoplošných televizních programů.

1. Analýzy zpravodajských a publicistických pořadů

a) Asociace televizních organizací, pro kterou agentura Taylor Nelson/Sofres provádí kontinuální peoplemetrový výzkum, poskytla data o sledovanosti hlavních večerních zpravodajských pořadů ČT, TV Nova a Prima TV v roce 1999, dále data o sledovanosti diskusních pořadů vysílaných týmiž provozovateli v nedělních poledních časech a - na vyžádání Rady - údaje o sledovanosti cyklu Třicet návratů na ČT 1 (major Zeman).

Závěry:
Výsledky potvrdily známou zkušenost, že Televizní noviny TV Nova jsou nejsledovanějším zpravodajským pořadem, který zasahuje pravidelně 2,5 až 3,3 milióny dospělých diváků (rating TVR 30-35) s podílem v danou vysílací dobu (share) kolem 70 procent [část B, str. 294], zatímco Události pravidelně sleduje od 0,9 do 1,5 miliónů diváků (TVR 12-16) se share kolem 35 procent [část B, str. 294]. TV Prima je sledována v průměru 0,5 až 0,75 miliony diváků (TVR 6-9) se share kolem 20 procent. [část B, str. 295]

Z dat jasně vyplývá, že televizní diváci mezi 19. a 20. hodinou sledují zpravodajské pořadů více televizních stanic, přičemž diváci Událostí ČT 1 v 19.30 masově přepínají na Televizní noviny Novy. Data o sledovanosti ATO neumožňují kvalitativní analýzu vysílaného zpravodajství, nicméně naznačují, že televizní divák vyžaduje a také využívá pluralitu informačních zdrojů.

To se projevuje i u nedělních diskusních pořadů, kde se diváci „přelévají“ mezi veřejnoprávní ČT (V pravé poledne) a komerční Novou (7 čili Sedm dní) a Primou TV (Nedělní partie) podle zvoleného tématu a debatních hostů tak, že jeden týden ČT překonává ve sledovanosti Novu a druhý týden je tomu naopak.

Přestože sledovanost pořadu 7 čili Sedm dní po dvouměsíční přestávce způsobené konfliktem CET 21 se společností ČNTS značně poklesla, i nadále je na čele s průměrem 625ti tisíci diváky (TVR 7,4) a share 33,4 procent. [část B, str. 295].

V pravé poledne na programu ČT 1 má průměrný celoroční rating 5,6, což představuje 470 tisíc diváků, a share 27 procent. [část B, str.296]

Nedělní partie na programu Prima TV pak vykazuje průměrnou sledovanost 269 tisíc diváků (TVR 3,2) a share 11,75. [část B, str. 297]

Sledovanost Majora Zemana a její vývoj během roku 1999 viz [část B, str. 298]

b) Analýza společnosti NEWTON (někdejší A-Connect) se soustřeďuje především na statistická vyjádření prezentace osob a politických stran na obrazovce, pro hlubší obsahovou analýzu nějakého konkrétního televizního pořadu mohou sloužit pouze jako pomocný zdroj informací. Souhrnné výsledky sčítají údaje (počet příspěvků, délka vystoupení) jak ze zpravodajských pořadů v hlavních vysílacích časech (Události, Tady a teď, „21“, Televizní noviny, Deník), tak z diskusních pořadů v méně sledovaném vysílání (V pravé poledne, 7 čili Sedm dní, Nedělní partie), což někdy může vést ke zkreslenému pohledu na věc. [Obsah studie a hlavní závěry viz část B, str. 290]

Závěry:
Z této analýzy nevyplývají žádné alarmující skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by některé z hlavních politických proudů byly v televizním zpravodajství a publicistice výrazně diskriminovány. Na rozdíl od InnoVatio sleduje NEWTON nejen zpravodajské, ale i diskusní pořady. Také v nich - a to u všech stanic - "vítězí" vládní ČSSD. V ČT má ČSSD větší náskok před ostatními stranami, kterým se dostává v komerčních televizích relativně většího prostoru. Na druhé straně však ČT využívá v pořadu V pravé poledne více nestraníků, zatímco TV NOVA v pořadu 7 čili sedm dní se téměř výhradně spoléhá na politiky.

Základní proporce zastoupení politických stran a jejich vůdčích osobností jsou zhruba stejné jak ve veřejnoprávní, tak v komerční televizi.

Dominantní postavení ČSSD a jejího předsedy Miloše Zemana na obrazovce je dáno jejich postavením v současné vládě. Fakt, že sociálně demokratičtí politici se v televizi objevují především ve svých vládních funkcích, potvrzuje i graf ukazující, že v srpnu, tj. v době parlamentních prázdnin a dovolených politiků, přítomnost sociálně demokratické strany na obrazovce prudce klesá a je téměř na úrovni ostatních politických stran.

Na rozdíl od podobné analýzy agentury InnoVatio (viz ještě dále), se na třetím místě za ČSSD a ODS ve všech televizích objevuje Unie svobody, což je ovšem dáno zřejmě tou skutečností, že politici US jsou častěji zváni do diskusních pořadů než jejich kolegové z KDU/ČSL, KSČM či ODA.

Tzv. hitparáda osob se zhruba shoduje u obou agentur InnoVatio i NEWTON. Celkově v ní suverénně vede trojice Zeman, Havel, Klaus, ovšem podle agentury NEWTON je Havel v Televizních novinách TV NOVA až na sedmém místě, zatímco podle InnoVatio byl Havel v Televizních novinách druhým nejzmiňovanějším politikem. Je to patrně dáno odlišnou metodikou InnoVatio, která sleduje i části a odkazy.

Tematické členění analýzy NEWTON má jen sedm kategorií (domácí politika, domácí ekonomika, společnost, kriminalita, bezpečnost, zahraničí, ostatní) a podává pouze hrubý obraz o vyváženosti a proporcionalitě jednotlivých témat, což neopravňuje k nějakým výrazně negativním, ale i pozitivním závěrům. Newton nepotvrzuje zjištění agentury InnoVatio, že nejfrekventovanějším tématem našeho televizního zpravodajství je bezpečnost, kriminalita. Je to dáno mnohem jednodušší klasifikací témat (domácí politika, domácí ekonomika, společnost, kriminalita, bezpečnost, zahraničí, ostatní), v nichž kategorie kriminalita a bezpečnost jsou odděleny. Logickým vítězem se potom stává "zahraničí".

c) Analýza společnosti InnoVatio se zaměřuje pouze na hlavní pořady televizního zpravodajství (ČT 1 - Události, ČT 2 – „21“, Nova - Televizní noviny, Prima TV - Deník). Její obsahové členění dává příležitost k jistým závěrům o různorodosti, vyváženosti či úplnosti televizního zpravodajství veřejnoprávního i soukromého sektoru. [Podstatné shrnutí studie viz část B, str. 266]

Ve svém souhrnu tato analýza zrcadlí bohatost a tematickou rozmanitost televizního zpravodajství jak ve veřejnoprávní, tak v komerční televizi, přičemž odlišnosti nejsou ani tak v politické agendě (také zde dochází k pozoruhodné shodě veřejnoprávní a komerční televize co do poměrné struktury exponování stran a politických osobností na obrazovce), jako v různě velkém prostoru, který je věnován různým tématům [str. 25 - 28].

Na podzim roku 1999 vyvolala velkou pozornost v médiích analýza InnoVatio srovnávající vysílání dvou pololetí v odstupu dvou let (1997-1998) v České televizi, která upozorňovala mj. na nárůst informací o kriminálních činech a nehodách v pořadu Události. Při podrobnějším zkoumání celoročních dat roku 1999 vychází najevo, že teze o splývání veřejnoprávního a komerčního zpravodajství nebyla zcela oprávněná.

Přestože údajně došlo v Událostech k výraznému nárůstu témat „Bezpečnost, kriminalita“ a „Nehody, neštěstí, kuriozity“, stále tato témata jsou menšinová a okrajová ve srovnání s podobnými kategoriemi v Televizních novinách Novy, což se mj. projevuje i ve statistice řazení zpráv [str.29 - 32]. Zatímco bezpečnost, kriminalita a nehody, neštěstí, kuriozity zahajovaly Události ČT v necelých sedmi procentech, v Nově stejná témata „otvírala“ 40% vydání Televizních novin. Kromě toho od října 1999, kdy se diskuse v souvislosti s analýzou InnoVatio vedla, výskyt zmiňovaných témat v Událostech opět poklesl.

Závěry:
Na rozdíl od odlišností co do míry zastoupení a struktury pojednávaných témat, ve věci politické agendy, v proporcích zastoupení stran a politiků na obrazovce a dokonce i v míře kritičnosti směrem k vládě InnoVatio zjišťuje relativně shodné rysy mezi veřejnoprávním a komerčním zpravodajstvím.

Tzv. hitparády stran a osobností zjištěné výzkumem InnoVatio se příliš neliší od výsledků výzkumu NEWTON, nicméně je tu jeden významný rozdíl, na ČT 1, Novy a Prima TV je třetím nejvíce zmiňovaným - po ČSSD a ODS - politickým subjektem KDU/ČSL před Unií Svobody, která si uchovává své třetí místo jen ve zpravodajství "21" na ČT2.

Analýza InnoVatio shromáždila důkazy o tom, jak hlavní televizní zpravodajské pořady všech celoplošných programů trpí jistým pragocentrismem. Pokud se ve zkoumaných večerních relacích objeví regionální problematika, je spojena spíše s kriminalitou, nehodami, případně hospodářským životem, méně pak už s kulturou. V ČT je ovšem tento deficit do jisté míry vyvažován regionálními magazíny, které InnoVatio do analýzy nezahrnuje.

Z uvedených tří společností, které provedly analýzu zpravodajských pořadů celoplošných televizí, InnoVatio nabídlo nejpodrobnější datový fond, který umožňuje nejen kvantitativní, ale do jisté míry i kvalitativní zkoumání vysílaných pořadů. Z tohoto důvodu může být InnoVatio i v budoucnu cenným zdrojem poznatků za předpokladu, že jeho data budou správně a jednotně kódována a že interpretace těchto dat nebude předpojatá.

2. Analýza diskusních pořadů „V pravé poledne“, „Sedmička“, „Partie“

Tuto analýzu diskusních pořadů zpracovala Katedra mediálních studií a žurnalistiky FSS, MU Brno a agentura Focus. (celou studii viz část B, str. 46 – 87)

Na základě zadání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byly stanoveny hlavní cíle analýzy diskusních pořadů následovně:
Provést komparaci obsahové a formální podoby diskusních pořadů „V pravé poledne“, „Sedmička“, „Partie“, a to z pohledu naplňování požadavku myšlenkové a názorové objektivity, nestrannosti a vyváženosti (resp. proporcionality)


Analýza se soustředila primárně na následující oblasti:

1. chování moderátorů vůči účastníkům diskusí (Mají moderátoři sklon k favorizaci některých diskutujících, mají schopnost soudcovat diskusi, odhalovat rozpory v postojích účastníků a korigovat „fauly“, kterých se diskutující dopouštějí? Jsou diskusní pořady resp. moderátoři aktivní nebo jsou ve vleku účastníků zvl. politiků?)
   
2. výběr účastníků (Jsou zastoupeni skutečně relevantní partneři ve vztahu k danému tématu; jak respektují tyto pořady kritérium vyváženosti resp. proporcionality, je uplatňována názorová pluralita nejen v prezentaci zásadních politických proudů, ale i z pohledu jiných názorových skupin a sociálních trendů ?)
   
3. výběr témat (Jsou proporcionálně zastoupena klíčová sociální, politická, ekonomická a kulturní témata?).
   

Hlavní závěry:

1. Analýza neprokázala jednoznačnou a systematickou favorizaci některého z diskutujících, respektive subjektu, který zastupoval, a to ani v jednom ze sledovaných diskusních pořadů.
   
2. Analýza prokázala systematickou tendenci podrobovat představitele ČSSD výraznějšímu tlaku moderátorů než ostatní strany. V této souvislosti nelze ovšem hovořit jednoznačně o cílené defavorizaci, ale spíše o specifickém postavení vládní strany, která je standardně podrobována vyšší míře sociální kontroly.
   
3. Na základě celkové analýzy je možné konstatovat převažující existenci středopravicové agendy u diskusních pořadů Partie a Sedmička. Ta se promítala již v zarámování jednotlivých témat prostřednictvím obrazových příspěvků. Moderátoři v tomto smyslu nebyli ve sledovaném období zcela nezaujatí, a to zvláště ve vztahu k levicové interpretaci některých diskutovaných témat. Výsledkem uvedeného jevu byla častý sklon tlačit diskutující do apriorně vytvořených výkladových schémat.
   
4. Ostatní fauly a nekorektnosti lze přičíst na vrub nízké profesionality moderátorů. Primárně šlo o různé formy verbální agrese (např. ve zjemnělé formě - ironie, sarkasmus) a neverbální agrese v rovině gestické, mimické a intonační (zvláště R. Prorok a P. Schmaltzová). Občas se v diskusích objevovala tendence vytvořit obětního beránka, kterého je třeba usvědčit z jeho viny (R. Prorok, P. Schmaltzová, P. Šimůnek). Všichni moderátoři pak měli sklon personalizovat diskutované problémy.
   
5. Za nejvýraznějším porušení vyváženosti všech tří diskusí lze považovat velmi výrazné zastoupení převážně pražských poslanců a senátorů, a to zvláště v konfrontaci s ostatními volebními kraji. Uvedená skutečnost ovšem svědčí též o struktuře významných pozic v rámci jednotlivých politických stran.
   
6. Výrazný byl nepoměr mezi dominantním zastoupením reprezentantů sněmovny a velmi nízkou přítomností senátorů.
   
7. Ve všech sledovaných pořadech bylo výrazně malé zastoupení žen.
   
8. Diskusní pořady Sedmička a Partie výrazně redukovaly výběr svých hostů na reprezentanty politických stran. Jinými slovy názorová pluralita byla v Partii a Sedmičce redukována na pluralitu parlamentní.
   
9. Občanský sektor byl zastoupen de facto jen v pořadu V pravé poledne, jehož struktura a výběr diskutujících se postupně začíná blížit charakteru veřejnoprávní televize.
   
10. Proporcionální zastoupení jednotlivých politických stran bylo vcelku dodrženo. Jedinou výraznou výjimkou byla KSČM.
    
11. Mírně byla nadreprezentována US.
    
12. Mírně byla podreprezentována KDU-ČSL.
    

3. Shrnutí:

V této kapitole stručně komentujeme témata jednotlivých studií a základní poznatky, které studie přinesly. Podstatné části studií jsou uvedeny v Příloze; celé budou dostupné na www. stránkách Rady. Výsledky analýzy celoročního vysílání nepotvrdily, že by se některá z televizních stanic zásadním způsobem prohřešovala vůči požadavku vyváženosti vysílání a celkově jsou všechny stanice z hlediska dodržování základních profesionálních standardů srovnatelné (a z kontrolní praxe Rady můžeme potvrdit, že jsou srovnatelné i z hlediska dodržování či nedodržování zákonných norem vysílání). Toto hodnocení platí pro veřejnoprávní vysílání stejně jako komerční stanice; „normotvornou roli profesionálních standardů vysílání“, která by slušela veřejnoprávnímu televiznímu vysílání, nelze na základě těchto studií prokázat. Bylo by zjednodušením posuzovat otázku vyváženosti bez přihlédnutí k profesionalitě moderátorů, existenci a dodržování etických kodexů, pokud je jednotlivé stanice přijaly a pod. Pokud se tomuto aspektu zadané studie věnovaly, dokládají vesměs nutnost zkvalitnění ryze profesních a profesionálních standardů. V řadě případů konkrétních kritizovaných pořadů pak mohlo jít spíše o neprofesionalitu pracovníků médií než o záměrnou tendenci manipulovat diváky určitým směrem.
Samostatné odborné pojednání a diskusi vyžaduje otázka zvolené metodologie. Rada záměrně zvolila více agentur a odborných pracovišť, zabývajících se mediálními výzkumy, aby odlišné metodologické přístupy mohly vyniknout. Podstatné je, že práce na tolik žádoucí objektivizaci a sjednocení přístupu k hodnocení kategorií „objektivity a vyváženosti“ byla zahájena. Dalším kladem roku 1999 je fakt, že nyní všichni provozovatelé vědí, že jejich vysílání je rozsáhle monitorováno a analyzováno a lze očekávat, že se tato skutečnost pozitivně promítne i do počtu prohřešků vůči zákonným normám, vztahujícím se k vysílání.




Další kapitola: IV. PŘÍLOHY