PŘÍLOHA 14
IV.14. NÁVRH KONCEPČNÍHO ŘEŠENÍ PRO OBLAST LOKÁLNÍHO A REGIONÁLNÍHO TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ
SE ZAPRACOVÁNÍM PŘEDSTAVY O KONTROLE DODRŽOVÁNÍ ZÁKONA
V Praze dne 14. června 1999
I. Současný stav lokálního a regionálního televizního vysílání
1. Lokální televizní vysílání
1.1. Historie vzniku lokálního vysílání
1.2. Původní koncepce Rady
1.3. Legislativní aspekty udělování licencí k lokálnímu vysílání
2. Regionální televizní vysílání
2.1. Vznik
2.2. Hlavní odlišnosti s lokálním vysíláním
3. Vyhodnocení dosavadní praxe provozování lokálního a regionálního tel. vysílání 3.1. Platné licence
3.2. Optimalizace sítí
3.3. Legislativní problémy
3.4. Kvalita vysílání a dodržování zákona
3.5. Ekonomické aspekty provozování
II. Návrh koncepce dalšího rozvoje lokálního a regionálního vysílání
1. Základní teze
1.1. Návrhy Rady v souvislosti s přípravou nového zákona o vysílání
2. Zásady dalšího postupu při udělování licencí
2.1. Pravidla pro udělování licencí
3. Kontrola dodržování zákona o vysílání – monitoring
III. Přílohy
1. Dopis Rady ministru hospodářství Karlu Dybovi ze dne 18. října 1993, zaslaný na vědomí Stálé komisi PSP
2. Vyjádření FTV Premiéra ze dne 31. 5. 1999
3. Vyjádření ČT ze dne 19. 5. 1999
4. Společné vyjádření Asociace provozovatelů regionálního televizního vysílání a Asociace lokálních televizí ze dne 20.5.1999
5. Mapy provozovatelů lokálního televizního vysílání a regionálního televizního vysílání, stav k 1.6.1999
6. Aktuální seznam členů Asociace provozovatelů regionálního televizního vysílání, Asociace regionálních televizí a Asociace lokálních televizí
Z hlediska vzniku, obsahu programu, rozsahu pokrytí a způsobu financování je nutno zásadně rozlišovat lokální a regionální televizní vysílání. Rada pojmy "lokální" a "regionální" uvádí i na udělovaných licencích k televiznímu vysílání.
1. Lokální televizní vysílání
1.1. Historie vzniku lokálního vysílání
Vysílání vzniklo živelně, "zezdola", na základě rozhodnutí obcí neobnovovat technologicky zastaralé "obecní rozhlasy" a šířit informace, související s životem obce, vyhlašované dříve obecním rozhlasem, prostřednictvím TV vysílání, formou tzv. bezdrátového počítačového videotextu – tj. psaného textu na obrazovce.
Tomuto záměru přála i specifičnost českého prostředí, známého vynalézavostí, "kutilstvím", velkou tvůrčí invencí a malými finančními zdroji.
Vznikl tak - v Evropě i ve světě unikátní a bezprecedentní - systém vysílání, který umožňoval při využívání minimálního vyzářeného výkonu (většinou do několika W) a PC, aby i obce s několika stovkami obyvatel měly svou "obecní televizi". Technologie místních studií, schválená ministerstvem hospodářství, byla – po výrazné propagační kampani tvůrců a výrobců tohoto systému - zakupována z prostředků obcí, které rovněž nesly veškeré náklady spojené s vysíláním. Postupně byly (podle schopností místních producentů) textové informace nahrazovány obrazovými a vysílání obecních informací bylo v různé míře doplňováno vysíláním vlastních pořadů, většinou v rozsahu několika minut až hodin týdně. Objevovaly se i pokusy zařazovat do tohoto vysílání pirátské přebírání některého zahraničního satelitního programu.
1.2. Původní koncepce Rady ve vztahu k lokálnímu vysílání
Toto vysílání Rada v roce 1993 vyhodnotila jako vysílání bez oprávnění podle zákona 468/91 Sb., a dospěla k závěru, že je nutné stav uvést do souladu se zákonem o vysílání. Po často konfliktních diskusích se zástupci obcí provozujícími toto vysílání, kteří se sdružili do tzv. Charty 91 a nechtěli se tohoto vysílání vzdát, a po jejich dlouhodobém nátlaku, se Rada rozhodla pro experiment udělovat licence k lokálnímu televiznímu vysílání s přesně vymezenými podmínkami pro tento typ vysílání.
Vzhledem k omezenému množství technických prostředků a záměru vybudovat v rámci duálního systému druhou televizi s celoplošným pokrytím, rozhodla se Rada v létě 1994 pro koncepci tzv. "sdíleného kmitočtu" dvěma samostatnými subjekty – základem využití kmitočtu se stalo vysílání centrálního programu tehdejší Premiéry (dnes Primy TV), která tak rozšířila oblast pokrytí svým programem a v "odpojovacích oknech" na stejném kmitočtu vysílal lokální provozovatel v časovém rozsahu max. 3 hodiny denně.
Z hlediska doby platnosti licencí Rada rozhodla nevyužít plnou zákonnou dobu 12 let, ale s ohledem na výše uvedené Rada udělovala licence maximálně na 6 let.
1.3. Legislativní aspekty udělování licencí k lokálnímu televiznímu vysílání
Při udělování licencí k lokálnímu televiznímu vysílání se Rada opírala o následující úvahy:
Stávající zákon o vysílání obsahuje pojem "lokální program", vytvářený v místně omezené oblasti a pro tuto oblast určený.
Právnická nebo fyzická osoba, žádající o udělení licence, musí být zapsána v obchodním rejstříku – tato podmínka byla obcemi, které fakticky do té doby provozovaly vysílání bez oprávnění, řešena zakládáním subjektů, zapsatelných do obchodního rejstříku, tj. společností, v nichž často město bylo 100% společníkem. Tento postup Rada tolerovala, jakkoli se později ukázalo, že bude zdrojem narůstajících obtíží se zařazením lokálních televizí do duálním systému vysílání, který zásadně rozlišuje privátní a veřejnoprávní vysílání.
V samém základu vzniku lokálního vysílání je takto rozostřena hranice mezi soukromým a veřejnoprávním vysíláním. Důvodem k vysílání byl záměr obcí mít vlastním informační systém, financovaný z prostředků obcí; zvláštním zákonem zřízená veřejnoprávní televize (nebo rozhlas) podle názoru Rady nemohou tento požadavek splňovat na lokální úrovni, vztahující se až k nejmenším obcím, nemá-li být výrazně degradován sám pojem a role veřejnoprávního vysílání.
Komerční vysílání je financováno z prodeje reklamního času, což je předpoklad, který v malých lokalitách prakticky s nulovým reklamním trhem nelze uskutečnit.
Přes tyto rozpory se Rada rozhodla licence k lokálnímu vysílání udělovat na sdílené kmitočty, s minimálními výkony vysílačů, s časovým rozsahem vysílání max. 3 hod. denně a na dobu max. 6 let. Licence uvádí rovněž specifikaci časového a územního rozsahu vysílání, skladbu programu a vysílací schéma – tedy parametry, které umožňují kontrolovat, zda je vysílání v souladu s udělenou licencí.
2. Regionální televizní vysílání
2.1. Vznik regionálního vysílání
Regionální televizní vysílání vznikalo odlišným způsobem a později. Regionální vysílání navazuje na vyšší kvalitativní úrovni na koncepci lokálního vysílání.
Od června 1993 začala na území Prahy a středních Čech vysílat první regionální televizní stanice Premiéra TV.
Do konce roku 1993 mělo regionální televizní vysílání, vyráběné soukromými producenty v Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Liberci, Zlíně, Brně, Děčíně a Ústí nad Labem, svůj prostor v rámci tzv. trhacích časů na programu ČT 3. Garantem regionálního vysílání byl pověřený pracovník ČT v regionu v rámci "Statutu regionálního vysílání na OK 3". Vedení ČT se rozhodlo v souladu se změnou programové koncepce (ČT 2) tento typ regionálního vysílání ukončit.
Zákon o vysílání neobsahuje pojem "regionální vysílání", Rada však se rozhodla tento pojem jako užitečný používat pro vysílání, odlišné od lokálního především výrazně vyšším územním rozsahem vysílání a z toho vyplývajícími komerčními možnostmi. Princip sdílení kmitočtů s Premiérou je shodný s lokálním vysíláním, včetně max. tříhodinových odpojovacích oken. Při udělování těchto licencí se již Rada snažila eliminovat účast měst ve společnosti provozovatele, i když zájem měst o tento typ vysílání byl stále veliký.
2.2. Hlavní odlišnosti regionálního vysílání
Licence k regionálnímu vysílání Rada začala udělovat až na jaře 1996. Mezi žadateli o regionální vysílání byli již profesionálové, mající zkušenosti s televizním vysíláním (bývalí zaměstnanci ČT), vlastnící profesionální studia a techniku, produkující reklamní spoty nebo pořady s místní tématikou a také schopní svou produkci komerčně zhodnotit. Odběrateli jejich produkce byly i stávající celoplošné televizní okruhy.
Velikost pokrytého území dávala jisté předpoklady k získání takového podílu na relevantním reklamním trhu, který by mohl stanici uživit i bez přímé vazby na prakticky jediný zdroj financování, na který jsou odkázány lokální stanice – tedy finanční prostředky obcí. I tak však je tento zdroj financování pro udržení chodu regionálních stanic nezbytný – získává však přijatelnější podobu dodávání objednaných pořadů na smluvním základě a pod.
3. Vyhodnocení dosavadní praxe provozování lokálního a regionálního televizního vysílání
3.1. Platné licence k 31.5.1999
Ke dni 31.5.1999 Rada eviduje:
- 46 licencí k lokálnímu vysílání (z toho 23 licencí získal na různé programy jeden provozovatel Local TV Plus s r.o.)
- 13 licencí k regionálnímu vysílání
3.2. Efektivita využívání technických prostředků (optimalizace sítí )
Z hlediska využívání technických prostředků pro televizní vysílání byl celý duální systém založen ne zcela šťastně (zásadní rozhodnutí PSP o rozdělení celoplošných tv okruhů). Toto rozhodnutí (a rovněž řada následných rozhodnutí Rady) vyplývalo z dobového porevolučního kontextu a bylo činěno v dobré víře, ve snaze co nejrychleji nastartovat duální systém vysílání, uspokojit hlad veřejnosti po svobodném privátním vysílání a legalizovat a usměrnit živelné (a převážně nezákonné) vysílání.
Připomínáme pokus Rady z r. 1993, kdy při hledání koncepce lokálního vysílání navrhovala tehdy příslušnému ministrovi hospodářství a stálé komisi pro sdělovací prostředky PSP v souvislosti s nutností legalizovat obecní vysílání, novelizaci zákona 468/91 tak, aby obecním úřadům bylo povoleno provozovat vysílání obecních teletextových a obrazových informací na kanálech vyčleněných orgány spojů a Radou bez nutnosti získat licenci.
Je třeba konstatovat, že kmitočtové bohatství ČR je využíváno ne zcela efektivně a opakované pokusy Rady o optimalizaci kmitočtových sítí končily u nemožnosti přimět provozovatele celoplošného vysílání k dohodě. Omezené množství kmitočtů je rovněž základem principu "sdílení kmitočtů", který sice zvyšuje efektivitu jejich využívání, ale přináší zásadní problémy spojené s hledáním optimálního jednotného schématu vstupů do centrálního programu tak, aby tím nebyli poškozováni diváci a dosahováním optimálního komerčního efektu obou stran.
Zlepšení efektivity využívání technických prostředků k vysílání lze očekávat, pokud nový zákon o vysílání umožní Radě odebírat provozovatelům kmitočty, které dlouhodobě v rámci přidělených sítí neprovozují.
Další šanci pak přinese přechod na terestrické digitální vysílání, které rozšíří možnosti a počty provozovatelů, na druhou stranu ale bude znamenat v některých oblastech kmitočtového spektra nutnost částečně nebo zcela přerozdělit stávající kmitočty.
3.3. Legislativní problémy
Z hlediska platného zákona 468/91 je především lokální televizní vysílání obtížně zařaditelné. Svým původním určením mělo nahradit obecní rozhlas a způsob financování z prostředků obcí prakticky nepočítal s prodejem reklamního času. Obce v podávaných žádostech na lokální televizní vysílání často ve své argumentaci zaměňovaly komerční a "veřejnoprávní" vysílání a objevil se i pokus, kdy zastupitelstvo obce vydalo vlastní verzi zákona o "veřejnoprávním vysílání".
Rada nezpochybňuje legitimitu požadavku obcí na vlastní vysílání, je však přesvědčena, že vysílání musí být v souladu s platnými předpisy. Pokud tomu tak není, je nutno kvalifikovat míru porušení zákona o vysílání a vyvodit sankce.
Zákon rovněž nečiní rozdíl mezi povinnostmi provozovatele celoplošného nebo lokálního či regionálního vysílání a neposkytuje malým provozovatelů v tomto smyslu žádné úlevy.
Problémem, který se v celé své šíři objeví až v budoucnu, je připravovaný nový model územní samosprávy, protože stávající licence lokálních provozovatelů s novým dělením na VÚSC příliš nekorespondují. Udělené regionální licence však většinou zahrnují spádové oblasti, které jsou s připravovaným modelem VÚSC prakticky v souladu.
3.4. Kvalita vysílání a dodržování zákona o vysílání
Jako značně problematická se velmi často jeví technická i obsahová kvalita vysílaného programu. Lokální vysílání je z hlediska kvality většinou nesrovnatelné s profesionálním standardem, nutným a obvyklým u celoplošného vysílání. Tím je i výrazně limitována možnost tento typ produkce ve vysílání celoplošných stanic uplatnit, včetně bezproblémového provozování sdílených kmitočtů.
Programový odbor Úřadu Rady provádí (v mezích daných personálními a rozpočtovými možnostmi) analýzy lokálního a regionálního televizního vysílání na základě vyžádání záznamu od provozovatelů v rozsahu jednoho týdne.
Podle analýz monitoringu lokálního vysílání můžeme za nejčastější prohřešky vůči zákonu a licenčním podmínkám označit:
- neuchovávání záznamu o vysílání
- nenaplňování časového rozsahu vysílání
- porušování zákona o reklamě (neoddělená reklama, skrytá reklama, propagace výrobků ve sponzorovaných pořadech)
- neoznamování změn podléhajících předběžnému souhlasu Rady
- nezahájení vysílání v zákonné lhůtě 360 dnů
- obecní, komunální vysílání se značným vlivem obecních úřadů – přináší problémy spojené s nevyvážeností prezentovaných názorů
- komerční vysílání – se značným vlivem místních podnikatelů, problémy hlavně se skrytou reklamou a dalšími prohřešky vůči zákonu o reklamě.
Od 1.1.1998 do 30.5.99 Rada vedla celkem 22 správních řízení pro porušování zákona o vysílání s lokálními a regionálními provozovateli televizního vysílání.
3.5. Ekonomické aspekty provozování lokálního a regionálního vysílání
Ne všichni provozovatelé pochopili základní rozdíl mezi privátním a veřejnoprávním sektorem, který lze názorně popsat tak, že veřejnoprávní sektor vydělává, aby vysílal, zatím co privátní vysílá, aby vydělával. Toto pravidlo se dodnes některým provozovatelům nepodařilo naplnit, takže původní představy o možnosti rychlého zbohatnutí vzaly poměrně rychle za své a stále častěji se mezi provozovateli ozývají hlasy po jakési státní garanci za úspěšnost jejich podnikání. Tento zásadní podnikatelský omyl vyplývá z nesprávného ohodnocení možností reklamního trhu v ČR, který je svým objemem, ať se nám to líbí či ne, při porovnání s vyspělými evropskými zeměmi s daleko větším počtem obyvatelstva a objemem trhu vlastně pouze jedním průměrným evropským regionem. Tento problém se pro kultivaci mediální sféry v dalším období jeví jako klíčový.
Po zrušení licenčních podmínek, které se nevztahují k programu, novelou zákona Rada nemá možnost seznámit se objektivně s výsledky hospodaření provozovatelů vysílání a vychází jen z údajů, které jsou jí provozovatelé ochotni poskytnout.
Stávající lokální vysílání je vázáno na finanční příspěvek obcí a bez tohoto příspěvku není schopno ve většině případů existovat. Tím je popřen princip nezávislosti vysílání a vytvářeno riziko preferování politických a dalších postojů, odpovídajících charakteru složení obecních úřadů.
Společnosti, provozující regionální vysílání, mají přece jen více dostupný relevantní trh, ale soupeří na něm s ostatními médii – častým důsledkem jsou dumpingové ceny. Dalším zdrojem příjmů je u regionálních provozovatelů vlastní výroba pořadů, které jsou vzhledem k profesionálnímu standardu komerčně uplatnitelné i na celoplošných televizních okruzích.
Mezi provozovatelem centrálního programu a provozovateli sdílených kmitočtů panuje často konfliktní vztah. Po dobu provozování sdílených kmitočtů Rada opakovaně intervenovala u zúčastněných stran, často i na jejich vlastní žádost, aby byl alespoň sjednocen čas lokálních a regionálních vstupů do centrálního programu. Překážkou dohody byla vždy nejednotnost stanovisek mezi provozovateli lokálního vysílání a z počátku i regionálního vysílání. Během doby vzniklo a zaniklo několik asociací provozovatelů lokálního a regionálního vysílání, inspirovaných momentální potřebou jednotného postupu při prosazování svých zájmů vůči Radě, vůči provozovateli centrálního programu i vůči ostatním regionálním, resp. lokálním provozovatelům. Rada se trpělivě opakovaně snažila jednání koordinovat – posledním výsledkem byla dohoda o jednotných odpojovacích časech regionálních televizí a regionálních pětiminutovkách před hlavní zpravodajskou relací Primy TV, která však nepřinesla významnější změnu. Analogická dohoda s lokálními provozovateli nebyla možná, což názorně poukazuje na další reálný rozdíl mezi lokálním a regionálním televizním vysíláním.
Dle našeho odhadu je řada provozovatelů sdílených kmitočtů, včetně provozovatele centrálního programu, zadlužena, s omezenou možností investovat do rozvoje svých společností, často i na pokraji finančního úpadku.
Praxe poukázala na ekonomické limity, dané provozováním sdíleného kmitočtu. Regionální provozovatelé z ekonomických důvodů usilují o to, aby se vstupy svého vysílání co nejvíce přiblížili tzv. prime time provozovatele centrálního programu; pro toho je však tento čas ze stejného důvodu životně důležitý.
Budeme-li akcentovat vstupy do vysílání stanice Prima TV, budeme možná zhoršovat její konkurenceschopnost s druhou komerční celoplošnou stanicí TV Nova. Otázkou je, jakou má tato konkurence budoucnost, zda přinese pozitivní prvky do komerčního vysílání. Lze však rovněž spekulovat, zda bychom nemohli od lokálních vstupů naopak očekávat nějaký přínos pro sledovanost Primy TV, a jak by měla být kooperace organizována, aby byla přínosem a nikoli brzdou pro její prosazení na trhu.
1. Základní teze
- Přes všechny problémy s lokálním a regionálním vysíláním Rada považuje tento typ vysílání za zdůvodněný, v duálním systému vysílání nezastupitelný, přispívající k rozšíření pluralitní nabídky informací.
- Stávající licence byly uděleny v souladu se zákonem a po dobu jejich platnosti je lze měnit jen za předpokladu, že o to provozovatelé sami Radu požádají. Bez souhlasu provozovatele může Rada licenci změnit v případě, že je to nezbytné k dodržení mezinárodních závazků (což není tento případ). Zrušení platnosti licencí (novým zákonem) by Rada považovala za direktivní zásah do podniku zřízeného druhými osobami a tento postup zásadně nedoporučuje.
- Rada považuje za nutné upevňovat stávající model duálního systému vysílání a nezavádět takový způsob vysílání, který by do modelu duálního systému vnášel hybridní kategorii vysílání, které je z hlediska financování přímo závislé na veřejných prostředcích obcí a je licencováno jako vysílání komerční. Z tohoto důvodu Rada nepodporuje úvahy, které navrhují změnit stávající praxi využívání sdílených kmitočtů a licencované komerční lokální resp. regionální vysílání dát za povinnost veřejnoprávní ČT. Rada rovněž nedoporučuje jakoukoli formu garance státu za úspěšnost komerčního vysílání.
- Jako reálnou naopak vidí Rada spolupráci veřejnoprávní televize s regionálními a lokálními subjekty na obchodní bázi nákupem pořadů (programových celků ) ap.
- Typickým rysem lokálního a regionálního vysílání bude i nadále omezený vysílací čas. Regionální a zvláště lokální vysílání budou představovat vstupy do jiných programů.
- Rada bude nadále koordinovat vytvoření závazné dohody o jednotných odpojovacích časech mezi provozovateli sdílených kmitočtů, specifikující pravidla spolupráce a práva a povinnosti FTV a dalších subjektů, provozujících sdílené kmitočty s precizováním role Rady jako regulačního orgánu v případných rozporech a nedodržování pravidel spolupráce.
- Rada zváží i možnost posunu regionálních (lokálních) oken ve vysílání Primy TV k její hlavní zpravodajské relaci. Podmínkou takového posunu by bylo výrazné zvýšení a dodržování základních kvalitativních standardů vysílání lokálními a regionálními provozovateli, které bude Radou důsledně kontrolováno (viz systém monitorování). Takovou změnu však lze realizovat jen se souhlasem všech provozovatelů sdílených kmitočtů, vyjádřeným žádostí o změnu časového rozsahu vysílání.
- Rada nebude omezovat možnost spontánního síťování lokálních a regionálních stanic. Takto může "zdola" vzniknout síť regionálních a lokálních stanic, která by neaspirovala na standardní formát celoplošné stanice a korespondovala se strukturou nových VÚSC
- Rada bude provádět systematický monitoring vysílání, jeho analýzu a důslednou kontrolu dodržování zákona o vysílání i na úrovni lokálního televizního vysílání. Lokální a regionální televizní vysílání je vysíláním na základě zákona 468/91 a na jeho provozovatele se nevztahují žádné výjimky nebo úlevy. V rámci hodnocení dodržování zákona provozovateli s licencí lze takto směřovat k optimalizaci (redukci) počtu provozovatelů - za dodržení obecných principů vyhlášených Radou, jako je např. posilování silných.
Tento monitoring však bude značně náročný na prostředky a bude ve svém dopadu znamenat nutnost navýšení rozpočtu Rady asi o 1,3 mil Kč. ročně.
- Při povolování prodloužení platnosti licencí k lokálnímu, povolování změn a vyhlašování nových licenčních řízení na lokální a regionální televizní vysílání bude Rada postupovat podle pravidel, shrnutých v Zásadách dalšího udělování licencí.
- Rada doporučuje vyčlenit technické prostředky, které budou perspektivně určeny pro zemské digitální vysílání DVB-T. V rámci mezioborové pracovní skupiny pro zavedení digitálního vysílání DVB-T, kterou Rada navrhuje zřídit, konstituovat podskupinu pro regionální a lokální vysílání, která navrhne zásady a předpoklady využití digitálního vysílání pro lokální a regionální televizní vysílání. Do doby přijetí koncepce digitalizace nebudou udělovány kmitočty, které by perspektivně mohly být pro digitální vysílání využívány.
- Vedle postupně se rozvíjejícího komerčního lokálního a regionálního televizního vysílání stále existují pokusy o vytvoření lokálních informačních systémů, vázaných obsahem i způsobem financování výlučně na obce a jejich komunální problematiku. Tyto obecní informační systémy nahrazují spíše dřívější funkci bývalého "obecního rozhlasu". Rada doporučuje pro tento typ vysílání hledat jiné technické prostředky než ty, které jsou určeny pro vysílání na sdílených kmitočtech (na nichž je doposud toto vysílání v řadě případů realizováno). Rada ve spolupráci s ČTÚ a příslušnými vědeckými pracovišti prověří možnost realizace těchto lokálních informačních systémů vysílání jinými technickými prostředky. Pokud by takové prostředky byly nalezeny, doporučila by Rada toto lokální informační systémy nelicencovat.
1.1. V připravovaném novém zákoně o vysílání Rada doporučuje:
- Definovat pojmy "lokální", "regionální" a "celopološné" vysílání
- Celoplošným vysíláním se míní vysílání, které svým informačním obsahem zasahuje všechny obyvatele státu.
- Regionálním vysíláním se míní vysílání, které svým informačním obsahem zasahuje obyvatele regionu, obvykle rozsahu budoucího kraje, či jinak vymezené oblasti.
- Lokálním vysíláním se míní vysílání, které svým informačním obsahem zasahuje obyvatele města, větší obce
Komentář k definici: Z hlediska perspektivy je třeba definovat tento typ vysílání informačním obsahem, případně formátem. Zeměpisný okruh působnosti je významný pouze při rozhodování o přidělování technických prostředků pro terestrické vysílání. V současné době však přestává být relevantní při posuzování zasaženého okruhu diváků a posluchačů, protože každé vysílání může být šířeno kabelovými rozvody, družicovým přenosem případně Internetem. Je třeba vzít v úvahu, že při udělování licence nebude možno předvídat ani omezovat zeměpisný rozsah skutečného působení vysílání. Je tedy neperspektivní definovat např. celoplošné vysílání jako vysílání zasahující x% obyvatel. Je přesnější konstatovat, že příslušný provozovatel má přiděleny terestrické technické prostředky, pokrývající signálem území, na kterém žije x% obyvatel.
Je však třeba vzít v úvahu, že ještě po určitou dobu budou technické možnosti terestrických prostředků přenosu signálu dominantním činitelem při určování rozsahu cílové skupiny diváků a posluchačů.
- Umožnit Radě zákonem, aby mohla odejmout přidělené technické prostředky, které provozovatel nevyužívá.
- Zvážit míru aplikace ustanovení o kvótách evropské a nezávislé produkce v lokálním a regionálním televizním vysílání.
- Poskytnout regulačnímu orgánu širší paletu sankcí pro možnost odstupňovaného postihování prohřešků proti zákonu podle míry jejich závažnosti.
- Diferencovat výši správních poplatků u licencí a žádostí o změny regionálních a lokálních licencí.
- V tzv. nulové variantě zvážit i model, existující v některých evropských státech, kde regionální a lokální vysílání je povinnou součástí veřejnoprávního vysílání bez nutnosti zřizovat a licencovat privátní sektor. Takto by bylo možné iniciovat postupnou přeměnu regionálních a lokálních provozovatelů na "nezávislá produkční studia" – se stanovením jejich základních vztahů na veřejnoprávní TV.
- Rada doporučuje uložit zákonem České televizi rozšířit v reálném časovém horizontu stávající síť regionálních studií, která bude odpovídat (podle technických možností) rozdělení na nové VÚSC.
2. Zásady dalšího udělování licencí pro lokální a regionální televizní vysílání
Přirozenou možnost změny bez nutnosti radikálního direktivního zásahu do stávajícího systému lokálního a regionálního vysílání skýtá okolnost, že licence byly převážně udělovány na dobu 6 let a jimž v tomto nebo příštím roce jim platnost končí. Změny může být dosaženo v nových licenčních řízeních nebo při rozhodování o žádostech o změnu licence, spočívající v prodloužení doby platnosti nebo územním rozšíření licence tak, že Rada ve zdůvodněných případech:
- licenci neudělí, případně změny nepovolí
- licenci udělí nebo změny povolí, ale jen za dodržení následujících podmínek:
- Platnost licencí nepřekročí dobu platnosti licence FTV (do 28.6.2006). U licencí, udělených v minulosti na sdílené kmitočty s platností přesahující platnost licence Premiéry, vyvolá správní řízení a sjednotí dobu platnosti všech licencí nejdéle do 28.6.2006.
- Rada bude požadovat věrohodné důkazy o podloženosti finančního a organizačního zajištění vysílání. Vyřadí žádosti, kde ve společnosti provozovatele má účast obec a ty projekty, které z hlediska finančního zajištění vysílání jsou plně odkázány pouze na přímý příspěvek z obecního rozpočtu.
- Rada bude přihlížet k tomu, aby tam, kde je to technicky možné, oblast pokrytí korespondovala se strukturou nových VÚSC.
- Zásada "posilování silných": Rada podporuje proces programového a vlastnického sdružování (síťování) provozovatelů lokálního vysílání ve smyslu přeměny charakteru původně lokálních provozovatelů na regionální.
- Rada bude přihlížet k podmínkám místního trhu reklamy a zvažovat vyváženost trhu rozhlasového i TV vysílání v té které lokalitě nebo regionu. Dále bude přihlížet ke konkurenčnímu vztahu provozovatelů regionálního a lokálního televizního vysílání ve stejné oblasti.
- Rada vyhodnotí dosavadní vysílání licencovaného provozovatele vysílání: dodržování zákona o vysílání, včetně dodržování dohody o jednotných odpojovacích časech, spolupráci s regulačním orgánem, kvalitativní standardy vysílání, ekonomickou úspěšnost a výsledky hospodaření provozovatelů ap.
Tyto zásady Rada uplatňuje při licenčních řízeních od 1.1. 1999.
O lokální a regionální vysílání je stále mimořádný zájem. Rada eviduje na 50 nových žádostí o lokální televizní vysílání a 25 žádostí o regionální vysílání.
V současné době je však k dispozici pouze 11 volných zkoordinovaných kanálů pro televizní vysílání, některé s výrazným omezením a většina s malými výkony vysílačů. Ostatní požadované technické prostředky bude třeba nejdříve vyhledat a zkoordinovat. Považujeme zde za vhodné připomenout, že dokonce některá licenční řízení, zahájená v roce 1994 nebyla dosud ukončena, protože dosud nebyly zkoordinovány vhodné kanály.
3. Monitoring a analýza vysílání – kontrola dodržování zákona o vysílání
Důsledný monitoring a kontrola dodržování zákona jsou základními předpoklady kultivace a dalšího rozvoje lokálního a regionálního televizního vysílání a jejich definitivního ukotvení v duálním systému vysílání.
Monitorování lokálního a regionálního vysílání a jeho analýza podléhá stejným obecným pravidlům jako kontrola ostatních druhů vysílání. Předpokladem účinné kontroly vysílání je ve všech případech dostatečné finanční a personální zajištění programového odboru Úřadu Rady, který je monitorováním a analýzou vysílání pověřen.
Programový odbor Úřadu Rady prováděl v uplynulém období analýzu regionálního a lokálního televizního vysílání na základě vyžádaných záznamů od provozovatelů v rozsahu jednoho týdne vysílání. Tato metoda se osvědčila a Rada ji bude i nadále rozvíjet.
Bude však nutné pro verifikaci takto získaných záznamů navázat kontakt s agenturami, které jsou schopny zaznamenat vysílání v daných lokalitách – takto bude možné odhalit případnou manipulaci se záznamem od konkrétního provozovatele.
Rada si je vědoma, že důsledný monitoring, analýza a kontrola dodržování zákona o vysílání, včetně sankčních důsledků, může vést k redukci počtu stávajících provozovatelů lokálního a regionálního vysílání.
Rozšíření stávajícího monitorování a analýzy vysílání o systematický monitoring lokálního a regionálního televizního vysílání si vyžádá navýšení rozpočtu Rady asi o 1,3 mil. Kč. ročně.
Regionální televizní vysílání:
Další kapitola: IV.15. DOTAZNÍK PRO PROVOZOVATELE REGIONÁLNÍHO A LOKÁLNÍHO TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ