PŘÍLOHA 06
IV.6. KONCEPCE PŘECHODU NA DIGITÁLNÍ VYSÍLÁNÍ V ČR
IV.6. KONCEPCE PŘECHODU NA DIGITÁLNÍ VYSÍLÁNÍ V ČR
Text zpracovaný na základě usnesení č. 22 SKPSP PSP ČR
Schváleno Meziresortní pracovní skupinou koncepce digitálního vysílání
12. června 2000
Přijato Radou ČR pro rozhlasové a televizní vysílání dne 27. června 2000
Přijato Radou ČR pro rozhlasové a televizní vysílání dne 27. června 2000
1 Obecně
1.1 Úvod do problematiky
1.1.1 Kroky k digitalizaci
1.1.2 Nevyhnutelnost digitalizace vysílání
1.2 Pojmy a definice
1.2.1 Definice systémů
1.2.2 Definice služeb a subjektů
1.3 Multimédia a konvergence
1.4 Regulace
1.4.1 Co je regulováno národními regulačními úpravami
1.4.2 Regulační orgány
1.4.3 Postup povolovacího řízení
1.4.4 Legislativa
1.5 Kmitočtové možnosti
2 Zemská digitální televize (DVB-T)
2.1 Úvod
2.1.1 Stav ve světě
2.1.2 Stav v Evropě
2.1.3 Stav v ČR
2.1.4 Návaznost na dokumenty EU
2.2 Současné a předpokládané potřeby programů
2.2.1 Interpretace usnesení č.22 SKPSP PSP
2.2.2 Zahraniční zkušenosti
2.2.3 Zvýšená nabídka programů a služeb jako motivace DVB-T
2.2.4 Marketingové podmínky nových služeb DVB-T v ČR
2.2.5 Současná kapacita televizního trhu v ČR
2.2.6 Perspektivy programové nabídky DVB v ČR
2.3 Kmitočtové možnosti
2.3.1 Využití kmitočtového spektra v etapě " Zahájení provozu DVB-T"
2.3.2 Omezení příjmu analogové televize (ATV)
2.4 Výchozí předpoklady pro mezinárodní jednání
2.4.1 Svolání konference ITU
2.4.2 Návrh základních stanovisek ČR
2.4.3 Návrh přípravných prací
2.5 Scénář přechodu
2.5.1 Etapa 1: Experimentální vysílání
2.5.2 Etapa 2: Pilotní projekty
2.5.3 Etapa 3: zahájení provozu DVB-T v ČR
2.5.4 Etapa 4: Postupný přechod od analogového k digitálnímu vysílání
3 Zemský digitální rozhlas (T-DAB)
3.1 Úvod
3.1.1 Stav vysílání T-DAB ve světě
3.1.2 Stav vysílání T-DAB v Evropě
3.1.3 Stav v České republice
3.2 Technické možnosti rozhlasového vysílání
3.2.1 Potřeba přechodu na digitální rozhlasové vysílání
3.2.2 Budoucnost analogového vysílání
3.2.3 Alternativní systémy k T-DAB
3.3 Současné a předpokládané počty programů
3.3.1 Současný stav rozhlasového vysílání v České republice
3.3.2 Předpokládané požadavky na počty programů
3.4 Kmitočtové možnosti
3.4.1 Možnosti využití 12. TV kanálu pro T-DAB
3.4.2 Mezinárodní jednání o pásmu L
3.5 Scénář zavádění T-DAB
3.5.1 Etapa 1: Experimentální vysílání
3.5.2 Etapa 2: Pilotní projekty
3.5.3 Etapa 3: Zahájení pravidelného vysílání
3.5.4 Etapa 4: Dosažení cílového stavu
4 Financování vysílání DVB-T
4.1 Financování organizační přípravy digitalizace
4.2 Financování výstavby sítí
4.2.1 Odhad objemu potřebných prostředků
4.2.2 Financování soukromého sektoru
4.3 Financování koncových zařízení
5 Financování sítí T- DAB
5.1 Financování přípravy digitalizace
5.2 Financování výstavby digitálních síti
5.2.1 Odhad potřebných prostředků
5.3 Financování koncových zařízení
6 Legislativa
6.1 Nutnost doplnění stávající regulace
6.1.1 Regulace v přechodném období
6.1.2 Regulace pomocí kmitočtového plánu
6.1.3 Licenční modely pro digitální vysílání v přechodném období
6.2 Závěry
6.2.1 Národní strategie přechodu na digitální vysílání
6.2.2 Úkoly pro legislativu
7 Strategický plán
Podstatou rádiového vysílání je to, že informaci přenáší jedna nebo více nosných elektromagnetických vln. Přitom informace přenášená rádiovým vysíláním potřebuje pro přenos určitou část kmitočtového spektra. Platí pravidlo, že čím větší objem informací přenášíme, tím větší část kmitočtového spektra obsadíme. V současné době jsou požadavky na rádiové přenosy informací obrovské a proto je kmitočtové spektrum na mezinárodní i národní úrovni rozděleno mezi jednotlivé služby a hledají se cesty, jak kmitočtové spektrum využít co nejhospodárněji. U analogového vysílání je obraz (televizní kamerou) nebo zvuk (mikrofonem) přeměněn na spojitý elektrický signál a jím je nosná vlna vysílače přímo ovlivňována. U digitálních systémů je z tohoto signálu odebrán pouze nezbytný počet vzorků, z nichž každému je přiřazena číselná hodnota. Signál pak představuje řadu čísel, která jsou transportována nosnými vlnami. V přijímači se pak jednotlivá čísla převedou opět do příslušných prvků obrazu a zvuku. Digitální systémy přenášejí informaci mnohem spolehlivěji (bez zkreslení a se zvýšenou odolností proti rušení) a kmitočtově úsporněji. Součástí přenosu je vypuštění nadbytečných informací a komprese signálu, kterou nelze udělat jinak než výpočetním systémem.
Můžeme tedy shrnout ty nevýhody analogových technologií, které řeší digitalizace:
Řešení, která přináší současný stav digitálních technologií
Z vyčerpávajícího seznamu pojmů a definic vyjímáme ty, které dále použijeme pro nástin koncepce digitalizace vysílání.
Multimediální služby. Doposud nebyla specifikována samostatná definice ITU - R. Nicméně multimédii se všeobecně rozumí společný přenos hlasu, dat, obrázků a/nebo videa a jejich dodávka zákazníkovi za předpokladu různých úrovní interaktivity.
Poskytovatel telekomunikační služby je fyzická nebo právnická osoba, která nabízí a zajišťuje telekomunikační službu s využitím telekomunikační sítě nebo telekomunikačního zařízení za podmínek stanovených příslušným zákonem (zákon o telekomunikacích) případně dalšími právními předpisy (zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání).
Provozovatel telekomunikační sítě, telekomunikačního zařízení, vysílacího rádiového zařízení je fyzická nebo právnická osoba, která nabízí a zajišťuje provoz sítě nebo zařízení za podmínek stanovených příslušným zákonem (Telekomunikační zákon).
Podmíněný přístup je možno poskytovat jako službu. Jde o situaci, kdy je přístup umožněn pouze po splnění určené podmínky (zpravidla po zaplacení poplatku za příslušný dekódovací software). Subjekt, který v rámci jednoho nebo více systémů zajišťuje podmíněný přístup je poskytovatelem služby podmíněného přístupu
Digitální multiplex je souhrnný datový tok obsahující dílčí datové toky náležející jednotlivým službám a programům , které jsou upravené pro společné šíření prostřednictvím konkrétního technologického prostředku, sítí.
Provozovatel digitálního multiplexu (Multiplex Provider) je subjektem, který multiplex spravuje, je odpovědný za jeho obsah a je poskytovatelem služby digitálního multiplexu
Poskytovatel programu (content provider) je subjekt odpovědný za obsah příslušné služby (Rozhlasové vysílání/program, TV vysílání/program, služba přenosu datových informačních souborů, multimediální služba, Electronic Programm Guide, atd.)
Pro potřeby dalšího textu budeme respektovat existenci dvou subjektů:
V zásadě lze hovořit o dvou základních okruzích poskytovaných služeb, a to:
Služby mající svůj původ v klasických telekomunikacích - Hlasová (telefonní) služba a přenosy dat, které využívají metalické sítě, pevné rádiové sítě (zemské a satelitní) a mobilní rádiové sítě (zemské).
Služby mající svůj původ ve sféře rozhlasového a TV vysílání, které využívají koaxiální a optické kabelové sítě a rádiové sítě (zemské a družicové)
Nové digitální technologie umožňují mnohonásobně efektivnější využití technologických prostředků. Jejich hlavním a nejdůležitějším atributem je společný jmenovatel pro všechny přenášené signály a služby, kterým je jejich základní digitální forma.
V době existence digitálních technologií lze jednotlivé služby sdružovat v rámci sítí, a to na bázi jejich společného technického principu. Lze tak dosáhnout velmi žádaného efektu, kdy jedním koncovým zařízením lze poskytovat uživateli celou škálu rozličných komunikačních služeb naprosto nevídaného rozsahu. V tomto smyslu se hovoří o konvergenci v komunikacích. Interpretace tohoto termínu je nicméně velmi široká. Lze hovořit o konvergenci služeb, technologií, standardů, průmyslových segmentů, rovněž o konvergenci informačních zdrojů pro jednotlivé služby, atd.
Bez ohledu na aktuální kvalifikaci příčiny a důsledku je spolu s „konvergencí“ dalším fenoménem současnosti pojem „ multimédia“. Určitě lze konstatovat, že hlavním katalyzátorem rozvoje multimediálních služeb je stále se zdokonalující celosvětová síť Internet. Služba poskytování přístupu do sítě Internet začíná být základním požadavkem na jednotlivé technologie. Nejde však jen o Internet. Jeho možnosti jsou ostatně v porovnání s dalšími technologiemi principiálně omezené. Jde o postihnutí významu multimedií hlavně v oblasti digitálního televizního vysílání. Multimediální interaktivní služby v nových digitálních TV systémech umožní např. nejen interaktivní volbu jiného programového žánru, ale i volbu zcela odlišného typu informace (rozhlas, grafika, text, atd.), čímž se uživatel digitálního TV přijímače odpoutává od stereotypu televizního vysílání a stává se volným při výběru svého zdroje informace. Tato volnost multimedií je pro rozvoj dnešního člověka zcela zásadní.
Stupeň regulace je dán charakterem služby. Družicové a kabelové multiplexy jsou regulovány minimálně - pouze z hlediska interoperability s ostatními digitálními multiplexy a stanovením povinnosti přenášet vysílání některých programů. Nejdůležitějšími formami regulace digitálního zemského vysílání národními regulačními úpravami jsou:
Problematiku digitálního vysílání budou řešit dva regulační orgány ČR. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) a Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Role RRTV je zřejmá v případě poskytovatele programu. Regulace a licencování provozovatele digitálního multiplexu musí být řešena v kooperaci ČTÚ a RRTV. O její formě musí být rozhodnuto.
Postup povolovacího řízení bude závislý na rozdělení kompetencí obou regulačních orgánů (viz 7). V dalším uvádíme jednu z možných alternativ:
Velmi naléhavě je třeba upozornit, že zákon o telekomunikacích, ani připravovaný zákon o rozhlasovém a televizním vysílání nereflektují podmínky pro provozovatele multiplexu. Po upřesnění požadavků na pravidla jeho činností bude nutno vytvořit potřebnou novelu.
Jak bylo již dříve vysvětleno, k realizaci nových zemských digitálních systémů rozhlasového a televizního vysílání je potřebný určitý kmitočtový prostor. Největším problémem je skutečnost, že digitální vysílání je zaváděno v kmitočtovém pásmu, kde jsou v provozu vysílače zajišťující stávající vysílání analogové televize (12. kanál pro digitální rozhlas a IV. a V. televizní pásmo pro digitální televizi). Mezinárodními telekomunikačními organizacemi nebylo vyčleněno pro zavedení digitálních mediálních technologií žádné nové pásmo. Způsob vytvoření potřebného prostoru v různých etapách zavádění digitálních systémů bude rozdílný. V experimentálních etapách a pilotních projektech postačí k vybrání několika málo potřebných kanálů znalost systémových parametrů a kmitočtový plán stávající analogové sítě. V etapě zavádění systémů je nutno se zabývat navíc studiemi celých sítí, při čemž výpočty provedené na základě těchto teorií musí nezbytně navazovat na obdobné sítě v sousedních státech. V konečné fázi přechodu na digitální systémy je pak potřebné vypracovat podrobnou teorii optimalizace kmitočtového spektra, beroucí v úvahu rovný přístup k využívání této entity všem národním správám. Je proto zřejmé, že vymezení spektrálních možností a následné určení počtu vysílaných multiplexů, bude záležitostí vyžadující nikoliv jenom mezinárodní koordinaci podle současně platných pravidel, ale především aktivní mezinárodní spolupráci.
Zemská digitální televize představuje systém, který není zpětně slučitelný se současně používanými analogovými systémy. Její hlavní výhody lze shrnout do několika následujících bodů:
V USA byl schválen systém digitální televize s názvem ATSC a podle stavu k 28. 3. 2000 podle tohoto standardu vysílá 122 televizních stanic ve 48 oblastech, takže více než 62% televizních diváků má možnost (v případě, že si pořídí potřebnou technologii) přijímat digitální vysílání.
Celá řada mimoevropských států zvolila evropský systém DVB-T a připravují pravidelné vysílání.
Japonsko se rozhodlo pro vlastní technické řešení s názvem ISDB, jehož ověřování však dosud nebylo ukončeno. Zavedení digitální televize zde bude mít oproti ostatním státům určité zpoždění.
Zemské televizní vysílání bylo zatím zahájeno ve Velké Británii, Švédsku a Španělsku. Řada dalších států intenzivně připravuje spuštění této služby. Na rok 2000 byl ohlášen start v Dánsku, Francii, Holandsku, Irsku, Norsku a Portugalsku, na rok 2001 v Německu, Finsku a Belgii a v roce 2002 v Itálii, Rakousku a Švýcarsku. Ve všech těchto státech se však už nyní realizují různé pilotní projekty.
Názory na cíl, který by měl být zavedením zemské digitální televize dosažen se v jednotlivých státech liší. Tam, kde je vybudována rozsáhlá síť kabelové televize, se klade důraz spíše na možnost mobilního příjmu, jiné státy vidí výhodu digitální televize v možnosti zvýšit počet vysílaných programů a zavedení dalších, zejména interaktivních služeb a nezanedbatelné je i zvýšení kvality (televize s vysokým rozlišením, širokoúhlá televize, minimalizace poruch a rušení apod.).
Většina států dosud nestanovila datum ukončení analogového vysílání. Německo předpokládá toto ukončení v roce 2010, většina odborníků v ostatních státech odhaduje souběžný provoz analogového a digitálního vysílání na 10 až 20 let. Zajímavá jsou v této souvislosti kritéria britského ministerstva kultury, která musí být splněna, aby mohlo dojít k vypínání analogové sítě:
Ve Švédsku jsou v provozu 3 multiplexy, které technicky provozuje Teracom. Byl zaznamenán velký zájem vysílacích subjektů (zejména regionálních) o digitální vysílání. Proto vláda rozhodla o okamžitém zahájení výstavby čtvrté vysílací sítě.
Ve Španělsku je signál dostupný 58% populace a v provozu je 8 ze 14 plánovaných programů. Provozovatelem služby je společnost ONDA digital.
Digitální televize se v České republice rozvíjí již více než 3 roky. Od 23. 1. 1997 se používá satelitní digitální vysílání k distribuci televizních programů na zemské vysílače. 21. 9. 1999 udělila Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání souhlas s experimentálním vysíláním společnosti České Radiokomunikace , a.s. a společnosti Czech Digital Group, a.s (dříve Czech DVB Group, a.s.). České Radiokomunikace zahájily experimentální vysílání jednoho multiplexu dvěma vysílači na kanálu 25 v oblasti Prahy již 12. května 2000, Czech Digital Group, a.s. připravuje zahájení vysílání na kanálu 46 do konce června.
Vzhledem k přípravě členství ČR v Evropské unii je nutné věnovat pozornost příslušným dokumentům EU. Ty lze rozdělit do tří typů: směrnice vydané Evropským parlamentem a Radou Evropy (závazné pro členy EU), doporučení a konečně zprávy jednotlivých kandidátů na členství. Stěžejním dokumentem v oblasti televizního vysílání je směrnice 95/47/EC z 24. 10. 1995 pro používání standardů pro přenos televizních signálů. Vzhledem k vývoji technologie se pracuje na její revizi, která je očekávána na přelomu roku 2000/2001. Kromě toho jsou prezentována doporučení specializovaných skupin EU vztahující se mimo jiné k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání. Z nich upozorňujeme zejména na tyto:
Ve svém usnesení č.22 žádá Stálá komise pro sdělovací prostředky stanovit v návrhu koncepce přechodu na digitální rozhlasové a televizní vysílání i počty jednotlivých vysílaných programů. Tento požadavek není zcela adekvátní povaze zkoumané problematiky. Jak vyplývá z některých dalších kapitol, je situace v oblasti zemského vysílání limitována v současné době technickými možnostmi, a to zejména potřebnou mezinárodní koordinací. Přitom je třeba si uvědomit, že digitální vysílání je novou službou, která zahrnuje nejen služby existující, ale také programy a služby nové. Přitom tyto služby budou umísťovány do různých systémů digitální televize (družicová, kabelová, zemská) podle objektivně daných fyzikálních podmínek. Tato kapitola se věnuje analýze, jak by mohl být nově vytvořený prostor v podmínkách ČR využíván.
Dokument Evropské komise o rozvoji trhu digitální televize v EU (COM(1999)540 z 9. 11. 1999) konstatuje, že hnacím motorem rozvoje digitální televize v Evropě byly až dosud placené služby v satelitní a kabelové distribuci na velkých trzích. Proto se DVB, především v družicové distribuci nejvíce rozšířila v zemích, kde tyto placené služby existovaly již dříve v analogové podobě (Velká Britanie, Francie, Španělsko). K pomalejšímu rozšiřování DVB dochází tam, kde je k dispozici bohatá nabídka nekódovaných volných televizních programů. Středně velké a malé země nenabízejí dostatečnou spotřebitelskou základnu, takže se sem placená digitální televize dostává obtížněji, většinou jako odnož již etablované služby ze sousedních zemí.
Zkušenosti se zaváděním DVB-T jsou zatím natolik krátké a specifické (1998 – USA, Velká Británie, 1999 – Švédsko), že současné diskuse o perspektivách realizace digitálního zemského vysílání, které jednou nahradí vysílání analogové, jsou stále plné nezodpovězených otázek. Mimo jiné zde hraje roli i ta okolnost, že dosud není jasná hardwarová a softwarová kompatibilita přijímačů a tak není dostatečná nabídka přijímačů.
2.2.2.1 Stát jako garant zavádění DVB-T
Evropské dokumenty se shodují v tom, že pro rozvinutí zemské digitální televize bude zcela nezbytná podpora ze strany státu. Tato podpora může mít různé formy od dofinancování veřejnoprávních vysílatelů přes daňové úlevy až po přímé státní dotace. To je významné zvláště u menších států.
Studie BBC ukazuje, že kdyby se rozšiřování DVB-T ponechalo pouze tržním mechanismům, zastavilo by se na 50 – 60% populace.
Podle průzkumu evropské akční skupiny pro DVB DigiTAG je zájem veřejnosti o DVB-T rozložen asi takto: Na prvním místě (80%) stojí rozšíření počtu programů, následuje (67%) portabilita přijímačů, (67%) možnost interaktivity. Technické (kvalitativní) otázky hrají pouze malou roli: (20%) širokoúhlý obraz, (13%) lepší kvalita obrazu. Z tohoto průzkumu je tedy zřejmé, že pro zavádění zemské digitální televize bude hrát významnou roli širší výběr televizních programů a další datové a informační služby.
Možnosti rozšíření nabídky služeb DVB-T nejsou limitovány pouze a výhradně kapacitou reklamního trhu nekódované volné televize. Ten se v ČR stabilizoval na úrovni kolem 5,5 miliardy Kč a jeho růstový potenciál je omezený. Je velmi pravděpodobné, že digitální televize bude čerpat i z jiných zdrojů, jako je např. inkaso za placené programy a za nově poskytované telekomunikační a datové služby. Podle zahraničních zkušeností je dynamika obratu placené televize a placených služeb mnohem větší než dynamika růstu tradičního reklamního trhu televize.
Po technické stránce je možno uvést, že v současné době zaujímá v ČR příjem zemského vysílání asi 79,5% a kabelového vysílání 20,5% televizních domácností. Navíc má asi 14,7% možnost satelitního příjmu. Do budoucna lze očekávat určité posuny ve prospěch příjmu satelitního vysílání (15-18%), dále použití mikrovlnných systémů a případně i jiné (Internet). Nicméně odborníci v zahraničí soudí, že nelze očekávat významnější redukci zemského vysílání (někteří dokonce očekávají určitou renesanci v souvislosti se vzrůstajícím počtem televizorů v jedné domácnosti).
Přibližně 8,5 až 9 mld Kč disponibilních zdrojů (reklama, koncesionářský poplatek, sponzoring, dotace) dnes v ČR umožňuje vysílání čtyř zemských plnoformátových a celostátních programů (ČT1, ČT2, TV Nova, Prima TV) a jednoho regionálního, ovšem kabelem celostátně šířeného programu (Galaxie-TV3). Dále zde existují regionální (13) a lokální (39) programy s krátkodobými vstupy do celostátní sítě.
Kabelová televize s příjmy za placenou televizi v rozsahu 1,27 až 1,35 mld Kč umožnila vznik tematických programů převážně zahraniční provenience (HBO, Hallmark, Max TV, SuperMax, Eurosport, Discovery Channel).
2.2.6.1 Perspektivy programové nabídky pro DVB-C a DVB-S
Poté, co kontrola sítí kabelové televize v ČR se soustředila v rukou jednoho dominantního vlastníka (společnost UPC) s jeho vazbami i na některé družicové projekty (polská Wizja), lze očekávat rozšíření nabídky počtu mezinárodních tématických, pro ČR lokalizovaných, televizních programů. Toto rozšíření však bude pouze v oblasti placených služeb, financovaných předplatným. Náklady na celoroční provoz českého tématického kanálu se odhadují na 220-280 mil. Kč a lokalizace zahraničního kanálu pro ČR do 50 mil. Kč. Lze předpokládat, že růst trhu placené televize bude průběžně pokrývat financování rozšířené kabelové a družicové nabídky televizních programů. Otázkou však zůstává, kdy se tato analogová nabídka promění v nabídku digitální.
2.2.6.2 Perspektivy programové nabídky pro DVB-T
Aby strategie přechodu z analogového na digitální vysílání v oblasti terestrického šíření signálu mohla být úspěšná, tj. aby divák byl motivován k nákupu nového přijímacího zařízení, DVB-T mu musí nabídnout - kromě dalších služeb - rozšířenou nabídku nejen placených, ale také neplacených, volných televizních programů. Také z tohoto důvodu je třeba, aby DVB-T zahájila svůj provoz na minimálně dvou multiplexech s nabídkou minimálně deseti volných programů (viz 2.5.3.).
V takovém případě by bylo možné využít britského, švédského či finského modelu, kdy jeden multiplex je vyhrazen programům vysílatele veřejné služby (BBC, STV, YLE, u nás ČT) a zbylé multiplexy jsou obsazeny komerční nabídkou.
Následující návrh programového naplnění prvních dvou multiplexů DVB-T, který vychází ze zahraničních zkušeností - je pouze rámcovým výhledem, o jehož realizaci musí rozhodnout až diskuse mezi provozovateli vysílání a poskytovateli telekomunikačních služeb.
Návrh multiplexu č.1 počítá s tím, že veřejnoprávní vysílatel ČT by v něm nabídl - za předpokladu zvýšení koncesionářského poplatku - nejméně dva nové tematické programy. ČT retro by poskytoval výběr repríz ČT1 a ČT2. ČT info by recykloval v blocích již existující zpravodajské relace s doplněním vysílání Euronews, meteo zpráv, přenosů z Parlamentu, případně s retranslací zahraničních zpravodajských relací. Příprava a odbavování takových televizních programů by bylo možné zorganizovat v existující struktuře ČT s relativně nízkým rozpočtem, v němž hlavní nákladovou položkou - vedle spojových nákladů - by bylo hrazení autorských práv. Jako pátý program na veřejnoprávním multiplexu lze uvažovat - po uzavření příslušných dohod - také retranslaci programu Slovenskej televízie.
Návrh multiplexu č.2 počítá s tím, že komerčním terestrickým televizím bude při vydávání či prodlužování licencí uložena povinnost umístit své programy v digitálním multiplexu, navíc jim bude poskytnuta možnost provozovat též své vlastní "recyklační" neboli "plus" programy buď jako společný podnik nebo - v případě neexistence programu TV regiony - jako vlastní reprízové programy. Návrh vzniku programu TV regiony vychází z předpokladu, že regionální televize budou schopné se dohodnout na společném vysílacím schématu s omezenou možností regionálních oken (pokud to uspořádání sítě dovolí).
Návrh komerčního multiplexu vychází z předpokladů, že reklamní trh již neumožní vznik nějaké další nekódované plnoformátové komerční televize (zvláště využije-li jeho kapacitu expandující TV3/Galaxie), a že zpestření nabídky by více prospěla recyklace pořadů již existujících komerčních televizí, které by tyto programy nezatěžovaly příliš velkými dodatečnými náklady.
Pokud by nebyly vytvořeny podmínky pro současný vznik dvou digitálních multiplexů DVB-T, a tyto dva multiplexy vznikaly postupně, pak by muselo být využito do jisté míry nouzové (a zřejmé také jen dočasné) řešení, kdy na multiplex č. 1 by byly umístěny současné zemské veřejnoprávní i komerční programy ČT1, ČT2, TV Nova, Prima TV, TV3, a na později zaváděný multiplex č. 2 by byly umístěny všechny ostatní výše navrhované "plus" programy.
2.2.6.3 Perspektivy dalších multiplexů DVB-T
Další multiplexy by měly být nabídnuty komerčním vysílatelům. Je však třeba mít na paměti, že to budou především placené televizní služby. Půjde zřejmě o programy z rozšířené nabídky DVB-C a DVB-S, viz odstavec 2.2.6.1.
2.2.6.4 Souhrn dalších potenciálních aplikací vhodných pro DVB-T
Poměr televizních a datových služeb je otázkou společenské objednávky a ekonomické účasti státu na transformaci vysílání (viz kap. 5 a 6). V liberálně tržním prostředí bude poměr nastaven poptávkou po televizních a telekomunikačních službách a možnostmi poskytovatelů televizních a rozhlasových programů.
Základním předpokladem úspěšného zavedení DVB-T je zprovoznění minimálně dvou celoplošných multiplexů. Je zřejmé, že v úvahu pro tento účel připadá pouze IV. a V. televizní pásmo (tj. pásmo 470 až 790 MHz), které je ovšem z největší části obsazeno stávajícím analogovým vysíláním.
Současné možnosti vyplývají ze dvou studií, které vypracoval Testcom v letech 1998 a 1999. Ministerstvo národní obrany uvolnilo pro televizní vysílání kanály 64, 65 a 66 a v poslední době i kanál 61. V těchto kanálech by podle studie bylo možno realizovat jeden celoplošný multiplex, a to bez nutnosti nějak omezit dosavadní analogové vysílání. Bohužel, mezinárodní koordinace těchto kanálů byla zatím ze strany Spolkové republiky Německo pozastavena. Další možnost spočívá podle druhé z uvedených studií ve využití některých zbývajících kanálů v používané části spektra. Takto navržená síť by umožnila (v případě příznivého výsledku mezinárodní koordinace) zásobit digitálním signálem téměř 9 mil. obyvatel na 76,7% území při malém omezení analogového vysílání. Další návrhy jsou předmětem studií zpracovávaných v roce 2000.
Na základě platného kmitočtového plánu a technických parametrů systémů analogové a digitální televize bylo vypracováno několik metod návrhu sítí pro etapu zavádění DVB-T. Z nich zajímavá je metoda, založená na skutečnosti, že DVB-T ruší jen nepatrně sousední kanály. Jestliže použijeme pro vysílač DVB-T kanál sousedící s kanálem analogového vysílače, pak při vhodném poměru vyzařovaných výkonů (ERP) nedochází k rušení vůbec. Podmínkou je ale vysílání analogové i digitální televize z jednoho stanoviště.
Jak bude dále ukázáno (viz 2.5.3.), nevyhneme se v etapě „Zahájení provozu DVB-T“ určitému omezení druhotné sítě ATV (sítě TV převaděčů). Je proto nutné předem stanovit postup, který by umožnil nejméně násilný přechod od ATV k DVB-T. Následkem zahájení provozu vysílačů DVB-T (a to jak českých, tak i zahraničních) dojde v určitém místě, které nemá vyhovující příjem základních vysílačů ATV k rušení s největší pravděpodobností jednoho, v krajním případě dvou TV převaděčů některého programu celoplošné ATV. Rušení se ovšem může vyskytnout i na některém vysílači lokální nebo regionální ATV menšího výkonu. Prvním krokem řešení je pokus nalézt vhodný kanál jako náhradu za rušený. Pokud se to nepodaří nebo to nebude účelné pro krátkou dobu provozu náhradního vysílače nebo převaděče, bude třeba urychlit v dané lokalitě vysílání alespoň jednoho multiplexu DVB-T, který by vysílání z ATV převzal.. Teprve potom, pokud z nějakého důvodu nebude možné ani toto řešení, lze ve zcela výjimečných případech připustit, že rušený program nebude v příslušné lokalitě dočasně šířen vůbec.
Omezení ATV v dalších etapách přechodu na DVB-T bude ještě daleko více závislé na spolupráci se sousedními státy. Přitom bude třeba brát v úvahu nejen otázky využívání spektra, ale i rozdílné ekonomické a sociální podmínky.
Dopisem předsedy ERC ze dne 6. 12. 1999 byla zahájena procedura přípravy regionální konference, jejímž cílem bude revize Stockholmského plánu rozdělení televizních kanálů v Evropě s ohledem na nově vzniklé poměry. Výsledek této konference bude mimořádně závažný i pro další vývoj zemského televizního vysílání v ČR. Konference bude dvoukolová, první jednání se předpokládá v roce 2003, závěrečné v roce 2005 a výsledkem bude přijetí nového plánu.
Základní stanoviska zástupců ČR budou dána strategickým zájmem získat maximálně možný počet kmitočtů pro vysílání DVB-T. K tomu je nezbytná aktivní účast na všech přípravných jednáních v pracovních skupinách a projektových týmech. Přitom bude nutné navrhnout a s jednotlivými sousedními zeměmi odsouhlasit koordinační postupy s využitím sofistikovaných výpočetních metod. Velmi důležité bude i obhájit stanovisko, že při plánování kmitočtů nebudou brány v úvahu vysílače malého výkonu, které dosud nebyly uvedeny do provozu.
Přípravné práce a zabezpečení účasti na konferenci jsou v kompetenci Ministerstva dopravy a spojů a ČTÚ, s technickou podporou Technického a zkušebního ústavu telekomunikací (Testcom) a ve spolupráci s Radou pro RTV (SDV). V rámci přípravy bude nutné zpracovat maximální množství možných variant řešení, operativně reagovat na návrhy a řešení zejména sousedních zemí a zpracovat příslušné protinávrhy. Pro etapu 3 (viz 2.5.3) připravit nejméně návrh 3 sítí, z toho jednu vhodnou pro regionální jednofrekvenční sítě. Pro konečné řešení připravit návrhy na maximální počet sítí, které budou v souladu s počty sítí v sousedních státech. Nezbytné bude uvolnit pro tuto činnost ze státního rozpočtu dostatečné finanční prostředky a vybavit delegáty výkonnou přenosnou výpočetní technikou, kterou budou moci používat operativně při jednáních (viz odstavec 6.1). Významnou roli budou v přípravné etapě hrát tzv. plánovací cvičení.
Práce budou financovány z prostředků MDS, ČTÚ a fondů spravovaných SDV.
Jednotlivé etapy přechodu od analogové k digitální zemské televizi lze definovat takto:
Etapa 1: Experimentální vysílání
Etapa 2: Pilotní projekty
Etapa 3: Zahájení pravidelného vysílání DVB-T
Etapa 4: Postupný přechod od analogového k digitálnímu vysílání
Etapa 5: Ukončení analogového vysílání
Pro úspěšné zvládnutí uvedeného přechodu je nutné okamžitě zastavit vydávání nových licencí na zemské analogové TV vysílání a maximálně omezit vydávání nových analogových kmitočtových přídělů (pouze se souhlasem orgánu zpracovávajícího návrhy sítí DVB-T). Je nutné zdůraznit, že již v etapě 3 a zejména v etapě 4 dojde k omezování příjmu současného analogového vysílání.
Jak již bylo uvedeno v odst. 2.1.3, byla tato etapa zahájena v roce 1999 vydáním dvou povolení na časově omezené experimentální vysílání pro oblast Prahy a okolí (Czech Digital Group, a.s., České Radiokomunikace, a.s.). Vysílání bude probíhat v období let 2000-2001 a není určeno pro veřejnost. Poslouží pouze k ověření některých technických a ekonomických parametrů.
Pilotní projekty již budou určeny veřejnosti, bude pro ně potřebné vydat licence a tedy i připravit legislativní a regulační podmínky. Vzhledem k tomu, že půjde o jakési zárodky budoucích sítí, bude možné tyto projekty realizovat pouze s využitím parametrů uvedených v příslušných studiích a po mezinárodní koordinaci kmitočtů. Je možné předpokládat zahájení této etapy v roce 2001 až 2002. Limitujícím faktorem je však dvoustranná mezinárodní koordinace potřebných kmitočtů se sousedními státy (výsledky Konference ještě nebudou k dispozici).
Již v této etapě může dojít v malém rozsahu k ovlivnění analogového vysílání.
Tato etapa představuje oficiální zavedení nové služby DVB-T na území ČR. Pro komerčně úspěšné zavedení DVB-T se ve většině zemí Evropy předpokládá potřeba dvou až tří multiplexů, provozovaných subjekty, vybranými na základě licenčního řízení.
Základní charakteristikou této etapy je souběžný provoz analogového a digitálního vysílání s minimálním vlivem na vysílání analogové. Předpokladem úspěšného zahájení provozu je (quasi)celoplošné pokrytí území státu.
Pro zahájení etapy zahájení provozu DVB-T je nutné splnit řadu předpokladů, které lze shrnout do tří okruhů:
Tuto etapu není možné v současné době podrobně zpracovávat, neboť nejsou známy výchozí podmínky. Ty budou dány zejména závěry obou kol Konference. V této etapě půjde o postupné budování regionálních digitálních sítí buď na bázi výše uvedených DVB-T sítí, anebo s využitím kmitočtů postupně vypínané analogové sítě.
V této etapě bude v určitých lokalitách docházet k postupnému omezování analogového vysílání až k jeho úplnému útlumu, ke kterému bude možno přistoupit teprve po dosažení jistého stupně vybavenosti domácností digitálními přijímači. Z kmitočtového hlediska se bude přechod k digitálnímu vysílání řídit výsledky Konference a tím je dán i termín jejího zahájení někdy po roce 2005.
Systém digitálního rozhlasu DAB patří mezi první zcela digitální systémy v oblasti šíření audiovizuálních informací. Jeho vývoj byl zahájen v roce 1987 a zhruba dokončen v roce 1995. Jako první využil novou modulační metodu OFDM používající velký počet nosných kmitočtů, která vylučuje vliv odrazů na zkreslení signálu a dovoluje používání jednofrekvenčních sítí (SFN).
Aktuální informace o stavu vysílání lze získat na internetové adrese: www.worlddab.org/dabworld/dabworld_frame.htm. Zde uvádíme pouze stručný výběr.
Kanada: V Torontu, Vancouveru a Montrealu se vysílají 4 veřejnoprávní progamy a 3 až 15 komerčních programů. Pokrytí asi 35% populace.
USA: I když systém DAB byl vyhodnocen jako nejlepší, nebyl společností NAB doporučen k zavedení pro nedostatek vhodného spektra. Připravuje se proto systém MMBS (Mobile Multimedia Broadcast Service v kanálech 60-62 a 65-67, celkem kolem 70 rozhlasových programů.
Japonsko: Zatím není rozhodnuto, zda přijmout systém DAB, nebo vyčkat ukončení vývoje televizního systému ISDB-T, který má být přizpůsoben i pro rozhlasový provoz.
Singapur: Vysílá se od listopadu 1999 a kromě 5 programů a výběru z dalších 8 se textově a graficky vysílá řada nejrůznějších informací.
Austrálie, Hongkong, Izrael, Čína, Indie, Malajsie, Severní Korea, Jihoafrická republika a Mexiko: v těchto zemích probíhají pilotní projekty.
Velká Británie: První síť 27 vysílačů BBC ve III. televizním pásmu pokrývá 60% populace a vysílá 5 až 12 programů včetně nepohyblivých obrázků a textu. V listopadu 1999 zahájil také vysílání 10 programů komerční rozhlas Digital One se sítí 29 vysílačů a pokrytím 69% populace.
Švédsko: V současné době se dosahuje pokrytí 85% populace při vysílání 6 programů včetně mezinárodního vysílání a regionálních bloků.
Norsko: Vysílá se od první poloviny roku 1999. Veřejnoprávní rozhlas NRK obsadil 2/3 kapacity, zbytek mají komerční stanice. Síť vysílačů provozuje společnost Norkring s pokrytím 35% populace.
Finsko: Od roku 1999 vysílá veřejnoprávní společnost YLE s 10 vysílači a pokrytím asi 40% populace. Kromě stávajících 6 programů se vysílají další 4 specielní. Dále byl uveden do provozu první regionální multiplex.
Holandsko: Pokryto je asi 45% populace, vysílají se 2 veřejnoprávní a 4 komerční programy. Zahajuje se vysílání dalšího bloku v pásmu L se 7 programy.
Belgie: Vlámský veřejnoprávní rozhlas vysílá sítí 14 vysílačů s pokrytím blížícím se 100% populace. Zahajuje se vysílání pro francouzsky mluvící obyvatelstvo.
Španělsko: Od dubna 1998 se vysílá v Madridu, Barceloně a Valencii. Pokusné regionální vysílání probíhá v Katalánii.
Portugalsko: Je pokryto asi 70% populace třemi veřejnoprávními a třemi komerčními programy.
Francie: Ve dvou blocích se vysílá 6 programů Radio France a 5 až 9 komerčních programů, a to i multimediálních. Pokryto je asi 25 milionů obyvatel v oblasti Paříže, Marseille, Toulouse, Nantes a Lyonu.
Švýcarsko: Vysílá se 8 programů na 12. kanálu v oblasti Curychu, Bernu a Basileje. Do koce roku 2000 se předpokládá pokrytí 60% populace.
Itálie: Blok programů RAI a datový kanál se vysílá v oblasti Milána, Turinu, Boloni, Benátek a Palerma s pokrytím asi 15% obyvatelstva a plně je pokrytá dálnice A5.
Německo: Pro úspěšné zavedení T-DAB v Evropě má klíčový význam. V současné době je v experimentálním nebo pravidelném provozu přes 200 vysílačů, vysílá se 110 programů (z nich 30 je speciálně určeno pro vysílání DAB) s pokrytím kolem 30% populace. Do konce roku 2000 zavede pravidelné vysílání všech 16 spolkových zemí při pokrytí zhruba 60% obyvatelstva. Scénář přechodu má v Německu 3 etapy:
Experimentální vysílání T-DAB bylo zahájeno v roce 1999 v Praze na základě povolení vydaných Radou ČR pro rtv vysílání a ČTÚ. Vysílání v jednofrekvenční síti dvou vysílačů v bloku LC zahrnuje 4 programy Českého rozhlasu a simulovaná data. V rámci veletrhu Invex-Computer se T-DAB vysílal též ze stanoviště Brno Barvičova. V roce 2000 projevil Český rozhlas vážný zájem o pokračování a případné rozšíření experimentu, zájem projevili i zástupci radia Frekvence 1 a Radia Impuls.
Zavedení digitálního rozhlasového vysílání je v souladu s trendem digitalizace šíření informací, s cílem rozšířit programové možnosti a nabídnout další datové, multimediální a interaktivní služby. Významnými důvody jsou také zvýšení kvality přenosu zvláště u mobilních a přenosných systémů, omezení interferencí a rušení i univerzálnost rozhlasové služby pro posluchače.
Zavedení digitálního vysílání DAB nepovede s největší pravděpodobností v nejližších 10 letech k výraznějšímu útlumu stávajících forem rozhlasového vysílání. Rozdíl nabízených služeb a kvalita asi nebudou dostatečně motivujícím faktorem pro posluchače, aby zcela přešli na T-DAB a opustili analogové vysílání VKV. Není zde ani výrazná potřeba uvolnění pásma, jak je tomu v případě televize. Digitální vysílání bude doplňovat stávající analogové vysílání širší nabídkou programů a dalších speciálních služeb.
T-DAB není jediný možný systém digitálního rozhlasu. Proto zde uvádíme další systémy, jejichž vlastnosti lze s T-DAB porovnat. V úvahu přicházejí:
Využití „klasických“ vlnových rozsahů přináší výhodu rovnoměrnějšího pokrytí signálem (v členitém terénu, v členité zástavbě) a globálního dosahu v případě krátkých vln. Na druhé straně však nemůže v žádném případě dosáhnout kvalitativních parametrů DAB. Systém má však oproti analogovému výhodu ve větší odolnosti oproti rušení. Zdá se, že nalezne využití při modernizaci zahraničního vysílání.
K šíření rozhlasových programů z geostacionárních družic k přijímačům s fixními parabolickými anténami bylo vyvinuto několik digitálních systémů. Zásadním nedostatkem je však nemožnost přenosného a mobilního příjmu.
V poslední době se stalo realitou audio přes Internet. Takové služby poskytuje několik tisíc společností. Největší atrakcí pro rozhlasové společnosti je, že jejich program je dostupný po celém světě. To je veliká výhoda jak pro mezinárodní vysílání, tak i pro cestující posluchače. Nevýhodou je však vazba na počítač a komunikační síť což omezuje mobilitu.
Velmi diskutovaným konkurentem digitálního rozhlasu T-DAB je digitální zemská televize DVB-T, která může ve svých multiplexech vyhradit prostor i pro rozhlasové vysílání. Zdá se však, že vzhledem k obtížím spojeným s přechodem od analogového k digitálnímu televiznímu vysílání nebudou mít televizní vysílače v nejbližší době k dispozici dostatečný výkon umožňující plošný mobilní příjem jak by byl potřebný pro rozhlas. DAB má oproti DVB dokonalejší protichybové zabezpečení a podstatně vyšší spolehlivost při příjmu v rychle jedoucích vozidlech.
Oficiální stanovisko Evropské rozhlasové a televizní unie EBU vychází z toho, že obě média mají své oprávnění a budou se navzájem doplňovat. Takový názor zastává v současné době většina specialistů.
Rozhlasové vysílání v ČR je provozováno v pásmu DV, SV, KV a VKV. Český rozhlas jako provozovatel ze zákona vysílá 3 celoplošné programy v pásmu VKV (Čro1, Čro2, Čro3), 2 programy v pásmu SV (Čro2, Čro6), 1 program v pásmu DV (Čro1), v pásmu KV provozuje vysílání do zahraničí (Čro7) a dále vysílá 8 regionálních programů v pásmu VKV. Provozovatelé s licencí provozují 2 programy celoplošné (Frekvence 1, Impuls) a řadu programů regionálních a lokálních. V provozu je více než 280 vysílačů.
Z hlediska programové nabídky převažují rádia hudebního typu, většinou se zaměřením na populární hudbu, v menší míře jsou zastoupena rádia zaměřená zpravodajsky nebo publicisticky.
I přes zdánlivou nasycenost trvá zájem o rozšiřování vysílání, ať už rozšířením pokrytí stávajícími programy, nebo i u nových subjektů. Tento proces je ale omezen současnou obsazeností VKV pásma.
Digitální vysílání musí perspektivně nabídnout širší možnosti než dnešní vysílání analogové. Technické možnosti by měly umožnit vznik dalších celoplošných programů a sítí.
Z předpokladu 2 celoplošných bloků (multiplexů) vychází počet 12-18 celoplošných programů. Předpokládáme-li další 2 bloky na každém regionálním území zhrnující i potřeby lokálního vysílání, bude se počet těchto programů opět pohybovat v rozmezí 12 – 18. Vysílání na lokální úrovni bude směřovat kromě vlastní formátové programové nabídky i k zajištění služeb na místní úrovni. V tomto případě lze uvažovat i o menších datových tocích na jeden program, tj. větší programové kapacitě multiplexu T-DAB.
Vzhledem k odlišným technickým parametrům by bylo vhodné použít III. TV pásmo pro celoplošné sítě a pásmo L pro regionální a lokální vysílání.
Podle mezinárodní konference ve Wiesbadenu má Česká republika přiděleny dva bloky ve 12. televizním kanálu (12C, 12D) a jeden blok v pásmu L (LC), který je mimo pásmo analogové televize. Pro obě tato pásma byly připraveny návrhy sítí digitálního rozhlasu.
K dosažení cílového stavu definovaného touto koncepcí je využití 12. kanálu nevyhnutelné. Pravděpodobně bude nutné využít ještě další kmitočty v III. televizním pásmu. Přestože je celé III. TV pásmo prakticky zcela obsazeno televizním vysíláním, bylo zvažováno uvolnění 12. kanálu pro potřeby T-DAB převedením televizního vysílání na jiné kmitočty. Tato operace by však byla velice nákladná, administrativně i technicky velmi náročná s výrazně negativním dopadem na kvalitu pokrytí rozsáhlých území televizním signálem. Z analýzy, kterou provedl Testcom v roce 1999 jednoznačně vyplývá doporučení: Televizní vysílání z kanálu 12 na jiné kmitočty nepřevádět, maximálně urychlit zavedení DVB-T v dotčených regionech a poté kanál 12 bez náhrady uvolnit pro rozvoj T-DAB.
Jediný blok LC nemůže naprosto uspokojit potřeby digitálního rozhlasu v České republice. Podobné problémy má i řada evropských států a proto byl do práce projektového teamu CEPT/ERC/WGFM/PT32 (zkráceně FM32) zařazen i úkol zorganizovat mimořádné jednání o plánování v pásmu L. Práce má však oproti původním předpokladům již dvouleté zpoždění.
Na základě objednávky Rady ČR pro rtv vysílání připravil Testcom alternativní návrhy sítě DVB-T s rozšířeným počtem kanálů v pásmu L, které bude nutné uplatnit při plánovacím procesu. Další práce bude vhodné provádět následně v reakci na vývoj v rámci FM32, přičemž strategickým zájmem ČR v souladu s touto koncepcí je získat v pásmu L mimo jednu celoplošnou síť prostor pro dva další multiplexy. Proto je nutné:
Vzhledem ke kmitočtové situaci má zatím Česká republika k dispozici pouze uvedený blok LC, který je možné použít pouze ke konstrukci oddělených regionálních nebo lokálních sítí. To do značné míry určuje možnosti rozvoje T-DAB v nejbližším období.
Tato etapa je popsána v odstavci 3.1.3. Nevylučuje se však možnost poskytnout možnost experimentování i v dalších regionech, případně i dalším subjektům, pokud o to budou mít zájem (např. vysílání podél dálnic).
Pilotní projekty budou již určeny pro veřejnost a budou proto založeny na licenci. Předpokládá se výstavba sítí „na zakázku“ s pokrytím omezeným na určitou oblast. V rámci projektů budou ověřovány i jiné datové aplikace a služby. Úhrada investic a provozu bude jenom částečně na komerčním základě. Služby budou pravděpodobně placeny podle využité datové kapacity daného frekvenčního bloku DAB. Předpokládá se finanční účast státu a jiných organizací, např. i formou daňových úlev.
Časově by tato etapa měla zahrnovat období 2001 až 2003. Po pilotním projektu vycházejícím z rozšíření experimentálního vysílání v Praze očekávají se ke konci období další pilotní projekty pro lokální sítě nejdůležitějších měst (Brno,Ostrava…), případně i na jiných frekvenčních blocích pásma L, pokud budou pro zemské digitální vysílání k dispozici.
Podle zahraničních zkušeností vychází pravidelné vysílání z pilotních projektů. Oproti pilotním projektům jsou v tomto případě výstavba sítí a provoz již plně založeny na komerčním základě, tedy na poptávce po službě. Termín zahájení v České republice bude nejdříve v roce 2003.
Tato etapa je charakterizována dokončením výstavby strategicky významných sítí. Bude následovat jen výstavba lokálních vysílačů a doplnění malými vysílači apod.
Předpokládá se, že v ČR by měla postačovat dosažitelnost čtyř programových bloků v každém regionu.
Předpokládaný termín této etapy je kolem roku 2012. Na rozdíl od DVB-T však tento termín neznamená ukončení přechodu z analogového vysílání FM, které (pokud vůbec) se dá očekávat v delším časovém horizontu.
Financování příprav digitálního televizního vysílání (organizační a legislativní zabezpečení přechodu – viz odst. 2.4.3) je naprosto nezbytné zabezpečit ze zdrojů státního rozpočtu, a to formou vyčleněných finančních prostředků přidělených na tyto účely kompetentním organizacím a expertům, kteří se touto problematikou zabývají. Podle odhadu odborníků, kteří dosud v této oblasti pracují, bude pro tuto činnost po dobu přechodu potřebná částka až 20 mil. Kč ročně. Bude však záležet na tom, jaké další subjekty budou k této činnosti povolány. Ve fázi příprav legislativy a pravidel pro zavádění televizního digitálního vysílání DVB-T je účast soukromých subjektů vhodná s podmínkou, že rozhodování bude v rukou státu odpovědných subjektů.
Odhad prostředků potřebných na vybudování celoplošné sítě nebude a nemůže být přesný. Přípravný projekt jednoho multiplexu počítá převážně s využitím stávajících staveb TV vysílačů a výsledným pokrytím cca 95% území. Cenu jednoho vysílače včetně ceny montáže počítejme průměrně 12 mil. Kč. Potom pro potřebných cca 36 vysílačů bude náklad na pořízení sítě cca 432 mil. Kč. Náklady na distribuční systém 200 mil. Kč. Celkem vybudování sítě pro jeden multiplex bude stát cca 700 mil. Kč. Při výstavbě nových vysílacích stanovišť může být částka výrazně vyšší.
Další úvahy závisí na předpokladech, které již byly popsány výše. Předpokládáme, že budou na počátku období pilotních projektů k dispozici nejméně dvě celoplošné sítě, buď zkoordinované, nebo s vysokou nadějí na úspěšné dokončení koordinace. Cílem by však mělo být, aby takových sítí bylo připraveno více – 3 až 4.
Potom bude nutno učinit strategické rozhodnutí:
1. bude jeden multiplex veřejnoprávní a druhý soukromý nebo
2. bude jeden multiplex zabezpečovat digitální vysílání dosavadních celoplošných programů a druhý bude plně k dispozici novým programům, včetně multimediálních a datových služeb
Pokud by byla přijata varianta 1, pak by bylo možno multiplex svěřený soukromým vysílatelům finančně zabezpečit jen tržními mechanizmy. Zůstala by otevřena otázka stimulace dosavadních celoplošných soukromých vysílatelů k účasti na vysílání, resp. na druhé straně otázka donucení provozovatelů multiplexů k jejich umístění do multiplexu. Stát by se musel zabývat jen otázkou financování DVB-T z hlediska veřejnoprávního subjektu. V tomto směru je nutno vyzvat ČT k vyjádření, a to jak k samotné myšlence veřejnoprávního multiplexu, tak k jeho finančnímu zabezpečení. Následující text představuje pouze orientační pohled, protože výpočet nákladů na zavedení digitálního vysílání televize DVB-T musí vycházet ze známého obchodního plánu subjektu, který bude financování zajišťovat. Do současné doby není znám žádný takový plán, který by validním způsobem popisoval představu o strategickém postupu v zajištění financování DVB-T, a to jak z hlediska investičních, tak provozních nákladů.
Orientační výpočet potřebných nákladů vytvoříme pomocí některých známých položek nákladů u veřejnoprávních kanálů ČT1 a ČT2. Předpokládejme, že výstavba celoplošné sítě bude probíhat po dobu 5ti let. Investiční i provozní náklady multiplexu plně hradí ČT (ať už komukoli). Česká televize musí naplnit multiplex svými dalšími nejméně dvěma pořady, např. ČT3-retro a ČT-4 info. Datový kanál může být využit pro šíření Internetu, nebo pro jinou službu. Současné náklady na tvorbu a šíření stávajících signálů pořadů ČT1 a ČT2 jsou přibližně 2x2,2mld. Kč ročně. Na výrobu dvou nových pořadů šířených pouze v digitálním multiplexu, ČT3 a ČT4, je plánován náklad 0,2 mld. Kč ročně. Investiční náklad výstavby sítě jednoho celoplošného multiplexu je cca 0,7 mld. Kč, rozprostřené do 5ti let výstavby. Pokud započítáme provozní náklady a zisk realizační společnosti, pak budou celkové náklady zhruba 0,5 mld. Kč ročně, účtované formou poplatku za šíření. Po celou dobu výstavby bude existovat paralelní vysílání analogové i digitální.
Potom lze sumarizovat roční náklad zhruba takto:
Pokud se výsledná suma porovná s počtem platících koncesionářů (3,4 mil.), pak by pro plné pokrytí nákladů digitalizace bylo potřebné stanovit poplatek za sledování veřejnoprávní TV (televizní poplatek) na cca 93 Kč měsíčně. Datový (internetový) kanál však bude podstatným zdrojem příjmu, takže by mohl zmírnit nároky na platby veřejnoprávní televize.
V druhé variantě sdílí Česká televize společný multiplex s jinými subjekty, majiteli licencí. ČT platí pouze poplatky za šíření signálu v celoplošné síti a další dva programy nemusí vytvářet. Pokud by platily předpoklady z předchozí tabulky, lze provést dospět k odhadu, že by bylo potřebné stanovit poplatek za sledování veřejnoprávní TV v průměru na 80 Kč měsíčně. Po přechodu na pouze digitální vysílání by mohla být situace prakticky stejná jako v současnosti.
V případě varianty 2 vzniká otázka, jak zabezpečit v neregulovaném tržním systému podmínky pro ekonomicky přijatelnou účast veřejnoprávních subjektů, jak donutit současné celoplošné soukromé vysílatele k účasti na vysílání a přitom provozování tohoto prvého multiplexu učinit ekonomicky atraktivním, zvláště ve srovnání s multiplexem druhým.
Zájem státu je bezprostředně zaměřen na šíření veřejnoprávních TV kanálů v celoplošném multiplexu. Soukromý investor rozváží svou investici a vstoupí do projektu pouze tehdy, pokud bude mít jistotu jejího návratu. Stát a regulační orgán by mu měli v tomto případě takovou jistotu dát.
V případě čistě veřejnoprávního multiplexu by nemusela být návratnost investic striktně diktována a investice do výstavby sítě lze chápat jako státní zájem na rozvoji tohoto druhu vysílání, případně zájem na rychlém a dostatečném pokrytí signálem ČT1 a ČT2.
Pro informaci uvádíme, že ve Velké Britanii, kde je koncesionářský poplatek plynule zvyšován v závislosti na inflaci. Vládou bylo povoleno pro roky 2000 až 2007 další zvýšení o 1,5%, které přinese společnosti BBC ročně 200 mil. liber pro rozvoj digitální televize.
Další možností je stimulace investic nadnárodního kapitálu, který bude ochoten snášet počáteční neziskovost digitálního vysílání.
Pokud se týká čistě soukromého sektoru, lze vést následující úvahy. Náklady na dva současné soukromé kanály jsou odhadovány na 2 x 1,7 mld. Kč. Kapacita reklamního trhu je odhadnuta různými průzkumy reklamních agentur tak, že v současné době zbývá pouhých 1,6 mld. Kč. Nebude to však rozhodující. Rozvoj placené televize a dalších multimediálních služeb povede k dalším zdrojům financování TV vysílání, bohužel v současné době jenom tušeným a prozatím neodhadnutelným. V každém případě svázaným s ekonomickým postavením a prosperitou běžných obyvatel republiky.
Odhady volných prostředků reklamního trhu budou v příštích letech narůstat. Ovšem názory na dynamiku tohoto růstu se liší. Pokud by byl nárůst investic do TV reklamy 15% ročně, potom by se do deseti let zvýšila kapacita reklamního trhu 3,5 násobně. Tento trend vzbuzuje naději na možnosti financování cca 3 multiplexů pokrývajících území republiky celoplošně, a to ze současných zdrojů. Přitom je třeba si uvědomit, že náklady na provoz vysílačů mohou být i menší než v případě analogového vysílání (menší výkony vysílačů, použití jediného vysílače pro současné vysílání několika programů).
Nezbytnost období paralelního vysílání však vede k tomu, že vysílatelé mohou investovat do svých programů vysílaných v digitální formě jenom velmi málo prostředků. Teprve po skončení paralelního období bude digitální vysílání jediným provozním nákladem na šíření programu. Toto období se odhaduje na cca 10 let. Tedy návratnost investic z prostředků TV vysílání do vysílací struktury DVB-T bude velmi pozvolná a dlouhodobá.
Ještě důležitější než samotné vysílání je získání samotných diváků ke sledování digitálního vysílání. Průměrný divák nevidí žádnou potřebu přejít na sledování digitálního vysílání. Je většinou spokojen se současnou kvalitou analogového vysílání. Výjimkou může být skupina mladších diváků, sledujících však TV nejméně, která již vyrůstala v prostředí Internetu případně i některých interaktivních her a služeb. Zaměřením na tuto skupinu lze dosáhnout jistých úspěchů a přesvědčit cca 5% domácností o výhodách digitálního příjmu.
Rozhodnutí o zakoupení zařízení pro digitální příjem bude širokou populací posuzováno:
Náklady na plné pokrytí českých domácností při cenách nedotovaných Set Top Boxů by byly cca 60 mld. Kč (3 miliony diváků, 20000,-Kč za přijímač), do konce desetiletého období digitalizace. Počet nasazených přijímačů bude stoupat zpočátku pomalu a zhruba v polovině tohoto období bude nárůst největší. Tato prognóza vychází ze známých křivek náběhu nových telekomunikačních služeb.
Pokud by stát, ve snaze akcelerovat digitalizaci TV příjmu, dotoval dovážené přijímače (a jejich cena by zůstala v zahraničí na současné úrovni), pak by musel participovat na uvedené částce podílem ve výši cca 40 mld. Kč během deseti let digitalizace. Tím by mohla být cena Set Top Boxu cca 7000 Kč, což je částka, kterou by při atraktivní nabídce programů průměrný divák vydal. Vhodnějším způsobem, jak účinně snížit dotaci ceny Set Top Boxu, by bylo zavedení jejich výroby ve spolupráci se zahraničním výrobcem v České republice.
Závěrem lze konstatovat nezbytnost podpory státu v oblasti výroby přijímačů digitálního vysílání jakoukoli formou tak, aby Set Top Boxy byly dostatečně dostupné širokému spektru obyvatel ČR.
V současné době existuje v oblasti rozhlasového rádiového vysílání velké množství analogových FM VKV vysílačů plně vykrývající trh rozhlasového vysílání.Většina soukromých provozovatelů vysílání neuvažuje o své účasti v přípravě na digitální rozhlasové vysílání většinou z důvodů vysoké finanční náročnosti, která neslibuje rychlejší návratnost vynaložených investic. Pouze Český rozhlas se snaží plnit roli průkopníka v prosazování nových technologií, a tak vznikla aktivita ve spolupráci s Českými radiokomunikacemi s pokusným vysíláním T-DAB.
Je tedy vhodné, aby financování přípravy rozhlasového digitálního vysílání (tj. organizační a legislativní zabezpečení přechodu) převzal v plné výši stát konkrétní formou vyčleněných finančních prostředků přidělených na tyto účely kompetentním organizacím a expertům, kteří se touto problematikou zabývají. Tyto subjekty budou muset vyspecifikovat potřebné náklady.
Motivem účasti státu bude hájení státních zájmů, jako je šíření signálu veřejnoprávních rozhlasových kanálů. Motivem účasti soukromých subjektů ve výstavbě sítí může být jen naděje na budoucí profit z této činnosti. Naděje na návratnost investic do výstavby sítí však není vysoká. Na rozdíl od TV vysílání T-DAB využívá jiná frekvenční pásma než je pásmo VKV-FM. U soukromých subjektů bude tedy nezbytné přesvědčit veřejnost, aby sledovala jejich vysílání a doplňkové služby a aby si proto zakoupila drahý digitální přijímač. Teprve pak bude možné postupně vypínat klasické VKV vysílání. Do té doby bude ovšem digitalizace vyžadovat značné investiční a provozní finanční prostředky.
Proto podpora státu při výstavbě síti T-DAB bude nutná ať už přímo při výstavbě vlastního veřejnoprávního multiplexu, tak i nepřímo podporou soukromých subjektů při budování jejich celoplošných i regionálních sítí.
Odhad potřebných prostředků pro výstavbu a provoz systému T-DAB je velmi obtížný. Doposud nebyl zpracován žádný projekt, který by řešil tuto problematiku z hlediska celoplošného pokrytí území republiky. K dispozici je pouze návrh celoplošné sítě zpracovaný ve studii Testcom. Situace se komplikuje nejasnostmi ve využití současného III. TV pásma, kanálu 12,pro celoplošnou síť T-DAB.
Pro jednu celoplošnou SFN síť T-DAB lze odhadnout v III.pásmu 35 potřebných vysílačů. Stejná síť vybudovaná v pásmu L potřebuje asi trojnásobný počet vysílačů. Cena jednoho vysílače T-DAB se pohybuje v rozmezí 1,5 až 2 mil. Kč. Potom lze odhadnout náklady na zřízení celoplošné sítě SFN v České republice a pásmu III. na cca 70 mil Kč. Náklady na stejnou síť v pásmu L budou cca 210 mil.Kč.
Při kombinaci obou pásem, kde celoplošná síť SFN s veřejnoprávním multiplexem bude koncipovaná v pásmu III a regionální multiplexy budou v pásmu L, mohou celkové náklady dosahovat řádového rozmezí 180 až 270 mil. Kč.
Při více multiplexech a plném využití možností regionálního vysílání mohou celkové náklady totální digitalizace T-DAB dosáhnout odhadem hodnoty cca 300 až 400 mil Kč.
Zvláště v období paralelního analogového a digitálního vysílání bude mediální trh výrazně na straně klasického vysílání VKV-FM a DAB bude muset teprve dokazovat své kvality pro postupný nárůst posluchačů vybavených příslušnými přijímači. Reklamní trh rozhodně nebude stačit na pokrytí nákladů tohoto druhu vysílání.
Proto podpora státu bude potřebná. Pro vyrovnání veřejnoprávního a soukromého sektoru bude nutné vytvořit celé spektrum úlev (daňové úlevy, úlevu na licenčních poplatcích apod.), které podpoří a podnítí soukromý sektor k účasti v této sféře podnikání.
Výsledným efektem rozhlasového vysílání T-DAB bude vysoce kvalitní příjem rozhlasových programů vysílaných v digitálním multiplexu pomocí mobilních, stacionárních anebo jiných přijímačů. Významnou podporou pro zavádění vysílání T-DAB je atraktivita dodatkových služeb, pramenící z využití datového toku pro přenos informací, které prozatím rozhlas VKV-FM nebyl schopen vysílat. Cenové relace současných zahraničních přijímačů se pohybují v přepočtu od 20 000 Kč do 50 000 Kč, v závislosti na provedení.
Taková cenová hladina zcela jednoznačně nepodněcuje ke koupi širokou veřejnost i při velmi lákavé nabídce programů a datových služeb multiplexu. Jedinou možností je snížit cenu přijímačů na cenu, která již dokáže stimulovat veřejnost k nákupu zařízení. Cena přijímače by se měla pohybovat v přibližné relaci se současným autorádiem vyšší cenové kategorie. Předpokládejme částku kolem 7000 – 8000 Kč jednoduchého přijímače a kolem 15 000 Kč složitějšího přijímače. Rozprostřené potřebné dotace na cenové zvýhodnění takových přijímačů lze odhadnout na celkových 50 až 150 mil. Kč do deseti let.
Odhadnuté finanční prostředky nemůže a ani nebude krýt žádný soukromý subjekt. Tento úkol je vlastní státu, který chce podporovat zavádění takových služeb jednak z hlediska politického, ale i z hlediska ekonomického. Proto vhodným postupem je stimulace zavedení výroby přijímačů T-DAB v České republice.
Využití dodatkových služeb k podpoře prodeje a popularity digitálního vysílání bude nezbytnou podmínkou rozvoje penetrace příjmu. Jejich popularizaci si budou organizovat společnosti, které tyto dodatkové informace budou vyrábět a obchodovat s nimi v rámci vysílání T-DAB.
Přechod z analogového na digitální rozhlasové a televizní vysílání si vyžádá doplnění zákonů o vyslání (včetně zákonů o České televizi a o Českém rozhlase) a částečně též telekomunikačního zákona. Zejména v oblasti zemského vysílání bude doplnění stávající regulace nezbytné vzhledem k omezeným možnostem kmitočtového spektra pro vysílání v přechodném období, kdy se počítá se souběžným analogovým a digitálním vysíláním licencovaných programů. Regulační úprava pro období současného analogového a digitálního vysílání bude mít jiné cíle než regulace v období po plném přechodu na digitální vysílání.
Navrhovaná strategie přechodu z analogového na digitální zemské vysílání předpokládá zahájení souběžného digitálního (na části území) a analogového vysílání ještě v období 2003 – 2004, tj. za platnosti stávajících licencí k celoplošnému televiznímu vysílání (FTV, CET 21), jejichž platnost skončí v roce 2005. To znamená, že bez přijetí novely příslušných zákonů by mohlo být případné odnětí resp. nahrazení některých kmitočtových přídělů stávajícím provozovatelům vysílání pro sestavení jednofrekvenčních sítí a pro zavedení simultánního analogového a digitálního vysílání provedeno pouze změnou stávajících licencí. U České televize by si rozšíření programové nabídky o nové tématické programy a přidělení kmitočtové kapacity v multiplexu rovněž vyžádalo změnu zákona o České televizi. Totéž platí pro vysílání DAB u Českého rozhlasu. Stávající regulace neumožňuje během platnosti licencí k provozování rozhlasového a televizního vysílání změnu licenčních podmínek např. uložení povinnosti provozovatelům vysílání šířit programy současně v digitálním a analogovém formátu a sdílet kmitočtovou kapacitu v rámci jednoho vysílacího kmitočtu, nedefinuje povinnosti provozovatele digitálního multiplexu ani způsob jejich licencování.
Podle připravované verze návrhu zákona o vysílání se předpokládá možnost prodloužení stávajících licencí k provozování rozhlasového a televizního vysílání (u televizního vysílání by měl provozovatel požádat o prodloužení licence ve lhůtě 32 měsíců před pozbytím platnosti licence), tj. v roce 2003. Rada podle návrhu zákona může v rozhodnutí o prodloužení licence stanovit nové podmínky. Rada podle návrhu zákona licenci neprodlouží, pokud by došlo ke změně plánu využití části spektra určeného pro rozhlasové a televizní vysílání. Regionální konference ITU, která by měla rozhodnout o změně Stockholmského plánu a o novém využití kmitočtového pásma pro rozhlasovou službu, by měla být ukončena v roce 2005. Bylo by proto vhodné, aby v době před rozhodováním o prodloužení licencí byla již v legislativní podobě přijata strategie přechodu na digitální vysílání a vypracován kmitočtový plán pro souběžné analogové a televizní vysílání, aby stávající provozovatelé vysílání mohli vypracovat „transformační schéma“ jejich přechodu na digitální vysílání v novém licenčním období. Podle návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (a i podle platného zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání) může Rada omezit nebo jinak změnit územní rozsah vysílání, jestliže je to nezbytné k dodržení závazků, vyplývajících z mezinárodní smlouvy a též v případě, že bylo rozhodnuto o změně povolení ke zřízení a provozování vysílacího zařízení podle zákona o telekomunikacích. Podle telekomunikačního zákona rozhodne ČTÚ o změně povolení, je-li to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy a nebo z členství České republiky v mezinárodních organizacích (tj. zejména ITU, CEPT). Z uvedeného vyplývá, že přechod na digitální vysílání v období platnosti stávajících licenci k celoplošnému zemskému vysílání nelze ponechat pouze na regulaci Rady a ČTÚ v rámci jejich stávajících a navrhovaných pravomocí při rozhodování o podmínkách licencí resp. prodloužení licenci, nelze spoléhat jen na regulaci vycházející ze změn licence vyvolaných změnami kmitočtového plánu, z navrhovaného institutu prodloužení licencí a z možnosti ukládat dodatečné licenční podmínky při prodloužení licencí k zemskému vysílání (např. podmínka zahájení souběžného digitálního a analogového vysílání v přechodném období) a že podobně jako v ostatních zemích, by měla mít regulace přechodu na digitální vysílání systémovou a zákonnou podobu, vycházející z přijaté strategie tohoto přechodu, projednané se všemi zainteresovanými subjekty a obsahující stimulační opatření pro stávající i nové provozovatele.
Licenční model přechodu na digitální vysílání v podmínkách České republiky v přechodném období (tj. existence monopolního provozovatele sítě vysílačů , nedostatek kmitočtů pro sestavení a mezinárodní koordinaci sítí pro současné analogové a digitální vysílání a nové programové služby v přechodném období, omezený trh reklamy a placené televize pro zavedení nových programových služeb, omezený počet příjemců satelitního a kabelového vysílání, platnost stávajících licencí k celoplošnému televiznímu zemskému vysílání do roku 2005) by mohl být inspirován skandinávským modelem, tj. „modelem licencování programu“, vycházejícího z těchto principů:
Model „licencování programu“ je možné kombinovat s modelem „licencování multiplexu“, tzn. provozovatel multiplexu by byl licencován Radou v programových aspektech – využití a podmínky sdílení multiplexové kapacity pro určené provozovatele vysílání a pro dodatečné programové služby a služby elektronického programového průvodce, podmínky využití kapacity digitálního multiplexu pro dodatečně datové služby a k provozování systému předplatitelské správy. ČTÚ by společně s Radou v licenci vymezil technické standardizační podmínky pro použití systémů podmíněného přístupu v souladu se Směrnicí EU č. 95/47/EU a technického standardu pro elektronických programových průvodců. Pokud by provozovatel multiplexu současně zajišťoval šíření signálu a provozoval vysílací síť, musel by získat telekomunikační licenci podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.
Národní strategie přechodu na digitální vysílání by měla mít formu „transformačních“ dodatků ke stávajícím zákonům v oblasti vysílání a telekomunikací (s možností upravit některé otázky podzákonnými předpisy –například podmínky pro podmíněný přístup), které vymezí kompetence regulačních orgánů při přechodu na digitální vysílání, licenční podmínky pro provozovatele vysílání a dodatečných programových služeb, pro provozovatele multiplexu a pro poskytovatele telekomunikačních služeb, jak je uvedeno v kapitole této zprávy pojednávající o regulaci. Připravovaný návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání se nezabývá specifickou regulací digitálního vysílání ani nestanoví žádné cíle či principy regulační politiky pro období přechodu, stejně tak nedávno přijatý zákon o telekomunikacích a o změně dalších zákonů neobsahuje žádnou specifickou úpravu této problematiky. Analogická aplikace stávajících obecných ustanovení obou těchto zákonů by v principu byla teoreticky možná i na digitální vysílání, ale přechod z analogového na digitální vysílání je tak zásadní změnou, která vyvolává nutnost přijetí speciální úpravy (stejně jako formou zákona rozhodl v minulosti stát o zavedení podmínek pro vznik „duálního“ systému a o vyčlenění konkrétních sítí vysílacích kmitočtů pro vysílání komerčních televizí a rozhlasu). Speciální úprava regulace digitální televize je nutná i z hlediska zajištění kompatibility národního zákonodárství se směrnicemi EU upravujícími tuto oblast, pro zajištění státní politiky rozvoje informační společnosti zaváděním nových technologií a nových programových a multimediálních služeb, efektivního využití kmitočtového spektra i pro nové služby (UMTS, MDS) a zajištění právní jistoty vysílatelů a investorů v této oblasti. Jen společným úsilím všech zainteresovaných subjektů lze dosáhnout rychlého zavedení plné digitalizace vysílání.
Otázky, které je nutno řešit „transformačními dodatky“ stávajících zákonů jsou následující:
SDV doporučuje aby:
Další kapitola: PŘÍLOHA 07: IV.7. UKAZATELE ROZPOČTŮ 2000 A 2001
1.1 Úvod do problematiky
1.1.1 Kroky k digitalizaci
1.1.2 Nevyhnutelnost digitalizace vysílání
1.2 Pojmy a definice
1.2.1 Definice systémů
1.2.2 Definice služeb a subjektů
1.3 Multimédia a konvergence
1.4 Regulace
1.4.1 Co je regulováno národními regulačními úpravami
1.4.2 Regulační orgány
1.4.3 Postup povolovacího řízení
1.4.4 Legislativa
1.5 Kmitočtové možnosti
2 Zemská digitální televize (DVB-T)
2.1 Úvod
2.1.1 Stav ve světě
2.1.2 Stav v Evropě
2.1.3 Stav v ČR
2.1.4 Návaznost na dokumenty EU
2.2 Současné a předpokládané potřeby programů
2.2.1 Interpretace usnesení č.22 SKPSP PSP
2.2.2 Zahraniční zkušenosti
2.2.3 Zvýšená nabídka programů a služeb jako motivace DVB-T
2.2.4 Marketingové podmínky nových služeb DVB-T v ČR
2.2.5 Současná kapacita televizního trhu v ČR
2.2.6 Perspektivy programové nabídky DVB v ČR
2.3 Kmitočtové možnosti
2.3.1 Využití kmitočtového spektra v etapě " Zahájení provozu DVB-T"
2.3.2 Omezení příjmu analogové televize (ATV)
2.4 Výchozí předpoklady pro mezinárodní jednání
2.4.1 Svolání konference ITU
2.4.2 Návrh základních stanovisek ČR
2.4.3 Návrh přípravných prací
2.5 Scénář přechodu
2.5.1 Etapa 1: Experimentální vysílání
2.5.2 Etapa 2: Pilotní projekty
2.5.3 Etapa 3: zahájení provozu DVB-T v ČR
2.5.4 Etapa 4: Postupný přechod od analogového k digitálnímu vysílání
3 Zemský digitální rozhlas (T-DAB)
3.1 Úvod
3.1.1 Stav vysílání T-DAB ve světě
3.1.2 Stav vysílání T-DAB v Evropě
3.1.3 Stav v České republice
3.2 Technické možnosti rozhlasového vysílání
3.2.1 Potřeba přechodu na digitální rozhlasové vysílání
3.2.2 Budoucnost analogového vysílání
3.2.3 Alternativní systémy k T-DAB
3.3 Současné a předpokládané počty programů
3.3.1 Současný stav rozhlasového vysílání v České republice
3.3.2 Předpokládané požadavky na počty programů
3.4 Kmitočtové možnosti
3.4.1 Možnosti využití 12. TV kanálu pro T-DAB
3.4.2 Mezinárodní jednání o pásmu L
3.5 Scénář zavádění T-DAB
3.5.1 Etapa 1: Experimentální vysílání
3.5.2 Etapa 2: Pilotní projekty
3.5.3 Etapa 3: Zahájení pravidelného vysílání
3.5.4 Etapa 4: Dosažení cílového stavu
4 Financování vysílání DVB-T
4.1 Financování organizační přípravy digitalizace
4.2 Financování výstavby sítí
4.2.1 Odhad objemu potřebných prostředků
4.2.2 Financování soukromého sektoru
4.3 Financování koncových zařízení
5 Financování sítí T- DAB
5.1 Financování přípravy digitalizace
5.2 Financování výstavby digitálních síti
5.2.1 Odhad potřebných prostředků
5.3 Financování koncových zařízení
6 Legislativa
6.1 Nutnost doplnění stávající regulace
6.1.1 Regulace v přechodném období
6.1.2 Regulace pomocí kmitočtového plánu
6.1.3 Licenční modely pro digitální vysílání v přechodném období
6.2 Závěry
6.2.1 Národní strategie přechodu na digitální vysílání
6.2.2 Úkoly pro legislativu
7 Strategický plán
Podstatou rádiového vysílání je to, že informaci přenáší jedna nebo více nosných elektromagnetických vln. Přitom informace přenášená rádiovým vysíláním potřebuje pro přenos určitou část kmitočtového spektra. Platí pravidlo, že čím větší objem informací přenášíme, tím větší část kmitočtového spektra obsadíme. V současné době jsou požadavky na rádiové přenosy informací obrovské a proto je kmitočtové spektrum na mezinárodní i národní úrovni rozděleno mezi jednotlivé služby a hledají se cesty, jak kmitočtové spektrum využít co nejhospodárněji. U analogového vysílání je obraz (televizní kamerou) nebo zvuk (mikrofonem) přeměněn na spojitý elektrický signál a jím je nosná vlna vysílače přímo ovlivňována. U digitálních systémů je z tohoto signálu odebrán pouze nezbytný počet vzorků, z nichž každému je přiřazena číselná hodnota. Signál pak představuje řadu čísel, která jsou transportována nosnými vlnami. V přijímači se pak jednotlivá čísla převedou opět do příslušných prvků obrazu a zvuku. Digitální systémy přenášejí informaci mnohem spolehlivěji (bez zkreslení a se zvýšenou odolností proti rušení) a kmitočtově úsporněji. Součástí přenosu je vypuštění nadbytečných informací a komprese signálu, kterou nelze udělat jinak než výpočetním systémem.
Můžeme tedy shrnout ty nevýhody analogových technologií, které řeší digitalizace:
- jeden program zabírá poměrně velkou část kmitočtového spektra (u VKV rozhlasu 160 kHz, u zemské televize 8 MHz). Tím je počet vysílacích stanic a tím i programů omezen,
- v některých zejména zastíněných částech území dochází ke zkreslení způsobenému mnohacestným šířením (tzv. „duchy“ v obrazu) a k jiným druhům rušení,
- příjem za pohybu není kvalitní,
- kvalitní příjem analogového televizního signálu je možný pouze prostřednictvím vnější pevné antény,
- k pokrytí určitého území zemským vysíláním jsou potřebné poměrně velké výkony vysílačů (řádově jednotek kilowattů u rozhlasu a desítek kilowattů u televize),
- vzhledem k tomu, že analogový systém neumožňuje sousedním vysílačům pracovat na stejném vysílacím kmitočtu, je třeba k pokrytí území využít značnou část kmitočtového spektra
- analogové vysílání barevné televize je kompromisem, při němž bylo nutné vyhovět požadavku slučitelnosti s existujícím černobílým systémem. Proto se signály barvy i jasu vzájemně ovlivňují, což vede k některým neodstranitelným vadám obrazu,
- u ostatních druhů analogového vysílání (kabely, družice) sice odpadají některé z výše uvedených nevýhod, ale zůstává nevýhoda potřeby širokého kmitočtového spektra a nižší technické kvality signálu.
Řešení, která přináší současný stav digitálních technologií
- systémy jsou kmitočtově úsporné, dovolují v daném pásmu kmitočtů umístit větší počet programů (v jednom televizním kanálu, lze pomocí multiplexu vysílat digitálně 4 až 6 televizních programů, resp. v bloku digitálního rozhlasu T-DAB 6 až 12 rozhlasových programů; kromě toho může multiplex přenášet i množství dalších dat, a to i pro jiné telekomunikační služby),
- je možný provoz několika sousedních vysílačů na společném kmitočtu, (to vede k úspoře kmitočtů a k tomu, že při pohybu v daném území není nutno přelaďovat přijímač),
- odpadá zkreslení způsobené mnohacestným šířením (to mimo jiné dovoluje používat přenosné přijímače s jednoduchými anténami, aniž by jejich poloha nějak ovlivňovala kvalitu zvuku nebo obrazu, příjem v jedoucích vozidlech je kvalitní),
- lze docílit vyšší kvalitu obrazu i zvuku než u analogového vysílání,
- lze provozovat další mediální a multimediální služby, včetně interaktivních,
- k pokrytí území jsou potřebné menší výkony vysílačů (přibližně jedna desetina) než v analogovém systému, provoz je tedy ekologičtější.
- Je nutné vybudovat sítě zemského digitálního vysílání v kmitočtovém pásmu kde v současnosti pracují analogové vysílače (zpracovat projekty sítí, projekty rekonstrukce a výstavby, obměnit vysílače, vystavět nová střediska).
- U posluchačů a diváků je nutná obměna stávajících přijímačů, případně poskytnout doplněk (tzv. set top box) umožňující příjem digitálního vysílání stávajícím (analogovým) přijímačem.
- Po přechodnou dobu budou muset provozovatelé vysílání vynakládat zvýšené finanční prostředky na paralelní vysílání v analogovém a digitálním systému.
- V kmitočtovém spektru bude pro zavedení digitálního vysílání nutné provést velmi rozsáhlé přesuny, což si vyžádá i rozsáhlou mezinárodní koordinaci. V důsledku těchto změn dojde k postupnému omezování funkce analogových systémů a tím i ke zhoršení příjmu stávajícího analogového vysílání v některých lokalitách.
- Celý proces přechodu na digitální vysílání musí být ošetřen nezbytnou legislativou.
- Další rozvoj analogového vysílání není možný. Obnovitelný přírodní zdroj, kterým je kmitočtové spektrum, je v tuto chvíli prakticky vyčerpán.
- Digitalizace je v tomto smyslu péčí o obnovitelný přírodní zdroj zajišťovanou státem (čl. 7 Ústavy ČR)
- Nové služby a technologie, přímo vázané na mobilitu, vytvářejí tlak na omezování kmitočtových pásem vyhrazených pro televizi. Je třeba očekávat, že stávající přidělení těchto kmitočtových pásem bude časem na světové a evropské úrovni podrobeno revizi, které se Česká republika bude muset podřídit.
- Informační společnost, jejíž rozvoj je součástí Národní telekomunikační politiky (usnesení vlády ČR č. 324 ze 14. 4. 1999) má rostoucí nároky na šíři a formy přístupu k informacím a zábavě. Digitalizace je jediný technologický postup, který to umožňuje.
Z vyčerpávajícího seznamu pojmů a definic vyjímáme ty, které dále použijeme pro nástin koncepce digitalizace vysílání.
- DAB
- Digital Audio Broadcasting. Systém navržený za účelem poskytování služeb přenosu vysoce kvalitních audio programů a přenosu dat pro mobilní, přenosné a stacionární přijímače nebo pro šíření v kabelových sítích a to s využitím zemských ( T – DAB ) a družicových ( S – DAB ) vysílačů v kmitočtových pásmech VHF/UHF.
- DVB – T
- Digital Video Broadcasting – Terrestrial. Systém je definován jako funkční blok zařízení, který zajišťuje přizpůsobení TV signálů v základním pásmu na výstupu transportního multiplexeru do TV kanálu, který má charakter zemského (terestriálního ) vysílání v pásmech VHF/UHF.
- DVB – S
- Digital Video Broadcasting – Satellite. Systém je definován jako funkční blok zařízení, který zajišťuje přizpůsobení TV signálů v základním pásmu na výstupu transportního multiplexeru do TV kanálu, který má charakter družicového vysílání.
- DVB – C
- Digital Video Broadcasting – Cable. Systém je definován jako funkční blok zařízení, který zajišťuje přizpůsobení TV signálů v základním pásmu do TV kanálu, který má charakter vysílání v síti kabelové televize.
- MWS
- Multimedia Wireless Systems. Multimediální rádiové systémy jsou zemské systémy, které mají svůj původ v telekomunikacích a/nebo v rozhlasové službě a které poskytují pevný rádiový přístup k multimediálním službám přímo koncovému uživateli. MWS mohou nabízet různé stupně interaktivity, včetně jednoduchých distribučních systémů, například digitálních MVDS.
- DVB – MC
- Digital Video Broadcasting – Microwave Cable. Rádiové systémy MVDS ( Multichannel Video Distribution System ), jsou součástí MWS. Využívají principy standardu DVB – C v kmitočtových pásmech do 10 GHz.
- DVB – MS
- Digital Video Broadcasting – Microwave Satellite Rádiové systémy MVDS, jsou součástí MWS. Využívají principy standardu DVB – S v kmitočtových pásmech nad 10 GHz.
Multimediální služby. Doposud nebyla specifikována samostatná definice ITU - R. Nicméně multimédii se všeobecně rozumí společný přenos hlasu, dat, obrázků a/nebo videa a jejich dodávka zákazníkovi za předpokladu různých úrovní interaktivity.
Poskytovatel telekomunikační služby je fyzická nebo právnická osoba, která nabízí a zajišťuje telekomunikační službu s využitím telekomunikační sítě nebo telekomunikačního zařízení za podmínek stanovených příslušným zákonem (zákon o telekomunikacích) případně dalšími právními předpisy (zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání).
Provozovatel telekomunikační sítě, telekomunikačního zařízení, vysílacího rádiového zařízení je fyzická nebo právnická osoba, která nabízí a zajišťuje provoz sítě nebo zařízení za podmínek stanovených příslušným zákonem (Telekomunikační zákon).
Podmíněný přístup je možno poskytovat jako službu. Jde o situaci, kdy je přístup umožněn pouze po splnění určené podmínky (zpravidla po zaplacení poplatku za příslušný dekódovací software). Subjekt, který v rámci jednoho nebo více systémů zajišťuje podmíněný přístup je poskytovatelem služby podmíněného přístupu
Digitální multiplex je souhrnný datový tok obsahující dílčí datové toky náležející jednotlivým službám a programům , které jsou upravené pro společné šíření prostřednictvím konkrétního technologického prostředku, sítí.
Provozovatel digitálního multiplexu (Multiplex Provider) je subjektem, který multiplex spravuje, je odpovědný za jeho obsah a je poskytovatelem služby digitálního multiplexu
Poskytovatel programu (content provider) je subjekt odpovědný za obsah příslušné služby (Rozhlasové vysílání/program, TV vysílání/program, služba přenosu datových informačních souborů, multimediální služba, Electronic Programm Guide, atd.)
Pro potřeby dalšího textu budeme respektovat existenci dvou subjektů:
- Poskytovatel programu, licencovaný broadcaster ve smyslu současného zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který svůj digitalizovaný signál předává provozovateli digitálního multiplexu.
- Provozovatel digitálního multiplexu, jako garant respektující podmínky provozu multiplexu z hlediska využívání datových toků přenášených na daném kmitočtu.
V zásadě lze hovořit o dvou základních okruzích poskytovaných služeb, a to:
Služby mající svůj původ v klasických telekomunikacích - Hlasová (telefonní) služba a přenosy dat, které využívají metalické sítě, pevné rádiové sítě (zemské a satelitní) a mobilní rádiové sítě (zemské).
Služby mající svůj původ ve sféře rozhlasového a TV vysílání, které využívají koaxiální a optické kabelové sítě a rádiové sítě (zemské a družicové)
Nové digitální technologie umožňují mnohonásobně efektivnější využití technologických prostředků. Jejich hlavním a nejdůležitějším atributem je společný jmenovatel pro všechny přenášené signály a služby, kterým je jejich základní digitální forma.
V době existence digitálních technologií lze jednotlivé služby sdružovat v rámci sítí, a to na bázi jejich společného technického principu. Lze tak dosáhnout velmi žádaného efektu, kdy jedním koncovým zařízením lze poskytovat uživateli celou škálu rozličných komunikačních služeb naprosto nevídaného rozsahu. V tomto smyslu se hovoří o konvergenci v komunikacích. Interpretace tohoto termínu je nicméně velmi široká. Lze hovořit o konvergenci služeb, technologií, standardů, průmyslových segmentů, rovněž o konvergenci informačních zdrojů pro jednotlivé služby, atd.
Bez ohledu na aktuální kvalifikaci příčiny a důsledku je spolu s „konvergencí“ dalším fenoménem současnosti pojem „ multimédia“. Určitě lze konstatovat, že hlavním katalyzátorem rozvoje multimediálních služeb je stále se zdokonalující celosvětová síť Internet. Služba poskytování přístupu do sítě Internet začíná být základním požadavkem na jednotlivé technologie. Nejde však jen o Internet. Jeho možnosti jsou ostatně v porovnání s dalšími technologiemi principiálně omezené. Jde o postihnutí významu multimedií hlavně v oblasti digitálního televizního vysílání. Multimediální interaktivní služby v nových digitálních TV systémech umožní např. nejen interaktivní volbu jiného programového žánru, ale i volbu zcela odlišného typu informace (rozhlas, grafika, text, atd.), čímž se uživatel digitálního TV přijímače odpoutává od stereotypu televizního vysílání a stává se volným při výběru svého zdroje informace. Tato volnost multimedií je pro rozvoj dnešního člověka zcela zásadní.
Stupeň regulace je dán charakterem služby. Družicové a kabelové multiplexy jsou regulovány minimálně - pouze z hlediska interoperability s ostatními digitálními multiplexy a stanovením povinnosti přenášet vysílání některých programů. Nejdůležitějšími formami regulace digitálního zemského vysílání národními regulačními úpravami jsou:
- vymezení kmitočtů pro zemskou digitální televizi a rozhlas
- počet a způsob obsazení multiplexů pro digitální zemské vysílání
- stanovení vysílací kapacity vyhrazené pro programové a tzv. dodatkové programové služby pro zemské multiplexy
- definice provozovatele multiplexu a způsob jeho výběru
- stanovení licenčních modelů a podmínek pro licencování programů, pro licencování provozovatele multiplexu (MUX), a pro poskytování služeb podmíněného přístupu (CAS), předplatitelských služeb (SMS), a pro poskytovatele dodatečných služeb např. služeb elektronických programových průvodců (EPG)
- stanovení dodatečných povinností pro veřejnoprávní vysílatele při zavádění digitálního zemského vysílání a uložení povinnosti komerčním televizím zahájit digitální vysílání
- časový harmonogram přechodu z analogového zemského vysílání na digitální zemské vysílání včetně harmonogramu souběžného analogového a digitálního vysílání - s možností korekcí časového harmonogramu podle vývoje trhu. Zastavení přidělování licencí pro analogové vysílání.
- technickou specifikaci pro jednotlivé formy digitálního vysílání a technická zařízení - zajištění vzájemné interoperability jednotlivých platforem - satelitních, zemských a kabelových multiplexů v souladu s Direktivou EU
- stanovení stimulačních opatření pro urychlení přechodu na digitální vysílání
Problematiku digitálního vysílání budou řešit dva regulační orgány ČR. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) a Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Role RRTV je zřejmá v případě poskytovatele programu. Regulace a licencování provozovatele digitálního multiplexu musí být řešena v kooperaci ČTÚ a RRTV. O její formě musí být rozhodnuto.
Postup povolovacího řízení bude závislý na rozdělení kompetencí obou regulačních orgánů (viz 7). V dalším uvádíme jednu z možných alternativ:
- RRTV požádá ČTÚ o zpracování návrhu technického řešení zajištění kvalitního příjmu zájmových programů s vymezením územního rozsahu (lokální, regionální, celé území ČR)
- ČTÚ vypracuje návrh technického řešení a tento předá RRTV k odsouhlasení
- ČTÚ provede vnitrostátní a mezinárodní kmitočtovou koordinaci návrhu řešení (s promítnutím vyplynuvších nutných úprav)
- RRTV vyhlásí licenční řízení na programové obsazení takto připraveného technického řešení zemského vysílání a určí držitele licencí
- ČTÚ vyhlásí výběrové řízení na udělení telekomunikační licence pro provozovatele příslušného multiplexu (rozsah a minimální podmínky pro realizaci rozhlasového a televizního vysílání stanoví RRTV) a jednotlivých rádiových vysílačů (v dané síti vysílačů může být víc provozovatelů rádiových vysílačů) a vydá povolení k provozování konkrétních rádiových zařízení.
Velmi naléhavě je třeba upozornit, že zákon o telekomunikacích, ani připravovaný zákon o rozhlasovém a televizním vysílání nereflektují podmínky pro provozovatele multiplexu. Po upřesnění požadavků na pravidla jeho činností bude nutno vytvořit potřebnou novelu.
Jak bylo již dříve vysvětleno, k realizaci nových zemských digitálních systémů rozhlasového a televizního vysílání je potřebný určitý kmitočtový prostor. Největším problémem je skutečnost, že digitální vysílání je zaváděno v kmitočtovém pásmu, kde jsou v provozu vysílače zajišťující stávající vysílání analogové televize (12. kanál pro digitální rozhlas a IV. a V. televizní pásmo pro digitální televizi). Mezinárodními telekomunikačními organizacemi nebylo vyčleněno pro zavedení digitálních mediálních technologií žádné nové pásmo. Způsob vytvoření potřebného prostoru v různých etapách zavádění digitálních systémů bude rozdílný. V experimentálních etapách a pilotních projektech postačí k vybrání několika málo potřebných kanálů znalost systémových parametrů a kmitočtový plán stávající analogové sítě. V etapě zavádění systémů je nutno se zabývat navíc studiemi celých sítí, při čemž výpočty provedené na základě těchto teorií musí nezbytně navazovat na obdobné sítě v sousedních státech. V konečné fázi přechodu na digitální systémy je pak potřebné vypracovat podrobnou teorii optimalizace kmitočtového spektra, beroucí v úvahu rovný přístup k využívání této entity všem národním správám. Je proto zřejmé, že vymezení spektrálních možností a následné určení počtu vysílaných multiplexů, bude záležitostí vyžadující nikoliv jenom mezinárodní koordinaci podle současně platných pravidel, ale především aktivní mezinárodní spolupráci.
Zemská digitální televize představuje systém, který není zpětně slučitelný se současně používanými analogovými systémy. Její hlavní výhody lze shrnout do několika následujících bodů:
- podstatně nižší nároky na potřebnou šířku pásma pro jeden program (ve standardní kvalitě)
- podstatně nižší nároky na potřebný výkon vysílačů a na jejich počet
- možnost realizace jednofrekvenčních sítí (představující další úsporu frekvenčního spektra)
- možnost přenosného a mobilního příjmu
- vyšší kvalita obrazu a zvuku (potlačení rušivých efektů stávajícího systému)
- nabídka multimediálních služeb
- možnost zavedení sofistikovanějších interaktivních služeb
V USA byl schválen systém digitální televize s názvem ATSC a podle stavu k 28. 3. 2000 podle tohoto standardu vysílá 122 televizních stanic ve 48 oblastech, takže více než 62% televizních diváků má možnost (v případě, že si pořídí potřebnou technologii) přijímat digitální vysílání.
Celá řada mimoevropských států zvolila evropský systém DVB-T a připravují pravidelné vysílání.
Japonsko se rozhodlo pro vlastní technické řešení s názvem ISDB, jehož ověřování však dosud nebylo ukončeno. Zavedení digitální televize zde bude mít oproti ostatním státům určité zpoždění.
Zemské televizní vysílání bylo zatím zahájeno ve Velké Británii, Švédsku a Španělsku. Řada dalších států intenzivně připravuje spuštění této služby. Na rok 2000 byl ohlášen start v Dánsku, Francii, Holandsku, Irsku, Norsku a Portugalsku, na rok 2001 v Německu, Finsku a Belgii a v roce 2002 v Itálii, Rakousku a Švýcarsku. Ve všech těchto státech se však už nyní realizují různé pilotní projekty.
Názory na cíl, který by měl být zavedením zemské digitální televize dosažen se v jednotlivých státech liší. Tam, kde je vybudována rozsáhlá síť kabelové televize, se klade důraz spíše na možnost mobilního příjmu, jiné státy vidí výhodu digitální televize v možnosti zvýšit počet vysílaných programů a zavedení dalších, zejména interaktivních služeb a nezanedbatelné je i zvýšení kvality (televize s vysokým rozlišením, širokoúhlá televize, minimalizace poruch a rušení apod.).
Většina států dosud nestanovila datum ukončení analogového vysílání. Německo předpokládá toto ukončení v roce 2010, většina odborníků v ostatních státech odhaduje souběžný provoz analogového a digitálního vysílání na 10 až 20 let. Zajímavá jsou v této souvislosti kritéria britského ministerstva kultury, která musí být splněna, aby mohlo dojít k vypínání analogové sítě:
- náklady na digitální příjem programů veřejné služby musí být únosné pro většinu obyvatelstva,
- digitální pokrytí obyvatelstva satelitem, zemskými vysílači nebo kabelem by mělo dosahovat alespoň 95%,
- domácností s digitálním příjmem by měl být větší než 70%
Ve Švédsku jsou v provozu 3 multiplexy, které technicky provozuje Teracom. Byl zaznamenán velký zájem vysílacích subjektů (zejména regionálních) o digitální vysílání. Proto vláda rozhodla o okamžitém zahájení výstavby čtvrté vysílací sítě.
Ve Španělsku je signál dostupný 58% populace a v provozu je 8 ze 14 plánovaných programů. Provozovatelem služby je společnost ONDA digital.
Digitální televize se v České republice rozvíjí již více než 3 roky. Od 23. 1. 1997 se používá satelitní digitální vysílání k distribuci televizních programů na zemské vysílače. 21. 9. 1999 udělila Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání souhlas s experimentálním vysíláním společnosti České Radiokomunikace , a.s. a společnosti Czech Digital Group, a.s (dříve Czech DVB Group, a.s.). České Radiokomunikace zahájily experimentální vysílání jednoho multiplexu dvěma vysílači na kanálu 25 v oblasti Prahy již 12. května 2000, Czech Digital Group, a.s. připravuje zahájení vysílání na kanálu 46 do konce června.
Vzhledem k přípravě členství ČR v Evropské unii je nutné věnovat pozornost příslušným dokumentům EU. Ty lze rozdělit do tří typů: směrnice vydané Evropským parlamentem a Radou Evropy (závazné pro členy EU), doporučení a konečně zprávy jednotlivých kandidátů na členství. Stěžejním dokumentem v oblasti televizního vysílání je směrnice 95/47/EC z 24. 10. 1995 pro používání standardů pro přenos televizních signálů. Vzhledem k vývoji technologie se pracuje na její revizi, která je očekávána na přelomu roku 2000/2001. Kromě toho jsou prezentována doporučení specializovaných skupin EU vztahující se mimo jiné k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání. Z nich upozorňujeme zejména na tyto:
- Stěžejní regulační mechanizmy by měly být zaváděny na národní úrovni
- Klade se důraz na prosazování principů volné soutěže, přičemž pravidla by měla být vytvářena ve shodě s vývojem jednotného evropského trhu v audiovizuální oblasti.
- Významným faktorem je pestrost nabídky a kvalita audiovizuálních děl
- Rozhodujícím faktorem masového zavedení DVB-T je nabídka nekódovaných (volných) programů
- Je bezpodmínečně nutné přijetí jednotného standardu digitálního přijímače a přijetí standardu DVB-MHP (Multimedia Home Platform). Podle současných zkušeností není zaručeno, že digitální televizní přijímač bude schopen funkce kdekoli v Evropě a na kterémkoli přiděleném kmitočtovém pásmu.
- Vládám se doporučuje stanovit časový harmonogram přechodu na digitální zemské vysílání
- Doporučuje se stanovit za jakých podmínek bude analogová služba vypnuta (viz např. bod 2.1.2.)
- V roce 1997 ČR přistoupila k mnohostranné koordinační dohodě o technických kritériích, zásadách koordinace a postupech zavádění zemského digitálního televizního vysílání (tzv. Dohoda Chester 97)
Ve svém usnesení č.22 žádá Stálá komise pro sdělovací prostředky stanovit v návrhu koncepce přechodu na digitální rozhlasové a televizní vysílání i počty jednotlivých vysílaných programů. Tento požadavek není zcela adekvátní povaze zkoumané problematiky. Jak vyplývá z některých dalších kapitol, je situace v oblasti zemského vysílání limitována v současné době technickými možnostmi, a to zejména potřebnou mezinárodní koordinací. Přitom je třeba si uvědomit, že digitální vysílání je novou službou, která zahrnuje nejen služby existující, ale také programy a služby nové. Přitom tyto služby budou umísťovány do různých systémů digitální televize (družicová, kabelová, zemská) podle objektivně daných fyzikálních podmínek. Tato kapitola se věnuje analýze, jak by mohl být nově vytvořený prostor v podmínkách ČR využíván.
Dokument Evropské komise o rozvoji trhu digitální televize v EU (COM(1999)540 z 9. 11. 1999) konstatuje, že hnacím motorem rozvoje digitální televize v Evropě byly až dosud placené služby v satelitní a kabelové distribuci na velkých trzích. Proto se DVB, především v družicové distribuci nejvíce rozšířila v zemích, kde tyto placené služby existovaly již dříve v analogové podobě (Velká Britanie, Francie, Španělsko). K pomalejšímu rozšiřování DVB dochází tam, kde je k dispozici bohatá nabídka nekódovaných volných televizních programů. Středně velké a malé země nenabízejí dostatečnou spotřebitelskou základnu, takže se sem placená digitální televize dostává obtížněji, většinou jako odnož již etablované služby ze sousedních zemí.
Zkušenosti se zaváděním DVB-T jsou zatím natolik krátké a specifické (1998 – USA, Velká Británie, 1999 – Švédsko), že současné diskuse o perspektivách realizace digitálního zemského vysílání, které jednou nahradí vysílání analogové, jsou stále plné nezodpovězených otázek. Mimo jiné zde hraje roli i ta okolnost, že dosud není jasná hardwarová a softwarová kompatibilita přijímačů a tak není dostatečná nabídka přijímačů.
2.2.2.1 Stát jako garant zavádění DVB-T
Evropské dokumenty se shodují v tom, že pro rozvinutí zemské digitální televize bude zcela nezbytná podpora ze strany státu. Tato podpora může mít různé formy od dofinancování veřejnoprávních vysílatelů přes daňové úlevy až po přímé státní dotace. To je významné zvláště u menších států.
Studie BBC ukazuje, že kdyby se rozšiřování DVB-T ponechalo pouze tržním mechanismům, zastavilo by se na 50 – 60% populace.
Podle průzkumu evropské akční skupiny pro DVB DigiTAG je zájem veřejnosti o DVB-T rozložen asi takto: Na prvním místě (80%) stojí rozšíření počtu programů, následuje (67%) portabilita přijímačů, (67%) možnost interaktivity. Technické (kvalitativní) otázky hrají pouze malou roli: (20%) širokoúhlý obraz, (13%) lepší kvalita obrazu. Z tohoto průzkumu je tedy zřejmé, že pro zavádění zemské digitální televize bude hrát významnou roli širší výběr televizních programů a další datové a informační služby.
Možnosti rozšíření nabídky služeb DVB-T nejsou limitovány pouze a výhradně kapacitou reklamního trhu nekódované volné televize. Ten se v ČR stabilizoval na úrovni kolem 5,5 miliardy Kč a jeho růstový potenciál je omezený. Je velmi pravděpodobné, že digitální televize bude čerpat i z jiných zdrojů, jako je např. inkaso za placené programy a za nově poskytované telekomunikační a datové služby. Podle zahraničních zkušeností je dynamika obratu placené televize a placených služeb mnohem větší než dynamika růstu tradičního reklamního trhu televize.
Po technické stránce je možno uvést, že v současné době zaujímá v ČR příjem zemského vysílání asi 79,5% a kabelového vysílání 20,5% televizních domácností. Navíc má asi 14,7% možnost satelitního příjmu. Do budoucna lze očekávat určité posuny ve prospěch příjmu satelitního vysílání (15-18%), dále použití mikrovlnných systémů a případně i jiné (Internet). Nicméně odborníci v zahraničí soudí, že nelze očekávat významnější redukci zemského vysílání (někteří dokonce očekávají určitou renesanci v souvislosti se vzrůstajícím počtem televizorů v jedné domácnosti).
Přibližně 8,5 až 9 mld Kč disponibilních zdrojů (reklama, koncesionářský poplatek, sponzoring, dotace) dnes v ČR umožňuje vysílání čtyř zemských plnoformátových a celostátních programů (ČT1, ČT2, TV Nova, Prima TV) a jednoho regionálního, ovšem kabelem celostátně šířeného programu (Galaxie-TV3). Dále zde existují regionální (13) a lokální (39) programy s krátkodobými vstupy do celostátní sítě.
Kabelová televize s příjmy za placenou televizi v rozsahu 1,27 až 1,35 mld Kč umožnila vznik tematických programů převážně zahraniční provenience (HBO, Hallmark, Max TV, SuperMax, Eurosport, Discovery Channel).
2.2.6.1 Perspektivy programové nabídky pro DVB-C a DVB-S
Poté, co kontrola sítí kabelové televize v ČR se soustředila v rukou jednoho dominantního vlastníka (společnost UPC) s jeho vazbami i na některé družicové projekty (polská Wizja), lze očekávat rozšíření nabídky počtu mezinárodních tématických, pro ČR lokalizovaných, televizních programů. Toto rozšíření však bude pouze v oblasti placených služeb, financovaných předplatným. Náklady na celoroční provoz českého tématického kanálu se odhadují na 220-280 mil. Kč a lokalizace zahraničního kanálu pro ČR do 50 mil. Kč. Lze předpokládat, že růst trhu placené televize bude průběžně pokrývat financování rozšířené kabelové a družicové nabídky televizních programů. Otázkou však zůstává, kdy se tato analogová nabídka promění v nabídku digitální.
2.2.6.2 Perspektivy programové nabídky pro DVB-T
Aby strategie přechodu z analogového na digitální vysílání v oblasti terestrického šíření signálu mohla být úspěšná, tj. aby divák byl motivován k nákupu nového přijímacího zařízení, DVB-T mu musí nabídnout - kromě dalších služeb - rozšířenou nabídku nejen placených, ale také neplacených, volných televizních programů. Také z tohoto důvodu je třeba, aby DVB-T zahájila svůj provoz na minimálně dvou multiplexech s nabídkou minimálně deseti volných programů (viz 2.5.3.).
V takovém případě by bylo možné využít britského, švédského či finského modelu, kdy jeden multiplex je vyhrazen programům vysílatele veřejné služby (BBC, STV, YLE, u nás ČT) a zbylé multiplexy jsou obsazeny komerční nabídkou.
Následující návrh programového naplnění prvních dvou multiplexů DVB-T, který vychází ze zahraničních zkušeností - je pouze rámcovým výhledem, o jehož realizaci musí rozhodnout až diskuse mezi provozovateli vysílání a poskytovateli telekomunikačních služeb.
- Multiplex veřejnoprávní: ČT1, ČT2, ČT retro (archiv? plus?), ČT info + dodatečné služby (data? internet? rozhlasové programy?)
- Multiplex komerční: TV NOVA, Prima TV, TV3, TV regiony, NOVA/Prima plus a další dodatečné služby.
Návrh multiplexu č.1 počítá s tím, že veřejnoprávní vysílatel ČT by v něm nabídl - za předpokladu zvýšení koncesionářského poplatku - nejméně dva nové tematické programy. ČT retro by poskytoval výběr repríz ČT1 a ČT2. ČT info by recykloval v blocích již existující zpravodajské relace s doplněním vysílání Euronews, meteo zpráv, přenosů z Parlamentu, případně s retranslací zahraničních zpravodajských relací. Příprava a odbavování takových televizních programů by bylo možné zorganizovat v existující struktuře ČT s relativně nízkým rozpočtem, v němž hlavní nákladovou položkou - vedle spojových nákladů - by bylo hrazení autorských práv. Jako pátý program na veřejnoprávním multiplexu lze uvažovat - po uzavření příslušných dohod - také retranslaci programu Slovenskej televízie.
Návrh multiplexu č.2 počítá s tím, že komerčním terestrickým televizím bude při vydávání či prodlužování licencí uložena povinnost umístit své programy v digitálním multiplexu, navíc jim bude poskytnuta možnost provozovat též své vlastní "recyklační" neboli "plus" programy buď jako společný podnik nebo - v případě neexistence programu TV regiony - jako vlastní reprízové programy. Návrh vzniku programu TV regiony vychází z předpokladu, že regionální televize budou schopné se dohodnout na společném vysílacím schématu s omezenou možností regionálních oken (pokud to uspořádání sítě dovolí).
Návrh komerčního multiplexu vychází z předpokladů, že reklamní trh již neumožní vznik nějaké další nekódované plnoformátové komerční televize (zvláště využije-li jeho kapacitu expandující TV3/Galaxie), a že zpestření nabídky by více prospěla recyklace pořadů již existujících komerčních televizí, které by tyto programy nezatěžovaly příliš velkými dodatečnými náklady.
Pokud by nebyly vytvořeny podmínky pro současný vznik dvou digitálních multiplexů DVB-T, a tyto dva multiplexy vznikaly postupně, pak by muselo být využito do jisté míry nouzové (a zřejmé také jen dočasné) řešení, kdy na multiplex č. 1 by byly umístěny současné zemské veřejnoprávní i komerční programy ČT1, ČT2, TV Nova, Prima TV, TV3, a na později zaváděný multiplex č. 2 by byly umístěny všechny ostatní výše navrhované "plus" programy.
2.2.6.3 Perspektivy dalších multiplexů DVB-T
Další multiplexy by měly být nabídnuty komerčním vysílatelům. Je však třeba mít na paměti, že to budou především placené televizní služby. Půjde zřejmě o programy z rozšířené nabídky DVB-C a DVB-S, viz odstavec 2.2.6.1.
2.2.6.4 Souhrn dalších potenciálních aplikací vhodných pro DVB-T
- rozhlasové (akustické) vysílání
- interaktivní televizní služby (nutnost zajištění zpětného kanálu přes telefonní modem, GSM modul)
- on-line televizní kanály (trvale propojené zvláštní televizní kanály)
- dálkové vzdělávání
- datové služby jednosměrné i interaktivní
- teletext se zdokonalenou grafikou a větší kapacitou
- datový karusel
- home – banking (peněžní operace z domácnosti)
- hry
- ostatní služby on demand (na vyžádání)
Poměr televizních a datových služeb je otázkou společenské objednávky a ekonomické účasti státu na transformaci vysílání (viz kap. 5 a 6). V liberálně tržním prostředí bude poměr nastaven poptávkou po televizních a telekomunikačních službách a možnostmi poskytovatelů televizních a rozhlasových programů.
Základním předpokladem úspěšného zavedení DVB-T je zprovoznění minimálně dvou celoplošných multiplexů. Je zřejmé, že v úvahu pro tento účel připadá pouze IV. a V. televizní pásmo (tj. pásmo 470 až 790 MHz), které je ovšem z největší části obsazeno stávajícím analogovým vysíláním.
Současné možnosti vyplývají ze dvou studií, které vypracoval Testcom v letech 1998 a 1999. Ministerstvo národní obrany uvolnilo pro televizní vysílání kanály 64, 65 a 66 a v poslední době i kanál 61. V těchto kanálech by podle studie bylo možno realizovat jeden celoplošný multiplex, a to bez nutnosti nějak omezit dosavadní analogové vysílání. Bohužel, mezinárodní koordinace těchto kanálů byla zatím ze strany Spolkové republiky Německo pozastavena. Další možnost spočívá podle druhé z uvedených studií ve využití některých zbývajících kanálů v používané části spektra. Takto navržená síť by umožnila (v případě příznivého výsledku mezinárodní koordinace) zásobit digitálním signálem téměř 9 mil. obyvatel na 76,7% území při malém omezení analogového vysílání. Další návrhy jsou předmětem studií zpracovávaných v roce 2000.
Na základě platného kmitočtového plánu a technických parametrů systémů analogové a digitální televize bylo vypracováno několik metod návrhu sítí pro etapu zavádění DVB-T. Z nich zajímavá je metoda, založená na skutečnosti, že DVB-T ruší jen nepatrně sousední kanály. Jestliže použijeme pro vysílač DVB-T kanál sousedící s kanálem analogového vysílače, pak při vhodném poměru vyzařovaných výkonů (ERP) nedochází k rušení vůbec. Podmínkou je ale vysílání analogové i digitální televize z jednoho stanoviště.
Jak bude dále ukázáno (viz 2.5.3.), nevyhneme se v etapě „Zahájení provozu DVB-T“ určitému omezení druhotné sítě ATV (sítě TV převaděčů). Je proto nutné předem stanovit postup, který by umožnil nejméně násilný přechod od ATV k DVB-T. Následkem zahájení provozu vysílačů DVB-T (a to jak českých, tak i zahraničních) dojde v určitém místě, které nemá vyhovující příjem základních vysílačů ATV k rušení s největší pravděpodobností jednoho, v krajním případě dvou TV převaděčů některého programu celoplošné ATV. Rušení se ovšem může vyskytnout i na některém vysílači lokální nebo regionální ATV menšího výkonu. Prvním krokem řešení je pokus nalézt vhodný kanál jako náhradu za rušený. Pokud se to nepodaří nebo to nebude účelné pro krátkou dobu provozu náhradního vysílače nebo převaděče, bude třeba urychlit v dané lokalitě vysílání alespoň jednoho multiplexu DVB-T, který by vysílání z ATV převzal.. Teprve potom, pokud z nějakého důvodu nebude možné ani toto řešení, lze ve zcela výjimečných případech připustit, že rušený program nebude v příslušné lokalitě dočasně šířen vůbec.
Omezení ATV v dalších etapách přechodu na DVB-T bude ještě daleko více závislé na spolupráci se sousedními státy. Přitom bude třeba brát v úvahu nejen otázky využívání spektra, ale i rozdílné ekonomické a sociální podmínky.
Dopisem předsedy ERC ze dne 6. 12. 1999 byla zahájena procedura přípravy regionální konference, jejímž cílem bude revize Stockholmského plánu rozdělení televizních kanálů v Evropě s ohledem na nově vzniklé poměry. Výsledek této konference bude mimořádně závažný i pro další vývoj zemského televizního vysílání v ČR. Konference bude dvoukolová, první jednání se předpokládá v roce 2003, závěrečné v roce 2005 a výsledkem bude přijetí nového plánu.
Základní stanoviska zástupců ČR budou dána strategickým zájmem získat maximálně možný počet kmitočtů pro vysílání DVB-T. K tomu je nezbytná aktivní účast na všech přípravných jednáních v pracovních skupinách a projektových týmech. Přitom bude nutné navrhnout a s jednotlivými sousedními zeměmi odsouhlasit koordinační postupy s využitím sofistikovaných výpočetních metod. Velmi důležité bude i obhájit stanovisko, že při plánování kmitočtů nebudou brány v úvahu vysílače malého výkonu, které dosud nebyly uvedeny do provozu.
Přípravné práce a zabezpečení účasti na konferenci jsou v kompetenci Ministerstva dopravy a spojů a ČTÚ, s technickou podporou Technického a zkušebního ústavu telekomunikací (Testcom) a ve spolupráci s Radou pro RTV (SDV). V rámci přípravy bude nutné zpracovat maximální množství možných variant řešení, operativně reagovat na návrhy a řešení zejména sousedních zemí a zpracovat příslušné protinávrhy. Pro etapu 3 (viz 2.5.3) připravit nejméně návrh 3 sítí, z toho jednu vhodnou pro regionální jednofrekvenční sítě. Pro konečné řešení připravit návrhy na maximální počet sítí, které budou v souladu s počty sítí v sousedních státech. Nezbytné bude uvolnit pro tuto činnost ze státního rozpočtu dostatečné finanční prostředky a vybavit delegáty výkonnou přenosnou výpočetní technikou, kterou budou moci používat operativně při jednáních (viz odstavec 6.1). Významnou roli budou v přípravné etapě hrát tzv. plánovací cvičení.
Práce budou financovány z prostředků MDS, ČTÚ a fondů spravovaných SDV.
Jednotlivé etapy přechodu od analogové k digitální zemské televizi lze definovat takto:
Etapa 1: Experimentální vysílání
Etapa 2: Pilotní projekty
Etapa 3: Zahájení pravidelného vysílání DVB-T
Etapa 4: Postupný přechod od analogového k digitálnímu vysílání
Etapa 5: Ukončení analogového vysílání
Pro úspěšné zvládnutí uvedeného přechodu je nutné okamžitě zastavit vydávání nových licencí na zemské analogové TV vysílání a maximálně omezit vydávání nových analogových kmitočtových přídělů (pouze se souhlasem orgánu zpracovávajícího návrhy sítí DVB-T). Je nutné zdůraznit, že již v etapě 3 a zejména v etapě 4 dojde k omezování příjmu současného analogového vysílání.
Jak již bylo uvedeno v odst. 2.1.3, byla tato etapa zahájena v roce 1999 vydáním dvou povolení na časově omezené experimentální vysílání pro oblast Prahy a okolí (Czech Digital Group, a.s., České Radiokomunikace, a.s.). Vysílání bude probíhat v období let 2000-2001 a není určeno pro veřejnost. Poslouží pouze k ověření některých technických a ekonomických parametrů.
Pilotní projekty již budou určeny veřejnosti, bude pro ně potřebné vydat licence a tedy i připravit legislativní a regulační podmínky. Vzhledem k tomu, že půjde o jakési zárodky budoucích sítí, bude možné tyto projekty realizovat pouze s využitím parametrů uvedených v příslušných studiích a po mezinárodní koordinaci kmitočtů. Je možné předpokládat zahájení této etapy v roce 2001 až 2002. Limitujícím faktorem je však dvoustranná mezinárodní koordinace potřebných kmitočtů se sousedními státy (výsledky Konference ještě nebudou k dispozici).
Již v této etapě může dojít v malém rozsahu k ovlivnění analogového vysílání.
Tato etapa představuje oficiální zavedení nové služby DVB-T na území ČR. Pro komerčně úspěšné zavedení DVB-T se ve většině zemí Evropy předpokládá potřeba dvou až tří multiplexů, provozovaných subjekty, vybranými na základě licenčního řízení.
Základní charakteristikou této etapy je souběžný provoz analogového a digitálního vysílání s minimálním vlivem na vysílání analogové. Předpokladem úspěšného zahájení provozu je (quasi)celoplošné pokrytí území státu.
Pro zahájení etapy zahájení provozu DVB-T je nutné splnit řadu předpokladů, které lze shrnout do tří okruhů:
- Mezinárodní koordinace všech navržených kmitočtů (podle aktualizovaného harmonogramu CEPT bude proces mezinárodní koordinace zahájen ve druhém pololetí roku 2000). Proces koordinace bude velmi složitý , mimo jiné i proto, že bude uskutečňován ještě před Konferencí (viz bod 2.4). Cíle bude dosaženo, pokud se podaří zkoordinovat kmitočty pro jednu síť pokrývající území ČR srovnatelně jako stávající okruh ČT1 a pro druhou síť, pokrývající alespoň 70% obyvatelstva.
- Definitivní zpracování koncepce rozvoje vysílání (zejména po prvním kole konference), definitivní vyřešení příslušné legislativy, vyřešení vazeb na sociální problematiku, financování celého procesu. Velmi důležitá bude příprava, vypsání a úspěšné provedení licenčního řízení.
- Vytvoření podmínek pro soukromý sektor (konkurenční prostředí, licenční podmínky, regulační a stimulační opatření státu), aby mohly být zavedeny nové programy a služby a tak byl vyvolán potřebný zájem obyvatelstva.
- hrubém odhadu a při mírně optimistickém pohledu je možné tuto etapu časově lokalizovat do let 2003 až 2004.V této etapě je nutné počítat se zhoršením příjmu analogového vysílání. Převaděče rušené digitálním vysíláním se již zpravidla nebudou přelaďovat, ale budou nahrazeny digitálním vysíláním.
Tuto etapu není možné v současné době podrobně zpracovávat, neboť nejsou známy výchozí podmínky. Ty budou dány zejména závěry obou kol Konference. V této etapě půjde o postupné budování regionálních digitálních sítí buď na bázi výše uvedených DVB-T sítí, anebo s využitím kmitočtů postupně vypínané analogové sítě.
V této etapě bude v určitých lokalitách docházet k postupnému omezování analogového vysílání až k jeho úplnému útlumu, ke kterému bude možno přistoupit teprve po dosažení jistého stupně vybavenosti domácností digitálními přijímači. Z kmitočtového hlediska se bude přechod k digitálnímu vysílání řídit výsledky Konference a tím je dán i termín jejího zahájení někdy po roce 2005.
Systém digitálního rozhlasu DAB patří mezi první zcela digitální systémy v oblasti šíření audiovizuálních informací. Jeho vývoj byl zahájen v roce 1987 a zhruba dokončen v roce 1995. Jako první využil novou modulační metodu OFDM používající velký počet nosných kmitočtů, která vylučuje vliv odrazů na zkreslení signálu a dovoluje používání jednofrekvenčních sítí (SFN).
Aktuální informace o stavu vysílání lze získat na internetové adrese: www.worlddab.org/dabworld/dabworld_frame.htm. Zde uvádíme pouze stručný výběr.
Kanada: V Torontu, Vancouveru a Montrealu se vysílají 4 veřejnoprávní progamy a 3 až 15 komerčních programů. Pokrytí asi 35% populace.
USA: I když systém DAB byl vyhodnocen jako nejlepší, nebyl společností NAB doporučen k zavedení pro nedostatek vhodného spektra. Připravuje se proto systém MMBS (Mobile Multimedia Broadcast Service v kanálech 60-62 a 65-67, celkem kolem 70 rozhlasových programů.
Japonsko: Zatím není rozhodnuto, zda přijmout systém DAB, nebo vyčkat ukončení vývoje televizního systému ISDB-T, který má být přizpůsoben i pro rozhlasový provoz.
Singapur: Vysílá se od listopadu 1999 a kromě 5 programů a výběru z dalších 8 se textově a graficky vysílá řada nejrůznějších informací.
Austrálie, Hongkong, Izrael, Čína, Indie, Malajsie, Severní Korea, Jihoafrická republika a Mexiko: v těchto zemích probíhají pilotní projekty.
Velká Británie: První síť 27 vysílačů BBC ve III. televizním pásmu pokrývá 60% populace a vysílá 5 až 12 programů včetně nepohyblivých obrázků a textu. V listopadu 1999 zahájil také vysílání 10 programů komerční rozhlas Digital One se sítí 29 vysílačů a pokrytím 69% populace.
Švédsko: V současné době se dosahuje pokrytí 85% populace při vysílání 6 programů včetně mezinárodního vysílání a regionálních bloků.
Norsko: Vysílá se od první poloviny roku 1999. Veřejnoprávní rozhlas NRK obsadil 2/3 kapacity, zbytek mají komerční stanice. Síť vysílačů provozuje společnost Norkring s pokrytím 35% populace.
Finsko: Od roku 1999 vysílá veřejnoprávní společnost YLE s 10 vysílači a pokrytím asi 40% populace. Kromě stávajících 6 programů se vysílají další 4 specielní. Dále byl uveden do provozu první regionální multiplex.
Holandsko: Pokryto je asi 45% populace, vysílají se 2 veřejnoprávní a 4 komerční programy. Zahajuje se vysílání dalšího bloku v pásmu L se 7 programy.
Belgie: Vlámský veřejnoprávní rozhlas vysílá sítí 14 vysílačů s pokrytím blížícím se 100% populace. Zahajuje se vysílání pro francouzsky mluvící obyvatelstvo.
Španělsko: Od dubna 1998 se vysílá v Madridu, Barceloně a Valencii. Pokusné regionální vysílání probíhá v Katalánii.
Portugalsko: Je pokryto asi 70% populace třemi veřejnoprávními a třemi komerčními programy.
Francie: Ve dvou blocích se vysílá 6 programů Radio France a 5 až 9 komerčních programů, a to i multimediálních. Pokryto je asi 25 milionů obyvatel v oblasti Paříže, Marseille, Toulouse, Nantes a Lyonu.
Švýcarsko: Vysílá se 8 programů na 12. kanálu v oblasti Curychu, Bernu a Basileje. Do koce roku 2000 se předpokládá pokrytí 60% populace.
Itálie: Blok programů RAI a datový kanál se vysílá v oblasti Milána, Turinu, Boloni, Benátek a Palerma s pokrytím asi 15% obyvatelstva a plně je pokrytá dálnice A5.
Německo: Pro úspěšné zavedení T-DAB v Evropě má klíčový význam. V současné době je v experimentálním nebo pravidelném provozu přes 200 vysílačů, vysílá se 110 programů (z nich 30 je speciálně určeno pro vysílání DAB) s pokrytím kolem 30% populace. Do konce roku 2000 zavede pravidelné vysílání všech 16 spolkových zemí při pokrytí zhruba 60% obyvatelstva. Scénář přechodu má v Německu 3 etapy:
- v první by se již nezahajovala výstavba nových analogových vysílačů FM
- ve druhé by docházelo k dobrovolnému přechodu od analogového vysílání FM k T-DAB
- ve třetí by mělo být analogové vysílání FM ukončeno
Experimentální vysílání T-DAB bylo zahájeno v roce 1999 v Praze na základě povolení vydaných Radou ČR pro rtv vysílání a ČTÚ. Vysílání v jednofrekvenční síti dvou vysílačů v bloku LC zahrnuje 4 programy Českého rozhlasu a simulovaná data. V rámci veletrhu Invex-Computer se T-DAB vysílal též ze stanoviště Brno Barvičova. V roce 2000 projevil Český rozhlas vážný zájem o pokračování a případné rozšíření experimentu, zájem projevili i zástupci radia Frekvence 1 a Radia Impuls.
Zavedení digitálního rozhlasového vysílání je v souladu s trendem digitalizace šíření informací, s cílem rozšířit programové možnosti a nabídnout další datové, multimediální a interaktivní služby. Významnými důvody jsou také zvýšení kvality přenosu zvláště u mobilních a přenosných systémů, omezení interferencí a rušení i univerzálnost rozhlasové služby pro posluchače.
Zavedení digitálního vysílání DAB nepovede s největší pravděpodobností v nejližších 10 letech k výraznějšímu útlumu stávajících forem rozhlasového vysílání. Rozdíl nabízených služeb a kvalita asi nebudou dostatečně motivujícím faktorem pro posluchače, aby zcela přešli na T-DAB a opustili analogové vysílání VKV. Není zde ani výrazná potřeba uvolnění pásma, jak je tomu v případě televize. Digitální vysílání bude doplňovat stávající analogové vysílání širší nabídkou programů a dalších speciálních služeb.
T-DAB není jediný možný systém digitálního rozhlasu. Proto zde uvádíme další systémy, jejichž vlastnosti lze s T-DAB porovnat. V úvahu přicházejí:
- digitální rozhlas v pásmech dlouhých, středních a krátkých vln
- digitální družicový rozhlas
- rozhlas šířený přes Internet
- rozhlas společně šířený prostřednictvím digitálních televizních systémů DVB-T
Využití „klasických“ vlnových rozsahů přináší výhodu rovnoměrnějšího pokrytí signálem (v členitém terénu, v členité zástavbě) a globálního dosahu v případě krátkých vln. Na druhé straně však nemůže v žádném případě dosáhnout kvalitativních parametrů DAB. Systém má však oproti analogovému výhodu ve větší odolnosti oproti rušení. Zdá se, že nalezne využití při modernizaci zahraničního vysílání.
K šíření rozhlasových programů z geostacionárních družic k přijímačům s fixními parabolickými anténami bylo vyvinuto několik digitálních systémů. Zásadním nedostatkem je však nemožnost přenosného a mobilního příjmu.
V poslední době se stalo realitou audio přes Internet. Takové služby poskytuje několik tisíc společností. Největší atrakcí pro rozhlasové společnosti je, že jejich program je dostupný po celém světě. To je veliká výhoda jak pro mezinárodní vysílání, tak i pro cestující posluchače. Nevýhodou je však vazba na počítač a komunikační síť což omezuje mobilitu.
Velmi diskutovaným konkurentem digitálního rozhlasu T-DAB je digitální zemská televize DVB-T, která může ve svých multiplexech vyhradit prostor i pro rozhlasové vysílání. Zdá se však, že vzhledem k obtížím spojeným s přechodem od analogového k digitálnímu televiznímu vysílání nebudou mít televizní vysílače v nejbližší době k dispozici dostatečný výkon umožňující plošný mobilní příjem jak by byl potřebný pro rozhlas. DAB má oproti DVB dokonalejší protichybové zabezpečení a podstatně vyšší spolehlivost při příjmu v rychle jedoucích vozidlech.
Oficiální stanovisko Evropské rozhlasové a televizní unie EBU vychází z toho, že obě média mají své oprávnění a budou se navzájem doplňovat. Takový názor zastává v současné době většina specialistů.
Rozhlasové vysílání v ČR je provozováno v pásmu DV, SV, KV a VKV. Český rozhlas jako provozovatel ze zákona vysílá 3 celoplošné programy v pásmu VKV (Čro1, Čro2, Čro3), 2 programy v pásmu SV (Čro2, Čro6), 1 program v pásmu DV (Čro1), v pásmu KV provozuje vysílání do zahraničí (Čro7) a dále vysílá 8 regionálních programů v pásmu VKV. Provozovatelé s licencí provozují 2 programy celoplošné (Frekvence 1, Impuls) a řadu programů regionálních a lokálních. V provozu je více než 280 vysílačů.
Z hlediska programové nabídky převažují rádia hudebního typu, většinou se zaměřením na populární hudbu, v menší míře jsou zastoupena rádia zaměřená zpravodajsky nebo publicisticky.
I přes zdánlivou nasycenost trvá zájem o rozšiřování vysílání, ať už rozšířením pokrytí stávajícími programy, nebo i u nových subjektů. Tento proces je ale omezen současnou obsazeností VKV pásma.
Digitální vysílání musí perspektivně nabídnout širší možnosti než dnešní vysílání analogové. Technické možnosti by měly umožnit vznik dalších celoplošných programů a sítí.
Z předpokladu 2 celoplošných bloků (multiplexů) vychází počet 12-18 celoplošných programů. Předpokládáme-li další 2 bloky na každém regionálním území zhrnující i potřeby lokálního vysílání, bude se počet těchto programů opět pohybovat v rozmezí 12 – 18. Vysílání na lokální úrovni bude směřovat kromě vlastní formátové programové nabídky i k zajištění služeb na místní úrovni. V tomto případě lze uvažovat i o menších datových tocích na jeden program, tj. větší programové kapacitě multiplexu T-DAB.
Vzhledem k odlišným technickým parametrům by bylo vhodné použít III. TV pásmo pro celoplošné sítě a pásmo L pro regionální a lokální vysílání.
Podle mezinárodní konference ve Wiesbadenu má Česká republika přiděleny dva bloky ve 12. televizním kanálu (12C, 12D) a jeden blok v pásmu L (LC), který je mimo pásmo analogové televize. Pro obě tato pásma byly připraveny návrhy sítí digitálního rozhlasu.
K dosažení cílového stavu definovaného touto koncepcí je využití 12. kanálu nevyhnutelné. Pravděpodobně bude nutné využít ještě další kmitočty v III. televizním pásmu. Přestože je celé III. TV pásmo prakticky zcela obsazeno televizním vysíláním, bylo zvažováno uvolnění 12. kanálu pro potřeby T-DAB převedením televizního vysílání na jiné kmitočty. Tato operace by však byla velice nákladná, administrativně i technicky velmi náročná s výrazně negativním dopadem na kvalitu pokrytí rozsáhlých území televizním signálem. Z analýzy, kterou provedl Testcom v roce 1999 jednoznačně vyplývá doporučení: Televizní vysílání z kanálu 12 na jiné kmitočty nepřevádět, maximálně urychlit zavedení DVB-T v dotčených regionech a poté kanál 12 bez náhrady uvolnit pro rozvoj T-DAB.
Jediný blok LC nemůže naprosto uspokojit potřeby digitálního rozhlasu v České republice. Podobné problémy má i řada evropských států a proto byl do práce projektového teamu CEPT/ERC/WGFM/PT32 (zkráceně FM32) zařazen i úkol zorganizovat mimořádné jednání o plánování v pásmu L. Práce má však oproti původním předpokladům již dvouleté zpoždění.
Na základě objednávky Rady ČR pro rtv vysílání připravil Testcom alternativní návrhy sítě DVB-T s rozšířeným počtem kanálů v pásmu L, které bude nutné uplatnit při plánovacím procesu. Další práce bude vhodné provádět následně v reakci na vývoj v rámci FM32, přičemž strategickým zájmem ČR v souladu s touto koncepcí je získat v pásmu L mimo jednu celoplošnou síť prostor pro dva další multiplexy. Proto je nutné:
- Aktivně se zúčastnit všech jednání v rámci FM32 s cílem hájit zájmy ČR a podporovat přeplánování pásma L ve prospěch zemského digitálního vysílání
- Operativně reagovat na vývoj názorů v rámci FM32, zpracovávat a předkládat vlastní návrhy řešení
- Sledovat vývoj problematiky T-DAB v Evropě a soustřeďovat informace tak, aby bylo možné včas upřesnit koncepci rozvoje T-DAB v ČR
Vzhledem ke kmitočtové situaci má zatím Česká republika k dispozici pouze uvedený blok LC, který je možné použít pouze ke konstrukci oddělených regionálních nebo lokálních sítí. To do značné míry určuje možnosti rozvoje T-DAB v nejbližším období.
Tato etapa je popsána v odstavci 3.1.3. Nevylučuje se však možnost poskytnout možnost experimentování i v dalších regionech, případně i dalším subjektům, pokud o to budou mít zájem (např. vysílání podél dálnic).
Pilotní projekty budou již určeny pro veřejnost a budou proto založeny na licenci. Předpokládá se výstavba sítí „na zakázku“ s pokrytím omezeným na určitou oblast. V rámci projektů budou ověřovány i jiné datové aplikace a služby. Úhrada investic a provozu bude jenom částečně na komerčním základě. Služby budou pravděpodobně placeny podle využité datové kapacity daného frekvenčního bloku DAB. Předpokládá se finanční účast státu a jiných organizací, např. i formou daňových úlev.
Časově by tato etapa měla zahrnovat období 2001 až 2003. Po pilotním projektu vycházejícím z rozšíření experimentálního vysílání v Praze očekávají se ke konci období další pilotní projekty pro lokální sítě nejdůležitějších měst (Brno,Ostrava…), případně i na jiných frekvenčních blocích pásma L, pokud budou pro zemské digitální vysílání k dispozici.
Podle zahraničních zkušeností vychází pravidelné vysílání z pilotních projektů. Oproti pilotním projektům jsou v tomto případě výstavba sítí a provoz již plně založeny na komerčním základě, tedy na poptávce po službě. Termín zahájení v České republice bude nejdříve v roce 2003.
Tato etapa je charakterizována dokončením výstavby strategicky významných sítí. Bude následovat jen výstavba lokálních vysílačů a doplnění malými vysílači apod.
Předpokládá se, že v ČR by měla postačovat dosažitelnost čtyř programových bloků v každém regionu.
Předpokládaný termín této etapy je kolem roku 2012. Na rozdíl od DVB-T však tento termín neznamená ukončení přechodu z analogového vysílání FM, které (pokud vůbec) se dá očekávat v delším časovém horizontu.
Financování příprav digitálního televizního vysílání (organizační a legislativní zabezpečení přechodu – viz odst. 2.4.3) je naprosto nezbytné zabezpečit ze zdrojů státního rozpočtu, a to formou vyčleněných finančních prostředků přidělených na tyto účely kompetentním organizacím a expertům, kteří se touto problematikou zabývají. Podle odhadu odborníků, kteří dosud v této oblasti pracují, bude pro tuto činnost po dobu přechodu potřebná částka až 20 mil. Kč ročně. Bude však záležet na tom, jaké další subjekty budou k této činnosti povolány. Ve fázi příprav legislativy a pravidel pro zavádění televizního digitálního vysílání DVB-T je účast soukromých subjektů vhodná s podmínkou, že rozhodování bude v rukou státu odpovědných subjektů.
Odhad prostředků potřebných na vybudování celoplošné sítě nebude a nemůže být přesný. Přípravný projekt jednoho multiplexu počítá převážně s využitím stávajících staveb TV vysílačů a výsledným pokrytím cca 95% území. Cenu jednoho vysílače včetně ceny montáže počítejme průměrně 12 mil. Kč. Potom pro potřebných cca 36 vysílačů bude náklad na pořízení sítě cca 432 mil. Kč. Náklady na distribuční systém 200 mil. Kč. Celkem vybudování sítě pro jeden multiplex bude stát cca 700 mil. Kč. Při výstavbě nových vysílacích stanovišť může být částka výrazně vyšší.
Další úvahy závisí na předpokladech, které již byly popsány výše. Předpokládáme, že budou na počátku období pilotních projektů k dispozici nejméně dvě celoplošné sítě, buď zkoordinované, nebo s vysokou nadějí na úspěšné dokončení koordinace. Cílem by však mělo být, aby takových sítí bylo připraveno více – 3 až 4.
Potom bude nutno učinit strategické rozhodnutí:
1. bude jeden multiplex veřejnoprávní a druhý soukromý nebo
2. bude jeden multiplex zabezpečovat digitální vysílání dosavadních celoplošných programů a druhý bude plně k dispozici novým programům, včetně multimediálních a datových služeb
Pokud by byla přijata varianta 1, pak by bylo možno multiplex svěřený soukromým vysílatelům finančně zabezpečit jen tržními mechanizmy. Zůstala by otevřena otázka stimulace dosavadních celoplošných soukromých vysílatelů k účasti na vysílání, resp. na druhé straně otázka donucení provozovatelů multiplexů k jejich umístění do multiplexu. Stát by se musel zabývat jen otázkou financování DVB-T z hlediska veřejnoprávního subjektu. V tomto směru je nutno vyzvat ČT k vyjádření, a to jak k samotné myšlence veřejnoprávního multiplexu, tak k jeho finančnímu zabezpečení. Následující text představuje pouze orientační pohled, protože výpočet nákladů na zavedení digitálního vysílání televize DVB-T musí vycházet ze známého obchodního plánu subjektu, který bude financování zajišťovat. Do současné doby není znám žádný takový plán, který by validním způsobem popisoval představu o strategickém postupu v zajištění financování DVB-T, a to jak z hlediska investičních, tak provozních nákladů.
Orientační výpočet potřebných nákladů vytvoříme pomocí některých známých položek nákladů u veřejnoprávních kanálů ČT1 a ČT2. Předpokládejme, že výstavba celoplošné sítě bude probíhat po dobu 5ti let. Investiční i provozní náklady multiplexu plně hradí ČT (ať už komukoli). Česká televize musí naplnit multiplex svými dalšími nejméně dvěma pořady, např. ČT3-retro a ČT-4 info. Datový kanál může být využit pro šíření Internetu, nebo pro jinou službu. Současné náklady na tvorbu a šíření stávajících signálů pořadů ČT1 a ČT2 jsou přibližně 2x2,2mld. Kč ročně. Na výrobu dvou nových pořadů šířených pouze v digitálním multiplexu, ČT3 a ČT4, je plánován náklad 0,2 mld. Kč ročně. Investiční náklad výstavby sítě jednoho celoplošného multiplexu je cca 0,7 mld. Kč, rozprostřené do 5ti let výstavby. Pokud započítáme provozní náklady a zisk realizační společnosti, pak budou celkové náklady zhruba 0,5 mld. Kč ročně, účtované formou poplatku za šíření. Po celou dobu výstavby bude existovat paralelní vysílání analogové i digitální.
Potom lze sumarizovat roční náklad zhruba takto:
| tvorba programu a šíření analogového a digitálního (ČT1, ČT2) | 4,58 mld. Kč, (v roce 1998) |
| tvorba programu digitálního ČT3, ČT4 | 0,2 mld. Kč, |
| výstavba sítě (odpis investic) | 0,14 mld. Kč, |
| šíření digitálního signálu ČT1 až ČT4 (provozní náklady) | 0,5 mld. Kč, |
| příjmy z reklamy a tržby z podnikatelských aktivit | -1,62 mld. Kč |
| Celkem | 3,8 mld. Kč |
Pokud se výsledná suma porovná s počtem platících koncesionářů (3,4 mil.), pak by pro plné pokrytí nákladů digitalizace bylo potřebné stanovit poplatek za sledování veřejnoprávní TV (televizní poplatek) na cca 93 Kč měsíčně. Datový (internetový) kanál však bude podstatným zdrojem příjmu, takže by mohl zmírnit nároky na platby veřejnoprávní televize.
V druhé variantě sdílí Česká televize společný multiplex s jinými subjekty, majiteli licencí. ČT platí pouze poplatky za šíření signálu v celoplošné síti a další dva programy nemusí vytvářet. Pokud by platily předpoklady z předchozí tabulky, lze provést dospět k odhadu, že by bylo potřebné stanovit poplatek za sledování veřejnoprávní TV v průměru na 80 Kč měsíčně. Po přechodu na pouze digitální vysílání by mohla být situace prakticky stejná jako v současnosti.
V případě varianty 2 vzniká otázka, jak zabezpečit v neregulovaném tržním systému podmínky pro ekonomicky přijatelnou účast veřejnoprávních subjektů, jak donutit současné celoplošné soukromé vysílatele k účasti na vysílání a přitom provozování tohoto prvého multiplexu učinit ekonomicky atraktivním, zvláště ve srovnání s multiplexem druhým.
Zájem státu je bezprostředně zaměřen na šíření veřejnoprávních TV kanálů v celoplošném multiplexu. Soukromý investor rozváží svou investici a vstoupí do projektu pouze tehdy, pokud bude mít jistotu jejího návratu. Stát a regulační orgán by mu měli v tomto případě takovou jistotu dát.
V případě čistě veřejnoprávního multiplexu by nemusela být návratnost investic striktně diktována a investice do výstavby sítě lze chápat jako státní zájem na rozvoji tohoto druhu vysílání, případně zájem na rychlém a dostatečném pokrytí signálem ČT1 a ČT2.
Pro informaci uvádíme, že ve Velké Britanii, kde je koncesionářský poplatek plynule zvyšován v závislosti na inflaci. Vládou bylo povoleno pro roky 2000 až 2007 další zvýšení o 1,5%, které přinese společnosti BBC ročně 200 mil. liber pro rozvoj digitální televize.
Další možností je stimulace investic nadnárodního kapitálu, který bude ochoten snášet počáteční neziskovost digitálního vysílání.
Pokud se týká čistě soukromého sektoru, lze vést následující úvahy. Náklady na dva současné soukromé kanály jsou odhadovány na 2 x 1,7 mld. Kč. Kapacita reklamního trhu je odhadnuta různými průzkumy reklamních agentur tak, že v současné době zbývá pouhých 1,6 mld. Kč. Nebude to však rozhodující. Rozvoj placené televize a dalších multimediálních služeb povede k dalším zdrojům financování TV vysílání, bohužel v současné době jenom tušeným a prozatím neodhadnutelným. V každém případě svázaným s ekonomickým postavením a prosperitou běžných obyvatel republiky.
Odhady volných prostředků reklamního trhu budou v příštích letech narůstat. Ovšem názory na dynamiku tohoto růstu se liší. Pokud by byl nárůst investic do TV reklamy 15% ročně, potom by se do deseti let zvýšila kapacita reklamního trhu 3,5 násobně. Tento trend vzbuzuje naději na možnosti financování cca 3 multiplexů pokrývajících území republiky celoplošně, a to ze současných zdrojů. Přitom je třeba si uvědomit, že náklady na provoz vysílačů mohou být i menší než v případě analogového vysílání (menší výkony vysílačů, použití jediného vysílače pro současné vysílání několika programů).
Nezbytnost období paralelního vysílání však vede k tomu, že vysílatelé mohou investovat do svých programů vysílaných v digitální formě jenom velmi málo prostředků. Teprve po skončení paralelního období bude digitální vysílání jediným provozním nákladem na šíření programu. Toto období se odhaduje na cca 10 let. Tedy návratnost investic z prostředků TV vysílání do vysílací struktury DVB-T bude velmi pozvolná a dlouhodobá.
Ještě důležitější než samotné vysílání je získání samotných diváků ke sledování digitálního vysílání. Průměrný divák nevidí žádnou potřebu přejít na sledování digitálního vysílání. Je většinou spokojen se současnou kvalitou analogového vysílání. Výjimkou může být skupina mladších diváků, sledujících však TV nejméně, která již vyrůstala v prostředí Internetu případně i některých interaktivních her a služeb. Zaměřením na tuto skupinu lze dosáhnout jistých úspěchů a přesvědčit cca 5% domácností o výhodách digitálního příjmu.
Rozhodnutí o zakoupení zařízení pro digitální příjem bude širokou populací posuzováno:
- cenou nabízeného zařízení - v prvé fázi ”Set Top Boxu”, v dalším období digitálního přijímače,
- nabízenou službou multiplexu se šesti i více divácky atraktivními kanály ve velmi dobré kvalitě a s nenáročnou instalací antény
- univerzálností a multifunkčností služby, interaktivity, možnost připojení k dalším integrovaným informačním systémům ap.
- využitím dalších dodatkových vlastností digitálních přijímačů.
Náklady na plné pokrytí českých domácností při cenách nedotovaných Set Top Boxů by byly cca 60 mld. Kč (3 miliony diváků, 20000,-Kč za přijímač), do konce desetiletého období digitalizace. Počet nasazených přijímačů bude stoupat zpočátku pomalu a zhruba v polovině tohoto období bude nárůst největší. Tato prognóza vychází ze známých křivek náběhu nových telekomunikačních služeb.
Pokud by stát, ve snaze akcelerovat digitalizaci TV příjmu, dotoval dovážené přijímače (a jejich cena by zůstala v zahraničí na současné úrovni), pak by musel participovat na uvedené částce podílem ve výši cca 40 mld. Kč během deseti let digitalizace. Tím by mohla být cena Set Top Boxu cca 7000 Kč, což je částka, kterou by při atraktivní nabídce programů průměrný divák vydal. Vhodnějším způsobem, jak účinně snížit dotaci ceny Set Top Boxu, by bylo zavedení jejich výroby ve spolupráci se zahraničním výrobcem v České republice.
Závěrem lze konstatovat nezbytnost podpory státu v oblasti výroby přijímačů digitálního vysílání jakoukoli formou tak, aby Set Top Boxy byly dostatečně dostupné širokému spektru obyvatel ČR.
V současné době existuje v oblasti rozhlasového rádiového vysílání velké množství analogových FM VKV vysílačů plně vykrývající trh rozhlasového vysílání.Většina soukromých provozovatelů vysílání neuvažuje o své účasti v přípravě na digitální rozhlasové vysílání většinou z důvodů vysoké finanční náročnosti, která neslibuje rychlejší návratnost vynaložených investic. Pouze Český rozhlas se snaží plnit roli průkopníka v prosazování nových technologií, a tak vznikla aktivita ve spolupráci s Českými radiokomunikacemi s pokusným vysíláním T-DAB.
Je tedy vhodné, aby financování přípravy rozhlasového digitálního vysílání (tj. organizační a legislativní zabezpečení přechodu) převzal v plné výši stát konkrétní formou vyčleněných finančních prostředků přidělených na tyto účely kompetentním organizacím a expertům, kteří se touto problematikou zabývají. Tyto subjekty budou muset vyspecifikovat potřebné náklady.
Motivem účasti státu bude hájení státních zájmů, jako je šíření signálu veřejnoprávních rozhlasových kanálů. Motivem účasti soukromých subjektů ve výstavbě sítí může být jen naděje na budoucí profit z této činnosti. Naděje na návratnost investic do výstavby sítí však není vysoká. Na rozdíl od TV vysílání T-DAB využívá jiná frekvenční pásma než je pásmo VKV-FM. U soukromých subjektů bude tedy nezbytné přesvědčit veřejnost, aby sledovala jejich vysílání a doplňkové služby a aby si proto zakoupila drahý digitální přijímač. Teprve pak bude možné postupně vypínat klasické VKV vysílání. Do té doby bude ovšem digitalizace vyžadovat značné investiční a provozní finanční prostředky.
Proto podpora státu při výstavbě síti T-DAB bude nutná ať už přímo při výstavbě vlastního veřejnoprávního multiplexu, tak i nepřímo podporou soukromých subjektů při budování jejich celoplošných i regionálních sítí.
Odhad potřebných prostředků pro výstavbu a provoz systému T-DAB je velmi obtížný. Doposud nebyl zpracován žádný projekt, který by řešil tuto problematiku z hlediska celoplošného pokrytí území republiky. K dispozici je pouze návrh celoplošné sítě zpracovaný ve studii Testcom. Situace se komplikuje nejasnostmi ve využití současného III. TV pásma, kanálu 12,pro celoplošnou síť T-DAB.
Pro jednu celoplošnou SFN síť T-DAB lze odhadnout v III.pásmu 35 potřebných vysílačů. Stejná síť vybudovaná v pásmu L potřebuje asi trojnásobný počet vysílačů. Cena jednoho vysílače T-DAB se pohybuje v rozmezí 1,5 až 2 mil. Kč. Potom lze odhadnout náklady na zřízení celoplošné sítě SFN v České republice a pásmu III. na cca 70 mil Kč. Náklady na stejnou síť v pásmu L budou cca 210 mil.Kč.
Při kombinaci obou pásem, kde celoplošná síť SFN s veřejnoprávním multiplexem bude koncipovaná v pásmu III a regionální multiplexy budou v pásmu L, mohou celkové náklady dosahovat řádového rozmezí 180 až 270 mil. Kč.
Při více multiplexech a plném využití možností regionálního vysílání mohou celkové náklady totální digitalizace T-DAB dosáhnout odhadem hodnoty cca 300 až 400 mil Kč.
Zvláště v období paralelního analogového a digitálního vysílání bude mediální trh výrazně na straně klasického vysílání VKV-FM a DAB bude muset teprve dokazovat své kvality pro postupný nárůst posluchačů vybavených příslušnými přijímači. Reklamní trh rozhodně nebude stačit na pokrytí nákladů tohoto druhu vysílání.
Proto podpora státu bude potřebná. Pro vyrovnání veřejnoprávního a soukromého sektoru bude nutné vytvořit celé spektrum úlev (daňové úlevy, úlevu na licenčních poplatcích apod.), které podpoří a podnítí soukromý sektor k účasti v této sféře podnikání.
Výsledným efektem rozhlasového vysílání T-DAB bude vysoce kvalitní příjem rozhlasových programů vysílaných v digitálním multiplexu pomocí mobilních, stacionárních anebo jiných přijímačů. Významnou podporou pro zavádění vysílání T-DAB je atraktivita dodatkových služeb, pramenící z využití datového toku pro přenos informací, které prozatím rozhlas VKV-FM nebyl schopen vysílat. Cenové relace současných zahraničních přijímačů se pohybují v přepočtu od 20 000 Kč do 50 000 Kč, v závislosti na provedení.
Taková cenová hladina zcela jednoznačně nepodněcuje ke koupi širokou veřejnost i při velmi lákavé nabídce programů a datových služeb multiplexu. Jedinou možností je snížit cenu přijímačů na cenu, která již dokáže stimulovat veřejnost k nákupu zařízení. Cena přijímače by se měla pohybovat v přibližné relaci se současným autorádiem vyšší cenové kategorie. Předpokládejme částku kolem 7000 – 8000 Kč jednoduchého přijímače a kolem 15 000 Kč složitějšího přijímače. Rozprostřené potřebné dotace na cenové zvýhodnění takových přijímačů lze odhadnout na celkových 50 až 150 mil. Kč do deseti let.
Odhadnuté finanční prostředky nemůže a ani nebude krýt žádný soukromý subjekt. Tento úkol je vlastní státu, který chce podporovat zavádění takových služeb jednak z hlediska politického, ale i z hlediska ekonomického. Proto vhodným postupem je stimulace zavedení výroby přijímačů T-DAB v České republice.
Využití dodatkových služeb k podpoře prodeje a popularity digitálního vysílání bude nezbytnou podmínkou rozvoje penetrace příjmu. Jejich popularizaci si budou organizovat společnosti, které tyto dodatkové informace budou vyrábět a obchodovat s nimi v rámci vysílání T-DAB.
Přechod z analogového na digitální rozhlasové a televizní vysílání si vyžádá doplnění zákonů o vyslání (včetně zákonů o České televizi a o Českém rozhlase) a částečně též telekomunikačního zákona. Zejména v oblasti zemského vysílání bude doplnění stávající regulace nezbytné vzhledem k omezeným možnostem kmitočtového spektra pro vysílání v přechodném období, kdy se počítá se souběžným analogovým a digitálním vysíláním licencovaných programů. Regulační úprava pro období současného analogového a digitálního vysílání bude mít jiné cíle než regulace v období po plném přechodu na digitální vysílání.
Navrhovaná strategie přechodu z analogového na digitální zemské vysílání předpokládá zahájení souběžného digitálního (na části území) a analogového vysílání ještě v období 2003 – 2004, tj. za platnosti stávajících licencí k celoplošnému televiznímu vysílání (FTV, CET 21), jejichž platnost skončí v roce 2005. To znamená, že bez přijetí novely příslušných zákonů by mohlo být případné odnětí resp. nahrazení některých kmitočtových přídělů stávajícím provozovatelům vysílání pro sestavení jednofrekvenčních sítí a pro zavedení simultánního analogového a digitálního vysílání provedeno pouze změnou stávajících licencí. U České televize by si rozšíření programové nabídky o nové tématické programy a přidělení kmitočtové kapacity v multiplexu rovněž vyžádalo změnu zákona o České televizi. Totéž platí pro vysílání DAB u Českého rozhlasu. Stávající regulace neumožňuje během platnosti licencí k provozování rozhlasového a televizního vysílání změnu licenčních podmínek např. uložení povinnosti provozovatelům vysílání šířit programy současně v digitálním a analogovém formátu a sdílet kmitočtovou kapacitu v rámci jednoho vysílacího kmitočtu, nedefinuje povinnosti provozovatele digitálního multiplexu ani způsob jejich licencování.
Podle připravované verze návrhu zákona o vysílání se předpokládá možnost prodloužení stávajících licencí k provozování rozhlasového a televizního vysílání (u televizního vysílání by měl provozovatel požádat o prodloužení licence ve lhůtě 32 měsíců před pozbytím platnosti licence), tj. v roce 2003. Rada podle návrhu zákona může v rozhodnutí o prodloužení licence stanovit nové podmínky. Rada podle návrhu zákona licenci neprodlouží, pokud by došlo ke změně plánu využití části spektra určeného pro rozhlasové a televizní vysílání. Regionální konference ITU, která by měla rozhodnout o změně Stockholmského plánu a o novém využití kmitočtového pásma pro rozhlasovou službu, by měla být ukončena v roce 2005. Bylo by proto vhodné, aby v době před rozhodováním o prodloužení licencí byla již v legislativní podobě přijata strategie přechodu na digitální vysílání a vypracován kmitočtový plán pro souběžné analogové a televizní vysílání, aby stávající provozovatelé vysílání mohli vypracovat „transformační schéma“ jejich přechodu na digitální vysílání v novém licenčním období. Podle návrhu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (a i podle platného zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání) může Rada omezit nebo jinak změnit územní rozsah vysílání, jestliže je to nezbytné k dodržení závazků, vyplývajících z mezinárodní smlouvy a též v případě, že bylo rozhodnuto o změně povolení ke zřízení a provozování vysílacího zařízení podle zákona o telekomunikacích. Podle telekomunikačního zákona rozhodne ČTÚ o změně povolení, je-li to nezbytné k dodržení závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy a nebo z členství České republiky v mezinárodních organizacích (tj. zejména ITU, CEPT). Z uvedeného vyplývá, že přechod na digitální vysílání v období platnosti stávajících licenci k celoplošnému zemskému vysílání nelze ponechat pouze na regulaci Rady a ČTÚ v rámci jejich stávajících a navrhovaných pravomocí při rozhodování o podmínkách licencí resp. prodloužení licenci, nelze spoléhat jen na regulaci vycházející ze změn licence vyvolaných změnami kmitočtového plánu, z navrhovaného institutu prodloužení licencí a z možnosti ukládat dodatečné licenční podmínky při prodloužení licencí k zemskému vysílání (např. podmínka zahájení souběžného digitálního a analogového vysílání v přechodném období) a že podobně jako v ostatních zemích, by měla mít regulace přechodu na digitální vysílání systémovou a zákonnou podobu, vycházející z přijaté strategie tohoto přechodu, projednané se všemi zainteresovanými subjekty a obsahující stimulační opatření pro stávající i nové provozovatele.
Licenční model přechodu na digitální vysílání v podmínkách České republiky v přechodném období (tj. existence monopolního provozovatele sítě vysílačů , nedostatek kmitočtů pro sestavení a mezinárodní koordinaci sítí pro současné analogové a digitální vysílání a nové programové služby v přechodném období, omezený trh reklamy a placené televize pro zavedení nových programových služeb, omezený počet příjemců satelitního a kabelového vysílání, platnost stávajících licencí k celoplošnému televiznímu zemskému vysílání do roku 2005) by mohl být inspirován skandinávským modelem, tj. „modelem licencování programu“, vycházejícího z těchto principů:
- Rada přidělí stávajícím provozovatelům celoplošného vysílání individuální licence v předem určených multiplexech, zajišťujících shodné možnosti pokrytí a kmitočtovou kapacitu pro vlastní a dodatečné programové služby. Oprávnění veřejnoprávní televize k vysílání tématických programů a nárok na přidělení kapacity v digitálním multiplexu by stanovil přímo zákon o České televizi. Rada vyhlásí licenční řízení na dodatečné programové služby (které by rozšířily programovou nabídku a motivovaly zájem veřejnosti o digitální přijímače) v rámci zbývající kapacity multiplexů, vyhrazené pro vysílací služby.
- Provozovatelé vysílání jsou povinni uzavřít dohody o sdílení kmitočtové kapacity multiplexu s provozovatelem multiplexu, který bude poskytovat též služby systému správy předplatného a elektronických programových průvodců. Společnost provozovatele multiplexu by mohla současně být společně založena provozovateli vysílání (a případně i telekomunikačním operátorem) pro zajištění jeho „neutrality“, aby provozovatel multiplexu při hospodaření s kapacitou multiplexu neupřednostňoval pouze některé provozovatele vysílání.
- Některé činnosti provozovatele multiplexu mohou být vykonávány též společností zajišťující šíření multiplexovaného signálu (tj. telekomunikačním operátorem), zajišťujícím zřizování a provozování vysílací infrastruktury pro digitální vysílání a současně zajišťujícím i analogové vysílání programů pro stávající provozovatele.
Model „licencování programu“ je možné kombinovat s modelem „licencování multiplexu“, tzn. provozovatel multiplexu by byl licencován Radou v programových aspektech – využití a podmínky sdílení multiplexové kapacity pro určené provozovatele vysílání a pro dodatečné programové služby a služby elektronického programového průvodce, podmínky využití kapacity digitálního multiplexu pro dodatečně datové služby a k provozování systému předplatitelské správy. ČTÚ by společně s Radou v licenci vymezil technické standardizační podmínky pro použití systémů podmíněného přístupu v souladu se Směrnicí EU č. 95/47/EU a technického standardu pro elektronických programových průvodců. Pokud by provozovatel multiplexu současně zajišťoval šíření signálu a provozoval vysílací síť, musel by získat telekomunikační licenci podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 151/2000 Sb. o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.
Národní strategie přechodu na digitální vysílání by měla mít formu „transformačních“ dodatků ke stávajícím zákonům v oblasti vysílání a telekomunikací (s možností upravit některé otázky podzákonnými předpisy –například podmínky pro podmíněný přístup), které vymezí kompetence regulačních orgánů při přechodu na digitální vysílání, licenční podmínky pro provozovatele vysílání a dodatečných programových služeb, pro provozovatele multiplexu a pro poskytovatele telekomunikačních služeb, jak je uvedeno v kapitole této zprávy pojednávající o regulaci. Připravovaný návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání se nezabývá specifickou regulací digitálního vysílání ani nestanoví žádné cíle či principy regulační politiky pro období přechodu, stejně tak nedávno přijatý zákon o telekomunikacích a o změně dalších zákonů neobsahuje žádnou specifickou úpravu této problematiky. Analogická aplikace stávajících obecných ustanovení obou těchto zákonů by v principu byla teoreticky možná i na digitální vysílání, ale přechod z analogového na digitální vysílání je tak zásadní změnou, která vyvolává nutnost přijetí speciální úpravy (stejně jako formou zákona rozhodl v minulosti stát o zavedení podmínek pro vznik „duálního“ systému a o vyčlenění konkrétních sítí vysílacích kmitočtů pro vysílání komerčních televizí a rozhlasu). Speciální úprava regulace digitální televize je nutná i z hlediska zajištění kompatibility národního zákonodárství se směrnicemi EU upravujícími tuto oblast, pro zajištění státní politiky rozvoje informační společnosti zaváděním nových technologií a nových programových a multimediálních služeb, efektivního využití kmitočtového spektra i pro nové služby (UMTS, MDS) a zajištění právní jistoty vysílatelů a investorů v této oblasti. Jen společným úsilím všech zainteresovaných subjektů lze dosáhnout rychlého zavedení plné digitalizace vysílání.
Otázky, které je nutno řešit „transformačními dodatky“ stávajících zákonů jsou následující:
- vymezení kmitočtů pro digitální zemské vysílání pro přechodné období a pro období plné digitalizace vysílání,
- vymezení regulačních kompetencí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Českého telekomunikačního úřadu ve vztahu k provozovatelům vysílání a provozovatelům multiplexů s odlišnou mírou regulace pro zemské, družicové a kabelové vysílání
- přijetí licenčního modelu pro zemské multiplexy v přechodném období a v období plné digitalizace
- zavedení stimulačních opatření pro provozovatele vysílání a telekomunikační operátory, popř. domácí výrobce přijímacích zařízení
SDV doporučuje aby:
- Organizace přechodu na digitální vysílání byla nadále v kompetenci RRTV s tím, že ustavená Skupina pro digitalizaci vysílání (SDV) je vhodnou a perspektivní platformou pro koordinaci dílčích kroků celého procesu.
- RRTV rozhodla o počtu multiplexů s celoplošnou licencí pro období přechodu a pro cílový stav úplné digitalizace
- SDV doporučuje požadavek minimálně 2 celoplošných a 1 doplňkového (cca 70% obyvatelstva) multiplexu pro přechodné období
- SDV doporučuje požadavek minimálně 6 multiplexů po úplné digitalizaci
- RRTV zastavila přidělování kmitočtů pro analogovou televizi
- ČTÚ navrhl a pokusil se zkoordinovat kmitočty pro výše uvedené sítě multiplexů (A, B, C), které budou provozovány souběžně s analogovým vysíláním
Poznámka: Možnost realizace multiplexů závisí na výsledcích mezinárodní kmitočtové koordinace. Při návrzích na koordinaci je třeba vyvážit poměr mezi digitálním a analogovým vysíláním. Větší příděl kmitočtů pro multiplexy může znamenat rasantnější omezení analogového vysílání.
- RRTV rozhodla základní koncept rozdělení stávajících celoplošných vysílatelů mezi celoplošné multiplexy:
- varianta 1 - multiplex A = veřejnoprávní, multiplex(y) B, (C) = soukromé
- varianta 2 - multiplex A = všechny současné celoplošné stanice, multiplex(y) B, (C) = nové stanice a služby, včetně veřejnoprávních.
- varianta 1 - multiplex A = veřejnoprávní, multiplex(y) B, (C) = soukromé
- se PSP věnovala zabezpečení legislativní normy rozšiřující zákonné rámce Zákona o telekomunikacích a Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání o podmínky digitálního vysílání
- PSP rozhodla o finanční podpoře digitalizaci vysílání a zvolila její formy
- v oblasti veřejnoprávních služeb o dotaci, zvýšení televizních poplatků, nebo kombinaci obou možností
- v oblasti soukromých iniciativ o stimulaci budování sítí
- v oblasti koncových zařízení o podpoře plošné a zvláště o podpoře adresní tam, kde digitalizace znemožní příjem současného vysílání, aby se digitální vysílání stalo přístupné pro širší veřejnost
- v oblasti veřejnoprávních služeb o dotaci, zvýšení televizních poplatků, nebo kombinaci obou možností
- ČTÚ při schvalování provozu technických prostředků zajistil dodržení evropských standardů používaných v DVB-T a T-DAB.
- bylo urychleně rozhodnuto, kdo bude vydávat souhlas subjektu, který bude provozovatelem digitálního multiplexu, a jakou formou (licence, registrace, povolení,..).
Další kapitola: PŘÍLOHA 07: IV.7. UKAZATELE ROZPOČTŮ 2000 A 2001