logo




Číslo 1, vydáno 1. 7. 2002, bezplatná distribuce v tiskové podobě



Rozhodnutí ve správním soudnictví

V rámci správního soudnictví ve smyslu zákona čís. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění změn, byla vydána tato soudní rozhodnutí o žalobách proti rozhodnutí Rady, která byla Radě doručena v období od 1. 1. do 31. 5. 2002 (tučně je vždy uveden výklad zákonů, použitý soudem v těchto rozhodnutích):

  1. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2001, sp.zn. 38 Ca 121/2000, v právní věci žalobkyň C. C. R. a C. M. S.:
    Řízení se zastavuje, neboť žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem podle hlavy druhé části páté, protože je přezkoumatelné podle třetí hlavy této části občanského soudního řádu.

  2. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2001, sp.zn. 28 Ca 286/2000, v právní věci navrhovatele C.:
    Objektivní dvouletá lhůta, ve které lze pokutu uložit, se váže k porušení povinnosti, nikoliv k vydání upozornění na toto porušení. Předpokladem uložení pokuty je sice předchozí upozornění provozovateli na porušení povinnosti, nelze však dovodit, že platnost tohoto upozornění je časově omezena.

  3. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2001, sp.zn. 28 Ca 225/2000, v právní věci navrhovatele C.:
    1. I upoutávku na pořad lze považovat za obsahově souvislou, celistvou a časově ohraničenou část vysílání (pořad).
    2. Podmínka předchozího upozornění je splněna tehdy, byl-li provozovatel Radou upozorněn na porušení téže povinnosti stanovené zákonem bez ohledu, jak k porušení této povinnosti došlo.
    3. Soud nevyslovil obecně platný závěr, že k posouzení jakéhokoliv pořadu z hlediska, zda jeho odvysílání mohlo ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých, je vždy třeba znaleckého posudku. Takový požadavek by byl v rozporu se smyslem zákona i s procesní ekonomií zejména v případech pořadů obsahujících násilné a pornografické scény, jejichž sledování dětmi a mladistvými je zcela nevhodné.
    4. Byť by bylo vhodnější, aby z hlediska požadavku přehlednosti rozhodnutí byl skutek, za který je pokuta ukládána, popsán ve výroku rozhodnutí a nikoliv pouze v jeho odůvodnění, není tato skutečnost sama o sobě nezákonná, pokud nezpůsobuje nesrozumitelnost rozhodnutí.
    5. Stanovení výše pokuty je výsledkem správního uvážení a je povinností správního orgánu zabývat se všemi hledisky, která zákon jako premisy takové úvahy stanoví. V daném případě stanovení výše pokuty není dostatečně zdůvodněno, není zde uvedeno, zda a jak byla vzata v úvahu hlediska v zákoně stanovená. Proto není soudem přezkoumatelné, zda stanovení výše pokuty nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

  4. Usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2002, sp.zn. IV. ÚS 626/01, ve věci ústavní stížnosti C. C. R. a C. M. S.:
    Stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou.

  5. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. 38 Ca 19/2000, v právní věci navrhovatelů C. C. R., C. M. S. a Č. n. t. s.:
    Žádost o změnu licence je povinen podat provozovatel a tento subjekt je také účastníkem řízení. Je-li provozovatelem právnická osoba, nelze za účastníky řízení považovat i jednotlivé společníky. Vztahy mezi těmito společníky jsou upraveny jiným odvětvím práva.

  6. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. 33 Ca 1/2002, v právní věci navrhovatele T. P.:
    Ve skutečnosti, že o odvolání proti zamítavému rozhodnutí Rady rozhodla opět Rada, spatřuje soud zásadní pochybení. O odvolání měl rozhodnout předseda Rady, který řídil činnost Rady a jednal jejím jménem.

  7. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2002, sp.zn. 28 Ca 93/2001, v právní věci navrhovatele Č. o. b.:
    Skutečnost, že Rada nesprávně přiznala navrhovateli postavení účastníka správních řízení o změně licence a změně registrace, nemůže nic změnit na tom, že účastníkem těchto řízení je pouze provozovatel a nikoliv jeho společníci.

  8. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2002, sp.zn. 28 Ca 127/2002, v právní věci navrhovatele R. B. V.; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.2. 2002, sp.zn. 28 Ca 128/2002, v právní věci navrhovatele V.:
    Opravný prostředek může účastník licenčního řízení podat pouze proti výroku o zamítnutí žádosti o licenci.

  9. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp.zn. 6 A 24/2002, v právní věci navrhovatele K. t. T.:
    Ve věcech, které nejsou věcmi důchodového pojištění nebo důchodového zabezpečení nelze proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu podat odvolání.

  10. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002, sp.zn. 38 Ca 127/2001, v právní věci žalobkyně S.:
    1. Okamžikem, kdy Rada zjistila porušení zákona, je okamžik, kdy se Rada dozvěděla o skutkových okolnostech v takovém rozsahu, který umožní i jejich předběžné právní hodnocení. Tato informace musí mít onu nezbytnou míru určitosti a věrohodnosti, která zabezpečuje, že řízení o uložení pokuty nebude zahájeno na základě informací zcela neověřených, zhola nejasných či zjevně nevěrohodných. Tímto okamžikem je nejdříve den, kdy je Radě předkládána analýza záznamu vysílání, vyhodnocení, právní posouzení, doporučení a návrh na usnesení Rady.
    2. O skrytou reklamu jde ve všech případech, kdy se jedná o přesvědčovací proces podle § 1 odst. 1 zákona č. 40/1995 Sb., avšak prezentovaný tak, že je vzbuzen dojem, jako by o takový proces vůbec nešlo. Je pak zcela nerozhodné, zda skrytá reklama byla objednána, zaplacena či jinak uhrazena, protože skrytou reklamu pojímá zákon objektivně a není podstatný záměr či úmysl.

  11. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2002, sp.zn. 28 Ca 132/2002, v právní věci navrhovatele R. G.:
    1. Převodem licence nový provozovatel vstoupil do všech práv a povinností veřejnoprávního charakteru, která měl na základě licence její původní provozovatel.Jde o právní nástupnictví svého druhu a Rada může při posuzování opakovanosti porušování licenčních podmínek přihlédnout i k porušení licenčních podmínek, jehož se dopustil původní provozovatel licence.
    2. V rozporu se zákonem je úvaha, že o opakované porušení se jednalo proto, že probíhalo ve více dnech.

Všechny uvedené judikáty jsou v plném znění zveřejněny na adrese www.rrtv.cz/judikaty/index.html ve formátu PDF.





Zpět na obsah