Při posuzování návrhu věcného záměru zákona o telekomunikacích se Rada soustředila pouze na pasáže, které se týkají správy kmitočtového spektra určeného pro rozhlasové a televizní vysílání a spolupráce Rady a ČTÚ v oblasti televizního a rozhlasového vysílání. V přípravných pracích bylo důležité vymezit jednotlivé kompetence obou orgánů státní správy, vyjasnit systém přidělování technických parametrů a jejich uvádění v příslušných dokumentech, iniciativu při plánování využití kmitočtového spektra určeného pro rozhlasové a televizní vysílání. Rada m.j. v návrhu postrádala pojetí telekomunikací jako součásti konvergenčního procesu, který bude pro rozvoj tohoto odvětví – stejně jako dalších dvou zúčastněných na tomtéž procesu (elektronická média a počítačové sítě) v nejbližších letech jednoznačně určující. Ignorování reality procesu konvergence by bylo zásadní chybou. Rada se především snažila o sladění analogických pojmů používaných jak ČTÚ, tak Radou.
Telekomunikační zákon považuje Rada v oboru své působnosti za velmi významný, neboť se úzce dotýká vysílání i jeho provozovatelů a činnosti Rady. Jde především o přidělování technických prostředků vysílání jednotlivým provozovatelům (v dosavadní praxi tzv. kmitočtové příděly) či kmitočtové plánování v příslušné části frekvenčního spektra.
Podle stávajícího zákona o Radě přísluší výkon státní správy v oblasti správy kmitočtového spektra určeného pro rozhlasové a televizní vysílání právě Radě (§ 2, odst. 1, písm. j/ cit.zákona). V praxi tuto působnost Rada vykonává v součinnosti s ČTÚ/MDS na základě pravidel o vzájemné spolupráci. Rada se v době přípravy věcného záměru nového zákona o telekomunikacích dohodla s ČTÚ a MDS ČR, že bude lépe zakotvit režim spolupráce formou dělené kompetence přímo do telekomunikačního zákona a formou novely i do zákona o Radě. Rada přitom vycházela a vychází ze závěru, že nelze přistoupit na model, dle kterého by Rada pouze udělovala licence k vysílání programů a technické prostředky k vysílání by přiděloval jiný subjekt, zde ČTÚ. Licenční politiku a zodpovědnost Rady za pluralitní nabídku rozhlasových a televizních programů by tímto způsobem nebylo možné účinně realizovat (územní rozsah vysílání, definovaný souborem technických parametrů, je logicky nezbytnou součástí licence). V žádném případě však Rada nezpochybňuje suverenitu ČTÚ jako regulátora provozovatelů rádiových zařízení.
Připomínky Rady byly projednány s vedením ČTÚ dne 24. 4. 1998. Návrh telekomunikačního zákona byl projednán komisemi Legislativní rady vlády v průběhu července 1999, dále byl schválen na zasedání vlády dne 29. 9. 1999 usnesením č. 1023 a prošel prvním čtením v PSP dne 3. 11. 1999, druhým čtením dne 23.3.2000.
Další kapitola: III.1.7. Další zákony