PŘÍLOHA 10
Výbor ministrů
IV.10. DOPORUČENÍ VÝBORU MINISTRŮ PRO ČLENSKÉ STÁTY
Č. R (99) 15
ve věci opatření týkajících se informování o volebních kampaních v hromadných sdělovacích prostředcích
(Přijato Výborem ministrů dne 9. září 1999 na 678. zasedání náměstků ministrů)
Výbor ministrů na základě ustanovení článku 15.b Stanov Rady Evropy,
jsa si vědom významné role hromadných sdělovacích prostředků v moderních společnostech, zejména v době voleb;
zdůrazňuje, že základní zásada redakční nezávislosti médií nabývá v období voleb zvláštního významu;
jsa si vědom nutnosti přihlédnout k podstatným rozdílům existujícím mezi tištěnými a vysílajícími médii;
zdůrazňuje, že informování o volbách poskytované vysílajícími médii má být objektivní, vyvážené a nestranné;
maje za to, že veřejnoprávní provozovatelé vysílání mají zvláštní odpovědnost při zajišťování objektivního a zevrubného informování o volbách ve svých programech, což může zahrnovat i poskytování vysílacího času zdarma politickým stranám a kandidátům;
konstatuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost určitým specifickým prvkům informování o volebních kampaních, jako jsou například šíření výsledků průzkumů veřejného mínění, placená politická reklama, právo na odpověď, dny na rozmyšlenou a opatření pro předvolební období;
zdůrazňuje významnou roli samoregulačních opatření uplatněných samotnými profesionálními pracovníky médií, například formou kodexů chování, v nichž jsou vytyčeny směrnice pro správný postup za účelem zodpovědného, přesného a objektivního informování o volebních kampaních;
uvědomuje si, že regulační a samoregulační opatření v této oblasti se vzájemně doplňují;
jsa přesvědčen o užitečnosti vhodných mechanismů pro to, aby informování o volbách v hromadných sdělovacích prostředcích bylo přínosem pro svobodné a demokratické volby, přihlížeje přitom k odlišným právním a praktickým přístupům členských států v této oblasti a ke skutečnosti, že může být předmětem různých odvětví práva;
potvrzuje, že jakýkoli regulační mechanismus pro informování o volbách by měl respektovat základní zásadu svobody projevu chráněnou na základě článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech tak, jak tento článek vykládá Evropský soud pro lidská práva;
připomínaje základní zásady obsažené v Rezoluci č. 2 přijaté na 4. konferenci ministrů o politice vůči hromadným sdělovacím prostředkům (Praha, prosinec 1994) a v Doporučení Výboru ministrů č. R (96) 10 ve věci zaručení nezávislosti veřejnoprávního vysílání;
doporučuje, aby vlády členských států prozkoumaly způsoby, jak zajistit respektování zásad objektivity, vyváženosti a nestrannosti při informování o volebních kampaních hromadnými sdělovacími prostředky a aby tam, kde je to vhodné, zvážily přijetí opatření za účelem realizace těchto zásad ve svém vnitrostátním právním řádu nebo praxi v souladu s ústavním právem.
Dodatek k Doporučení č. R (99) 15
Rozsah doporučení
V případech, kde je to relevantní, by se tyto zásady rovněž měly vztahovat na média informující o volbách konaných v zahraničí, zejména tehdy, když se tato média obracejí k občanům země, kde se dotyčné volby konají.
I. Opatření týkající se tištěných médií
1. Svoboda tisku
Regulační mechanismy pro informování o volbách v hromadných sdělovacích prostředcích by neměly zasahovat do redakční nezávislosti novin či časopisů ani do jejich práva vyjadřovat jakoukoli politickou preferenci.
2. Tištěné sdělovací prostředky vlastněné veřejnými orgány
Členské státy by měly přijmout opatření za tím účelem, aby tištěné sdělovací prostředky, které jsou ve vlastnictví veřejných orgánů, při informování o volebních kampaních postupovaly objektivně, vyváženě a nestranně, aniž by diskriminovaly či podporovaly jakoukoli konkrétní politickou stranu nebo kteréhokoli kandidáta.
Pokud takovéto sdělovací prostředky přijímají ve svých publikacích placenou politickou reklamu, měly by zajistit, aby byl vůči všem účastníkům politické soutěže a všem politickým stranám, které požádají o možnost koupit si prostor pro takovou reklamu, uplatňován rovnoprávný a nediskriminační přístup.
II. Opatření týkající se vysílajících médií
1. Obecný rámec
V průběhu volebních kampaní by regulační mechanismy měly povzbuzovat a usnadňovat pluralitní vyjadřování stanovisek prostřednictvím vysílajících médií.
Při náležitém respektování redakční nezávislosti provozovatelů vysílání by regulační mechanismy měly rovněž stanovit povinnost informovat o volebních kampaních objektivně, vyváženě a nestranně v celkové programové nabídce provozovatelů vysílání. Takováto povinnost by se měla vztahovat jak na veřejnoprávní, tak i na soukromé provozovatele vysílání v jejich příslušných oblastech působení.
V těch členských státech, kde vnitrostátní právní řád definuje pojem „předvolební období“, by se měla pravidla objektivního, vyváženého a nestranného informování o volebních kampaních vysílajícími médii vztahovat i na toto období.
2. Zpravodajství a pořady věnované aktuálním událostem
Tam, kde to není zajištěno pomocí samoregulace, by členské státy měly přijmout opatření vedoucí k tomu, aby veřejnoprávní i soukromí provozovatelé vysílání postupovali v průběhu volebního období objektivně, vyváženě a nestranně zejména ve zpravodajství a v pořadech věnovaných aktuálním událostem, včetně diskusních pořadů, jako jsou rozhovory nebo debaty.
V takovýchto pořadech by provozovatelé vysílání neměli uplatňovat žádný privilegovaný přístup vůči osobám zastávajícím veřejné úřady. Toto by mělo být zajištěno především prostřednictvím vhodných samoregulačních opatření. V oprávněných případech by členské státy mohly případně prozkoumat, zda by tam, kde je to proveditelné, měla být příslušným orgánům monitorujícím informování o volbách dána pravomoc zasahovat v zájmu nápravy případných nedostatků.
3. Další pořady
Zvláštní péče by měla být věnována pořadům mimo okruh zpravodajství či aktuálních událostí, které nejsou přímo spjaty s kampaní, ale mohou rovněž ovlivnit postoj voličů.
4. Poskytování vysílacího času zdarma pro politické strany/kandidáty ve veřejnoprávních vysílajících médiích
Členské státy by mohly prozkoumat, zda je žádoucí, aby do svých regulačních mechanismů zahrnuly ustanovení, na jejichž základě by byl v době voleb poskytnut politickým stranám/kandidátům zdarma vysílací čas ve veřejnoprávních vysílajících médiích.
Pokud je takovýto vysílací čas poskytnut, mělo by se to vždy dít spravedlivým a nediskriminačním způsobem, na základě transparentních a objektivních kritérií.
5. Placená politická reklama
V těch členských státech, kde je politickým stranám a kandidátům povoleno kupovat si reklamní prostor pro volební účely, by měly regulační mechanismy zajistit, aby:
- možnost koupit si reklamní prostor byla dosažitelná pro všechny soutěžící strany za stejných podmínek a při stejných cenových sazbách;
- si veřejnost byla vědoma toho, že příslušné sdělení je placenou politickou reklamou.
III. Opatření týkající se jak tištěných, tak vysílajících médií
1. „Den na rozmyšlenou“
Členské státy by mohly zvážit, zda by bylo žádoucí, aby do svých regulačních mechanismů zavedly ustanovení zakazující šíření stranicky zaměřených volebních sdělení v den předcházející dni hlasování.
2. Průzkumy veřejného mínění
Regulační nebo samoregulační mechanismy by měly zajistit, aby hromadné sdělovací prostředky při šíření výsledků průzkumů veřejného mínění poskytly veřejnosti informace dostatečné k tomu, aby bylo možno učinit si úsudek o hodnotě těchto průzkumů. V rámci takovýchto informací by zejména mohlo být sděleno:
- která politická strana, organizace nebo osoba si příslušný průzkum objednala a zaplatila;
- která organizace průzkum prováděla a jaká metodika byla použita;
- jaký byl vzorek dotázaných a jak velká je možnost chyby při dotyčném průzkumu;
- v který den nebo v kterém období byl průzkum proveden.
Jakákoli omezení ze strany členských států, která zakazují zveřejňování/vysílání výsledků průzkumů veřejného mínění (o volebních záměrech) v den hlasování nebo po určitý počet dní před volbami, musí být v souladu s článkem 10 Evropské úmluvy o lidských právech tak, jak tento článek vykládá Evropský soud pro lidská práva.
Podobně by v případě průzkumů volebních výsledků mohly členské státy zvážit zákaz informování o výsledcích takovýchto průzkumů hromadnými sdělovacími prostředky až do uzavření všech volebních místností v dotyčné zemi.
3. Právo na odpověď
Vzhledem ke krátkému trvání volební kampaně by měl mít každý kandidát nebo politická strana mající podle vnitrostátního právního řádu nebo mechanismů nárok na využití práva na odpověď příležitost uplatnit toto právo v období kampaně.
IV. Opatření na ochranu médií v době voleb
1. Nezasahování ze strany veřejných orgánů
Veřejné orgány by se měly zdržet zasahování do činnosti novinářů a dalších pracovníků hromadných sdělovacích prostředků za účelem ovlivňování voleb.
2. Ochrana proti útokům, zastrašování či jiným formám nezákonného nátlaku na média
Veřejné orgány by měly podniknout vhodné kroky v zájmu účinné ochrany novinářů a dalších pracovníků hromadných sdělovacích prostředků, jakož i jejich prostor, neboť toto nabývá v období voleb zvýšeného významu. Takováto ochrana by zároveň neměla médiím bránit v jejich práci.
Další kapitola: IV.11. STATUT MEZIRESORTNÍ PRACOVNÍ SKUPINY PRO KONCEPCI DIGITÁLNÍHO VYSÍLÁNÍ V ČR „SDV“