|
(V pravé poledne, Sedmička, Partie) zpracoval: PhDr. Jaromír Volek, Ph.D. Katedra mediálních studií a žurnalistiky FSS, MU BRNO a agentura Focus technická spolupráce: Mgr. Richard Černý Jan Smejkal Bc. Pavlína Binková Bc. Vlasta Gajdošíková Bc. Vít Kouřil Bc. Dino Numerato Bc. Renata Slavíková Bc. Václav Štětka Bc. Vladimír Vaďura V Brně 20. února 2000 OBSAH: I. Hlavní cíle analýzy II. Vymezení sledovaného materiálu III. Metoda zpracování IV. Základní východiska V. Hlavní závěry: VI. Hlavní diskusní pořady jako celek VI.1. Chování moderátorů VI.2 Výběr diskutujících VI.3. Volba témat VII. Charakteristika jednotlivých pořadů VII. 1. V PRAVÉ POLEDNE 1.1.Chování moderátorů 1.2. Výběr účastníků 1.3. Výběr témat VII.2. SEDMIČKA 2.1.Chování moderátorů 2.2. Výběr účastníků 2.3. Výběr témat VII.3.PARTIE 3.1.Chování moderátorů 3.2. Výběr účastníků 3.3. Výběr témat Na základě zadání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byly stanoveny hlavní cíle analýzy diskusních pořadů následovně : A. Provést komparaci obsahové a formální podoby diskusních pořadů "V pravé poledne”, "Sedmička”, "Partie”, a to z pohledu naplňování požadavku myšlenkové a názorové: 1/ objektivity 2/ nestrannosti 3/ vyváženosti (resp. proporcionality) Analýza se soustředila primárně na následující oblasti: 1/ chování moderátorů vůči účastníkům diskusí (Mají moderátoři sklon k favorizaci některých diskutujících, mají schopnost soudcovat diskusi, odhalovat rozpory v postojích účastníků a korigovat "fauly”, kterých se diskutující dopouštějí? Jsou diskusní pořady resp. moderátoři aktivní nebo jsou ve vleku účastníků zvl. politiků?) 2/ výběr účastníků (Jsou zastoupeni skutečně relevantní partneři ve vztahu k danému tématu; jak respektují tyto pořady kritérium vyváženosti resp. proporcionality, je uplatňována názorová pluralita nejen v prezentaci zásadních politických proudů, ale i z pohledu jiných názorových skupin a sociálních trendů ?) 3/ výběr témat (Jsou proporcionálně zastoupena klíčová sociální, politická, ekonomická a kulturní témata.) Analýza se soustředila na následující diskusní pořady odvysílané v roce 1999 (analýza z technických důvodů nezahrnuje posledních čtrnáct dnů prosincového vysílání). Diskusní pořady Partie a Sedmička ne rozdíl od diskuse V pravé poledne nevysílaly v prázdninových měsících.
Pro naplnění výše zmíněných cílů byla jako klíčový metodologický nástroj využita metoda obsahové analýzy, která zahrnuje kvantitativní i kvalitativní přístup, respektive zohledňuje kombinaci časového, typového i případového přístupu. Předkládaná expertiza je výsledkem systematického pozorování uvedených diskusních pořadů, jejichž rozbor byl realizován na základě analýzy videozáznamů všech pořadů. Vzhledem k tomu, že se jedná o vyčerpávající šetření analyzující uvedené pořady za celý rok 1999 můžeme považovat jednotlivé závěry a zobecnění za vysoce reprezentativní ve vztahu k daným diskusním formátům. Výjimku tvoří do jisté míry pouze "Sedmička”, která po prázdninovém výpadku přišla s novou moderátorkou a mírně korigovala svou formální i obsahovou podobu. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že pro analýzu podobného typu jsou velmi důležitým srovnávacím nástrojem údaje vypovídající o předcházejících, srovnatelných obdobích. Bohužel v našem případě žádná výchozí data nebyla k dispozici. Komplexní analýze objektivity a vyváženosti uvedených diskusí by pak navíc prospěl alespoň základní rozbor pokrytí uvedených diskusních pořadů v hlavních večerních zprávách. Zároveň je třeba doporučit doplnění této expertizy o kvalitativní (focus group) i kvantitativní šetřením (survey) zaměřené na recepční analýzu diváckého zpracování jednotlivých obsahů. Analýza procesu dekódování by pak poskytla i pohled z druhé strany a svým způsobem objektivizovalo některá zjištění. Pro první kvantifikační fázi analýzy jsme operacionalizovali výše uvedené problémové okruhy následujícím způsobem: A. Chování moderátorů Charakteristika a komparace diskusních pořadů podle komunikační korektnosti jednotlivých moderátorů, respektive podle jejich moderátorského stylu, a to na základě identifikace případů 1/ zjevné favorizace či diskreditace konkrétního myšlenkového proudu či mluvčího 2/ objektivity obrazových příspěvků, respektive zarámování jednotlivých tématických okruhů 3/ vlastních promluv/hodnocení moderátora, respektive povahy dotazů kladených jednotlivým diskutujícím, a to zvláště podle a/ míry jejich polemičnosti b/ poměru jejich zacílení ad hominem/ad rem c/ jejich sugestivity tj. vkládáni odpovědi do samotné otázky d/ míry informační připravenosti dotazu e/ míry věcné nepřesnosti dotazu B. Výběr účastníků 1. charakteristika a komparace jednotlivých pořadů podle: a/ politické, respektive profesní vyváženosti výběru účastníků diskusí b/ mluvního (konverzačního) prostoru, který byl diskutujícím poskytnut c/ rodové a etnické vyváženosti výběru diskutujících C. Výběr témat 1/ Analýza jednotlivých diskusí z pohledu jejich tematického zaměření, respektive jejich vyváženosti, a to především v kategoriích a/ vnitřní politika b/ ekonomika c/ sociální problémy d/ zahraniční politika e/ kultura Formální i obsahová úroveň televizních diskusí se po listopadu 1989 zkvalitňuje velmi pomalu. Nejvýraznější problém spočíval především v nepříliš ujasněné koncepci a v nedostatku skutečných moderátorských osobností. Nejvýraznější námitky "průměrného” televizního diváka se většinou týkaly :
Diskusní pořady jsou vnímány jako latentní součást programu plnoformátové televize. Tento formát poměrně významně ovlivňuje image televizní stanice. Možnost identifikace s profesionálními mluvčími dané stanice funguje jako významný stabilizující faktor ve vztahu k televiznímu publiku. Společným jmenovatelem diváckého jádra televizní stanice je velmi často právě čas strávený sledováním hlavní zpravodajské relace. Diskusní pořady vytvářejí prostor, kde se navozuje kontakt s divákem a jsou tak výrazným nástrojem potenciální zpětné vazby. Televizní diskuse mají zprostředkovávat divákům témata, která se více či méně týkají jeho každodenních problémů, respektive poskytují základní orientaci v problematice, kterou diváci nemají možnost poznat detailněji. Každotýdenní stereotypizovaná podoba těchto pořadů tak vytváří pro diváky důvěrně známý prostor, ve kterém se více či méně učí orientovat v komplexním sociálním světě. Současně platí, že svou spolehlivou nepřetržitou existencí, svou serialitou a schopností pojmenovat nové, neznámé fenomény působí diskusní pořady jako významné nástroje stabilizující svět naší každodennosti. Vedle své primární informační funkce se tak podílejí na konstrukci ontologického bezpečí svých diváků.
VI.1. Chování moderátorů Předložená analýza zahrnuje vzhledem k personálním proměnám v TV Nova pět moderátorských typů: R. Proroka (V pravé poledne), Jana Vávru a Jitku Obzinovou (Sedmička), Petru Schmaltzovou a Petra Šimůnka (Partie). Jako základní charakteristiku jejich moderátorského stylu nabízíme následující údaje. Nejvíce byl ve sledovaném období verbálně aktivní R.Prorok, jehož mluvní přítomnost se v jedné diskusi blížila deseti minutám, což činilo průměrně zhruba 17% z celkové stopáže pořadu (viz tab. č. 1). Nižší aktivita ostatních moderátorů byla dána především existencí obrazových příspěvků, které obstarávají vlastní zarámování témat. Z pohledu frekvence dotazů mírně ztráceli ve sledovaném období moderátoři Primy (viz. tab č. 2). Naopak diskuse P.Šimůnka a P.Šchmaltzové byly z pohledu struktury položených dotazů nejpolemičtější či nejkritičtější (viz. tab. č. 3). tab. č. 1 Podíl aktuální mluvní přítomnosti podle moderátora
tab. č. 2 Průměrný počet dotazů položených moderátorem v jedné diskusi
tab. č. 3 Porovnání struktury dotazů položených moderátory jednotlivým diskutujícím
Obecně lze konstatovat, že se moderátoři ve všech sledovaných diskusních pořadech více méně snažili uplatňovat zásady fair play. Analýza neprokázala systematickou favorizaci některého subjektu v rovině vedení vlastní diskuse. Poněkud méně objektivní, respektive méně vyvážený byl vztah k některým ideovým či politickým proudům. V tomto smyslu byla patrná středopravicová orientace všech moderátorů, respektive všech diskusí, a to již od úvodního zarámování daného tématu v obrazovém příspěvku. Pokud v některých případech došlo k faulům či nekorektnostem ve vztahu k některému z diskutujících jednalo se především o důsledek nízké profesionality moderátorů. Ta v některých případech skutečně vedla k nezvládnutí základních konverzačních maxim a k favorizaci, respektive defavorizaci diskutéra či názorového proudu, který reprezentoval. Nejčastěji se uvedené problémy vyskytovali v diskusním pořadu Partie. Nejčastějším objektem různých forem verbálních a vizuálních faulů či defavorizací se stala ČSSD (81 účastí v diskusích), následovaná KSČM (14 účastí) a ODS (70 účastí v diskusích). Velká část faulů a defavorizací pak měla nonverbální povahu, a to zvláště v případě moderátora pořadu V pravé poledne a moderátorky Partie. R.Prorok který byl až výjimky verbálně korektní obtížně kontroloval ve sledovaném období svůj nonverbální projev a občas příliš jednostranně signalizoval své sympatie, respektive antipatie některému z diskutujících. Ilustrací uvedeného problému je například neskrývaný Prorokův výsměch adresovaný ministru zdravotnictví Davidovi v souvislosti s jeho možnou rezignací. Podobné problémy bylo možné zachytit i u Petry Schmaltzové, a to především v rovině sympatií projevovaných některému z diskutujících, respektive názorovému proudu, který dotyčný debatér reprezentoval. U všech moderátorů bylo možné zachytit i různé formy verbální agrese (např. ve zjemnělé formě - ironie, sarkasmus) a neverbální agrese v rovině gestické, mimické a intonační. Z diskuse samozřejmě nelze agresivní motivy zcela vyloučit. Jde však o to, aby nedocházelo k opuštění věcné argumentace a k přílišné personalizaci diskutovaných problémů. Ani v tomto případě však procento dotazů "ad hominem” nepřekročilo výrazně 5% podíl ze všech položených typů dotazů. tab. č. 4 Podíl dotazů "ad hominem” z celku všech položených dotazů
Občas se v diskusích objevovala tendence vytvořit obětního beránka, kterého je třeba usvědčit z jeho viny (R. Prorok, P. Schmaltzová). Výsledkem pak bylo porušení rovnováhy celé diskuse, kterou moderátoři postupně přestali řídit a docházelo k nadprodukci různých eristických záludností. Slabá příprava všech moderátorů tak vedla nezřídka ke ztrátě nezbytného nadhledu při řízení diskuse a tudíž ke snížené schopnosti odhalovat postojové inkonzistence jednotlivých mluvčí a k přehlížení komunikačních faulů, kterých se diskutující vzájemně dopouštěli. Vyváženost a objektivita řízení diskuse indikují též proporce v jakých jednotlivé diskusní subjekty dostávají možnost tzv. "zavřít” celý pořad. Jde o velmi významnou rétorickou pozici, poslední slovo, o které politici standardně bojují. Obecně lze konstatovat, že všichni sledovaní moderátoři se snažili vyvarovat "dlouhých zavíráků” tak typických pro Debatu z poloviny devadesátých let. V tomto smyslu se doba tříminutových "zavíracích monologů skončena” nevyskytoval systematicky v žádném pořadu. Rozložení rétorické figury "uzavření” mezi jednotlivé subjekty však ukazuje jednoznačně nadreprezentovaný prostor pro politické strany, a to především pro vládní ČSSD. Stále jsou málo využívání experti, které v zahraničních pořadech podobného typu využívají často moderátoři místo vlastního posledního slova. Současně je třeba ocenit pokrok, který v tomto smyslu dosáhl pořad V pravé poledne, kde se ve srovnání s obdobím před nástupem R. Proroka výrazně zvýšil poměr expertů. tab. č. 5 Prostor poskytnutý jednotlivým subjektům k uzavření diskuse
Frekvenční analýza jednotlivých typů dotazů, které moderátoři pokládali ve sledovaném období jednoznačně ukazuje drtivou převahu otázek bez zjevné odborné přípravy. Ani pětina dotazů se neopírala o přípravu či hlubší znalost dané problematiky. Výsledkem byly obecně položené otázky typu "Tak co si myslíte o YX” apod. tab. č. 6 Podíl dotazů opírajících se hlubší znalost tématu, odbornou přípravu
Jako problematická se jevila schopnost moderátorů vyváženě klást polemické či kritické dotazy, které přímo zpochybňují názor či argumentaci diskutujícího nebo strany, jíž reprezentuje. Následující tabulka dokládá, že nejvyšší podíl polemických otázek z celkového počtu obdržených dotazů byl adresován ve sledovaném období představitelům ČSSD. Následují odboráři, smluvně opoziční ODS a KSČM. Ještě výmluvnější byl pak poměr polemických dotazů adresovaných na konkrétní osobu. Zde Opět dominuje ČSSD následovaná KSČM a ODA (viz. tab. č. 7). tab. č. 7 Politické subjekty podle struktury dotazů, které byly položeny jejich představitelům
Uvedená data potvrzuje i poměr polemických dotazů adresovaných konkrétním politiků. V Sedmičce i v pořadu V pravé poledne byl jednoznačně pod největším tlakem premiér Miloš Zeman, a to nejen vzhledem k podílu polemických dotazů celkem, ale i v kategorii osobní kritiky. V Partii jej vystřídal Václav Klaus. Následující tabulky dále jasně ukazují velmi individualizovaný postoj jednotlivých moderátorů k uvedeným politikům. Nejmarkantnější je tento fakt u V.Mlynáře a I.Langra. Podíl polemických otázek, které tito nejčastější hosté pořadu V pravé poledne, respektive Sedmička obdrželi, byl zcela okrajový. tab. č. 8a Struktura dotazů podle pořadu a účastníka diskuse – V pravé poledne (osobnosti s nejvyšší účastí ve sledovaném pořadu).
tab. č. 8b Struktura dotazů podle pořadu a účastníka diskuse – Sedmička (osobnosti s nejvyšší účastí ve sledovaném pořadu).
tab. č. 8c Struktura dotazů podle pořadu a účastníka diskuse – Partie (osobnosti s nejvyšší účastí ve sledovaném pořadu).
Nejatakovanějším diskusním subjektem tak byla ve sledovaném období ČSSD. Nejvíce polemických či kritických dotazů jí adresoval R.Prorok, který položil sociálně demokratickým představitelům více něž 40% ze všech polemických dotazů, které představitelé této strany obdrželi (viz. tab. č. 8). tab. č. 9 Podíl polemických dotazů podle diskusních pořadů
Uvedená skutečnost je jen jedním z řady indikátorů snížené objektivity a vyváženosti sledovaných diskusí, které byly jednoznačně kritičtější vůči levicovým politickým představitelům. V daném případě nemáme na mysli jen neproporční zastoupení KSČM v diskusích jako celku (viz. podkapitola o výběru diskutujících), ale především obecná hodnotová východiska, apriorní předpoklady moderátorů, které se promítali jak ve vlastní konverzaci s diskutujícími, tak i v zarámování jednotlivých témat. Uvedený jev posilovala navíc častá tendence moderátorů Partie a Sedmičky tlačit diskutující do apriorně přijatých výkladových schémat typu - "když selhal liberalismus tak musí nutně přijít socialismus” apod.. V tomto případě je třeba naopak ocenit moderátora pořadu V pravé poledne, jehož projev byl méně schematický a byla v něm patrná snaha o hlubší analýzu daných problémů. Roman Prorok naplňuje lépe než jeho předchůdce. základní úkol moderátora tj. řídit objektivně, kultivovaně a nestranně celý diskusní pořad. Naplnění kritéria vyváženosti se týká nejen proporcionálního zastoupení politických stran, ale i neparlamentních skupin a hnutí. Zvláště veřejnoprávní televize se musí snažit o vyvážené a pluralitní reprezentování názorů, co nejširšího společenského spektra. To by samozřejmě nemělo znamenat křečovité sledování statistiky, respektive reprezentativity na úkor kompetence či smysluplnosti diskuse. Primárním cílem by tak mělo být, co nejadekvátnější pokrytí všech základních aspektů daného problému. Celkově lze konstatovat, že sledované diskusní pořady jako celek více méně vyváženě odrážely pouze politické spektrum parlamentních stran (s výjimkou KSČM). Ostatní neparlamentní uskupení a hnutí, stejně jako různé etnické skupiny však byly zastoupeny zcela okrajově. O něco lepší byla v dané souvislosti situace v diskusním pořadu ČT. Mezi výrazně podreprezentované skupiny patří ženy, které tvořili ve sledovaném období osm procent ze všech 376 diskutujících. Přesto, že je politický i společenský život v ČR značně maskulinizován je uvedený poměr značně nevyvážený a potvrzuje defacto léta držený stereotyp o tom, že žena do politiky nepatří. tab. č. 10 Diskutující podle pohlaví
Uvedená skutečnost platí i pro veřejnoprávní televizi, která se již z vlastní definice musí snažit pokrývat co nejširší názorové spektrum. I zde ovšem existoval ve sledovaném období defacto uzavřený okruh politiků, kteří v jednotlivých diskusích cirkulují jako v bludném kruhu a recyklují stokrát opakované postoje a názory. Na rozdíl od Sedmičky a Partie, kde je situace v tomto smyslu ještě mnohem horší pořad V pravé poledne poskytuje více prostoru expertům (viz. dále podrobnější analýza jednotlivých diskusních pořadů). Podle frekvence výskytu byli nejčastěji zváni do uvedených diskusních pořadů představitelé ČSSD. Za pozornost stojí i mírná nadreprezentovanost US a naopak nižší účast KDU-ČSL a především KSČM (viz. tab. 11). tab. č. 11 Zastoupení jednotlivých diskusních subjektů - celkem
Zastoupení politických subjektů ještě roste z pohledu aktuální mluvní přítomnosti. Představitelé politických stran zaplnili 78% čistého celkového diskusního času. Mluvní aktivitou tak zvýšila ČSSD svůj podíl na 29% a propast mezi prvními třemi subjekty (ODS, US) a ostatními se ještě prohloubila. Je zřejmé, že moderátoři poskytovali v jednom pořadu průměrně nejvíce času představitelům ČSSD (18 min. na pořad) a zástupcům US (17 min.). Typický je poměrně malý prostor poskytovaný expertům (9 min průměrně na jeden pořad) (viz. tab. č. 12). Mezi jednotlivými diskusními subjekty byly nejčastěji zastoupeni představitelé ČSSD, jejich poměr byl nejvyšší v Sedmičce. V pořadech Partie a V pravé poledne byli de facto zástupci ČSSD a ODS přítomni ve stejném počtu. tab. č. 12 Zastoupení jednotlivých diskusních subjektů podle pořadů
tab. č. 13 Mluvní přítomnost hlavních diskusních skupin
Následující tabulka ukazuje pořadí nejčastěji diskutujících osobností, ze které je zřejmé jak politici zcela opanovali uvedený diskusní prostor. Prvním nepolitikem byl na dvacátém místě žurnalista Alexander Mitrofanov. tab. č. 14 Devatenáct nejčastějších účastníků diskusí v roce 1999
Všechny tři diskuse navíc vyvolávaly dojem, že se vše podstatné v životě české společnosti odehrává ve Strakově akademii nebo v parlamentu. Uvedená skutečnost se však již netýká představitelů senátu. Ze 161 diskutujících poslanců ve všech třech diskusních pořadech bylo pouze 20% senátorů (viz tab. č. 15). tab. č. 15 Zastoupení poslanecké sněmovny a senátu
Výrazným porušením vyváženosti diskusí pak bylo ve sledovaném období neproporcionální zastoupení jednotlivých volebních krajů. Tento fenomén ovšem odráží též obecně sebestřednost pražské politické scény, respektive skutečnost, že významní členové jednotlivých stran kandidovali v Praze nebo ve středních Čechách (viz. tab. č. 16). tab. č. 16 Mluvní přítomnost poslanců a senátorů v diskusích podle volebních krajů
tab. č. 17 Podíl mluvní přítomnosti poslanců a senátorů podle volebních krajů a pořadu
Tématicky dominovala ve všech třech diskusních pořadech vnitřní politika. Zarážející je nízké zastoupení kategorie sociální problémy, které je dáno především zarámování jednotlivých témat jako nikdy nekončícího příběhu o parlamentních šarvátkách, respektive o životě politických stran. Diskuse se tak staly ve většině případů médiem propagujícím stranické jednotlivé politické subjekty. V tomto smyslu došlo de facto k privatizaci diskusních pořadů stranickými sekretariáty. Věcná debata o klíčových problémech české společnosti tak většinou sklouzla k tématu partajní politiky. Poněkud překvapivě byla nejméně upřena na vnitropolitickou problematiku Sedmička. Paradoxně dominoval pořad V pravé poledne, který by měl naopak odrážet co nejširší názorové spektrum. Konverzační analýza ukázala, že R. Prorok sice zve do své diskuse mnohem pestřejší spektrum hostů, ale zhruba po prvních patnácti minutách přítomní politici nebo on sám překódují dané téma na stranický mač. Navíc formát Sedmičky poskytuje největší možnosti co nejpestřejšího pokrytí různých tematických okruhů. I zde však můžeme konstatovat značný důraz na politický, respektive stranické půtky. Partie pak byla tematicky nejúdernější v oblasti ekonomické problematiky a překvapivě věnovala větší pozornost než diskuse na ČT sociálním problémům, respektive pozici marginalizovaných skupin. tab. č. 18 Frekvence hlavních tématických okruhů - celkem
tab. č. 19 Čas věnovaný hlavním tematickým celkům
tab. č. 20 Rozložení hlavních tematických celků podle pořadů
VII. 1. V PRAVÉ POLEDNE VII.1.1.Chování moderátorů Styl Romana Proroka byl charakterizován po sledované období umírněnou snahou po věcné diskusi. Analýza jeho komunikační strategie ukazuje stále ještě slabší přípravu na některá témata. Následující kvantifikace (tab. č. 24 a 28) ukazuje poměrně výrazný sklon moderátora redukovat většinu témat diskusí na stranickou problematiku. Nezřídka měl též R. Prorok tendenci personalizovat složitější tematické celky. Tomuto sklonu k povrchnímu, někdy až bulvárnímu hledání senzací za každou cenu se bohužel nevyhnul ani pořadu V Pravé poledne. Věcná analýza sociálních a ekonomických souvislostí dlouhodobé politické krize byla často vytěsňována individuální vivisekcí některých ministrů (např. I. David). Výsledkem pak byly jalové, informačně chudé diskuse, ve kterých dominovalo povrchní moderování bez vhledu do tématu. Uvedenou skutečnost dokládá již zmíněný více než dvoutřetinový podíl "nepřipravených dotazů”, které směřovaly bezelstně do prázdna či nabízely diskutujícím snadný únik. Výsledkem pak byl nezřídka stav, kdy politici sami začali řídit diskusi, respektive uspořádali si v rámci debaty tiskovou konferenci. Jinými slovy pořad V pravé poledne se často dostával do vleku svých hostů. Obecně však platí, že R. Prorok nepřekračoval výrazným a především systematickým způsobem pravidla fair play. Pokud došlo k nekorektnosti, jednalo se spíše o nezáměrné profesionální selhání (viz. kap. VI.I). Komunikační strategii R. Proroka charakterizoval ve srovnání s ostatními diskusemi nejvyšší podíl polemických dotazů, které adresoval nejčastěji představitelům ČSSD (viz tab. č. 22). Současně ovšem poskytl představitelům ČSSD největší prostor pro uzavření diskusí (viz tab. č. 23). tab. č. 21 Porovnání struktury dotazů položených moderátorem jednotlivým diskutujícím
tab. č. 22 Diskusní subjekty podle struktury dotazů, které byly položeny jejich představitelům
tab. č. 23 Prostor poskytnutý jednotlivým subjektům k uzavření diskuse
Pořad V pravé poledne ve srovnání s ostatními diskusními pořady respektoval nejvíce názorovou pluralitu, respektive byla zde částečně potlačena nadreprezentovanost parlamentních politiků. I zde však představitelé politických stran obsadili svými vystoupeními 55% čistého diskusního času. Poměr neparlamentních, respektive tzv. nepolitických subjektů tak byl ve sledovaném období stále nízký. Je třeba ovšem ocenit, že ve srovnání se svými předchůdci zval do diskuse R.Prorok více odborníků. Bohužel v některých případech nebylo možné užít adjektivum nezávislý. tab. č. 24 Zastoupení jednotlivých diskusních subjektů
tab. č. 25 Aktuální mluvní přítomnost hlavních diskusních skupin
tab. č. 26 Šestnáct nejčastějších účastníků diskusního pořadu V pravé poledne
tab. č. 27 Mluvní přítomnost poslanců a senátorů podle volebních krajů
Celkově dominovala ve sledovaném pořadu problematika obecných politických šarvátek často s přímým odkazem na problematiku vnitřního stranického života. Diskuse byly ve většině případů výrazně politizované a sloužily jako médium propagující stranické programy, ovšem většinou v nekonkrétní, pouze propagandistické podobě. V tomto smyslu došlo de facto k privatizaci diskusního pořadů stranickými sekretariáty. Věcná diskuse o klíčových problémech české společnosti tak většinou sklouzla k tématu partajní politiky. tab. č. 28 Podíl hlavních tématických okruhů
tab. č. 29 Rozložení subtémat v rámci kategorie "vnitřní politika”
tab. č. 30 Rozložení subtémat v rámci kategorie "zahraniční politika”
tab. č. 31 Rozložení subtémat v rámci kategorie "ekonomika”
tab. č. 32 Rozložení subtémat v rámci kategorie "sociální problémy”
VII.2.1.Chování moderátorů Sedmička prošla v průběhu minulého roku ve srovnání s ostatními dvěma diskusemi nejvýraznější proměnou. Formát sice zůstal zachován, ale J. Vávru nahradila J. Obzinová. Z porovnání struktury dotazů vyplývá, že došlo k mírnému zvýšení razance diskusí a především posílení adresnosti moderátorovi komunikace (viz tab. č. 33). Výsledkem je patrná tendence diskutované problémy personalizovat. Největší podíl polemických či kritických dotazů adresovali oba moderátoři ČSSD, tak jako tomu bylo i u ostatních diskusí. Podobně jako V hlavním diskusním pořadu ČT poskytli i moderátoři Sedmičky největší prostor pro zavření diskusí ČSSD. Celkově ovšem nelze hovořit o systematické favorizaci, respektive defavorizování některého subjektu. Klíčový problém týkající se objektivity pořadu byl zakomponován již v samotných obrazových příspěvcích, které velmi často zcela nezakrytě komentovala jednotlivá témata, a tak vytvářela nestejnou diskusní pozici pro jednotlivé debatéry. V tomto smyslu byli v nejobtížnější pozici ministři vlády ČSSD, a to zvláště v konfrontaci s opoziční US. tab. č. 33 Porovnání struktury dotazů položených moderátorem jednotlivým diskutujícím (J. Vávra vs. J. Obzinová)
tab. č. 34 Politické subjekty podle struktury dotazů, které byly položeny jejich představitelům
tab. č. 35 Prostor poskytnutý jednotlivým subjektům k uzavření diskuse
Sedmička ve sledovaném období ve srovnání s ostatními diskusními pořady nejméně názorově pestrá. Kolotoč vybraných politických hvězd má v tomto pořadu nejvyšší tempo a recyklace jejich názorů je zde nejefektnější. Neparlamentní subjekty zde neměly téměř žádnou šanci. V tomto smyslu je Sedmička skutečnou oporou systému a nejvíce bojuje za zachování statu quo. Představitelé politických stran zde obsadili svými vystoupeními neuvěřitelných 97% čistého diskusního času. I zde byl více méně respektován základní volební klíč pro reprezentaci politických subjektů. I zde byla tak jako v ostatních diskusích nadreprezentována US. Rozdíl mezi ní a KDU-ČSL však byl ve srovnání s ostatními sledovanými diskusemi nejvyšší. tab. č. 36 Zastoupení jednotlivých diskusních subjektů
tab. č. 37 Mluvní přítomnost hlavních diskusních skupin
tab. č. 38 Patnáct nejčastějších účastníků diskusního pořadu Sedmička
tab. č. 39 Mluvní přítomnost poslanců a senátorů podle volebních krajů
Poněkud překvapivě byla Sedmička méně upřena na vnitropolitickou problematiku než diskusní pořad veřejnoprávní televize. Na rozdíl od kterého reflektovala více jak zahraniční problematiku, tak ekonomické a sociální problémy. I zde však můžeme konstatovat značný důraz na politické, respektive stranické šarvátky, které většinou ústily v bulvárně povrchní popis jednotlivých témat. Za zmínku stojí v českém kontextu nebývalý zájem o problematiku menšin. Romská agenda měla ovšem v Sedmičce velmi povrchní až bulvární či přesněji populistický ráz. tab. č. 40 Podíl hlavních tématických okruhů
tab. č. 41 Rozložení subtémat v rámci kategorie "vnitřní politika”
tab. č. 42 Rozložení subtémat v rámci kategorie "zahraniční politika”
tab. č. 43 Rozložení subtémat v rámci kategorie "ekonomika”
tab. č. 44 Rozložení subtémat v rámci kategorie "sociální problémy”
VII.3.1.Chování moderátorů Partie po rozpačitých počátcích našla v posledním roce svou tvář. Moderátorská dvojice P. Šimůnek a Petra Schmaltzová jsou dnes nejrazantnějšími moderátory hlavních diskusních pořadů. Z porovnání struktury dotazů vyplývá, že zvláště P. Schmaltzová má ze sledovaných moderátorů nejvýraznější tendenci personalizovat vedení diskusí. Oba moderátoři pak mají nejnižší podíl neutrálních "obecně zjišťovacích dotazů”. I tito moderátoři adresovali největší podíl polemických či kritických dotazů představitelům vládní ČSSD. Pozice jejích představitelů byla v Partii ve srovnání s ostatními diskusemi nejsložitější. I zde byla tato strana nejčastěji atakována polemickými a kritickými dotazy. Na rozdíl od ostatních sledovaných pořadů zde ovšem neměla ČSSD jasnou početní ani časovou převahu. Pouze v případě struktury zavření diskuse dostala jednoznačně největší prostor. tab. č. 45 Porovnání struktury dotazů položených moderátorem jednotlivým diskutujícím (J. Vávra vs. J. Obzinová)
tab. č. 46 Politické subjekty podle struktury dotazů, které byly položeny jejich představitelům
tab. č. 47 Prostor poskytnutý jednotlivým subjektům k uzavření diskuse
VII.3.2. Výběr účastníků Obecně lze říci, že tvůrci Partie nemají příliš velkou fantazii při výběru hostů. Dominují zde stejně jako v Sedmičce parlamentní politici, respektive strany, jejichž reprezentanti zaplnili svými vystoupeními 85% čistého diskusního času. Prima stejně jako Sedmička je defacto diskusním kroužkem politiků ze sněmovny. Politici v tomto pořadu vykryli svými vystoupeními 85% celkového, čistého diskusního času. Jinými slovy názorová pluralita je v Partii redukována na pluralitu parlamentní. Jiné neparlamentní instituce byly v tomto pořadu ve sledovaném období téměř zcela opomíjeny. Vyváženost jednotlivých diskusí byla asi nejvýrazněji mezi sledovanými pořady vychýlena ve prospěch pravicových stran, a to především ODS a US. Podobně jako u Sedmičky velmi často bylo o výsledku diskuse o daném tématu rozhodnutu již při jeho zarámování v obrazovém příspěvku. tab. č. 48 Účast hlavních diskusních skupin
tab. č. 49 Mluvní přítomnost hlavních diskusních skupin
tab. č.50 Šestnáct nejčastějších účastníků diskusního pořadu V pravé poledne
tab. č. 51 Mluvní přítomnost poslanců a senátorů v diskusích celkem podle volebních krajů
I Partie byla méně upřena na vnitropolitickou problematiku než diskusní pořad veřejnoprávní televize, i když i v tomto pořadu dominovaly politické spory, respektive stranický život. Vyváženější však bylo jak pokrytí ekonomické, tak sociální problematiky. První téma bylo interpretováno nejkritičtěji ze všech tří sledovaných pořadů. Potěšitelný je zájem o sociální problémy marginalizovaných skupin, který měl méně bulvární podobu než v případě Sedmičky. tab. č. 52 Podíl hlavních tématických okruhů
tab. č. 53 Rozložení subtémat v rámci kategorie "vnitřní politika”
tab. č. 54 Rozložení subtémat v rámci kategorie "zahraniční politika”
tab. č. 55 Rozložení subtémat v rámci kategorie "ekonomika”
tab. č. 56 Rozložení subtémat v rámci kategorie "sociální problémy”
Další kapitola: Marek Prorok, Libor Mihalka, InnoVatio – Media Monitor: Analýza televizního zpravodajství (ČT 1 – Události, ČT 2 – „21“, Nova – Televizní noviny, Prima TV – Zpravodajský deník |