III.4. NOVÉ TECHNOLOGIE A POSTUP PRACÍ NA PŘÍPRAVĚ DIGITÁLNÍHO VYSÍLÁNÍ
Základní parametry nových technologií rozhlasového a televizního vysílání byly uvedeny ve Zprávách o stavu rozhlasového a televizního vysílání v minulých letech (zejména za rok 1998 a 1999). Tam byly rovněž publikovány informace o stavu těchto technologií ve světě i v České republice. Podrobnější informace o nových digitálních technologiích ve světě lze získat na webovských stránkách Internetu. Pro snazší orientaci uvádíme následující internetové adresy:
V následujícím textu uvádíme důležitější informace, které se vztahují k událostem roku 2000.
Zatím však nejsou dostupné informace o tom, kolik je skutečných posluchačů. Zdá se, že zatím není zájem o toto vysílání příliš velký. Tomu nasvědčuje i poměrně malý počet výrobců a jimi nabízených modelů digitálních rozhlasových přijímačů. Podle údajů Worlddab bylo ke konci roku 8 výrobců nabízejících po jednom modelu tuneru, 12 výrobců nabízejících 20 modelů autopřijímačů, 4 výrobci po jednom modelu PC přijímače a dva výrobci po jednom modelu přenosných přijímačů.
Považujeme za účelné zmínit se o situaci u našeho souseda Německé spolkové republiky. Zde byla v roce 1997 vytvořena platforma označená zkratkou IRD (Initiative Digitaler Rundfunk), se kterou spolupracuje asi 70 institucí a která se zabývá zaváděním digitálního vysílání rozhlasu a televize. Tato platforma spolupracovala na významném dokumentu, vydaném spolkovým ministerstvem pro hospodářství a technologie, který se nazývá „Digitaler Rundfunk in Deutschland – Startszenario 2000“. Tento materiál doporučuje urychleně realizovat sítě T-DAB podle Wiesbadenského plánu s tím, že v období 2010 až 2015 bude analogové vysílání buď úplně zrušeno, anebo alespoň podstatně omezeno.
V České republice pokračovalo v roce 2000 experimentální vysílání T-DAB Českého rozhlasu prostřednictvím vysílače Českých Radiokomunikací na stanovišti Praha – město o výkonu 200 W, a to v kmitočtovém pásmu L podle Wiesbadenského plánu. (ČRa mají instalován ještě druhý vysílač na Cukráku, ten však byl z důvodu požární bezpečnosti v roce 2000 mimo provoz) V multiplexu jsou vysílány programy ČRo1, ČRo2, ČRo3, Regina Praha a pokusné datové signály. Dne 20. 12. 2000 informovali zástupci Českého rozhlasu a Českých Radiokomunikací na návštěvním dnu Radu o stavu vysílání a o návrzích dalšího postupu. Konstatovali poměrně malou odezvu mezi posluchači, která je z velké části dána trvalým nedostatkem potřebných přijímačů, dále malou publicitou a malou atraktivitou a doporučili, aby experiment pokračoval i v dalším roce. Zároveň doporučili realizovat další etapu, a to pilotní projekty, které by už byly určeny širší veřejnosti. V této etapě by podle jejich názoru bylo vhodné realizovat systém vysílání T-DAB podél dálnice D5. V závěru roku pak generální ředitel Českého rozhlasu požádal Radu o prodloužení experimentu do konce roku 2001 a Rada to na svém 1. zasedání v roce 2001 schválila.
Podle zadání Stálé komise pro sdělovací prostředky PSPČR předložila Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání Poslanecké sněmovně materiál nazvaný „Koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR“ (viz příloha č.05). V této koncepci se počítá s postupnou realizací 2 celoplošných a po dvou regionálních multiplexech T-DAB, což by dalo možnost vysílat asi 12 - 18 celoplošných a 12 – 18 regionálních rozhlasových programů. Realizace tohoto záměru však předpokládá úspěšnou mezinárodní koordinaci potřebných kmitočtů. Vzhledem k tomu, že dosud nedošlo k plánovanému mezinárodnímu jednání o přerozdělení pásma L a III. televizní pásmo je dosud obsazeno analogovými televizními vysílači, nelze odhadnout časový plán realizace tohoto systému. Zdá se, že postup bude do značné míry ovlivněn rychlostí přechodu na digitální televizní vysílání a následné uvolňování kmitočtového spektra. Uvedený materiál počítá s tím, že by mohlo být dosaženo cílového stavu v období kolem roku 2012.
V České republice zahájily v roce 2000 experimentální provoz dva subjekty. Jako první začaly vysílat České Radiokomunikace, a.s., a to dne 12. 5. 2000 z vysílačů Praha – město (vyzářený výkon cca 5 kW) a Praha – Cukrák (výkon cca 2,5 kW). Oba vysílače pracují v jednofrekvenčním systému na společném kanálu 25 v sousedství dvou analogových kanálů 24 (Prima TV) a 26 (ČT 1). To dovoluje ověřování vzájemného rušení. (V analogovém systému není provoz na sousedních kanálech možný.) V multiplexu jsou zařazeny tři televizní programy (ČT 1, ČT 2, Nova) , dva rozhlasové programy (ČRo 1, ČRo 2) a pokusné datové toky. Používají se vysílače vyrobené společností Tesla – Hloubětín, digitální zpracování signálu zabezpečuje technologie firmy Tandberg TV.
Jako druhá zahájila experimentální vysílání společnost Czech Digital Group, a.s. dne 18. 8. 2000. Do vysílání byly postupně zařazeny vysílače v Praze na Zeleném pruhu (výkon do 4 kW), Strahov (do 10 kW) a Ládví (do 5 kW). I v tomto případě jde o jednofrekvenční systém (SFN), přičemž se vysílá na kanálu 46. Vysílače jsou v tomto případě výrobkem německé firmy Rohde & Schwarz, digitální zpracování signálu obstarává technologie firmy Philips. V multiplexu jsou zařazeny televizní programy Prima TV, ČT 1, a TV 3 , rozhlasová modulace Radia Proglas a ČRo 1 a datový kanál. Protože je v tomto případě síť tvořena třemi vysílači, je u tohoto experimentu podstatné ověřování stability SFN sítě, což je nový a velmi důležitý prvek zemských digitálních vysílacích systémů.
Oba provozovatelé zároveň ověřují různé typy přijímačů (set top boxů). Přitom se ukazují dost značné rozdíly jednotlivých typů, které jsou zřejmě do určité míry dány i tím, že dosud nebyly schváleny obecně platné parametry digitálního televizního přijímače.
Ve Zpráva 99 jsme uváděli, že byly navrženy dva soubory kmitočtů pro digitální televizi, a to kmitočty v pásmu nad 60. kanálem, které by dovolily dobré pokrytí území státu a dále soubor kmitočtů v kanálech 21 až 59, při jehož využití by bylo dosaženo pokrytí asi 65% území. Aplikace těchto kmitočtů je ovšem možná pouze po kladné mezinárodní koordinaci. Současný stav však není příliš příznivý. Kanály nad 60 byly při mezinárodní koordinaci zamítnuty. Druhý soubor kmitočtů se zatím podařilo pracovníkům ČTÚ projednat s kladným výsledkem pouze s Polskem a ostatní státy se dosud nevyjádřily. Zdá se, že na rozdíl od dosavadní praxe (písemný styk) bude vhodnější přímé osobní jednání, a proto ČTÚ předpokládá, že by se taková jednání mohla uskutečnit v roce 2001. V průběhu roku 2000 připravil Testcom návrhy dalších kanálů (s využitím pozic sousedících s analogovými kanály – viz výše). Tyto budou předloženy ke koordinaci v další etapě. Za tohoto stavu nezbývá než konstatovat, že zatím nejsou dány podmínky pro projektování definitivních digitálních sítí v ČR.
Vzhledem k situaci dané přípravou digitálního vysílání v Evropě zahájil předseda ERC (Evropský Radiokomunikační Výbor) dopisem ze dne 6. 12. 1999 přípravu regionální konference, která by měla zrevidovat tzv. Stockholmský plán rozdělení televizních kanálů v Evropě. Tato konference by měla být dvoukolová a uskuteční se v letech 2003 až 2005. Teprve po jejím ukončení tedy bude k dispozici definitivní kmitočtový plán. Do té doby probíhají pouze dvoustranná jednání a všechny státy si intenzivně připravují své požadavky. Této přípravě je nutné věnovat náležitou pozornost i v ČR a mimo jiné je třeba ji i náležitě finančně zajistit.
Zmíněná koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR (viz příloha č. 06, str. 195) předpokládá, že by pro úspěšné zavedení digitálního televizního vysílání měly být k dispozici minimálně dva multiplexy, v konečném stadiu by měly být na území státu k dispozici nejméně tři sítě, z nichž jedna by byla použitelná pro regionální vysílání. Koncepce odhaduje zahájení pilotních projektů v letech 2001 – 2002, zahájení pravidelného vysílání v letech 2003 – 2004 a postupný přechod od analogového na digitální provoz po roce 2005.
Podle usnesení Stálé komise pro sdělovací prostředky PSPČR byla ustavena meziresortní pracovní skupina pro přechod na digitální vysílání (dále SDV). Tato skupina pracuje ve dvouúrovňovém systému. První úroveň je řídicí výbor, který má pevné složení a který projednává zásadní materiály předkládané do Rady a následně do dalších institucí. Pro vypracování konkrétních úkolů řídicí výbor ustavuje pracovní týmy a koordinuje jejich činnost. Tyto týmy (pracovní skupiny) tvoří druhou úroveň SDV, která je tvořena zástupci vědeckých a komerčních subjektů zainteresovaných v oblasti digitálního vysílání.
Řídicí výbor má následující členy:
Hlavním úkolem SDV bylo vypracovat a předložit Radě a následně Parlamentu materiál „Koncepce přechodu na digitální vysílání“. Za tím účelem byl vytvořen z 11 mediálních odborníků zpracovatelský tým, který měl k dispozici elektronickou komunikaci (FTP server).
V průběhu zpracování bylo konstatováno, že vývoj v technické i legislativní oblasti není v ČR na takové úrovni, aby bylo možno zpracovat koncepci, která by mohla bez dalšího sloužit jako podklad pro vládní usnesení a další operace státní správy. Velmi podstatná je neurčitost v oblasti kmitočtového plánování, kde není k dispozici potřebný počet volných televizních kanálů a kromě toho je potřeba podle mezinárodně dohodnutých pravidel jednotlivé kmitočty (a to i ve velké vzdálenosti od státních hranic) mezinárodně koordinovat. Podle prvních zkušeností nebude tato mezinárodní koordinace jednoduchá a definitivní stav lze očekávat až po ukončení evropské plánovací konference (cca v roce 2005). Jiným problémem je legislativa spojená s povolováním provozu jednotlivých multiplexů, ve kterých bude sdruženo vždy několik televizních programů a další dodatkové (datové, multimediální) služby. V souvislosti s tím je nutné počítat s existencí nových subjektů, tzv. provozovatelů multiplexu, kteří budou poskytovat své služby jednotlivým licencovaným i veřejnoprávním provozovatelům vysílání (kteří si mohou dokonce ve společném multiplexu i konkurovat). Nezanedbatelný problém je i existence programů poskytovaných za úplatu.
Z těchto důvodů byla koncepce zpracována s několika alternativami, v podstatě jako vstupní materiál, který po projednání příslušnými složkami poslouží při tvorbě podrobnějších materiálů. Jako první následný dokument má být zpracován vládní návrh koncepce zavádění digitálního vysílání v ČR.
Během své práce vyprodukoval pracovní tým jednotlivé dílčí výstupy, které byly průběžně předkládány k projednání a korekci řídicímu výboru. Podle jeho schválení pak byl sestaven výsledný materiál.
V průběhu prvního pololetí se konalo celkem 10 zasedání řídicího výboru a Koncepce byla po schválení Radou ve stanoveném termínu předána. Předpokládalo se, že další jednání řídicího výboru se uskuteční po projednání Koncepce ve sněmovně, a to s cílem pokračovat v práci podle připomínek poslanců. Protože se až do konce roku nepodařilo Stálé komisi pro sdělovací prostředky materiál projednat, nekonalo se ani zasedání řídicího výboru a SDV se věnovala spolupráci při tvorbě vládní koncepce digitálního vysílání, kterou zpracovávalo ministerstvo dopravy a spojů.
Jak je uvedeno ve zprávě za rok 1999, jsou některé české televizní a rozhlasové signály distribuovány na zemská vysílací střediska prostřednictvím družice. Provoz zajišťuje společnost Czechlink, s.r.o. I když jsou signály z družice určeny pouze k distribuci, mohou je přijímat i soukromé osoby prostřednictvím družicových přijímačů vybavených příslušným dekodérem (CryptoWorks). Na družici jsou k dispozici následující programy:
Koncem roku však družice DFS II Kopernikus, přes kterou se vysílání realizovalo, vyčerpala zásobu pohonných hmot a stala se neovladatelnou. Proto přešlo vysílání na družici Eutelsat II – F4 na pozici 28,5° vých. délky na kmitočtu 11554,41 MHz. Tento stav je pouze provizorní. Od druhého čtvrtletí 2001 přejde provoz na družici Eurobird 1.
Od 8. května do 2. června 2000 se konala v Istanbulu Světová radiokomunikační konference WRC 2000, na které se mimo jiné upravoval i kmitočtový plán pro družicové vysílání (rozumí se vysílání určené nikoli k distribuci na vysílací střediska, ale k přímému příjmu jednotlivých subjektů, tzv. BSS). Jednání bylo velmi obtížné, neboť průmyslově vyspělejší státy se snažily pro sebe získat maximální prostor. Česká republika vstoupila do plánovacího procesu společně s Chorvatskem, Maďarskem a Slovenskem. Výsledkem jednání bylo přidělení družicové pozice 12,8° východně. Na této pozici může ČR využívat samostatně 8 kanálů (1,9,14,17,25,28,33,36) a spolu s ostatními ještě tři společné kanály (2,22,24). Je třeba poznamenat, že jde o ekvivalentní analogové kanály. V případě, že půjde o digitální vysílání, stoupne kapacita (počet přenášených programů) několikanásobně v závislosti na použitém stupni komprese. Uvedených 8 kanálů by tak např. dovolilo vysílání 40 programů. Za zmínku stojí pokrytí, které lze dosáhnout využitím tohoto kmitočtového přídělu. Při respektování dostatečné intenzity přijímaného signálu (EIRP ł 48 dBW) lze počítat celkem asi 318 mil. obyvatel, z čehož 30 mil. se týká uvedených čtyř států a zbytek spadá do dalších států Evropy. Naplnění tohoto kmitočtového přídělu je však pro uvedené státy problematické, neboť náklady na pořízení družice a její provoz přesahují jejich ekonomické možnosti. To konstatovalo i prosincové jednání expertů v Budapešti. Zdá se, že jedinou možností bude spojit se s některým ekonomicky silným evropským subjektem.
Potíže s realizací vlastního družicového systému uvedených států však neznamenají, že by se nemohlo uskutečnit přímé družicové televizní vysílání již dříve prostřednictvím jiných provozovatelů. Příkladem je vysílání, které bylo pro Českou republiku zahájeno v září 2000. Vysílání provozuje společnost UPC Česká republika, a.s., která vznikla sloučením nejvýznamnějších kabelových společností. Služba je nazvána UPC Direct a uskutečňuje se prostřednictvím družice Astra. Jde přitom o moderní digitální vysílání a systém nabízí řadu výhod, které z digitalizace vyplývají. Jde především o vynikající kvalitu obrazu i zvuku, o značný počet dostupných programů, interaktivitu (zpětný přenos dat od účastníka k řídicí stanici prostřednictvím telefonní sítě) a službu elektronického průvodce programy (tzv. E-průvodce). K dispozici je programový balík „Rodina“, který obsahuje 18 programů, dále výběrový balík prémiových kanálů (HBO, Sport 1, Private Gold) a údajně více než 70 volných televizních programů. Společnost poskytuje předplatitelům zdarma (za vratnou zálohu 2000 Kč) digitální satelitní přijímač firmy Philips a účtuje za aktivaci 500 Kč. Měsíční poplatky jsou odstupňovány podle počtu přijímaných programů od 462 do 1235 Kč. Rozsah oprávnění uživatele je určen tzv. přístupovou kartou (Smart karta), která musí být zasunuta do přijímače.
V minulé zprávě byla obsažena informace o internetovém vysílání rozhlasu a televize. K tomu lze uvést to, že Internet je neobyčejně dynamický systém, v němž se vše, a to velmi rychle, mění. Proto nepovažujeme za účelné uvádět zde soupis programů, které jsou momentálně v síti Internetu dosažitelné. Např. na internetovém serveru www.radia.cz je možno vyhledat aktuální internetová rádia. Lze konstatovat některé obecné informace. Provoz ukázal, že rozhlasové vysílání je možné realizovat se současnou technologií ve velmi dobré kvalitě. To však neplatí pro televizní vysílání. Zde dochází při dnes obvyklých datových tocích (komutované telefonní připojení) cca do 30 kbit/s k tak značné kompresi, že výsledný obraz má velmi daleko ke kvalitě běžného televizního obrazu. Zdá se, že kompresní metody jsou již na mezi a zlepšení obrazu bude možné dosáhnout pouze zvýšením datového toku. To však bude možné pouze v nových systémech, jako je ISDN, MWS, kabelové rozvody s optickým vláknem.
Vzhledem k dobré kvalitě zvukového vysílání se na Internetu začaly objevovat i nové stanice, jejichž provozovatelé nejsou a podle stávající legislativy ani nemusejí být licencováni (např. pražská stanice Internetradio). Podle dostupných informací jsou už podmínky takové, že se tyto stanice mohou uživit reklamou, a to i tehdy, když jednotlivé spoty jsou podstatně levnější než v klasickém zemském vysílání. Lze proto doporučit, aby na tuto situaci vhodným způsobem reagovali i zpracovatelé nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.
Vzhledem k četným dotazům ohledně šíření video a audio signálu prostřednictvím sítě Internetu přijala Rada následující stanovisko:
Zákon o vysílání umožňuje, aby Rada udělovala licence k terestrickému vysílání, nebo prováděla registrace k šíření vysílání prostřednictvím satelitu nebo televizních kabelových rozvodů.
Šíření rozhlasového programu prostřednictvím Internetu nevyužívá omezené kapacity kmitočtového spektra, která odůvodňuje nutnost výběru vhodného provozovatele prostřednictvím licenčního řízení, ve kterém má být zabezpečeno, že vybraný subjekt bude zavázán na základě licenčních podmínek ke splnění předepsaných programových kriterií. Internet rovněž není televizním kabelovým rozvodem, na provozovatele zde nelze aplikovat ustanovení o povinném šíření některých programů, vyhrazení kanálu pro potřeby místního vysílání apod. Stávající režim regulace rozhlasového a televizního vysílání je pro šíření programů prostřednictvím Internetu nevhodný, a proto je třeba pojem vysílání na Internetu vykládat zužujícím způsobem.
Ze shora uvedeného vyplývá, že šíření programů nebo obrazových a zvukových informací sítí Internet nepodléhá udělování oprávnění Radou.
K šíření audio a video signálu prostřednictvím sítě Internet platí samozřejmě obecně závazné právní předpisy, např. zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/91 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání; zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění; zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění; zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon; autorskoprávní a další předpisy.
V České republice trvá značný zájem o systémy, které by umožnily lokální televizní vysílání. Do tohoto vysílání by mohly obecní (městské) úřady zařadit informace pro obyvatelstvo a nahradit tak zastaralé obecní rozhlasy. Pro tento účel jsou nejvýhodnější mikrovlnné systémy, a to zejména v pásmu 40 GHz (40,5 – 43,5 GHz), které je pro takové vysílání určeno národní kmitočtovou tabulkou. Rada proto nechala zpracovat studii o využití tohoto pásma. Studie byla předána 15. 12. 2000 a obsahuje řadu důležitých informací. Je zde prokázána použitelnost tohoto pásma, je navrženo kmitočtové uspořádání a navržen i postup zavádění. Vzhledem k tomu, že digitální technologie pro toto pásmo jsou v současné době málo dostupné a poměrně nákladné, doporučuje studie budovat zatím systémy analogové, i když to koliduje s doporučením CEPT ERC/DEC(99)15. Je ovšem potřebné si uvědomit, že provoz v pásmu 40 GHz si vyžádá u diváků instalaci nového zařízení (konvertoru a příslušné parabolické antény).
Dne 27. 10. 1999 povolil ČTÚ přes záporné stanovisko Rady městu Luhačovice experimentální televizní vysílání v mikrovlnném pásmu 12 GHz (11,7 – 12,1 GHz) . Záporné stanovisko Rady vycházelo jednak z toho, že podle Radiokomunikačního řádu (pozn. S5.487) má v tomto pásmu absolutní prioritu družicové vysílání, a dále z návrhu rozhodnutí CEPT, podle kterého se nesmí rozvíjet v pásmu 11,7 – 12,5 GHz nové systémy pevné služby. Povolení bylo vydáno na rok 2000 a účelem experimentu bylo ověřit jednak zásobení města signálem a jednak posoudit, zda nedochází k rušení družicového vysílání, pro které je toto pásmo určeno. Příslušnou analogovou technologii instalovala firma SVM Microwaves, která též provedla vyhodnocení experimentu. Podle jejích závěrů se systém osvědčil. Z toho důvodu se ČTÚ obrátil na Radu s žádostí o její stanovisko. Protože Rada nepovažovala vyhodnocení realizátorem za dostatečně objektivní, objednala u Testcom měření. Bohužel, až do konce roku nebylo toto měření provedeno (měřicí zařízení vyžaduje určitou minimální venkovní teplotu), takže nebylo možno tento případ uzavřít.
Ve Zprávě 99 jsme informovali o nově vyvíjeném systému digitálního rozhlasového vysílání v pásmu dlouhých, středních a krátkých vln. O tuto oblast se ve světovém měřítku stará mezinárodní platforma Digital Radio Mondiale, a proto se pro tuto technologii také používá zkratka DRM. Vývoj v této oblasti pokračoval a vyústil do návrhu parametrů tzv. „System A“, které byly předloženy v lednu 2000 pracovní skupině 6/6 ITU-R (Mezinárodní telekomunikační unie). Tato skupina normu schválila dne 26. 9. 2000 a tak je dán předpoklad k celosvětovému využití. V červenci a srpnu byl Systém A laboratorně i provozně odzkoušen s vesměs příznivými výsledky. Pro informaci lze uvést, že se zde využívají podobné principy jako u systému T-DAB. Tento způsob rozhlasového vysílání je významný zejména v provozu krátkovlnného zahraničního vysílání, a proto o něj jeví zájem společnosti, které toto vysílání provozují (BBC, VOA, RFI, DW). Náš Český rozhlas, ani České Radiokomunikace, a.s. však zatím o tento druh provozu neprojevují zájem. Je to patrně dáno tím, že všechny krátkovlnné rozhlasové vysílače v ČR jsou starší koncepce, která nedovoluje jejich nenákladnou adaptaci pro digitální vysílání a, pokud je známo, dosud žádný výrobce nenabídl potřebný přijímač.
Další kapitola: IV. PŘÍLOHY
| www.worlddab.org | informace o systémech DAB |
| www.digitag.org | informace o systémech DVB |
| www.drm.org | informace o systémech DRM |
| www.ebu.ch | informace Evropské rozhlasové unie |
V následujícím textu uvádíme důležitější informace, které se vztahují k událostem roku 2000.
III.4.1. Digitální rozhlas T-DAB
| Belgie | 11 programů |
| Kanada | 55 programů |
| Francie | 105 programů |
| Holandsko | 16 programů |
| Itálie | 16 programů |
| Německo | 166 programů |
| Švýcarsko | 30 programů |
| Velká Británie | 110 programů |
Zatím však nejsou dostupné informace o tom, kolik je skutečných posluchačů. Zdá se, že zatím není zájem o toto vysílání příliš velký. Tomu nasvědčuje i poměrně malý počet výrobců a jimi nabízených modelů digitálních rozhlasových přijímačů. Podle údajů Worlddab bylo ke konci roku 8 výrobců nabízejících po jednom modelu tuneru, 12 výrobců nabízejících 20 modelů autopřijímačů, 4 výrobci po jednom modelu PC přijímače a dva výrobci po jednom modelu přenosných přijímačů.
Považujeme za účelné zmínit se o situaci u našeho souseda Německé spolkové republiky. Zde byla v roce 1997 vytvořena platforma označená zkratkou IRD (Initiative Digitaler Rundfunk), se kterou spolupracuje asi 70 institucí a která se zabývá zaváděním digitálního vysílání rozhlasu a televize. Tato platforma spolupracovala na významném dokumentu, vydaném spolkovým ministerstvem pro hospodářství a technologie, který se nazývá „Digitaler Rundfunk in Deutschland – Startszenario 2000“. Tento materiál doporučuje urychleně realizovat sítě T-DAB podle Wiesbadenského plánu s tím, že v období 2010 až 2015 bude analogové vysílání buď úplně zrušeno, anebo alespoň podstatně omezeno.
V České republice pokračovalo v roce 2000 experimentální vysílání T-DAB Českého rozhlasu prostřednictvím vysílače Českých Radiokomunikací na stanovišti Praha – město o výkonu 200 W, a to v kmitočtovém pásmu L podle Wiesbadenského plánu. (ČRa mají instalován ještě druhý vysílač na Cukráku, ten však byl z důvodu požární bezpečnosti v roce 2000 mimo provoz) V multiplexu jsou vysílány programy ČRo1, ČRo2, ČRo3, Regina Praha a pokusné datové signály. Dne 20. 12. 2000 informovali zástupci Českého rozhlasu a Českých Radiokomunikací na návštěvním dnu Radu o stavu vysílání a o návrzích dalšího postupu. Konstatovali poměrně malou odezvu mezi posluchači, která je z velké části dána trvalým nedostatkem potřebných přijímačů, dále malou publicitou a malou atraktivitou a doporučili, aby experiment pokračoval i v dalším roce. Zároveň doporučili realizovat další etapu, a to pilotní projekty, které by už byly určeny širší veřejnosti. V této etapě by podle jejich názoru bylo vhodné realizovat systém vysílání T-DAB podél dálnice D5. V závěru roku pak generální ředitel Českého rozhlasu požádal Radu o prodloužení experimentu do konce roku 2001 a Rada to na svém 1. zasedání v roce 2001 schválila.
Podle zadání Stálé komise pro sdělovací prostředky PSPČR předložila Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání Poslanecké sněmovně materiál nazvaný „Koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR“ (viz příloha č.05). V této koncepci se počítá s postupnou realizací 2 celoplošných a po dvou regionálních multiplexech T-DAB, což by dalo možnost vysílat asi 12 - 18 celoplošných a 12 – 18 regionálních rozhlasových programů. Realizace tohoto záměru však předpokládá úspěšnou mezinárodní koordinaci potřebných kmitočtů. Vzhledem k tomu, že dosud nedošlo k plánovanému mezinárodnímu jednání o přerozdělení pásma L a III. televizní pásmo je dosud obsazeno analogovými televizními vysílači, nelze odhadnout časový plán realizace tohoto systému. Zdá se, že postup bude do značné míry ovlivněn rychlostí přechodu na digitální televizní vysílání a následné uvolňování kmitočtového spektra. Uvedený materiál počítá s tím, že by mohlo být dosaženo cílového stavu v období kolem roku 2012.
III.4.2. Digitální televize DVB-T
V České republice zahájily v roce 2000 experimentální provoz dva subjekty. Jako první začaly vysílat České Radiokomunikace, a.s., a to dne 12. 5. 2000 z vysílačů Praha – město (vyzářený výkon cca 5 kW) a Praha – Cukrák (výkon cca 2,5 kW). Oba vysílače pracují v jednofrekvenčním systému na společném kanálu 25 v sousedství dvou analogových kanálů 24 (Prima TV) a 26 (ČT 1). To dovoluje ověřování vzájemného rušení. (V analogovém systému není provoz na sousedních kanálech možný.) V multiplexu jsou zařazeny tři televizní programy (ČT 1, ČT 2, Nova) , dva rozhlasové programy (ČRo 1, ČRo 2) a pokusné datové toky. Používají se vysílače vyrobené společností Tesla – Hloubětín, digitální zpracování signálu zabezpečuje technologie firmy Tandberg TV.
Jako druhá zahájila experimentální vysílání společnost Czech Digital Group, a.s. dne 18. 8. 2000. Do vysílání byly postupně zařazeny vysílače v Praze na Zeleném pruhu (výkon do 4 kW), Strahov (do 10 kW) a Ládví (do 5 kW). I v tomto případě jde o jednofrekvenční systém (SFN), přičemž se vysílá na kanálu 46. Vysílače jsou v tomto případě výrobkem německé firmy Rohde & Schwarz, digitální zpracování signálu obstarává technologie firmy Philips. V multiplexu jsou zařazeny televizní programy Prima TV, ČT 1, a TV 3 , rozhlasová modulace Radia Proglas a ČRo 1 a datový kanál. Protože je v tomto případě síť tvořena třemi vysílači, je u tohoto experimentu podstatné ověřování stability SFN sítě, což je nový a velmi důležitý prvek zemských digitálních vysílacích systémů.
Oba provozovatelé zároveň ověřují různé typy přijímačů (set top boxů). Přitom se ukazují dost značné rozdíly jednotlivých typů, které jsou zřejmě do určité míry dány i tím, že dosud nebyly schváleny obecně platné parametry digitálního televizního přijímače.
Ve Zpráva 99 jsme uváděli, že byly navrženy dva soubory kmitočtů pro digitální televizi, a to kmitočty v pásmu nad 60. kanálem, které by dovolily dobré pokrytí území státu a dále soubor kmitočtů v kanálech 21 až 59, při jehož využití by bylo dosaženo pokrytí asi 65% území. Aplikace těchto kmitočtů je ovšem možná pouze po kladné mezinárodní koordinaci. Současný stav však není příliš příznivý. Kanály nad 60 byly při mezinárodní koordinaci zamítnuty. Druhý soubor kmitočtů se zatím podařilo pracovníkům ČTÚ projednat s kladným výsledkem pouze s Polskem a ostatní státy se dosud nevyjádřily. Zdá se, že na rozdíl od dosavadní praxe (písemný styk) bude vhodnější přímé osobní jednání, a proto ČTÚ předpokládá, že by se taková jednání mohla uskutečnit v roce 2001. V průběhu roku 2000 připravil Testcom návrhy dalších kanálů (s využitím pozic sousedících s analogovými kanály – viz výše). Tyto budou předloženy ke koordinaci v další etapě. Za tohoto stavu nezbývá než konstatovat, že zatím nejsou dány podmínky pro projektování definitivních digitálních sítí v ČR.
Vzhledem k situaci dané přípravou digitálního vysílání v Evropě zahájil předseda ERC (Evropský Radiokomunikační Výbor) dopisem ze dne 6. 12. 1999 přípravu regionální konference, která by měla zrevidovat tzv. Stockholmský plán rozdělení televizních kanálů v Evropě. Tato konference by měla být dvoukolová a uskuteční se v letech 2003 až 2005. Teprve po jejím ukončení tedy bude k dispozici definitivní kmitočtový plán. Do té doby probíhají pouze dvoustranná jednání a všechny státy si intenzivně připravují své požadavky. Této přípravě je nutné věnovat náležitou pozornost i v ČR a mimo jiné je třeba ji i náležitě finančně zajistit.
Zmíněná koncepce přechodu na digitální vysílání v ČR (viz příloha č. 06, str. 195) předpokládá, že by pro úspěšné zavedení digitálního televizního vysílání měly být k dispozici minimálně dva multiplexy, v konečném stadiu by měly být na území státu k dispozici nejméně tři sítě, z nichž jedna by byla použitelná pro regionální vysílání. Koncepce odhaduje zahájení pilotních projektů v letech 2001 – 2002, zahájení pravidelného vysílání v letech 2003 – 2004 a postupný přechod od analogového na digitální provoz po roce 2005.
III.4.3. Činnost skupiny pro digitální vysílání
Podle usnesení Stálé komise pro sdělovací prostředky PSPČR byla ustavena meziresortní pracovní skupina pro přechod na digitální vysílání (dále SDV). Tato skupina pracuje ve dvouúrovňovém systému. První úroveň je řídicí výbor, který má pevné složení a který projednává zásadní materiály předkládané do Rady a následně do dalších institucí. Pro vypracování konkrétních úkolů řídicí výbor ustavuje pracovní týmy a koordinuje jejich činnost. Tyto týmy (pracovní skupiny) tvoří druhou úroveň SDV, která je tvořena zástupci vědeckých a komerčních subjektů zainteresovaných v oblasti digitálního vysílání.
Řídicí výbor má následující členy:
| Kateřina Dostálová | PSPČR |
| Josef Ježek | PSPČR |
| Ing. Karel Sehoř | PSPČR |
| Ing. Miloslav Vlček | PSPČR |
| Ing. Vojtěch Vymětal | PSPČR |
| Ing. Marie Kudlová | Ministerstvo práce a sociálních věcí |
| PaedDr. Petr Niederle | Ministerstvo práce a sociálních věcí |
| Ing. Stanislav Cysař | Ministerstvo financí |
| Ing. Libuše Litoborská | Ministerstvo financí |
| Ing. Jiří Peřka | Ministerstvo pro místní rozvoj |
| Mgr. Dagmar Stehlíková | Ministerstvo pro místní rozvoj |
| Mgr. Edita Novotná | Ministerstvo kultury |
| Ing. Miloslav Marčan | Ministerstvo průmyslu a obchodu |
| Ing. Slávek Kožner | Ministerstvo průmyslu a obchodu |
| Ing. Jan Pfleger | Ministerstvo dopravy a spojů |
| Ing. Vladimír Strádal | Ministerstvo dopravy a spojů |
| Ing. Jiří Duchač | Český telekomunikační úřad |
| Ing. Lubomír Suja | Český telekomunikační úřad |
| Prof. Ing. Jan Uhlíř, CSc | Rada ČR pro RTV |
| Ing. Martin Muchka | Rada ČR pro RTV |
Hlavním úkolem SDV bylo vypracovat a předložit Radě a následně Parlamentu materiál „Koncepce přechodu na digitální vysílání“. Za tím účelem byl vytvořen z 11 mediálních odborníků zpracovatelský tým, který měl k dispozici elektronickou komunikaci (FTP server).
V průběhu zpracování bylo konstatováno, že vývoj v technické i legislativní oblasti není v ČR na takové úrovni, aby bylo možno zpracovat koncepci, která by mohla bez dalšího sloužit jako podklad pro vládní usnesení a další operace státní správy. Velmi podstatná je neurčitost v oblasti kmitočtového plánování, kde není k dispozici potřebný počet volných televizních kanálů a kromě toho je potřeba podle mezinárodně dohodnutých pravidel jednotlivé kmitočty (a to i ve velké vzdálenosti od státních hranic) mezinárodně koordinovat. Podle prvních zkušeností nebude tato mezinárodní koordinace jednoduchá a definitivní stav lze očekávat až po ukončení evropské plánovací konference (cca v roce 2005). Jiným problémem je legislativa spojená s povolováním provozu jednotlivých multiplexů, ve kterých bude sdruženo vždy několik televizních programů a další dodatkové (datové, multimediální) služby. V souvislosti s tím je nutné počítat s existencí nových subjektů, tzv. provozovatelů multiplexu, kteří budou poskytovat své služby jednotlivým licencovaným i veřejnoprávním provozovatelům vysílání (kteří si mohou dokonce ve společném multiplexu i konkurovat). Nezanedbatelný problém je i existence programů poskytovaných za úplatu.
Z těchto důvodů byla koncepce zpracována s několika alternativami, v podstatě jako vstupní materiál, který po projednání příslušnými složkami poslouží při tvorbě podrobnějších materiálů. Jako první následný dokument má být zpracován vládní návrh koncepce zavádění digitálního vysílání v ČR.
Během své práce vyprodukoval pracovní tým jednotlivé dílčí výstupy, které byly průběžně předkládány k projednání a korekci řídicímu výboru. Podle jeho schválení pak byl sestaven výsledný materiál.
V průběhu prvního pololetí se konalo celkem 10 zasedání řídicího výboru a Koncepce byla po schválení Radou ve stanoveném termínu předána. Předpokládalo se, že další jednání řídicího výboru se uskuteční po projednání Koncepce ve sněmovně, a to s cílem pokračovat v práci podle připomínek poslanců. Protože se až do konce roku nepodařilo Stálé komisi pro sdělovací prostředky materiál projednat, nekonalo se ani zasedání řídicího výboru a SDV se věnovala spolupráci při tvorbě vládní koncepce digitálního vysílání, kterou zpracovávalo ministerstvo dopravy a spojů.
III.4.4. Družicová televize
Jak je uvedeno ve zprávě za rok 1999, jsou některé české televizní a rozhlasové signály distribuovány na zemská vysílací střediska prostřednictvím družice. Provoz zajišťuje společnost Czechlink, s.r.o. I když jsou signály z družice určeny pouze k distribuci, mohou je přijímat i soukromé osoby prostřednictvím družicových přijímačů vybavených příslušným dekodérem (CryptoWorks). Na družici jsou k dispozici následující programy:
| televize: | ČT 1, ČT 2, Prima TV, TV 3, Hallmark, zkušební signály |
| rozhlas: | ČRo 1, ČRo 2, ČRo 3, Radio Proglas, IN Store, zkušební signály |
Koncem roku však družice DFS II Kopernikus, přes kterou se vysílání realizovalo, vyčerpala zásobu pohonných hmot a stala se neovladatelnou. Proto přešlo vysílání na družici Eutelsat II – F4 na pozici 28,5° vých. délky na kmitočtu 11554,41 MHz. Tento stav je pouze provizorní. Od druhého čtvrtletí 2001 přejde provoz na družici Eurobird 1.
Od 8. května do 2. června 2000 se konala v Istanbulu Světová radiokomunikační konference WRC 2000, na které se mimo jiné upravoval i kmitočtový plán pro družicové vysílání (rozumí se vysílání určené nikoli k distribuci na vysílací střediska, ale k přímému příjmu jednotlivých subjektů, tzv. BSS). Jednání bylo velmi obtížné, neboť průmyslově vyspělejší státy se snažily pro sebe získat maximální prostor. Česká republika vstoupila do plánovacího procesu společně s Chorvatskem, Maďarskem a Slovenskem. Výsledkem jednání bylo přidělení družicové pozice 12,8° východně. Na této pozici může ČR využívat samostatně 8 kanálů (1,9,14,17,25,28,33,36) a spolu s ostatními ještě tři společné kanály (2,22,24). Je třeba poznamenat, že jde o ekvivalentní analogové kanály. V případě, že půjde o digitální vysílání, stoupne kapacita (počet přenášených programů) několikanásobně v závislosti na použitém stupni komprese. Uvedených 8 kanálů by tak např. dovolilo vysílání 40 programů. Za zmínku stojí pokrytí, které lze dosáhnout využitím tohoto kmitočtového přídělu. Při respektování dostatečné intenzity přijímaného signálu (EIRP ł 48 dBW) lze počítat celkem asi 318 mil. obyvatel, z čehož 30 mil. se týká uvedených čtyř států a zbytek spadá do dalších států Evropy. Naplnění tohoto kmitočtového přídělu je však pro uvedené státy problematické, neboť náklady na pořízení družice a její provoz přesahují jejich ekonomické možnosti. To konstatovalo i prosincové jednání expertů v Budapešti. Zdá se, že jedinou možností bude spojit se s některým ekonomicky silným evropským subjektem.
Potíže s realizací vlastního družicového systému uvedených států však neznamenají, že by se nemohlo uskutečnit přímé družicové televizní vysílání již dříve prostřednictvím jiných provozovatelů. Příkladem je vysílání, které bylo pro Českou republiku zahájeno v září 2000. Vysílání provozuje společnost UPC Česká republika, a.s., která vznikla sloučením nejvýznamnějších kabelových společností. Služba je nazvána UPC Direct a uskutečňuje se prostřednictvím družice Astra. Jde přitom o moderní digitální vysílání a systém nabízí řadu výhod, které z digitalizace vyplývají. Jde především o vynikající kvalitu obrazu i zvuku, o značný počet dostupných programů, interaktivitu (zpětný přenos dat od účastníka k řídicí stanici prostřednictvím telefonní sítě) a službu elektronického průvodce programy (tzv. E-průvodce). K dispozici je programový balík „Rodina“, který obsahuje 18 programů, dále výběrový balík prémiových kanálů (HBO, Sport 1, Private Gold) a údajně více než 70 volných televizních programů. Společnost poskytuje předplatitelům zdarma (za vratnou zálohu 2000 Kč) digitální satelitní přijímač firmy Philips a účtuje za aktivaci 500 Kč. Měsíční poplatky jsou odstupňovány podle počtu přijímaných programů od 462 do 1235 Kč. Rozsah oprávnění uživatele je určen tzv. přístupovou kartou (Smart karta), která musí být zasunuta do přijímače.
III.4.5. Ostatní nové technologie
V minulé zprávě byla obsažena informace o internetovém vysílání rozhlasu a televize. K tomu lze uvést to, že Internet je neobyčejně dynamický systém, v němž se vše, a to velmi rychle, mění. Proto nepovažujeme za účelné uvádět zde soupis programů, které jsou momentálně v síti Internetu dosažitelné. Např. na internetovém serveru www.radia.cz je možno vyhledat aktuální internetová rádia. Lze konstatovat některé obecné informace. Provoz ukázal, že rozhlasové vysílání je možné realizovat se současnou technologií ve velmi dobré kvalitě. To však neplatí pro televizní vysílání. Zde dochází při dnes obvyklých datových tocích (komutované telefonní připojení) cca do 30 kbit/s k tak značné kompresi, že výsledný obraz má velmi daleko ke kvalitě běžného televizního obrazu. Zdá se, že kompresní metody jsou již na mezi a zlepšení obrazu bude možné dosáhnout pouze zvýšením datového toku. To však bude možné pouze v nových systémech, jako je ISDN, MWS, kabelové rozvody s optickým vláknem.
Vzhledem k dobré kvalitě zvukového vysílání se na Internetu začaly objevovat i nové stanice, jejichž provozovatelé nejsou a podle stávající legislativy ani nemusejí být licencováni (např. pražská stanice Internetradio). Podle dostupných informací jsou už podmínky takové, že se tyto stanice mohou uživit reklamou, a to i tehdy, když jednotlivé spoty jsou podstatně levnější než v klasickém zemském vysílání. Lze proto doporučit, aby na tuto situaci vhodným způsobem reagovali i zpracovatelé nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.
Vzhledem k četným dotazům ohledně šíření video a audio signálu prostřednictvím sítě Internetu přijala Rada následující stanovisko:
Zákon o vysílání umožňuje, aby Rada udělovala licence k terestrickému vysílání, nebo prováděla registrace k šíření vysílání prostřednictvím satelitu nebo televizních kabelových rozvodů.
Šíření rozhlasového programu prostřednictvím Internetu nevyužívá omezené kapacity kmitočtového spektra, která odůvodňuje nutnost výběru vhodného provozovatele prostřednictvím licenčního řízení, ve kterém má být zabezpečeno, že vybraný subjekt bude zavázán na základě licenčních podmínek ke splnění předepsaných programových kriterií. Internet rovněž není televizním kabelovým rozvodem, na provozovatele zde nelze aplikovat ustanovení o povinném šíření některých programů, vyhrazení kanálu pro potřeby místního vysílání apod. Stávající režim regulace rozhlasového a televizního vysílání je pro šíření programů prostřednictvím Internetu nevhodný, a proto je třeba pojem vysílání na Internetu vykládat zužujícím způsobem.
Ze shora uvedeného vyplývá, že šíření programů nebo obrazových a zvukových informací sítí Internet nepodléhá udělování oprávnění Radou.
K šíření audio a video signálu prostřednictvím sítě Internet platí samozřejmě obecně závazné právní předpisy, např. zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/91 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání; zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění; zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění; zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon; autorskoprávní a další předpisy.
V České republice trvá značný zájem o systémy, které by umožnily lokální televizní vysílání. Do tohoto vysílání by mohly obecní (městské) úřady zařadit informace pro obyvatelstvo a nahradit tak zastaralé obecní rozhlasy. Pro tento účel jsou nejvýhodnější mikrovlnné systémy, a to zejména v pásmu 40 GHz (40,5 – 43,5 GHz), které je pro takové vysílání určeno národní kmitočtovou tabulkou. Rada proto nechala zpracovat studii o využití tohoto pásma. Studie byla předána 15. 12. 2000 a obsahuje řadu důležitých informací. Je zde prokázána použitelnost tohoto pásma, je navrženo kmitočtové uspořádání a navržen i postup zavádění. Vzhledem k tomu, že digitální technologie pro toto pásmo jsou v současné době málo dostupné a poměrně nákladné, doporučuje studie budovat zatím systémy analogové, i když to koliduje s doporučením CEPT ERC/DEC(99)15. Je ovšem potřebné si uvědomit, že provoz v pásmu 40 GHz si vyžádá u diváků instalaci nového zařízení (konvertoru a příslušné parabolické antény).
Dne 27. 10. 1999 povolil ČTÚ přes záporné stanovisko Rady městu Luhačovice experimentální televizní vysílání v mikrovlnném pásmu 12 GHz (11,7 – 12,1 GHz) . Záporné stanovisko Rady vycházelo jednak z toho, že podle Radiokomunikačního řádu (pozn. S5.487) má v tomto pásmu absolutní prioritu družicové vysílání, a dále z návrhu rozhodnutí CEPT, podle kterého se nesmí rozvíjet v pásmu 11,7 – 12,5 GHz nové systémy pevné služby. Povolení bylo vydáno na rok 2000 a účelem experimentu bylo ověřit jednak zásobení města signálem a jednak posoudit, zda nedochází k rušení družicového vysílání, pro které je toto pásmo určeno. Příslušnou analogovou technologii instalovala firma SVM Microwaves, která též provedla vyhodnocení experimentu. Podle jejích závěrů se systém osvědčil. Z toho důvodu se ČTÚ obrátil na Radu s žádostí o její stanovisko. Protože Rada nepovažovala vyhodnocení realizátorem za dostatečně objektivní, objednala u Testcom měření. Bohužel, až do konce roku nebylo toto měření provedeno (měřicí zařízení vyžaduje určitou minimální venkovní teplotu), takže nebylo možno tento případ uzavřít.
Ve Zprávě 99 jsme informovali o nově vyvíjeném systému digitálního rozhlasového vysílání v pásmu dlouhých, středních a krátkých vln. O tuto oblast se ve světovém měřítku stará mezinárodní platforma Digital Radio Mondiale, a proto se pro tuto technologii také používá zkratka DRM. Vývoj v této oblasti pokračoval a vyústil do návrhu parametrů tzv. „System A“, které byly předloženy v lednu 2000 pracovní skupině 6/6 ITU-R (Mezinárodní telekomunikační unie). Tato skupina normu schválila dne 26. 9. 2000 a tak je dán předpoklad k celosvětovému využití. V červenci a srpnu byl Systém A laboratorně i provozně odzkoušen s vesměs příznivými výsledky. Pro informaci lze uvést, že se zde využívají podobné principy jako u systému T-DAB. Tento způsob rozhlasového vysílání je významný zejména v provozu krátkovlnného zahraničního vysílání, a proto o něj jeví zájem společnosti, které toto vysílání provozují (BBC, VOA, RFI, DW). Náš Český rozhlas, ani České Radiokomunikace, a.s. však zatím o tento druh provozu neprojevují zájem. Je to patrně dáno tím, že všechny krátkovlnné rozhlasové vysílače v ČR jsou starší koncepce, která nedovoluje jejich nenákladnou adaptaci pro digitální vysílání a, pokud je známo, dosud žádný výrobce nenabídl potřebný přijímač.
Další kapitola: IV. PŘÍLOHY