logo




PŘÍLOHA 09

IV.09. DOPORUČENÍ Výboru ministrů pro členské státy Rady Evropy Rec(2000)23 ve věci nezávislosti orgánů regulace pro sektor vysílání a funkcí těchto orgánů

RADA EVROPY
Výbor ministrů
Doporučení
Výboru ministrů pro členské státy
č. Rec(2000)23
ve věci nezávislosti orgánů regulace
pro sektor vysílání a funkcí těchto orgánů
(Přijato Výborem ministrů dne 20. prosince 2000
na 735. zasedání náměstků ministrů)

Výbor ministrů na základě ustanovení článku 15.b Stanov Rady Evropy,

maje na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany a uskutečňování ideálů a zásad, které jsou jejich společným dědictvím, a usnadňování jejich hospodářského a sociálního rozvoje;

maje na paměti článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech, jak jej vykládá Evropský soud pro lidská práva;

připomínaje, jak významná je pro demokratickou společnost existence široké škály nezávislých a autonomních komunikačních prostředků, která je schopna odrážet různorodost myšlenek a názorů, jak je uvedeno v Deklaraci o svobodě projevu a informací ze dne 29. dubna 1982;

vyzdvihuje významnou roli, kterou hrají v moderní demokratické společnosti elektronická média;

zdůrazňuje, že v zájmu zaručení existence široké škály nezávislých a autonomních médií v sektoru vysílání je nezbytné zajistit přiměřenou a proporcionální regulaci tohoto sektoru takovým způsobem, aby byla zaručena svoboda médií a zároveň zajištěna vyváženost mezi touto svobodou a jinými legitimními právy a zájmy;

zastávaje názor, že za tímto účelem musejí sehrát v rámci zákona významnou roli
zvláště jmenované nezávislé regulační orgány pro sektor vysílání disponující odbornými znalostmi o tomto odvětví;

konstatuje, že technický a ekonomický vývoj, v jehož důsledku se tento sektor rozšiřuje a nabývá na složitosti, bude mít dopad na úlohu těchto orgánů a může případně vyvolat potřebu větší přizpůsobitelnosti regulace nad a mimo rámec samoregulačních opatření přijatých samotnými provozovateli vysílání;

jsa si vědom, že v závislosti na svých právních systémech a demokratických a kulturních tradicích jednotlivé členské státy ustavily regulační orgány různými způsoby a že tudíž existuje různorodost, pokud jde o prostředky i o rozsah zajišťování nezávislosti, účinných pravomocí a průhlednosti;

zastávaje s přihlédnutím k těmto okolnostem názor, že je důležité, aby členské státy zaručily regulačním orgánům pro sektor vysílání skutečnou nezávislost, zejména prostřednictvím souboru pravidel vztahujících se ke všem aspektům jejich působení a opatření umožňujících jim vykonávat své funkce účinným a účelným způsobem;

doporučuje, aby vlády členských států:

  1. zřídily nezávislé regulační orgány pro sektor vysílání, pokud tak dosud neučinily;
  2. zahrnuly do svého právního řádu taková ustanovení, a do své praxe taková opatření, která dají regulačním orgánům pro sektor vysílání pravomoci umožňující jim plnit své poslání, jak je stanoví vnitrostátní právo, účinným, nezávislým a průhledným způsobem, v souladu se směrnicemi uvedenými v dodatku k tomuto doporučení;
  3. informovaly o těchto směrnicích regulační orgány pro sektor vysílání, orgány veřejné správy a příslušné profesní skupiny i širokou veřejnost a zároveň zajistily účinné respektování nezávislosti regulačních orgánů vůči jakémukoli zasahování do jejich činnosti.

Dodatek k Doporučení č. Rec(2000)23

Směrnice ohledně nezávislosti regulačních orgánů regulace pro sektor vysílání a funkcí těchto orgánů

  1. Obecný legislativní rámec

    1. Členské státy by měly zajistit zřízení a nerušené fungování regulačních orgánů pro sektor vysílání vytvořením vhodného legislativního rámce pro tento účel. Pravidla a postupy upravující nebo ovlivňující fungování regulačních orgánů by měly jasně potvrdit a chránit jejich nezávislost.
    2. Povinnosti a pravomoci regulačních orgánů pro sektor vysílání, jakož i způsoby zajištění jejich odpovědnosti ze své činnosti, postup při jmenování jejich členů a prostředky pro jejich financování by měly být jasně vymezeny zákonem.

  2. Jmenování, složení a fungování

    1. Pravidla vztahující se na regulační orgány pro sektor vysílání, zejména na jejich složení, jsou klíčovým prvkem z hlediska jejich nezávislosti. Měla by proto být koncipována tak, aby je chránila proti jakémukoli zasahování, zejména ze strany politických sil nebo ekonomických zájmů.
    2. Za tímto účelem by měla být stanovena konkrétní pravidla ohledně neslučitelnosti funkcí s cílem zabránit tomu, aby:
      • regulační orgány byly pod vlivem politické moci;
      • členové regulačních orgánů vykonávali funkce či měli zájmy v podnikatelských subjektech či jiných organizacích v oblasti médií nebo v oblastech s ní spjatých, což by mohlo vést ke konfliktu zájmů ve vztahu k členství v regulačním orgánu.
    3. Dále by pravidla měla zaručovat, že členové těchto orgánů
      • budou jmenováni demokratickým a průhledným způsobem;
      • nebudou moci přijmout žádné pověření ani přijímat žádné pokyny od kterékoli osoby či instituce;
      • neučiní žádné prohlášení a nepodniknou žádný krok, který by mohl poškodit nezávislost jejich funkcí, ani ze svých funkcí nebudou jakkoli těžit.
    4. Přesná pravidla by měla být stanovena rovněž ohledně možnosti odvolat členy regulačních orgánů, a to tak, aby se zabránilo využívání odvolání jakožto prostředku politického nátlaku.
    5. Konkrétně by odvolání mělo být možné pouze v případě nerespektování pravidel upravujících neslučitelnost funkcí, které členové musí dodržovat, nebo neschopnosti vykonávat své funkce, pokud je tato neschopnost řádně konstatována, aniž by tím byla pro dotyčnou osobu dotčena možnost napadnout své odvolání u soudů. Odvolání členů z důvodu porušení zákona, ať šlo o skutek související či nesouvisející s výkonem jejich funkcí, by mělo být možné pouze v závažných případech jasně vymezených zákonem s podmínkou, že v dotyčné věci bylo vyneseno pravomocné soudní rozhodnutí.
    6. Vzhledem ke specifické povaze sektoru vysílání a ke zvláštnostem jejich poslání by měli být v regulačních orgánech zastoupeni experti pro oblasti, které spadají do jejich působnosti.

  3. Finanční nezávislost

    1. Způsob financování regulačních orgánů - další klíčový prvek z hlediska jejich nezávislosti - by měl být vymezen zákonem v souladu s jasně stanoveným plánem s přihlédnutím k odhadované výši nákladů na činnost regulačních orgánů tak, aby tyto orgány mohly vykonávat své funkce v plném rozsahu a nezávisle.
    2. Orgány veřejné správy by neměly využívat svých rozhodovacích pravomocí ve finanční oblasti k narušování nezávislosti regulačních orgánů. Rovněž využívání služeb či odborných znalostí státní správy nebo třetích stran. by nemělo mít dopad na tuto nezávislost.
    3. Tam, kde je to vhodné, by se pro účely financování měly využívat mechanismy nezávislé na rozhodování ad hoc ze strany veřejných či soukromých institucí.

  4. Pravomoci a působnost

    Regulační pravomoci
    1. Na základě jasně vymezeného pověření od zákonodárce by měly mít regulační orgány pravomoc přijímat ustanovení a směrnice týkající se činnosti v sektoru vysílání. V rámci zákona by měly mít rovněž pravomoc přijímat interní pravidla.

    Udělování licencí
    1. Jedním ze základních úkolů regulačních orgánů v sektoru vysílání je obvykle udělování vysílacích licencí. Základní podmínky a kritéria upravující udělování a obnovování vysílacích licencí by měly být jasně vymezeny zákonem.
    2. Ustanovení upravující postup při udělování vysílacích licencí by měla být formulována jasně a přesně a uplatňována otevřeným, průhledným a nestranným způsobem. Rozhodnutí učiněná regulačními orgány v této souvislosti by měla být přiměřeným způsobem zveřejňována.
    3. Regulační orgány v sektoru vysílání by měly být zapojeny do procesu plánování oblasti národního kmitočtového spektra vyčleněného pro vysílání. Měly by mít pravomoc udělovat provozovatelům vysílání oprávnění poskytovat programové služby na kmitočtech vyčleněných pro vysílání. Toto nemá vliv na přidělování kmitočtů provozovatelům přenosových sítí podle zákonných norem pro oblast telekomunikací.
    4. Poté, co byl sestaven seznam kmitočtů, by regulační orgány měly vhodnými formami zveřejnit výzvu k podání nabídek. Takovéto výzvy by měly obsahovat i určité specifikující údaje, jako jsou například druh služby, minimální délka programů, územní pokrytí, způsob financování, případné licenční poplatky a - v míře, v níž je to pro účely takovýchto nabídkových řízení potřebné - rovněž technické parametry, které budou uchazeči muset dodržet. S přihlédnutím k obecnému zájmu v této oblasti mohou členské státy uplatňovat odlišné postupy pro přidělování vysílacích kmitočtů veřejnoprávním provozovatelům vysílání.
    5. Výzvy k podání nabídek by měly rovněž specifikovat obsah žádosti o licenci a obsahovat informaci, které dokumenty budou muset uchazeči předložit. Zejména by uchazeči měli poskytnout údaje o struktuře svých společností, jejich vlastnících a kapitálu a o obsahu a délce programů, které navrhují.

    Monitorování dodržování přijatých závazků a povinností ze strany provozovatelů vysílání
    1. Další klíčovou funkcí regulačních orgánů by mělo být monitorování dodržování podmínek stanovených v zákoně a v licencích udělených provozovatelům vysílání. Zejména by měly zajistit, aby provozovatelé vysílání spadající do jejich působnosti respektovali základní zásady vytyčené v Evropské úmluvě o přeshraniční televizi, zejména zásady stanovené v článku 7.
    2. Regulační orgány by neměly provádět kontrolu tvorby programů předem; monitorování pořadů by se tudíž mělo uskutečňovat vždy až po jejich odvysílání.
    3. Regulačním orgánům by mělo být dáno právo vyžadovat si a získávat od provozovatelů vysílání informace v míře potřebné pro plnění jejich úkolů.
    4. Regulační orgány by měly mít pravomoc posuzovat v oblasti své působnosti stížnosti týkající se činnosti provozovatelů vysílání a pravidelně zveřejňovat své závěry.
    5. Pokud některý provozovatel vysílání nebude respektovat zákon nebo podmínky stanovené v jeho licenci, měly by mít regulační orgány pravomoc ukládat v souladu se zákonem sankce.
    6. Měla by být k dispozici škála sankcí, které musí být stanoveny zákonem, počínajíc varováním. Sankce by měly být úměrné a nemělo by o nich být rozhodnuto, dokud nebyla příslušnému provozovateli vysílání poskytnuta možnost být slyšen. U všech sankcí by také měla existovat možnost přezkoumání orgány s příslušnou jurisdikcí podle vnitrostátního práva.

    Pravomoci ve vztahu k veřejnoprávním provozovatelům vysílání
    1. Regulačním orgánům může být rovněž svěřeno poslání plnit úkoly často náležející specifickým orgánům pro dohled nad organizacemi provozujícími veřejnoprávní vysílání, při respektování jejich redakční nezávislosti a institucionální autonomie.


  5. Odpovědnost

    1. Regulační orgány by měly být ze své činnosti odpovědné veřejnosti a měly by například vydávat pravidelné nebo příležitostné zprávy vztahující se k jejich práci nebo k plnění jejich úkolů.
    2. V zájmu ochrany nezávislosti regulačních orgánů při současném zajištění jejich odpovědnosti ze své činnosti je třeba, aby nad nimi byl vykonáván dohled pouze z hlediska zákonnosti jejich činnosti a správnosti a průhlednosti jejich jednání ve finančních záležitostech. Pokud jde o legálnost jejich činnosti, měl by takovýto dohled být vykonáván výlučně a posteriori. Ustanovení o odpovědnosti regulačních orgánů a dohledu nad nimi by měla být jasně vymezena v zákonech, které se na ně vztahují.
    3. Veškerá rozhodnutí i ustanovení přijatá regulačními orgány by měla
      • být náležitě odůvodněna v souladu s vnitrostátním právem;
      • podléhat přezkoumání orgány s příslušnou jurisdikcí podle vnitrostátního práva;
      • být zpřístupněna veřejnosti.


Vysvětlující memorandum
k Doporučení č. Rec(2000)23
ve věci nezávislosti orgánů regulace
pro sektor vysílání a funkcí těchto orgánů

Úvod

  1. Ve větším rozsahu než kdykoli dříve hrají dnes elektronická média klíčovou roli ve společnosti a vzhledem k dopadu jejich působení na veřejnost jsou prvkem základního významu pro demokratické procesy. Zároveň se tento sektor rychle vyvíjí v důsledku své rostoucí otevřenosti pro konkurenci (s rozvojem komerčního vysílání vedle vysílání veřejnoprávního) i v důsledku technických přeměn (vznik digitálního vysílání, vzájemné přibližování sektoru vysílání, služeb on-line, telekomunikací atd.).
  2. Čím více se tento sektor rozšiřuje a čím je složitější a dynamičtější, tím více potřebuje dobře promyšlenou a přiměřenou regulaci, která zajistí jeho náležité fungování. Toto je otázka celoevropská, přestože zkušenosti členských států Rady Evropy s regulací sektoru vysílání jsou velmi odlišné, odrážejíce zejména rozdíly v politických systémech, v úrovni ekonomického rozvoje a v historických a kulturních tradicích.
  3. Uznávajíc tyto skutečnosti, rozhodla se mezivládní Skupina specialistů pro hromadné sdělovací prostředky v celoevropské perspektivě (MM-S-EP) připravit doporučení, které vytváří rámec pro zřizování efektivních a nezávislých regulačních orgánů v sektoru vysílání, pokud j dosud neexistují, a pro podporu jejich činnosti. Skupina se domnívala, že takovéto doporučení, první mezinárodní dokument v této oblasti, by mohlo být zvláště užitečné pro některé nové členské státy Rady Evropy nebo pro země žádající o členství, jimž chybějí příslušné zkušenosti a informace. V tomto ohledu by měla být podporována výměna informací a spolupráce mezi regulačními orgány jednotlivých států v duchu působení, které se již na evropské úrovni uskutečňuje prostřednictvím orgánů spolupráce, jako jsou např. Evropská platforma regulačních orgánů (EPRA) a Síť regulačních orgánů zemí Středomoří.

Preambule
  1. Preambule uvádí, že regulace v sektoru vysílání by měla být uskutečňována v rámci zákona prostřednictvím zvláště jmenovaných nezávislých orgánů disponujících odbornými znalostmi o tomto složitém a rychle se rozvíjejícím odvětví. V souladu s potřebami vývoje by členské státy měly svým orgánům pověřeným regulací v sektoru vysílání zaručit skutečnou nezávislost stanovením souboru pravidel upravujících hlavní aspekty jejich činnosti.
  2. Dále preambule naznačuje, že vývoj v sektoru vysílání bude mít nepochybně dopad na úlohu orgánů pověřených regulací tohoto sektoru. V zájmu zajištění jeho náležitého fungování v kontextu probíhajících přeměn pravděpodobně vyvstane potřeba větší přizpůsobvosti regulace nad rámec samoregulačních opatření samotných provozovatelů vysílání.

Doporučení
  1. Byl zastáván názor, že v samotném doporučení by mělo být řečeno, že vlády členských států mají zřídit nezávislé orgány pro regulaci v sektoru vysílání, pokud tak dosud neučinily, a zahrnout do svého právního řádu taková ustanovení, a do své praxe taková opatření, která regulačním orgánům pro sektor vysílání dají pravomoci umožňující jim plnit své poslání, jak je stanoví vnitrostátní právo, účinným, nezávislým a průhledným způsobem.
  2. Rovněž se výslovně doporučuje, aby vlády zajistily účinné respektování nezávislosti regulačních orgánů tak, aby byly tyto orgány chráněny proti jakémukoli zasahování ze strany politických sil či ekonomických zájmů. Toto ustanovení bylo považováno za zvláště potřebné vzhledem ke skutečnosti, že v některých případech i přesto, že existuje náležitý právní rámec a že orgány veřejné správy přijaly závazek zaručit nezávislost orgánů regulace v sektoru vysílání, v praxi dochází k zasahování do jejich činnosti.
  3. Je na každém členském státu, aby v souladu se svým právním systémem stanovil úroveň, na níž by měly být výše uvedené zásady realizovány. V zemích, kde za regulaci v sektoru vysílání zodpovídá více subjektů (například ve federálních státech nebo společenstvích), musejí být zásady obsažené v doporučení uplatňovány všemi těmito subjekty.

  1. Obecný legislativní rámec

  1. V zájmu zajištění účelné regulace v sektoru vysílání, při současném zabezpečení skutečné nezávislosti provozovatelů vysílání pokud jde o tvorbu programů, musí být samotné regulační orgány chráněny proti všem formám politického i ekonomického zasahování.
  2. Legislativní rámec jasně definující právní statut regulačních orgánů a rozsah jejich funkcí a pravomocí je předpokladem jejich nezávislosti na orgánech veřejné správy, politických silách a ekonomických zájmech. Jakmile je vytvořen, chrání takovýto legislativní rámec regulační orgány před vnějšími tlaky.
  3. Doporučení uvádí, že takovýto legislativní rámec by měl vymezit pravidla a postupy upravující nebo ovlivňující činnost regulačních orgánů. Rozsah těchto pravidel a postupů se může v jednotlivých zemích lišit, přinejmenším by v nich však měly být upraveny určité základní prvky, jako jsou například statut, povinnosti a pravomoci regulačních orgánů, zásady jejich fungování, postup při jmenování jejich členů a způsob jejich financování.

  1. Jmenování, složení a fungování

  1. Vzhledem k roli, kterou plní, a k rozsahu jejich pravomocí mohou být členové regulačních orgánů vystaveni nátlaku ze strany různých sil či zájmů. Při existenci tohoto nebezpečí a vzhledem k omezením stanoveným ostatními zásadami doporučení (viz zejména odst. 26) by měla být pravidla vztahující se na regulační orgány pro sektor vysílání vymezena tak, aby je chránila proti jakémukoli zasahování a zaručovala jejich skutečnou nezávislost.
  2. Doporučení uvádí, že členové regulačních orgánů pro sektor vysílání by měli být jmenováni demokratickým a průhledným způsobem. Pojem „demokratický“ by měl být chápán ve svém širším smyslu s tím, že členové regulačních orgánů jsou v některých případech voleni, v jiných nominováni orgány veřejné správy (prezidentem, vládou nebo parlamentem) nebo nevládními organizacemi.
  3. Podoba nominačního řízení se v tomto ohledu může v jednotlivých zemích výrazně lišit, v podstatě ovšem existují dvě hlavní kategorie. V některých zemích je zastáván názor, že regulační orgány by měly reprezentovat rozmanité zájmy, myšlenkové proudy a politické i sociálně-profesní skupiny existující ve společnosti. V takovýchto případech bývají tyto orgány poměrně velké a jejich členové - často nominovaní nevládními organizacemi nebo orgány místní správy - se této činnosti věnují zpravidla jen v částečném úvazku a nejsou nezbytně odborníky v této problematice.
  4. V jiných zemích se nepovažuje za nutné, aby členové regulačních orgánů reprezentovali celé spektrum společnosti, neboť jsou považováni spíše za nezávislé „soudce“. Ve většině takovýchto případů mívá regulační orgán podobu útvaru typu kolegia, jehož členy je omezený počet expertů-profesionálů jmenovaných zákonodárnými nebo výkonnými orgány na přiměřeně dlouhé funkční období a na plný úvazek, a který je do určité míry vybaven i rozhodovacími pravomocemi. I regulační orgány spadající do této druhé kategorie však musejí respektovat zásadu plurality a nesmějí být ovládány žádnou konkrétní skupinou či politickou stranou. Kromě toho - vzhledem k povaze úkolu, který plní v zastoupení celé společnosti (viz v tomto ohledu kapitolu V) - musejí regulační orgány vždy postupovat průhledným způsobem a podléhat demokratické kontrole.
  5. Jasně je řečeno, že pokud mají být tyto orgány maximálně nezávislé, měla by být pravidla ohledně neslučitelnosti funkcí formulována tak, aby se tyto orgány nedostaly pod vliv politické moci. Doporučení rovněž uvádí, že by mělo být pomocí jasných pravidel zaručeno, že členové regulačních orgánů nepřijmou žádné pověření ani nebudou přijímat žádné pokyny od kterékoli osoby či instituce, že neučiní žádné prohlášení a nepodniknou žádný krok, který by mohl poškodit nezávislost jejich funkcí, a že nebudou ze svých funkcí těžit pro politické účely. Přestože to v doporučení není výslovně řečeno, je v zájmu nezávislosti regulačních orgánů vhodnější, aby členové těchto orgánů po dobu výkonu svých funkcí v nich nebyli členy parlamentu ani vlády a neměli ani jiný politický mandát. Toto je významný nástroj ochrany proti vnějším tlakům a politickému zasahování. Nebrání členům regulačních orgánů v tom, aby byli řadovými členy politických stran bez mandátu, neboť v tomto případě je nebezpečí politického nátlaku menší.
  6. Například v Německu Spolkový ústavní soud zdůraznil a stvrdil nezávislost orgánů regulace pro sektor vysílání v jednotlivých spolkových zemích tím, že vyloučil jakýkoli dominantní vliv státu. Ústřední složky těchto orgánů (shromáždění nebo rady) jsou však založeny buď na pluralitním zastoupení nebo na odborných znalostech a zkušenostech v oblasti médií, a jejich členy tudíž mohou být zástupci veřejných úřadů nebo vládních institucí. V zájmu zajištění nezávislosti regulačních orgánů musí být podíl těchto zástupců menší než 25 % z celkového počtu členů. Organizační a finanční rámec působení zemských regulačních orgánů takto zaručuje, že jsou tyto orgány nezávislé a nepodléhají vlivu vlád, a tudíž je zcela v souladu se zásadami stanovenými v doporučení.
  7. Neslučitelnost funkcí, jak je vymezena v doporučení, zasahuje nejen do politické sféry, ale i do dalších oblastí, které se mohou dotýkat nezávislosti členů regulačních orgánů. Zahrnuje i výkon jakékoli funkce nebo jakékoli zájmy, ať již v podnikatelských subjektech nebo v jiných organizacích v oblasti médií nebo v oblastech s ní spjatých (například v oblasti reklamy či telekomunikací), které by mohly vést ke konfliktu zájmů ve vztahu k členství v regulačním orgánu. Pokud by například člen takovéhoto orgánu měl finanční zájmy nebo zastával nějaké místo ve společnosti, která je provozovatelem vysílání nebo poskytuje kabelové služby a která spadá do okruhu působnosti příslušného regulačního orgánu, byly by tyto dvě funkce jednoznačně neslučitelné.
  8. Na druhé straně doporučení nezakazuje členům regulačních orgánů výkon jiných funkcí, který nezakládá žádný konflikt zájmů (například pokud člen takového orgánu vykonává povolání učitele). Za daného stavu ovšem nic nebrání státům ve stanovení přísnějších pravidel zakazujících výkon jakékoli jiné funkce bez ohledu na to, zda pravděpodobně může či nemůže vést ke konfliktu zájmů. Státům rovněž nic nebrání ve stanovení požadavku, aby členové regulačních orgánů poskytli informace o svém majetku v době jmenování do této funkce a znovu na konci svého funkčního období s cílem zabránit tomu, aby členové z této funkce jakýmkoli nenáležitým způsobem profitovali.
  9. Dalším prostředkem k zajištění větší nezávislosti regulačních orgánů je stanovení doby trvání a povahy jejich mandátu. V zájmu lepší ochrany členů takovýchto orgánů před nátlakem by měli být jmenováni na pevně stanovené funkční období. Je vhodné si povšimnout, že v některých zemích (které jdou v tomto ohledu dále než doporučení) nelze členství v regulačním orgánu obnovit na další funkční období nebo je lze obnovit pouze jednou; cílem tohoto opatření je, aby členové nebyli nijak zavázáni loajalitou vůči těm, kteří je jmenovali.
  10. Nástrojem zaručení nezávislosti regulačních orgánů může být i požadavek, aby se jejich členové zdrželi jakýchkoli prohlášení či kroků, které by mohly poškodit nezávislost jejich funkcí, a aby z těchto funkcí netěžili pro politické, ekonomické či jiné cíle. Za tímtéž účelem by mohlo být užitečné předvídat závazek zachování důvěrnosti poté, co člen regulačního orgánu opustí svou funkci, aby se zabránilo vyzrazení informací týkajících se fungování regulačního orgánu.
  11. Pokud jde o podmínky, za nichž mohou být členové regulačních orgánů odvoláni - což je rovněž velmi významný faktor z hlediska nezávislosti těchto orgánů - doporučení naznačuje, že by v tomto ohledu měla být stanovena přesná pravidla formulovaná tak, aby se zabránilo využívání odvolání jakožto prostředku politického nátlaku. Doporučení naznačuje, že odvolání by mělo být možné pouze v případě, že členové regulačních orgánů nebudou respektovat pravidla upravující neslučitelnost funkcí, která musí dodržovat, nebo že bude řádně konstatována jejich neschopnost (tělesná či duševní) vykonávat své funkce. V obou případech by dotyčná osoba měla mít možnost napadnout své odvolání u soudů. Výjimečně doporučení předvídá také možnost odvolání z důvodu porušení zákona, ať šlo o skutek související či nesouvisející s výkonem funkcí členů regulačních orgánů; naznačuje ovšem, že takovéto zrušení členství by mělo být možné jen v závažných případech jasně vymezených zákonem s podmínkou, že v dotyčné věci bylo vyneseno pravomocné soudní rozhodnutí. Předpokládá se, i když to není v doporučení výslovně uvedeno, že odvolání z funkce může být uplatněno pouze vůči jednotlivým členům regulačních orgánů, nikdy vůči těmto orgánům jako celku.
  12. Samostatným tématem je otázka odborné kvalifikace pro členství v regulačních orgánech. Vzhledem ke specifickému technickému charakteru sektoru vysílání doporučení uvádí, že v regulačních orgánech by měli být zastoupeni experti pro oblasti spadající do jejich působnosti. Vzhledem k odlišnosti tradic a zkušeností v jednotlivých členských státech a k rozdílnému složení jejich regulačních orgánů (jak je zmíněno výše) by bylo obtížné požadovat, aby všichni členové regulačních orgánů byli experty pro tuto problematiku. Doporučení proto pouze uvádí, že by v regulačních orgánech měli být zastoupeni experti pro oblasti spadající do jejich působnosti. Z týchž důvodů doporučení nespecifikuje žádné konkrétní odborné požadavky pro členství v regulačních orgánech. Bylo by ovšem přirozené, aby takovíto členové byli odborníky pro audiovizuální oblast a pro oblasti s ní spjaté (například pro otázky reklamy, technických aspektů vysílání atd.). V tomto ohledu lze konstatovat, že v regulačních orgánech většinou působí odborníci z různých odvětví, například lidé s profesionálními zkušenostmi z oblasti médií, inženýři, právníci, sociologové, ekonomové atd.

  1. Finanční nezávislost

  1. Způsob financování regulačních orgánů - stejně jako postup při jmenování jejich členů - může potenciálně působit jak jako páka pro vykonávání nátlaku, tak jako záruka nezávislosti. Zkušenosti ukazují, že pokud jsou regulační orgány skutečně finančně nezávislé, budou méně zranitelné vůči zasahování nebo nátlaku zvenčí.
  2. S ohledem na tuto skutečnost doporučení požaduje, aby byl způsob financování regulačních orgánů vymezen zákonem v souladu s jasně stanoveným plánem s přihlédnutím k odhadované výši nákladů na činnost regulačních orgánů tak, aby tyto orgány mohly vykonávat své funkce v plném rozsahu a nezávisle. Pokud jde o otázku, zda by regulační orgány měly využívat pouze svých vlastních personálních a finančních zdrojů, doporučení formálně nezakazuje státní správě či třetím stranám pracovat pro regulační orgán za předpokladu, že se takovéto působení uskutečňuje v kontextu zaručujícím nezávislost tohoto orgánu.
  3. Doporučení nijak konkrétně nenaznačuje možné zdroje financování regulačních orgánů. Praxe ve většině evropských zemí však ukazuje, že jsou pro financování regulačních orgánů využívány dva hlavní zdroje, které mohou být případně vhodnými způsoby kombinovány. Financování může být zajišťováno především z koncesních poplatků - nebo, tam, kde je to vhodné, z odvodů z obratu - placených držiteli licencí. Pokud jsou takovéto licenční poplatky nebo odvody stanoveny na takové úrovni, která nepředstavuje pro provozovatele vysílání provozní překážku, jeví se tento model jako nejlepší způsob zaručení finanční nezávislosti regulačních orgánů, poněvadž při jeho uplatnění nemusí tyto orgány spoléhat na dobrou vůli orgánů veřejné správy. Doporučení zároveň nevylučuje financování ze státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že v takovém případě je větší pravděpodobnost, že regulační orgány budou závislé na rozpočtové přízni vlád a parlamentů, však výslovně uvádí, že orgány veřejné správy by neměly využívat svých rozhodovacích pravomocí ve finanční oblasti k zasahování do nezávislosti regulačních orgánů.
  4. Ať je přijat jakýkoli model financování, je třeba přihlédnout k personálním, technickým i dalším zdrojům, které regulační orgány potřebují k nezávislému výkonu všech svých funkcí. Je zjevné, že čím více je těchto funkcí a čím jsou závažnější, tím důležitější je, aby financování regulačního orgánu odpovídalo jeho potřebám.
  5. Tam, kde je úroveň financování stanovována každoročně, je nutno přihlédnout k odhadovaným nákladům na činnost regulačních orgánů i ke skutečnosti, že kromě nákladů na vlastní regulaci vznikají i další náklady nezbytné pro účinné plnění úkolů regulačních orgánů. V zájmu kompetentního plnění těchto úkolů a přijímání rozhodnutí, která budou založena na zevrubných analýzách současné i budoucí situace sektoru vysílání, potřebují mít regulační orgány obvykle možnost využívat služeb konzultantů, provádět výzkum, uskutečňovat mise za účelem zjišťování faktického stavu věcí, zpracovávat studie a vydávat publikace, což s sebou samozřejmě nese dodatečné výdaje.

  1. Pravomoci a působnost

  1. Jak již bylo naznačeno výše, rozsah pravomocí a působnosti regulačních orgánů v sektoru vysílání se v jednotlivých zemích liší. Některé země mají několik regulačních orgánů, které se zabývají různými otázkami: posuzováním stížností, monitorováním pořadů, udělováním licencí atd. V jiných zemích je jediný orgán pověřen regulací sektoru vysílání v celé šíři. Odhlédneme-li od různorodosti těchto modelů, navrhuje doporučení několik přístupů, které jsou považovány za zásadní pro náležitou regulaci sektoru vysílání.

Regulační pravomoci
  1. Regulace sektoru vysílání je v doporučení chápána jako pověření jednoho či více orgánů pravomocí stanovit v určitých oblastech normy pro tento sektor. Hlavním cílem regulace činnosti provozovatelů vysílání nezávislými orgány je zajistit bezproblémové fungování sektoru vysílání způsobem založeným na objektivitě a pluralitě při náležitém respektování redakční svobody a nezávislosti provozovatelů vysílání.
  2. Mezi členskými státy existuje značná různorodost, pokud jde o právní povahu těchto norem, v závislosti na ústavním rámci a na odlišných právních tradicích. V některých případech mají tyto orgány pouze poradní pravomoci a jejich role je tudíž omezena na vydávání doporučení a stanovisek. V takovýchto zemích je regulace svěřena do rukou zákonodárce nebo vlády pod parlamentní kontrolou. V jiných zemích však zákonodárné orgány poskytly regulačním orgánům skutečné regulační pravomoci umožňující jim přijímat konkrétní ustanovení pro fungování sektoru vysílání.
  3. Tato ustanovení se mohou týkat například udělování licencí a dodržování závazků a povinností provozovateli vysílání. Regulační pravomoc může zahrnovat zejména oprávnění vydávat, ve spolupráci s příslušnými odbornými kruhy, závazná pravidla pro chování provozovatelů vysílání ve formě doporučení nebo směrnic k  takovým otázkám, jako jsou například reklama a sponzorování, informování o volebních kampaních a ochrana nezletilých. Jak je naznačeno v preambuli doporučení, nevylučuje takováto regulační pravomoc přijímání samoregulačních opatření samotnými provozovateli vysílání.
  4. Doporučuje se, aby v rámci zákona měly regulační orgány takové regulační pravomoci, které jim umožní pružně a adekvátně reagovat na případné nepředvídané otázky, které jsou často složité a které nemohou být vždy řešeny a někdy ani předvídány v legislativním rámci. V podstatě se má za to, že regulační orgány, mající velmi kvalitní znalosti o sektoru vysílání, jsou lépe disponovány k tomu, aby stanovily podrobná „pravidla hry“. Dále by regulační orgány měly mít v rámci zákona pravomoc přijímat interní pravidla podrobněji vymezující jejich strukturu a rozhodování v souladu s jejich správní autonomií.

Udělování licencí
  1. Doporučení považuje udělování vysílacích licencí za jeden ze základních úkolů regulačních orgánů, i když to v současné době neplatí pro všechny členské státy Rady Evropy. S tímto úkolem je spojena velká odpovědnost, neboť výběr provozovatelů, kteří získají právo poskytovat služby v oblasti vysílání, určuje stupeň vyváženosti a plurality v tomto sektoru. Pojem „licence“ by měl být chápán ve svém obecnějším smyslu; v praxi mohou být licence vydávány pod názvem „smlouvy“, „ujednání“ nebo „dohody“.
  2. Doporučení uvádí, že regulační orgány by měly být zmocněny udělovat provozovatelům vysílání prostřednictvím vydávání licencí oprávnění k poskytování programových služeb na kmitočtech vyčleněných pro vysílání. Toto nemá vliv na přidělování kmitočtů provozovatelům přenosových sítí podle zákonných norem pro oblast telekomunikací. Přestože pokračující rozvoj digitální technologie slibuje rapidní růst počtu kanálů, v současné době je stále ještě relativní nedostatek kmitočtů použitelných pro vysílání, a proto je ve veřejném zájmu třeba, aby byly tyto kmitočty přidělovány provozovatelům nabízejícím nejlepší služby. Kromě toho lze pomocí udělování licencí zajistit, aby provozovatelé vysílání naplnili určité cíle, které jsou ve veřejném zájmu, jako jsou například ochrana nezletilých a zaručení plurality.
  3. Pravomoc udělovat licence může být vykonávána ve vztahu k mnoha různým typům provozovatelů na základě druhu poskytované služby (rozhlas nebo televize), druhu prostředků pro přenos, resp. příjem signálu (pozemní vysílací sítě, satelit nebo kabel), typu kmitočtu (analogový nebo digitální) nebo územního pokrytí (celostátní, regionální nebo místní). Doporučení si neklade za cíl říkat členským státům konkrétně, které typy služeb by měly podléhat udělení oprávnění, narozdíl od prostého ohlášení. Zároveň je uvedeno, že postup při udělování licencí by měl být jasný a přesný a měl by být uplatňován otevřeným, průhledným a nestranným způsobem, a že rozhodnutí učiněná regulačními orgány v tomto ohledu by měla být přiměřeným způsobem zveřejňována.
  4. Výběrové řízení při udělování licencí je postup trvající různě dlouhou dobu s několika fázemi. Poté, co byl sestaven seznam kmitočtů, by měla být vydána výzva k podání nabídek. V zájmu otevřenosti a volné soutěže se doporučuje, aby výzva k podání nabídek byla zveřejněna všemi vhodnými způsoby, například v úředních věstnících, v tisku atd. Takováto výzva by měla obsahovat i specifikaci určitých kritérií, jako jsou například druh služby, který je předmětem nabídky k využití; obsah a minimální délka programů, které by měly být poskytovány; územní pokrytí příslušnou službou; způsob financování; případné licenční poplatky a technické parametry, které bude nutno respektovat. Zároveň by výzva měla specifikovat obsah žádosti o licenci a obsahovat informaci, které dokumenty budou muset být předloženy při podání nabídky. V souladu s Doporučením č. R (94) 13 ve věci opatření na podporu transparentnosti v oblasti hromadných sdělovacích prostředků se doporučuje, aby přihlašující se uchazeči poskytli údaje o struktuře svých společností, jejich vlastnících a kapitálu. Oznámení o nabídkovém řízení by mělo rovněž obsahovat nejzazší termín pro předložení přihlášek a termín, do kterého budou posouzeny.
  5. Další fází je posouzení podaných nabídek a výběr z přihlášených uchazečů. V dokumentech předložených v nabídkovém řízení by mělo být jasně sděleno, jakým způsobem má být služba provozována, se zvláštním zřetelem na ekonomické a technické aspekty i na navrhovaný obsah. Doporučení neuvádí, jaká kritéria by měly regulační orgány uplatnit při výběru z několika konkurenčních nabídek. Je úkolem každého státu stanovit kritéria nejvhodnější pro jeho konkrétní situaci; výběr by se však měl řídit především obsahem nabídek.
  6. Obecně platí, že úspěšní uchazeči následně podepíší smlouvu zakotvující klíčové prvky obsažené v dokumentech, které předložili v nabídkovém řízení, a závazky, které na sebe berou a které musí plnit po celou dobu držení licence.
  7. V zájmu minimalizace možnosti svévolného rozhodování doporučení stanoví, že ustanovení upravující udělování licencí by měla být formulována a uplatňována otevřeným a průhledným způsobem. Z téhož důvodu by měly být podmínky a kritéria upravující udělování a obnovování licencí jasně vymezeny zákonem anebo regulačním orgánem a rozhodnutí regulačních orgánů o udělení licencí by měla být zveřejňována všemi vhodnými způsoby.
  8. Doporučení požaduje ještě vyšší stupeň otevřenosti, když uvádí, že licenční řízení by mělo podléhat veřejné kontrole; tento požadavek nevylučuje posuzování předložených nabídek za zavřenými dveřmi, aby tak byl eliminován jakýkoli nátlak zvenčí a tím byla zajištěna spravedlivá soutěž a aby byla zachována důvěrnost určitých informací o uchazečích, které jsou obsaženy v dokumentech předložených pro účely nabídkového řízení (k tomuto bodu viz Doporučení č. R (94) 13 ve věci opatření na podporu transparentnosti v oblasti hromadných sdělovacích prostředků a zejména v něm obsaženou Směrnici č. 1).

Monitorování dodržování přijatých závazků a povinností ze strany provozovatelů vysílání
  1. V zájmu skutečně účinné aplikace stávajících stanov a ustanovení, jakož i závazků přijatých provozovateli vysílání, musí být regulační orgány zmocněny monitorovat, jak provozovatelé vysílání v praxi dodržují podmínky stanovené v zákoně a v jim udělených licencích.
  2. Doporučení proto zdůrazňuje, že regulační orgány by měly zajistit, aby provozovatelé vysílání podléhající jejich působnosti respektovali základní zásady vyhlášené v Evropské úmluvě o přeshraniční televizi, zejména zásady formulované v článku 7 (který se zabývá povinnostmi provozovatelů vysílání). Tento článek stanoví, že ve všech složkách programových služeb bude jak ve způsobu prezentace, tak i po obsahové stránce respektována důstojnost lidské bytosti i základní práva ostatních (zejména zakazuje pornografii a také pořady, které poskytují nepřiměřeně výrazné místo násilí nebo které mohou podněcovat rasovou nenávist). Rovněž zakazuje uvádění pořadů, které mohou narušit tělesný, duševní či mravní vývoj dětí a dospívající mládeže, v časech, kdy je pravděpodobné, že by se na ně tyto věkové skupiny mohly dívat.
  3. Doporučuje se, aby stížnosti týkající se činnosti provozovatelů vysílání spadajících do rámce působnosti regulačních orgánů (zejména pokud jde o obsah programů) nebo porušování licenčních pravidel nebo zákonů (týkajících se vysílání, podmínek reklamy a sponzorování, problematiky soutěže atd.) byly posuzovány regulačními orgány. V zájmu dosažení větší účelnosti při posuzování takovýchto stížností, jak ve veřejném zájmu, tak i v zájmu zajištění právní jistoty pro provozovatele, by regulační orgány měly pravidelně zveřejňovat závěry učiněné při takovém posuzování.
  4. V závislosti na dostupných zdrojích lze využít různé způsoby monitorování činnosti provozovatelů vysílání, které lze rozdělit do dvou hlavních kategorií. V první z nich provádí monitoring sám regulační orgán, což je postup kladoucí zjevně značné nároky na personální i technické zdroje, a tudíž i velmi nákladný. Jednou z možností řešení tohoto problému - který bude pravděpodobně nabývat na rozsahu s rozšiřováním okruhu vysílacích služeb v souvislosti s přechodem na digitální technologii - by mohlo být provádění monitoringu namátkově, nikoli nepřetržitě. Druhou možností je analýza hodnotících studií realizovaných samotnými provozovateli vysílání, kteří v některých zemích vytvořili struktury samokontroly ve spolupráci s regulačním orgánem vykonávajícím nad nimi dohled. Tento postup je samozřejmě méně nákladný, jeho nevýhodou je ovšem jeho menší spolehlivost v porovnání s prvním přístupem. V každém případě by měla být uplatňována obecná zásada, že veškeré monitorování obsahu programů musí být prováděno retrospektivně, v souladu s právem na svobodu informací a projevu ve vysílání.
  5. Orgány regulace v sektoru vysílání by měly monitorovat dodržování pravidel pro pluralitu v oblasti médií a v některých případech také pravidel soutěže. Zde je třeba si povšimnout, že Doporučení č. R (99) 1 ve věci opatření na podporu plurality v hromadných sdělovacích prostředcích se vyslovuje pro to, aby členské státy „zvážily možnost vymezit - ve svém právním řádu nebo v rámci schvalovacích, licenčních či obdobných řízení - limity omezující vliv, který může mít jedna komerční společnost či skupina v jednom či ve více sektorech mediální sféry“. Toto doporučení rovněž uvádí, že „orgány jednotlivých států zodpovídající za udělování licencí soukromým provozovatelům vysílání by měly věnovat při plnění svého poslání zvláštní pozornost podpoře plurality v hromadných sdělovacích prostředcích“.
  6. Monitorování nemůže být nikdy účinné bez pravomoci ukládat sankce. Podle znění doporučení by měly mít regulační orgány v případech, kdy některý provozovatel vysílání nerespektuje zákon nebo podmínky stanovené v licenci, pravomoc ukládat v souladu se zákonem sankce (odstupňované v tvrdosti podle závažnosti prohřešku).
  7. Sankce mohou zahrnovat opatření sahající od prosté výstrahy přes nižší či vyšší pokuty nebo dočasné pozastavení licence až po nejtvrdší formu postihu - odnětí licence. V souladu s vnitrostátním právem mohou být sankce zveřejněny v zájmu zajištění informování veřejnosti a průhlednosti rozhodnutí regulačních orgánů. Vzhledem k závažnosti odnětí licence by tato forma postihu měla být uplatňována pouze v nejkrajnějších případech, pokud se provozovatelé vysílání dopustí zvláště závažného prohřešku proti daným pravidlům.
  8. Je řečeno, že sankce by měly být úměrné a nemělo by o nich být rozhodnuto, dokud nebyla příslušnému provozovateli vysílání poskytnuta možnost být slyšen. Základním úkolem regulačních orgánů není hrát roli „policie“ v sektoru vysílání, ale zajistit bezproblémové fungování tohoto sektoru vytvořením ovzduší dialogu, otevřenosti a důvěry v jednání s provozovateli vysílání. V určitých výjimečných případech může však být uplatnění sankcí bez předchozího varování oprávněné. V zájmu zajištění právní jistoty pro provozovatele by takovéto výjimečné případy měly být vymezeny zákonem.
  9. Při plnění svých úkolů v oblasti monitorování a ukládání pokut či jiných sankcí by regulační orgány měly nejen postupovat spravedlivě a nestranně a uplatňovat stejný přístup ke všem provozovatelům vysílání, ale zároveň dbát na aspekty otevřenosti a zodpovědnosti. Doporučení proto uvádí, že u všech sankcí by měla existovat možnost přezkoumání orgány s příslušnou jurisdikcí podle vnitrostátního práva.

Pravomoci ve vztahu k veřejnoprávním provozovatelům vysílání
  1. Vzhledem k odlišnému charakteru veřejnoprávního vysílání na straně jedné a komerčního vysílání na straně druhé je v členských státech obvyklá praxe, že pro každý z těchto sektorů existují samostatné regulační mechanismy. Takovéto oddělení je uplatňováno i u orgánů vykonávajících dohled a regulačních pravomocí.
  2. Doporučení však konstatuje, že regulačních orgány v sektoru vysílání mohou být rovněž zmocněny k plnění úkolů spojených s regulací vůči veřejnoprávním provozovatelům vysílání, tedy funkce, která často připadá dozorčím orgánům těchto provozovatelů. Zde má doporučení na mysli úkoly dozorčích orgánů veřejnoprávních organizací provozujících vysílání, jak jsou vymezeny v Doporučení č. R (96) 10 ve věci zaručení nezávislosti veřejnoprávního vysílání.
  3. Úkol provádět regulaci jak ve vztahu ke komerčním, tak i ve vztahu k veřejnoprávním provozovatelům vysílání může být svěřen témuž regulačnímu orgánu m.j. v zájmu zaručení spravedlivé soutěže mezi veřejnoprávními a soukromými provozovateli vysílání.

  1. Odpovědnost

  1. Doporučení zdůrazňuje, že regulační orgány by měly být ze své činnosti odpovědné veřejnosti, což logicky vyplývá z jejich povinnosti jednat výlučně ve veřejném zájmu. Průhlednost svého působení ve vztahu k veřejnosti mohou zajistit například zveřejňováním výročních zpráv o své činnosti nebo o plnění svých úkolů. Tyto zprávy mohou přispívat k lepšímu chápání cílů, funkcí a pravomocí regulačních orgánů i situace v sektoru vysílání.
  2. Jak je konstatováno výše, potřebují regulační orgány k účelné regulaci sektoru vysílání široký rozsah pravomocí a působnosti. Stejně jako všechny orgány v demokratické společnosti se však musejí ze své činnosti zodpovídat a musejí tudíž podléhat demokratické kontrole. Klíčovou otázkou je, kým a jak bude takováto kontrola prováděna. Doporučení neobsahuje žádné konkrétní ustanovení k prvnímu z těchto bodů a přenechává každému státu rozhodnutí, který orgán nebo které orgány jsou nebo budou zodpovídat za dohled nad činností orgánů regulace v sektoru vysílání, které jsou v dotyčném státě zřízeny.
  3. K druhému bodu doporučení uvádí, že dohled nad regulačními orgány může být vykonáván pouze z hlediska zákonnosti jejich činnosti a správnosti a průhlednosti jejich jednání ve finančních záležitostech. Naproti tomu není přípustná jakákoli jiná kontrola nad rozhodnutími regulačních orgánů. V zájmu zabránění tomu, aby se dohled nad legálností činnosti regulačních orgánů proměnil v nějakou formu cenzury, by měl být vykonáván vždy a posteriori. Dohled nad správností a průhledností jejich jednání ve finančních záležitostech na druhé straně může být podle vnitrostátního práva vykonáván a priori.
  4. V závěru doporučení uvádí, že veškerá rozhodnutí a ustanovení přijatá regulačními orgány by měla být náležitě odůvodněna a v souladu s vnitrostátním právem podléhat přezkoumání orgány s příslušnou jurisdikcí podle vnitrostátního práva. Požadavek, aby byla rozhodnutí podložena náležitými důvody - založený na principu právního státu a vyplývající z nezbytné potřeby průhlednosti v jednání regulačních orgánů - je klíčem k tomu, aby ti, kdo byli dotčeni rozhodnutími regulačních orgánů, měli možnost napadnout tato rozhodnutí prostřednictvím orgánů s příslušnou jurisdikcí. Průhlednost je jednou z nejzákladnějších zásad týkajících se fungování regulačních orgánů a jejich odpovědnosti vůči veřejnosti; veškerá přijatá rozhodnutí a ustanovení by proto měla být vhodným způsobem zveřejněna.


- -


Prohlášení pro tisk
Náměstci ministrů přijali doporučení o nezávislosti orgánů regulace pro sektor vysílání

Štrasburk, 10. 1. 2001 Náměstci ministrů Rady Evropy přijali doporučení ohledně nezávislosti a funkcí regulačních orgánů pro sektor vysílání, jehož hlavním cílem je ochrana těchto orgánů proti jakémukoli zasahování ze strany politických sil nebo ekonomických zájmů.

Při formulování textu doporučení si Řídící výbor pro hromadné sdělovací prostředky kladl za cíl vyjádřit se k některým problémům objevujícím se v evropských zemích, zejména v důsledku vládních zásahů do fungování těchto orgánů (tam, kde existují) nebo přímé vládní kontroly nad regulací společností provozujících vysílání (tam, kde tyto orgány neexistují). Chce také poskytnout podkladový materiál pro některé nové členské státy Rady, které nemají dostatek zkušeností a informací a často tuto organizaci žádají o objasnění hlavních zásad, které by měly upravovat fungování orgánů regulace pro sektor vysílání.

Dokument zejména doporučuje, aby vlády členských států:
ustavily nezávislé orgány regulace pro sektor vysílání, pokud tak dosud neučinily;
zahrnuly do svého právního řádu taková ustanovení, a do své praxe taková opatření, která dají těmto orgánům pravomoci k plnění jejich povinností účinným, nezávislým a průhledným způsobem.

Zdůrazňuje například, že v zájmu snížení rizika tlaku zvenčí musí být postup při jmenování členů těchto orgánů průhledný. Obdobně doporučuje zformulování přesných pravidel, která zabrání tomu, aby členové regulačních orgánů měli zájmy v podnikatelských subjektech nebo jiných organizacích v oblasti médií, a zajistí, že nebude možné odvolávání členů jakožto prostředek politického nátlaku.

Doporučení rovněž obsahuje několik zásad upravujících pravomoci a povinnosti regulačních orgánů, jako jsou např. udělování licencí a monitorování dodržování přijatých závazků a povinností ze strany provozovatelů vysílání. Dále formuluje rovněž určité zásady týkající se odpovědnosti regulačních orgánů vůči veřejnosti.

***

Při přijetí tohoto doporučení vyjádřila delegace Ruské federace výhrady k některým směrnicím uvedeným v příloze.





> Další kapitola: B ČÁST DRUHÁ