11.8 ZAHRANIČNÍ AKTIVITY RADY
Mezilidská komunikace měla vždy snahu přesahovat hranice států a v globalizovaném světě patří sdílení informací a kulturní výměna k samotné podstatě pojmu lidstvo. Elektronická média jsou díky svému fyzikálnímu principu zvláště vhodným nástrojem globální komunikace.
Provoz terestrického vysílání je možný jen v rámci mezinárodních dohod o rozdělení kmitočtového spektra a pro zemi uprostřed kontinentu to platí ve zvýšené míře. Mezinárodní koordinací jsou pověřeny v České republice jiné orgány, nicméně Rada v rámci svých kompetencí pro oblast spektra určeného k vysílání sleduje v potřebné míře vývoj a pouze tak mohla v uplynulém období úspěšně splnit roli iniciátora a koordinátora na úseku digitalizace televizního a rozhlasového vysílání.
Vytváření společného evropského prostoru zahrnuje i koordinovaný přístup k otázkám regulace obsahu vysílání. Na třiačtyřicet evropských států, včetně členských států dílčích evropských uskupení, spolupracuje v rámci Rady Evropy. Členské státy EU pak mají k tomuto účelu celý systém orgánů a funkcí, na nichž se Česká republika podílí jako kandidátská země zejména harmonizací legislativy. Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání se aktivně účastní těchto procesů a získané poznatky zhodnocuje spoluprací na vývoji domácí legislativy i v každodenní regulační praxi.
Vývoj regulace elektronických médií vykazuje v Evropě jednoznačně trend ke sbližování forem, ale v daleko větší míře ke sbližování cílů a postupů regulace. Je to logickým důsledkem výše zmíněného přeshraničního charakteru vysílání ne jedné straně a stále rostoucí informační homogenity kontinentu na straně druhé.
Přístup Rady k mezinárodním aktivitám je v zásadě shodný s přístupem obdobných regulačních orgánů ostatních evropských zemí. Dosavadní praxe mezinárodních styků Rady jednoznačně prokázala, že osobní kontakty s evropskými regulačními orgány nebo orgány či pracovními skupinami Rady Evropy nelze ničím nahradit. Tyto kontakty jsou stěžejní především pro koncepční činnosti Rady a Úřadu, ale v narůstající míře i pro řešení každodenních problémů regulace přeshraničního vysílání (např. satelitní a kabelová TV). Sledování evropských legislativních a regulačních trendů včetně sledování a aplikace nových mediálních technologií je pro vytváření dlouhodobé politiky rozvoje elektronických médií v ČR podstatné.
Aktivity Rady související s členstvím ČR v Radě Evropy (RE)
Česká republika je členským státem Rady Evropy od 30. června 1993.
Rada Evropy se ve svých orgánech zabývá všemi hlavními tématy, jimž Evropa a zejména Evropská společenství čelí, kromě obrany. Hlavními orgány RE jsou Rada ministrů RE, Parlamentní shromáždění RE a Kongres místních a regionálních samospráv.
Vysledkem práce jsou pak celoevropské úmluvy a dohody, na jejichž základě pak členské státy mohou slaďovat a doplňovat svou vlastní legislativu tak, aby jim odpovídala. Rada Evropy také přijímá dílčí dohody a umožňuje tak spolupráci „s proměnlivou geometrií“.
V oblasti médií je nejdůležitější a pro Českou republiku nejaktuálnější Evropská úmluva o přeshraniční televizi a Protokol doplňující uvedenou úmluvu. Více o tom dále.
Výbor ministrů RE svěřil provádění pracovního programu v oblasti hromadných sdělovacích prostředků Kontrolnímu výboru pro hromadné sdělovací prostředky (Steering Committee on the Mass Media, CDMM, dále jen: Kontrolní výbor) (viz: www.humanrights.coe.int/media), který se skládá z ministerských úředníků jmenovaných vládami 43 členských států RE. Kontrolní výbor (CDMM) má za úkol rozvíjet evropskou spolupráci v oblasti veřejné komunikace s cílem podpory svobody slova a informací v pluralistické a demokratické společnosti. Předsedkyní Kontrolního výboru (CDMM) od prosince 1999 je Carolyn Morrisonová ze Spojeného království (UK).
Ředitelství pro lidská práva Sekretariátu RE v rámci Kontrolního výboru (CDMM) v roce 2001 organizovalo (a alespoň částečně financovalo) činnost následujících pracovních skupin a poradních panelů:
Skupina specialistů na demokratické a sociální souvislosti digitálního vysílání (MM-S-DB) zkoumala důsledky digitálního prostředí pro provozování vysílání veřejné služby, pro udílení licencí soukromým provozovatelům a regulaci obsahu vysílání, jakož i pro legislativní úpravu vysílání a regulujících orgánů. Skupina se v této souvislosti zabývala i obecnější otázkou smyslu veřejné služby a má-li být udržena za každou cenu, jejím vztahem k velice perspektivním online službám. Skupina považuje téma vysílání veřejné služby, jeho role ve společnosti a při provozování demokracie v digitální éře za svou klíčovou otázku. Zadala vypracování studie o poslání, organizaci, financování a strategii vysílání veřejné služby v digitálním prostředí a projednala její výsledky. Skupina také zorganizovala slyšení představitelů organizací provozovatelů o jejich strategii pro digitální věk.
Skupina specialistů na online služby a demokracii (MM-S-OD) zpracovala návrh doporučení pro samoregulaci a ochraně uživatelů před nezákonným a škodlivým obsahem kybernetického prostoru, který Kontrolní výbor (CDMM) postoupil ke schválení Výboru ministrů RE. Skupina dále pracovala na akčním plánu boje proti nezákonnému a škodlivému obsahu v internetu a podílela se na přípravě Evropského fóra k tomuto tématu. Skupina se zabývala otázkou rozšíření programových (obsahových) standardů tradičních medií na nové komunikační a informační služby, důvěryhodností online informací, demokratickým potenciálem nových komunikačních služeb. Dále projednala studii o důsledcích současných reklamních a marketingových postupů na internetu pro redakční nezávislost, slušné a otevřené šíření zpráv.
Skupina specialistů na svobodu slova a jiná základní práva (MM-S-FR) zpracovala návrh Prohlášení o svobodě politické debaty v mediích: svobodě medií šířit informace a názory na politické osobnosti a veřejné činitele (úředníky), který Kontrolní výbor postoupil ke schválení Výboru ministrů RE. Skupina dále zpracovala návrhy Doporučení a Prohlášení o poskytování informací mediím v průběhu trestního stíhání.
Poradní panel pro konvergenci (AP-CV) se věnoval přizpůsobování právního rámce a regulačních struktur konvergenci; zkušenostem se samoregulací, koregulací a deregulací a důsledkům technických standardů oboru na ně; jakož i otázkám must carry v souvislosti s digitálními bránami.
Poradní panel pro pluralitu medií (AP-MD) připravoval Předběžnou zprávu o pluralitě medií, obsahující tato témata:
Poradní panel pro duševní vlastnictví (AP-IP) vznikl až v průběhu roku 2001 a pracoval na zprávě o vývoji v oblasti autorských a podobných práv v Evropě a ve světě, kterou předložil Kontrolnímu výboru CDMM.
Kontrolní výbor (CDMM) také spolupracoval s novým orgánem Rady pro kulturní spolupráci (CDCC) RE – ad hoc Skupinou pro kulturní rozmanitost a sociální soudržnost, jejímž cílem je zvýšit vážnost kulturních práv tak, aby se z kulturní rozmanitosti a sociální soudržnosti stal čtvrtý základní pilíř Rady Evropy.
Evropská úmluva o přeshraniční televizi
Evropská úmluva o přeshraniční televizi je politickým dokumentem Rady Evropy. Je nutno mít na zřeteli, že obsahově tomuto dokumentu téměř přesně odpovídá Směrnice o televizi bez hranic 89/552/EHS v konsolidovaném znění 97/36/EC, která je součástí závazného práva EU a tedy hraje zásadní roli při harmonizaci legislativy v ČR jakožto kandidátské zemi.
Zástupce vlády České republiky dne 7. května 1999 ve Štrasburku podepsal Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi. Úmluva je podepsána 35 státy a ratifikována 24 státy (stav k 14.1.2002). Počet signatářů Úmluvy se během roku 2001 zvýšil o jednoho (Makedonii), Úmluvu ratifikovalo nově Chorvatsko, dosud ji nepodepsalo devět členských států RE z celkových 43. Protokol doplňující Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi dosud ratifikovalo 22 členských států RE. (Viz: http://conventions.coe.int/treaty/EN/findknownste.asp?CM=1, ETS 132 a 171.)
Ze sdělení Ministerstva kultury ČR z 27. 11. 2001 Radě vyplývá, že není dořešen legislativní postup procesu ratifikace Úmluvy a přístup k Protokolu, neboť vládě byl předložen (a vládou schválen) návrh na podpis a ratifikaci Úmluvy ve znění Protokolu. Ministerstvo kultury ČR tento problém konzultuje s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, současně provádí revizi překladu obou dokumentů do češtiny a podle plánu na rok 2002 předpokládá předložení Úmluvy k ratifikaci parlamentu ve třetím čtvrtletí roku 2002.
Stálý výbor pro přeshraniční televizi (T-TT) byl zřízen proto, aby sledoval implementaci Úmluvy a aby působil jako prostředí pro výměnu názorů na vývoj v oblasti vysílání. Stálý výbor se skládá z představitelů členských států Úmluvy a schází se asi třikrát do roka ve Štrasburku, aby probíral různé těžkosti při uplatňování Úmluvy, zasahoval v přátelské shodě vůči nim nebo formuloval názor, jak vykládat jednotlivá ustanovení Úmluvy..
Jelikož Česká republika dosud neratifikovala Úmluvu, účastní se zástupci ČR zasedání Stálého výboru pro úmluvu o přeshraniční televizi (T-TT) pouze jako pozorovatelé. Stálý výbor (T-TT) v roce 2001 průběžně sledoval a vyhodnocoval postup prací na novelizaci Směrnice EU Televize bez hranic, s cílem zajistit soulad mezi Úmluvou (RE) a Směrnicí (EU). Již běžnou součástí jeho práce se stala otázka dostupnosti k událostem značného společenského významu a odpovídajících opatření jednotlivých států. Dále se výbor věnoval tématu nových reklamních technik, jako reklamě na dělené obrazovce.
Zástupce Rady se v roce 2001 zúčastnil expertního semináře „Ekonomický, technický a další rozvoj v televizním oboru a jeho důsledky pro Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi“, Štrasburk 6. 11. 2001 (Musil) se čtyřmi hlavními tématy: vývoj pojetí vysílání; nové reklamní techniky; kulturní cíle a programové standardy a lidská důstojnost. Na základě výsledků semináře pak Stálý výbor pro přeshraniční televizi (T-TT) projednával možnost budoucí revize Úmluvy, zejména její budoucí rozsah, pravidla pro reklamu s ohledem na nové technologie (dělená obrazovka, interaktivní reklama, virtuální reklama), kvóty evropských děl.
Zástupce úřadu Rady se dále zúčastnil „Evropského fóra o samoregulaci, ochraně uživatelů a kompetencích medií, týkajících se škodlivého a nezákonného obsahu v kybernetickém prostoru“, Štrasburk 28. 11. 2001 (Fučík).
Aktivity Rady související s přidružením České republiky k Evropským společenstvím (EU)
Mediální problematika je náplní činnosti řady specializovaných institucí EU. Oficiální dokumenty, připravené specializovanými orgány různých typů pak přijímají různé nadnárodní vrcholové orgány EU, zejména Evropská rada, Evropský parlament, Ministerská rada EU, Komise EU a Evropský soudní dvůr. Rada se na aktivitách v rámci přidružení a příprav na vstup ČR do EU přímo nepodílí. Znalost relevantních dokumentů RE a EU i poznatky získané v rámci ostatních mezinárodní aktivit Rada využila v r. 2001 při sestavování připomínek k návrhům nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, zákonů o České televizi a českém rozhlasu jakož i dalších zákonů, o jejichž připomínkování byla požádána.
Jiné aktivity Rady související s mezinárodními závazky České republiky
Rada nebyla v roce 2001 žádána o poskytnutí podkladů či stanovisek k plnění dalších mezinárodních závazků, s výjimkou záležitostí arbitráží. Mimo rámec vlastních aktivit Rady, nicméně v přímé souvislosti s její minulou činností, vycestovali na arbitrážní řízení americké CME v. ČR do Londýna ve dnech 7. až 11. 3. v roli svědků obhajoby dva zaměstnanci Rady, Josefík a Havlíková, a na arbitážní řízení nizozemské CME Czech Republic, B.V. proti České republice ve Stockholmu ve dnech 25. až 30. 4. v roli svědků obhajoby člen Rady Musil a zaměstnanci Rady Havlíková a Josefík.
Další aktivity Rady v zahraniční oblasti
Rada se již účastní činnosti Evropské platformy regulačních institucí v médiích (EPRA) (www.epra.org). EPRA byla založena v dubnu 1995 na Maltě s cílem umožnit představitelům regulačních orgánů pravidelně se neformálně setkávat v zájmu výměny informací o národních a evropské regulací médií a pro diskuse o praktických řešeních právních problémů, týkajících se výkladu a užití mediální právní úpravy Členy EPRA je čím dál tím více evropských i mimoevropských regulačních orgánů, proto jde o nejvýznamnější fórum pro efektivní výměnu názorů a spolupráci národních regulačních orgánů, stále nezbytnější v souvislosti s evropskou integrací a pokračující globalizací elektronických médií. Ke konci roku 2001 bylo členy EPRA již 42 regulačních orgánů, nejnověji přibyly dva izraelské regulační úřady; příslušná ředitelství Evropské komise (školské a kulturní) a Rady Evropy (mediální odbor ředitelství pro lidská práva) mají statut stálých pozorovatelů.
V roce 2001 proběhla dvě zasedání EPRA, a to 18. – 20. dubna v Barceloně (ES) a 26. – 28. září na Maltě (MT), obě za účasti zástupců Rady a Úřadu.
EPRA 18. – 20. dubna 2001 v Barceloně
Hlavním tématem zasedání byla otázka případné deregulace reklamy při novele směrnice EU Televize bez hranic. Obecné shodě se těšil přístup, zdůrazňující tři zásady: oddělení reklamy od ostatního obsahu vysílání; zákaz podprahové a skryté reklamy; aktivní i pasivní ochrana dětí v souvislosti s reklamou.i. Pracovní skupiny se věnovaly praktickým problémům regulace přístupu k událostem velkého veřejného zájmu a licencování lokálního vysílání. Vedle obvyklých informací o současném vývoji byl představen nizozemský systém klasifikace pornografie a násilí ve vysílání. Tentokrát navíc proběhly i volby orgánů EPRA. Za Radu se zasedání účastnili Muchka a Musil, za úřad Rady Havlíková.
EPRA 26. – 28. září 2001 v St. Julians na Maltě
Zasedání pokračovalo v projednávání otázek regulace reklamy z hlediska budoucí revize Směrnice EU o televizi bez hranic. Projednávaly se otázky regulace interaktivní a virtuální reklamy, reklamy na dělené obrazovce, specializovaných reklamních stanic, ochrany dětí jako spotřebitelů. Přestože většina přítomných se shodovala na tom, aby regulace byla zjednodušena a zmírněna, nebylo dosaženo shody na tom, jakými konkrétními opatřeními toho dosáhnout – jako zrušením časového omezení, nebo omezením možnosti přerušovat reklamou dětské pořady. Věnovalo se též problémům ochrany dětí a mladistvých před škodlivými obsahy vysílání, otázkám podmíněného přístupu, jakož i rozporným důsledkům konvergence úřadů regulujících vysílání a telekomunikace. V této poslední otázce byla většina přítomných pro opatrný postup.. Aktuální téma vlivu politiky na vysílání bylo v zájmu pečlivé přípravy odloženo na příští zasedání EPRA v Bruselu ve dnech 16. – 17. května 2002. Radu na zasedání zastupoval Muchka, Musil.
Již pět let existuje také Platforma regulačních orgánů zemí střední a východní Evropy. Podle zakládacích dokumentů má být základním cílem Platformy průběžné seznamování s vývojem audiovizuální politiky a co nejrychlejší přizpůsobení účastnických států standardům běžným ve vyspělých zemích.Po listopadovém zasedání Platformy v roce 1997 se však nekonala žádná její akce a ani v roce 2001 nedošlo k oživení její činnosti.
Světové setkání na nejvyšší úrovni o informační společnosti
Konference Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) v roce 1998 rozhodla, že uspořádá světový summit hlav států o problému digitálního rozdělení mezi zeměmi a uvnitř každé země. Toto setkání, které se má týkat i medií, by se mělo konat v roce 2003 pod záštitou OSN a jejích organizací. Jeho příprava pokračovala i v uplynulém roce. Přípravu sledují orgány Rady Evropy, zejména Kontrolní výbor (CDMM). Rada bude vyhledávat související informace.
Světová organizace pro obchod (WTO)
V rámci této organizace probíhají jednání o liberalizaci obchodu v audiovizuální oblasti, neboť kulturní a audiovizuální oblast byly vyňaty ze Všeobecné dohody o obchodu ve službách (GATS) pouze na období deseti let, které uplyne během několika málo příštích let. S tímto výhledem již řada států, včetně USA, již předložily svá stanoviska k liberalizaci obchodu v audiovizuálních službách. Vývoj pečlivě sledují orgány Rady Evropy, zejména Kontrolní výbor (CDMM). Rada bude vyhledávat související informace.
Mezinárodní síť pro kulturní politiku
V rémci této sítě působí Pracovní skupina pro vysílání, Informace o aktivitách sítě jsou na adrese www.incp-rcip.org, zabývají se jimi též orgány Rady Evropy, zejména Kontrolní výbor (CDMM). Rada bude vyhledávat související informace.
Samostatné mezinárodní akce
Jakožto politicky i ekonomicky velmi důležitá oblast jsou elektronická média námětem velkého množství odborných mezinárodních akcí, konferencí, sympozií a dalších komunikačních a prezentačních forem. Možnosti účasti a získávání nových poznatků, podnětů a zkušeností, jakož i prezentování našich výsledků atp., byly také v roce 2001 pro Radu limitovány finančně, ale i časově. Účast členů Rady zejména na odborných akcích byla z těchto důvodů podstatně omezenější než v některých dřívějších letech.
Ve dnech 22. a 23. 3. 2001 se konala v Trevíru Konference o Chartě lidských práv přijaté v roce 2000 v Nice a o jejím vlivu na mediální scénu v Evropě. Konference byla pořádána Evropskou právní akademií a Institutem evropského práva. Charta lidských práv má ambice stát se jakousi listinou lidských práv v rámci EU, která by byla zárodkem budoucí jednotné ústavy EU. V EU přetrvává konflikt mezi politickými a ekonomickými cíli. Doposud nebyl jednoznačně vyřešen zásadní problém, totiž zda EU bude spíše politickou jednotkou nebo zónou volného obchodu. Současná evropská komise je velmi opatrná, protože je konfrontována s řadou krizových situací, které musí řešit - reforma evropských institucí versus rozšíření Unie, dále válka na Balkáně, problémy měny euro, nemoci hospodářských zvířat, globalizace prostřednictvím internetu a s tím související problém pedofilie. Zásadní důležitost se přikládá ochraně spotřebitele. Technologický vývoj dává větší vliv uživatelům médií a oslabuje potenciální regulaci. Jde především o interaktivní možnosti u některých médií, stoupající počet programů, konvergence internetu a vysílání, video on demand, osobní videorekordéry. Nové osobní videorekordéry představují v současné době největší ohrožení pro reklamu v televizi, protože jsou schopny nahrát vysílané televizní programy bez reklam a přehrát je divákovi v době, kterou si on sám zvolí. Podle již uskutečněných výzkumů sledují majitelé takových přístrojů průměrně 60 % pořadů ze záznamu, tedy bez reklam. Podle prognóz bude tímto zařízením vybaveno do 10 let 80 % domácností v USA. Na obranu proti této hrozbě provozovatelé médií a zadavatelé reklamy připravují různá opatření. Od nich také pochází velký tlak na změnu pravidel vysílání reklamy v televizi směrem k jejich uvolnění. Mělo by se odstranit ostré oddělení mezi reklamou a ostatními programy, hodinové limity reklamy, rozdíl mezi regulací reklamy v televizi a v ostatních médiích. Konference se zúčastnil jeden zaměstnanec Rady (Fučík).
Ve dnech 22.a 23. 5. 2001 se konalo v Cáchách (Německo) Evropské mediální fórum na téma „Obraz Evropy ve sdělovacích prostředcích“. Podle předložených výsledků výzkumu Evropského ústavu pro média (EIM) rozsah informací o Evropě a o Evropské unii v jednotlivých státech se poněkud liší, ale obecně lze konstatovat, že tyto informace tvoří důležitou část zpravodajských a publicistických pořadů. Informace o evropských záležitostech však nepatří v médiích mezi ty nejzajímavější. Řada médií informuje raději spíše o negativních věcech a to se týká i záležitostí Evropy a EU. Např. problémy měny euro se hluboce rozebírají, její výhody už nikoliv. Evropská problematika je velmi abstraktní, komplexní a komplikovaná, což ovlivňuje jak její prezentaci v médiích, tak její akceptaci veřejností. Úloha médií v evropské integraci je sice na jedné straně ovlivněna vnitřními záležitostmi jednotlivých států, ale na druhé straně je patrný posun k otvírání širšího pohledu přesahujícího státní hranice.
Určité zaostávání evropské audiovizuální tvorby za americkou, zvláště z hlediska jejího uplatnění na trhu, je podle některých odborníků zčásti vyvoláno systémem veřejnoprávní televize, který je v Evropě široce rozvinut. Pro evropské audiovizuální výrobce je veřejnoprávní televize významným zákazníkem. Evropský audiovizuální výrobce, který vyrábí pro veřejnoprávní televizi, nemusí soutěžit na trhu a nemá zájem produkovat výrobky umístitelné na trhu. Také tohoto fóra se zúčastnil jeden zaměstnanec Rady (Fučík).
Evropský ústav pro média EIM se sídlem v Düsseldorfu uspořádal ve dnech 8. – 10. 11. 2001 v Dublinu již 13. Evropské televizní a filmové fórum zaměřené na téma Zpětné dobývání prostoru v televizní a filmové produkci. Fóra se zúčastnili zástupci Rady Musil a Štěpánek. Tématy fóra byly nové významné ekonomické a kulturní úkoly, nové formáty (zejména reality show), právní otázky, s hlavním tématem související.
Dvoustranná výměna zkušeností s vyspělými i dalšími, zejména sousedními evropskými zeměmi je zatím velice omezená. V minulosti Rada několikrát ročně na pozvání svých kolegů navštěvovala regulační instituce v zahraničí. V roce 2001 Rada uspořádala ve dnech 6. – 7. září společné jednání se slovenskou Radou pro vysílání a převzaté vysílání (retransmisi) ve Znojmě. V závěrech se konstatuje široká oblast společných zájmů a shodných problémů. Spolupráce bude i nadále pokračovat.
Během sledovaného období celkem vycestovalo na osm zahraničních pracovních cest pouze 16 osob. Odečteme-li účast 5 osob na mezinárodních arbitrážích, je zřejmé, že ve srovnání s předchozími léty (17 v r. 1999, 11 v r. 2000) má zahraniční aktivita Rady klesající tendenci. Příčinou je především ztráta zahraničního financování (viz výše) a omezení domácích prostředků. Tento trend je třeba v zájmu přípravy na vstup do EU změnit a využít k tomu cíli všech možností, které vzniknou po ratifikaci Úmluvy o přeshraniční televizi.
Jiné mezinárodní a zahraniční styky
Další písemné kontakty byly v průběhu roku 2000 udržovány s několika zahraničními mediálními institucemi, zejména regulačními orgány. Účelem takových kontaktů je výměna a získávání informací o fungování a kompetencích těchto regulačních autorit, o právních úpravách a o vývoji mediální scény v té které zemi, jakož i konzultace o konkrétních dílčích otázkách a problémech, kterými se Rada v průběhu roku zabývala. Šlo zejména o albánský (opakovaně), kyperský (opakovaně), rumunský a litevský regulační úřad, na jejichž dotazy Rada nebo její Úřad odpovídaly. Rada odpovídala též na dotazy Ředitelství pro lidská práva Rady Evropy (postoj k tzv. reality show a další otázky), Generálního ředitelství pro rozšíření Komise EU (opakovaně).
Úřad rovněž udržuje a rozšiřuje spolupráci s několika zahraničními výzkumnými a statistickými institucemi, jejichž činnost se dotýká předmětů našeho zájmu, jako je zejména významný Evropský ústav pro media EIM v Düsseldorfu, jakož i s řadou vydavatelů informačních a statistických publikací, jako jsou Baskerville Communications, Bipe Consulting (pro studii o digitalizaci pro EU, opakovaně), CIT Publications, případně s agenturami analyzujících audiovizuální trh, jako Linklaters (opakovaně), ICTG Frost and Sullivan (opakovaně), International Datacasting.
Úřad průběžně poskytoval informace o podmínkách vysílání v ČR, jako např. německému rozhlasovému holdingu Eurocast, ATT, evropské organizaci nezávislých producentů, zahraničním nezávislým analytikům, ale i japonskému velvyslanectví v Praze.
Další kapitola: Příloha: Analýza vybraných pořadů ČRo 6 – RSE
ZPĚT NA OBSAH
Mezilidská komunikace měla vždy snahu přesahovat hranice států a v globalizovaném světě patří sdílení informací a kulturní výměna k samotné podstatě pojmu lidstvo. Elektronická média jsou díky svému fyzikálnímu principu zvláště vhodným nástrojem globální komunikace.
Provoz terestrického vysílání je možný jen v rámci mezinárodních dohod o rozdělení kmitočtového spektra a pro zemi uprostřed kontinentu to platí ve zvýšené míře. Mezinárodní koordinací jsou pověřeny v České republice jiné orgány, nicméně Rada v rámci svých kompetencí pro oblast spektra určeného k vysílání sleduje v potřebné míře vývoj a pouze tak mohla v uplynulém období úspěšně splnit roli iniciátora a koordinátora na úseku digitalizace televizního a rozhlasového vysílání.
Vytváření společného evropského prostoru zahrnuje i koordinovaný přístup k otázkám regulace obsahu vysílání. Na třiačtyřicet evropských států, včetně členských států dílčích evropských uskupení, spolupracuje v rámci Rady Evropy. Členské státy EU pak mají k tomuto účelu celý systém orgánů a funkcí, na nichž se Česká republika podílí jako kandidátská země zejména harmonizací legislativy. Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání se aktivně účastní těchto procesů a získané poznatky zhodnocuje spoluprací na vývoji domácí legislativy i v každodenní regulační praxi.
Vývoj regulace elektronických médií vykazuje v Evropě jednoznačně trend ke sbližování forem, ale v daleko větší míře ke sbližování cílů a postupů regulace. Je to logickým důsledkem výše zmíněného přeshraničního charakteru vysílání ne jedné straně a stále rostoucí informační homogenity kontinentu na straně druhé.
Přístup Rady k mezinárodním aktivitám je v zásadě shodný s přístupem obdobných regulačních orgánů ostatních evropských zemí. Dosavadní praxe mezinárodních styků Rady jednoznačně prokázala, že osobní kontakty s evropskými regulačními orgány nebo orgány či pracovními skupinami Rady Evropy nelze ničím nahradit. Tyto kontakty jsou stěžejní především pro koncepční činnosti Rady a Úřadu, ale v narůstající míře i pro řešení každodenních problémů regulace přeshraničního vysílání (např. satelitní a kabelová TV). Sledování evropských legislativních a regulačních trendů včetně sledování a aplikace nových mediálních technologií je pro vytváření dlouhodobé politiky rozvoje elektronických médií v ČR podstatné.
Aktivity Rady související s členstvím ČR v Radě Evropy (RE)
Česká republika je členským státem Rady Evropy od 30. června 1993.
Rada Evropy se ve svých orgánech zabývá všemi hlavními tématy, jimž Evropa a zejména Evropská společenství čelí, kromě obrany. Hlavními orgány RE jsou Rada ministrů RE, Parlamentní shromáždění RE a Kongres místních a regionálních samospráv.
Vysledkem práce jsou pak celoevropské úmluvy a dohody, na jejichž základě pak členské státy mohou slaďovat a doplňovat svou vlastní legislativu tak, aby jim odpovídala. Rada Evropy také přijímá dílčí dohody a umožňuje tak spolupráci „s proměnlivou geometrií“.
V oblasti médií je nejdůležitější a pro Českou republiku nejaktuálnější Evropská úmluva o přeshraniční televizi a Protokol doplňující uvedenou úmluvu. Více o tom dále.
Výbor ministrů RE svěřil provádění pracovního programu v oblasti hromadných sdělovacích prostředků Kontrolnímu výboru pro hromadné sdělovací prostředky (Steering Committee on the Mass Media, CDMM, dále jen: Kontrolní výbor) (viz: www.humanrights.coe.int/media), který se skládá z ministerských úředníků jmenovaných vládami 43 členských států RE. Kontrolní výbor (CDMM) má za úkol rozvíjet evropskou spolupráci v oblasti veřejné komunikace s cílem podpory svobody slova a informací v pluralistické a demokratické společnosti. Předsedkyní Kontrolního výboru (CDMM) od prosince 1999 je Carolyn Morrisonová ze Spojeného království (UK).
Ředitelství pro lidská práva Sekretariátu RE v rámci Kontrolního výboru (CDMM) v roce 2001 organizovalo (a alespoň částečně financovalo) činnost následujících pracovních skupin a poradních panelů:
- Skupina specialistů na demokratické a sociální souvislosti digitálního vysílání (MM-S-DB)
- Skupina specialistů na online služby a demokracii (MM-S-OD)
- Skupina specialistů na svobodu slova a jiná základní práva (MM-S-FR)
- Poradní panel pro konvergenci (AP-CV)
- Poradní panel pro pluralitu médií (AP-MD)
- Poradní panel pro duševní vlastnictví (AP-IP).
Skupina specialistů na demokratické a sociální souvislosti digitálního vysílání (MM-S-DB) zkoumala důsledky digitálního prostředí pro provozování vysílání veřejné služby, pro udílení licencí soukromým provozovatelům a regulaci obsahu vysílání, jakož i pro legislativní úpravu vysílání a regulujících orgánů. Skupina se v této souvislosti zabývala i obecnější otázkou smyslu veřejné služby a má-li být udržena za každou cenu, jejím vztahem k velice perspektivním online službám. Skupina považuje téma vysílání veřejné služby, jeho role ve společnosti a při provozování demokracie v digitální éře za svou klíčovou otázku. Zadala vypracování studie o poslání, organizaci, financování a strategii vysílání veřejné služby v digitálním prostředí a projednala její výsledky. Skupina také zorganizovala slyšení představitelů organizací provozovatelů o jejich strategii pro digitální věk.
Skupina specialistů na online služby a demokracii (MM-S-OD) zpracovala návrh doporučení pro samoregulaci a ochraně uživatelů před nezákonným a škodlivým obsahem kybernetického prostoru, který Kontrolní výbor (CDMM) postoupil ke schválení Výboru ministrů RE. Skupina dále pracovala na akčním plánu boje proti nezákonnému a škodlivému obsahu v internetu a podílela se na přípravě Evropského fóra k tomuto tématu. Skupina se zabývala otázkou rozšíření programových (obsahových) standardů tradičních medií na nové komunikační a informační služby, důvěryhodností online informací, demokratickým potenciálem nových komunikačních služeb. Dále projednala studii o důsledcích současných reklamních a marketingových postupů na internetu pro redakční nezávislost, slušné a otevřené šíření zpráv.
Skupina specialistů na svobodu slova a jiná základní práva (MM-S-FR) zpracovala návrh Prohlášení o svobodě politické debaty v mediích: svobodě medií šířit informace a názory na politické osobnosti a veřejné činitele (úředníky), který Kontrolní výbor postoupil ke schválení Výboru ministrů RE. Skupina dále zpracovala návrhy Doporučení a Prohlášení o poskytování informací mediím v průběhu trestního stíhání.
Poradní panel pro konvergenci (AP-CV) se věnoval přizpůsobování právního rámce a regulačních struktur konvergenci; zkušenostem se samoregulací, koregulací a deregulací a důsledkům technických standardů oboru na ně; jakož i otázkám must carry v souvislosti s digitálními bránami.
Poradní panel pro pluralitu medií (AP-MD) připravoval Předběžnou zprávu o pluralitě medií, obsahující tato témata:
- článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech jako rámec pro pluralismus medií (a proti jejich koncentraci)
- základní údaje o regulaci vnitrostátního trhu v jednotlivých zemích, jejich regulace vlastnictví a vybrané případy koncentrace
- mediální pluralismus v celoevropském rozsahu, propojování medií mezi zeměmi a vznik multimediálních nadnárodních společností.
Poradní panel pro duševní vlastnictví (AP-IP) vznikl až v průběhu roku 2001 a pracoval na zprávě o vývoji v oblasti autorských a podobných práv v Evropě a ve světě, kterou předložil Kontrolnímu výboru CDMM.
Kontrolní výbor (CDMM) také spolupracoval s novým orgánem Rady pro kulturní spolupráci (CDCC) RE – ad hoc Skupinou pro kulturní rozmanitost a sociální soudržnost, jejímž cílem je zvýšit vážnost kulturních práv tak, aby se z kulturní rozmanitosti a sociální soudržnosti stal čtvrtý základní pilíř Rady Evropy.
Evropská úmluva o přeshraniční televizi
Evropská úmluva o přeshraniční televizi je politickým dokumentem Rady Evropy. Je nutno mít na zřeteli, že obsahově tomuto dokumentu téměř přesně odpovídá Směrnice o televizi bez hranic 89/552/EHS v konsolidovaném znění 97/36/EC, která je součástí závazného práva EU a tedy hraje zásadní roli při harmonizaci legislativy v ČR jakožto kandidátské zemi.
Zástupce vlády České republiky dne 7. května 1999 ve Štrasburku podepsal Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi. Úmluva je podepsána 35 státy a ratifikována 24 státy (stav k 14.1.2002). Počet signatářů Úmluvy se během roku 2001 zvýšil o jednoho (Makedonii), Úmluvu ratifikovalo nově Chorvatsko, dosud ji nepodepsalo devět členských států RE z celkových 43. Protokol doplňující Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi dosud ratifikovalo 22 členských států RE. (Viz: http://conventions.coe.int/treaty/EN/findknownste.asp?CM=1, ETS 132 a 171.)
Ze sdělení Ministerstva kultury ČR z 27. 11. 2001 Radě vyplývá, že není dořešen legislativní postup procesu ratifikace Úmluvy a přístup k Protokolu, neboť vládě byl předložen (a vládou schválen) návrh na podpis a ratifikaci Úmluvy ve znění Protokolu. Ministerstvo kultury ČR tento problém konzultuje s Ministerstvem zahraničních věcí ČR, současně provádí revizi překladu obou dokumentů do češtiny a podle plánu na rok 2002 předpokládá předložení Úmluvy k ratifikaci parlamentu ve třetím čtvrtletí roku 2002.
Stálý výbor pro přeshraniční televizi (T-TT) byl zřízen proto, aby sledoval implementaci Úmluvy a aby působil jako prostředí pro výměnu názorů na vývoj v oblasti vysílání. Stálý výbor se skládá z představitelů členských států Úmluvy a schází se asi třikrát do roka ve Štrasburku, aby probíral různé těžkosti při uplatňování Úmluvy, zasahoval v přátelské shodě vůči nim nebo formuloval názor, jak vykládat jednotlivá ustanovení Úmluvy..
Jelikož Česká republika dosud neratifikovala Úmluvu, účastní se zástupci ČR zasedání Stálého výboru pro úmluvu o přeshraniční televizi (T-TT) pouze jako pozorovatelé. Stálý výbor (T-TT) v roce 2001 průběžně sledoval a vyhodnocoval postup prací na novelizaci Směrnice EU Televize bez hranic, s cílem zajistit soulad mezi Úmluvou (RE) a Směrnicí (EU). Již běžnou součástí jeho práce se stala otázka dostupnosti k událostem značného společenského významu a odpovídajících opatření jednotlivých států. Dále se výbor věnoval tématu nových reklamních technik, jako reklamě na dělené obrazovce.
Zástupce Rady se v roce 2001 zúčastnil expertního semináře „Ekonomický, technický a další rozvoj v televizním oboru a jeho důsledky pro Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi“, Štrasburk 6. 11. 2001 (Musil) se čtyřmi hlavními tématy: vývoj pojetí vysílání; nové reklamní techniky; kulturní cíle a programové standardy a lidská důstojnost. Na základě výsledků semináře pak Stálý výbor pro přeshraniční televizi (T-TT) projednával možnost budoucí revize Úmluvy, zejména její budoucí rozsah, pravidla pro reklamu s ohledem na nové technologie (dělená obrazovka, interaktivní reklama, virtuální reklama), kvóty evropských děl.
Zástupce úřadu Rady se dále zúčastnil „Evropského fóra o samoregulaci, ochraně uživatelů a kompetencích medií, týkajících se škodlivého a nezákonného obsahu v kybernetickém prostoru“, Štrasburk 28. 11. 2001 (Fučík).
Aktivity Rady související s přidružením České republiky k Evropským společenstvím (EU)
Mediální problematika je náplní činnosti řady specializovaných institucí EU. Oficiální dokumenty, připravené specializovanými orgány různých typů pak přijímají různé nadnárodní vrcholové orgány EU, zejména Evropská rada, Evropský parlament, Ministerská rada EU, Komise EU a Evropský soudní dvůr. Rada se na aktivitách v rámci přidružení a příprav na vstup ČR do EU přímo nepodílí. Znalost relevantních dokumentů RE a EU i poznatky získané v rámci ostatních mezinárodní aktivit Rada využila v r. 2001 při sestavování připomínek k návrhům nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, zákonů o České televizi a českém rozhlasu jakož i dalších zákonů, o jejichž připomínkování byla požádána.
Jiné aktivity Rady související s mezinárodními závazky České republiky
Rada nebyla v roce 2001 žádána o poskytnutí podkladů či stanovisek k plnění dalších mezinárodních závazků, s výjimkou záležitostí arbitráží. Mimo rámec vlastních aktivit Rady, nicméně v přímé souvislosti s její minulou činností, vycestovali na arbitrážní řízení americké CME v. ČR do Londýna ve dnech 7. až 11. 3. v roli svědků obhajoby dva zaměstnanci Rady, Josefík a Havlíková, a na arbitážní řízení nizozemské CME Czech Republic, B.V. proti České republice ve Stockholmu ve dnech 25. až 30. 4. v roli svědků obhajoby člen Rady Musil a zaměstnanci Rady Havlíková a Josefík.
Další aktivity Rady v zahraniční oblasti
Rada se již účastní činnosti Evropské platformy regulačních institucí v médiích (EPRA) (www.epra.org). EPRA byla založena v dubnu 1995 na Maltě s cílem umožnit představitelům regulačních orgánů pravidelně se neformálně setkávat v zájmu výměny informací o národních a evropské regulací médií a pro diskuse o praktických řešeních právních problémů, týkajících se výkladu a užití mediální právní úpravy Členy EPRA je čím dál tím více evropských i mimoevropských regulačních orgánů, proto jde o nejvýznamnější fórum pro efektivní výměnu názorů a spolupráci národních regulačních orgánů, stále nezbytnější v souvislosti s evropskou integrací a pokračující globalizací elektronických médií. Ke konci roku 2001 bylo členy EPRA již 42 regulačních orgánů, nejnověji přibyly dva izraelské regulační úřady; příslušná ředitelství Evropské komise (školské a kulturní) a Rady Evropy (mediální odbor ředitelství pro lidská práva) mají statut stálých pozorovatelů.
V roce 2001 proběhla dvě zasedání EPRA, a to 18. – 20. dubna v Barceloně (ES) a 26. – 28. září na Maltě (MT), obě za účasti zástupců Rady a Úřadu.
EPRA 18. – 20. dubna 2001 v Barceloně
Hlavním tématem zasedání byla otázka případné deregulace reklamy při novele směrnice EU Televize bez hranic. Obecné shodě se těšil přístup, zdůrazňující tři zásady: oddělení reklamy od ostatního obsahu vysílání; zákaz podprahové a skryté reklamy; aktivní i pasivní ochrana dětí v souvislosti s reklamou.i. Pracovní skupiny se věnovaly praktickým problémům regulace přístupu k událostem velkého veřejného zájmu a licencování lokálního vysílání. Vedle obvyklých informací o současném vývoji byl představen nizozemský systém klasifikace pornografie a násilí ve vysílání. Tentokrát navíc proběhly i volby orgánů EPRA. Za Radu se zasedání účastnili Muchka a Musil, za úřad Rady Havlíková.
EPRA 26. – 28. září 2001 v St. Julians na Maltě
Zasedání pokračovalo v projednávání otázek regulace reklamy z hlediska budoucí revize Směrnice EU o televizi bez hranic. Projednávaly se otázky regulace interaktivní a virtuální reklamy, reklamy na dělené obrazovce, specializovaných reklamních stanic, ochrany dětí jako spotřebitelů. Přestože většina přítomných se shodovala na tom, aby regulace byla zjednodušena a zmírněna, nebylo dosaženo shody na tom, jakými konkrétními opatřeními toho dosáhnout – jako zrušením časového omezení, nebo omezením možnosti přerušovat reklamou dětské pořady. Věnovalo se též problémům ochrany dětí a mladistvých před škodlivými obsahy vysílání, otázkám podmíněného přístupu, jakož i rozporným důsledkům konvergence úřadů regulujících vysílání a telekomunikace. V této poslední otázce byla většina přítomných pro opatrný postup.. Aktuální téma vlivu politiky na vysílání bylo v zájmu pečlivé přípravy odloženo na příští zasedání EPRA v Bruselu ve dnech 16. – 17. května 2002. Radu na zasedání zastupoval Muchka, Musil.
Již pět let existuje také Platforma regulačních orgánů zemí střední a východní Evropy. Podle zakládacích dokumentů má být základním cílem Platformy průběžné seznamování s vývojem audiovizuální politiky a co nejrychlejší přizpůsobení účastnických států standardům běžným ve vyspělých zemích.Po listopadovém zasedání Platformy v roce 1997 se však nekonala žádná její akce a ani v roce 2001 nedošlo k oživení její činnosti.
Světové setkání na nejvyšší úrovni o informační společnosti
Konference Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) v roce 1998 rozhodla, že uspořádá světový summit hlav států o problému digitálního rozdělení mezi zeměmi a uvnitř každé země. Toto setkání, které se má týkat i medií, by se mělo konat v roce 2003 pod záštitou OSN a jejích organizací. Jeho příprava pokračovala i v uplynulém roce. Přípravu sledují orgány Rady Evropy, zejména Kontrolní výbor (CDMM). Rada bude vyhledávat související informace.
Světová organizace pro obchod (WTO)
V rámci této organizace probíhají jednání o liberalizaci obchodu v audiovizuální oblasti, neboť kulturní a audiovizuální oblast byly vyňaty ze Všeobecné dohody o obchodu ve službách (GATS) pouze na období deseti let, které uplyne během několika málo příštích let. S tímto výhledem již řada států, včetně USA, již předložily svá stanoviska k liberalizaci obchodu v audiovizuálních službách. Vývoj pečlivě sledují orgány Rady Evropy, zejména Kontrolní výbor (CDMM). Rada bude vyhledávat související informace.
Mezinárodní síť pro kulturní politiku
V rémci této sítě působí Pracovní skupina pro vysílání, Informace o aktivitách sítě jsou na adrese www.incp-rcip.org, zabývají se jimi též orgány Rady Evropy, zejména Kontrolní výbor (CDMM). Rada bude vyhledávat související informace.
Samostatné mezinárodní akce
Jakožto politicky i ekonomicky velmi důležitá oblast jsou elektronická média námětem velkého množství odborných mezinárodních akcí, konferencí, sympozií a dalších komunikačních a prezentačních forem. Možnosti účasti a získávání nových poznatků, podnětů a zkušeností, jakož i prezentování našich výsledků atp., byly také v roce 2001 pro Radu limitovány finančně, ale i časově. Účast členů Rady zejména na odborných akcích byla z těchto důvodů podstatně omezenější než v některých dřívějších letech.
Ve dnech 22. a 23. 3. 2001 se konala v Trevíru Konference o Chartě lidských práv přijaté v roce 2000 v Nice a o jejím vlivu na mediální scénu v Evropě. Konference byla pořádána Evropskou právní akademií a Institutem evropského práva. Charta lidských práv má ambice stát se jakousi listinou lidských práv v rámci EU, která by byla zárodkem budoucí jednotné ústavy EU. V EU přetrvává konflikt mezi politickými a ekonomickými cíli. Doposud nebyl jednoznačně vyřešen zásadní problém, totiž zda EU bude spíše politickou jednotkou nebo zónou volného obchodu. Současná evropská komise je velmi opatrná, protože je konfrontována s řadou krizových situací, které musí řešit - reforma evropských institucí versus rozšíření Unie, dále válka na Balkáně, problémy měny euro, nemoci hospodářských zvířat, globalizace prostřednictvím internetu a s tím související problém pedofilie. Zásadní důležitost se přikládá ochraně spotřebitele. Technologický vývoj dává větší vliv uživatelům médií a oslabuje potenciální regulaci. Jde především o interaktivní možnosti u některých médií, stoupající počet programů, konvergence internetu a vysílání, video on demand, osobní videorekordéry. Nové osobní videorekordéry představují v současné době největší ohrožení pro reklamu v televizi, protože jsou schopny nahrát vysílané televizní programy bez reklam a přehrát je divákovi v době, kterou si on sám zvolí. Podle již uskutečněných výzkumů sledují majitelé takových přístrojů průměrně 60 % pořadů ze záznamu, tedy bez reklam. Podle prognóz bude tímto zařízením vybaveno do 10 let 80 % domácností v USA. Na obranu proti této hrozbě provozovatelé médií a zadavatelé reklamy připravují různá opatření. Od nich také pochází velký tlak na změnu pravidel vysílání reklamy v televizi směrem k jejich uvolnění. Mělo by se odstranit ostré oddělení mezi reklamou a ostatními programy, hodinové limity reklamy, rozdíl mezi regulací reklamy v televizi a v ostatních médiích. Konference se zúčastnil jeden zaměstnanec Rady (Fučík).
Ve dnech 22.a 23. 5. 2001 se konalo v Cáchách (Německo) Evropské mediální fórum na téma „Obraz Evropy ve sdělovacích prostředcích“. Podle předložených výsledků výzkumu Evropského ústavu pro média (EIM) rozsah informací o Evropě a o Evropské unii v jednotlivých státech se poněkud liší, ale obecně lze konstatovat, že tyto informace tvoří důležitou část zpravodajských a publicistických pořadů. Informace o evropských záležitostech však nepatří v médiích mezi ty nejzajímavější. Řada médií informuje raději spíše o negativních věcech a to se týká i záležitostí Evropy a EU. Např. problémy měny euro se hluboce rozebírají, její výhody už nikoliv. Evropská problematika je velmi abstraktní, komplexní a komplikovaná, což ovlivňuje jak její prezentaci v médiích, tak její akceptaci veřejností. Úloha médií v evropské integraci je sice na jedné straně ovlivněna vnitřními záležitostmi jednotlivých států, ale na druhé straně je patrný posun k otvírání širšího pohledu přesahujícího státní hranice.
Určité zaostávání evropské audiovizuální tvorby za americkou, zvláště z hlediska jejího uplatnění na trhu, je podle některých odborníků zčásti vyvoláno systémem veřejnoprávní televize, který je v Evropě široce rozvinut. Pro evropské audiovizuální výrobce je veřejnoprávní televize významným zákazníkem. Evropský audiovizuální výrobce, který vyrábí pro veřejnoprávní televizi, nemusí soutěžit na trhu a nemá zájem produkovat výrobky umístitelné na trhu. Také tohoto fóra se zúčastnil jeden zaměstnanec Rady (Fučík).
Evropský ústav pro média EIM se sídlem v Düsseldorfu uspořádal ve dnech 8. – 10. 11. 2001 v Dublinu již 13. Evropské televizní a filmové fórum zaměřené na téma Zpětné dobývání prostoru v televizní a filmové produkci. Fóra se zúčastnili zástupci Rady Musil a Štěpánek. Tématy fóra byly nové významné ekonomické a kulturní úkoly, nové formáty (zejména reality show), právní otázky, s hlavním tématem související.
Dvoustranná výměna zkušeností s vyspělými i dalšími, zejména sousedními evropskými zeměmi je zatím velice omezená. V minulosti Rada několikrát ročně na pozvání svých kolegů navštěvovala regulační instituce v zahraničí. V roce 2001 Rada uspořádala ve dnech 6. – 7. září společné jednání se slovenskou Radou pro vysílání a převzaté vysílání (retransmisi) ve Znojmě. V závěrech se konstatuje široká oblast společných zájmů a shodných problémů. Spolupráce bude i nadále pokračovat.
Během sledovaného období celkem vycestovalo na osm zahraničních pracovních cest pouze 16 osob. Odečteme-li účast 5 osob na mezinárodních arbitrážích, je zřejmé, že ve srovnání s předchozími léty (17 v r. 1999, 11 v r. 2000) má zahraniční aktivita Rady klesající tendenci. Příčinou je především ztráta zahraničního financování (viz výše) a omezení domácích prostředků. Tento trend je třeba v zájmu přípravy na vstup do EU změnit a využít k tomu cíli všech možností, které vzniknou po ratifikaci Úmluvy o přeshraniční televizi.
Jiné mezinárodní a zahraniční styky
Další písemné kontakty byly v průběhu roku 2000 udržovány s několika zahraničními mediálními institucemi, zejména regulačními orgány. Účelem takových kontaktů je výměna a získávání informací o fungování a kompetencích těchto regulačních autorit, o právních úpravách a o vývoji mediální scény v té které zemi, jakož i konzultace o konkrétních dílčích otázkách a problémech, kterými se Rada v průběhu roku zabývala. Šlo zejména o albánský (opakovaně), kyperský (opakovaně), rumunský a litevský regulační úřad, na jejichž dotazy Rada nebo její Úřad odpovídaly. Rada odpovídala též na dotazy Ředitelství pro lidská práva Rady Evropy (postoj k tzv. reality show a další otázky), Generálního ředitelství pro rozšíření Komise EU (opakovaně).
Úřad rovněž udržuje a rozšiřuje spolupráci s několika zahraničními výzkumnými a statistickými institucemi, jejichž činnost se dotýká předmětů našeho zájmu, jako je zejména významný Evropský ústav pro media EIM v Düsseldorfu, jakož i s řadou vydavatelů informačních a statistických publikací, jako jsou Baskerville Communications, Bipe Consulting (pro studii o digitalizaci pro EU, opakovaně), CIT Publications, případně s agenturami analyzujících audiovizuální trh, jako Linklaters (opakovaně), ICTG Frost and Sullivan (opakovaně), International Datacasting.
Úřad průběžně poskytoval informace o podmínkách vysílání v ČR, jako např. německému rozhlasovému holdingu Eurocast, ATT, evropské organizaci nezávislých producentů, zahraničním nezávislým analytikům, ale i japonskému velvyslanectví v Praze.
Další kapitola: Příloha: Analýza vybraných pořadů ČRo 6 – RSE ZPĚT NA OBSAH