3.2 Televizní vysílání
3.2.1 Česká televize
Česká televize jako provozovatel televizního vysílání ze zákona vysílá na dvou celoplošných programových okruzích ČT1 a ČT2. Kontrola veřejnosti nad plněním veřejné služby tvorbou a šířením programů je uplatňována prostřednictvím Rady ČT. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má ve vztahu k ČT za svou zákonnou povinnost dohled nad dodržováním zákonů souvisejících s vysíláním ČT. Nakolik se ČT svého poslání zhostila v souladu se zákony je popsáno v příslušných kapitolách této zprávy. Obecně je možno konstatovat přetrvávající nižší technologickou kázeň, jejímž následkem byla poměrně častá překročení časového limitu reklam, za které byla ČT pokutována. Ani nový zákon o vysílání ale nevyřešil disproporci mezi sankcemi za nejzávažnější porušení zákona, např. nevyváženost a neobjektivitu zpravodajství a publicistiky, která má u provozovatelů za následek až odnětí licence, kdežto provozovatele ze zákona za totéž nelze adekvátně postihnout.
Do časového období této výroční zprávy spadají i události spojené s tzv. krizí v České televizi z přelomu let 2000 a 2001. Protože šlo zřejmě o největší společenskou a politickou krizi v naší zemi od roku 1989, ocitla se i Rada při jejím řešení, respektive při řešení toho, co spadá do její zákonné kompetence, před velmi obtížným úkolem.
Počátky televizní krize jsou popsány ve zprávě Rady za loňský rok, tato zpráva se zaměřuje na celkové řešení nastalé situace v rámci tehdy platného zákona o vysílání.
Při stanovení metodiky ponechala Rada veškeré politické diskuse politikům a vycházela pouze ze svých pravomocí, vyplývajících ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Rada se proto meritorně nezabývala tím, co se dělo v budově České televize či před ní, ale pouze tím, co bylo či naopak nebylo na televizní obrazovce, neboť právě toto a jen toto je její kompetence.
V první fázi Rada nechala vypracovat seznam všech nestandardních jevů, které se ve sledovaném období vyskytly ve vysílání. Ve druhé fázi Rada stanovila, které nestandardní jevy pokládá za porušení zákona. A konečně teprve ve třetí fázi po příslušném vyjádření ČT jako účastníka správního řízení Rada rozhodovala, zda udělí či neudělí nějakou sankci, respektive v jaké výši.
Rada přitom hodnotila Českou televizi jako celek a nerozlišovala mezi tzv. vzbouřenci na straně jedné a zaměstnanci loajálními k tehdejšímu generálnímu řediteli na straně druhé.
Správní řízení Rada ukončila uložením pokuty České televizi ve výši 2 000 000,- Kč, což byla v té době dle platného zákona nejvyšší možná sankce. Celá kauza ale ještě není uzavřena, protože ČT podala proti rozhodnutí Rady opravný prostředek a odvolací řízení dosud neproběhlo.
Stanovisko Rady vyjadřuje text správního rozhodnutí Rady v této věci. Rada jej zveřejňuje na základě písemného souhlasu, který Radě poskytla na její žádost ČT.
Další kapitola: 3.2.2 CET 21/TV Nova
ZPĚT NA OBSAH
3.2.1 Česká televize
Česká televize jako provozovatel televizního vysílání ze zákona vysílá na dvou celoplošných programových okruzích ČT1 a ČT2. Kontrola veřejnosti nad plněním veřejné služby tvorbou a šířením programů je uplatňována prostřednictvím Rady ČT. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má ve vztahu k ČT za svou zákonnou povinnost dohled nad dodržováním zákonů souvisejících s vysíláním ČT. Nakolik se ČT svého poslání zhostila v souladu se zákony je popsáno v příslušných kapitolách této zprávy. Obecně je možno konstatovat přetrvávající nižší technologickou kázeň, jejímž následkem byla poměrně častá překročení časového limitu reklam, za které byla ČT pokutována. Ani nový zákon o vysílání ale nevyřešil disproporci mezi sankcemi za nejzávažnější porušení zákona, např. nevyváženost a neobjektivitu zpravodajství a publicistiky, která má u provozovatelů za následek až odnětí licence, kdežto provozovatele ze zákona za totéž nelze adekvátně postihnout.
Do časového období této výroční zprávy spadají i události spojené s tzv. krizí v České televizi z přelomu let 2000 a 2001. Protože šlo zřejmě o největší společenskou a politickou krizi v naší zemi od roku 1989, ocitla se i Rada při jejím řešení, respektive při řešení toho, co spadá do její zákonné kompetence, před velmi obtížným úkolem.
Počátky televizní krize jsou popsány ve zprávě Rady za loňský rok, tato zpráva se zaměřuje na celkové řešení nastalé situace v rámci tehdy platného zákona o vysílání.
Při stanovení metodiky ponechala Rada veškeré politické diskuse politikům a vycházela pouze ze svých pravomocí, vyplývajících ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Rada se proto meritorně nezabývala tím, co se dělo v budově České televize či před ní, ale pouze tím, co bylo či naopak nebylo na televizní obrazovce, neboť právě toto a jen toto je její kompetence.
V první fázi Rada nechala vypracovat seznam všech nestandardních jevů, které se ve sledovaném období vyskytly ve vysílání. Ve druhé fázi Rada stanovila, které nestandardní jevy pokládá za porušení zákona. A konečně teprve ve třetí fázi po příslušném vyjádření ČT jako účastníka správního řízení Rada rozhodovala, zda udělí či neudělí nějakou sankci, respektive v jaké výši.
Rada přitom hodnotila Českou televizi jako celek a nerozlišovala mezi tzv. vzbouřenci na straně jedné a zaměstnanci loajálními k tehdejšímu generálnímu řediteli na straně druhé.
Správní řízení Rada ukončila uložením pokuty České televizi ve výši 2 000 000,- Kč, což byla v té době dle platného zákona nejvyšší možná sankce. Celá kauza ale ještě není uzavřena, protože ČT podala proti rozhodnutí Rady opravný prostředek a odvolací řízení dosud neproběhlo.
Stanovisko Rady vyjadřuje text správního rozhodnutí Rady v této věci. Rada jej zveřejňuje na základě písemného souhlasu, který Radě poskytla na její žádost ČT.
Další kapitola: 3.2.2 CET 21/TV Nova ZPĚT NA OBSAH