3.5 Otevřené otázky, problematické okruhy, návrhy Rady
Smyslem této kapitoly je poukázat na některé problémy, které se objevily při uvádění nového vysílacího zákona č.231/2001 Sb., v plné šíři do praxe, což bylo možné v tomto rozsahu až v průběhu roku 2002. Uvádíme zde pouze některé z problémů, na které Rada narazila ve správních a licenčních řízeních. Jedná se zejména o ty, které budou vyžadovat zásahy do legislativy, viz např. nutnost doladit volební a vysílací zákon.
Na výjezdním zasedání SKSP v Lipnici dne 1.6.2001 upozornil předseda Rady na možné důsledky přechodných opatření nově připravovaného zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Ta umožnila držitelům stávajících licencí do 6 měsíců od účinnosti zákona požádat o její prodloužení. Toto ustanovení využili i dva ze tří provozovatelů, kterým končila platnost licence v závěru roku 2001 a ještě v režimu původního zákona č.468/91 Sb., se jim nepodařilo své licence v licenčním řízení probíhajícím v první polovině roku a uzavřeném v květnu 2001 obhájit. Kauzy (Radio Valc, Radiohrad) ještě nejsou ukončeny, tento problém se ale již nemůže opakovat. V této souvislosti uvádíme jako velmi pozoruhodnou a dosud Radou nezaznamenanou skutečnost, že ve výroku Městského soudu v Praze vytkla soudkyně Radě, že nepředjímala ve svém rozhodování v režimu dřívějšího zákona podobu zákona nového, který v době příslušného rozhodování Rady nebyl ještě předepsaným procesem schválen a tedy zdaleka ještě nenabyl účinnosti.
O něco složitější je problém přetrvávající v kauze TV3 a týká se žádostí o převod licence z fyzické osoby na osobu právnickou podle § 68 odst. 6 zákona č.231/2001 Sb., Ustanovení zákona si vyložily různým způsobem i nejvyšší legislativní autority v republice (Ústav státu a práva, Legislativní Rada vlády) a spor, který skončil u soudů byl doposud, a to ve prospěch Rady, rozhodnut pouze v případě zamítnutí převodu na lucemburskou společnost KTV. Soudní řízení ve věci žaloby společnosti EMV na Radu ve věci zamítnutí převodu se dosud nekonalo. Přitom výklad zákona přísluší právě jenom soudu. I v tomto případě nelze vyloučit případné upřesnění textu zákona v zájmu vyloučení víceznačného výkladu.
Při monitoringu dodržování zákonů v předvolebním období parlamentních i senátních a komunálních voleb Rada konstatovala, že v praxi nelze postihovat porušení vysílacího zákona, protože za obsah vysílaných spotů v případě jejich rozporu se zákonem neodpovídá příslušný provozovatel. Na „pachatele“, ať je to objednatel spotu nebo autor, nemůže Rada uplatnit postih, protože podle vysílacího zákona může trestat pouze držitele licence nebo provozovatele ze zákona. Osoby, které takováto oprávnění nemají, lze podle zákona postihovat pouze za „pirátské“ vysílání . I v tomto případě má pro zajímavost Rada k dispozici pozoruhodný judikát, který právě s odvoláním na shora uvedené došel k závěru, že pokud pirátské vysílání neprovozuje osoba s licencí nebo oprávněná vysílat podle zákona, nelze ji za vysílání postihovat!!! Zde je nutná koordinace volebního zákona s vysílacím, kterou je zapotřebí stihnout do příštích voleb. Rada na tuto situaci již předběžně upozornila sněmovní SKSP.
Určité problémy Radě při rozhodování působila a ještě nějaký čas bude působit skutečnost, že nový vysílací zákon neobsahuje žádná specifická ustanovení pro regulaci digitálního vysílání. S ohledem na nutnost zachovat kontakt se státy EU, které jsou v postupném přechodu na digitální televizní i rozhlasové terestrické vysílání dále než ČR a na závazky z mezinárodních koordinačních dohod Wiesbaden 1995 a Chester 1997 se jeví jako nezbytné urychlit práce na novele vysílacího zákona zaměřené na digitalizaci. V této souvislosti Rada pokládá pro práce na novele zákona za rozhodující podíl meziresortní skupiny pro digitální vysílání (SDV).
Některé z těchto problematických okruhů se ve sledovaném období staly záminkou k nepodloženým, spíše politicky motivovaným útokům a k negativnímu hodnocení práce Rady např. v souvislosti se senátorskou kampaní a kandidaturou Vladimíra Železného. Rada své kritiky v této věci odkazuje znovu na skutečnost, že jako orgán státní správy nemá jinou možnost, než postupovat striktně podle zákona. Ten na takovéto případy zatím nepamatuje a není tedy možnost jim zabránit jinak, než úpravou zákona. V dalším případě kritiky Rady, který se týkal výběrového řízení na místo vedoucího Úřadu Rady, lze pouze konstatovat, že výběr kandidáta na tuto funkci (jedná se o státního úředníka, ne o volenou funkci) má obecně stanoveny kvalifikační požadavky ve služebním zákoně, je výlučně vnitřní záležitostí Rady a nepodléhá žádným politickým kriteriím.
 předcházející |
obsah | následující  |