4

Informace o dodržování právních předpisů v oblasti vysílání
a o uložených sankcích




4.1 Legislativa
Úvod

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada) nemá zákonodárnou iniciativu, je však dle čl. 5 Legislativních pravidel vlády připomínkovým místem, pokud se jí, resp. její působnosti věcný záměr přímo týká. V roce 2002 v tomto režimu uplatnila Rada připomínky k návrhu novely zákona o České televizi. K návrhu novely zákona o vysílání se připomínkové řízení nekonalo (viz níže).

Rada je dále dle § 5 odst. k) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, povinna "podílet se svými stanovisky a návrhy na vytváření zásad státní politiky České republiky ve vztahu k vysílání a koncepci jeho rozvoje". Tuto povinnost ve sledovaném období naplňovala zejména účastí svého místopředsedy v pracovní skupině zřízené Ministerstvem kultury ČR k přípravě novely zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi.

Dále uvádíme legislativní úpravy za sledované období, které jsou relevantní pro kompetence Rady a diskutujeme zkušenosti nebo možné dopady na činnost Rady.


Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání

Vládní návrh novely zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen návrh), předložila vláda ČR Sněmovně dne 15.10.2002. K návrhu se předtím nekonalo žádné připomínkové řízení a Rada neobdržela ani informaci o přípravě návrhu, proto je zde uvedena podrobnější analýza z pohledu Rady. Organizační výbor PS PČR projednání návrhu zákona doporučil dne 31.10.2002. Určil zpravodajem poslance Petra Plevu. Při prvním čtení sněmovního tisku č. 87/0 v plénu byl návrh propuštěn do dalšího čtení a přikázán Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a mediální komisi. Další projednávání návrhu ve  Sněmovně probíhalo po skončení období zahrrnutého v této zprávě.

Návrh se podle své důvodové zprávy zaměřuje na technické detaily a přesnější soulad se Směrnicí Rady 89/522/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, ve znění směrnice Evropského parlamentu a rady 97/36/ES (dále jen Směrnice 89/522/EHS); mezi těmito ryze technickými ustanoveními však jsou také návrhy některých jiných změn.

V návrhu se z § 2 zákona o vysílání vypouští definice pojmu reklama a skrytá reklama. Tyto pojmy jsou definovány zákonem č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy v platném znění (dále jen zákon o reklamě). Rada může provádět řízení o uložení sankcí podle zákona o vysílání a podle zákona o reklamě. V každém případě je třeba vytvořit jasný vztah mezi oběma zákonnými normami, které se na problematiku reklamy ve vysílání vztahují.

Část důvodové zprávy k tomuto bodu návrhu se zabývá pojmy „klamavá reklama“ a „skrytá reklama“, přičemž se zde význam obou pojmů směšuje a zaměňuje. Pojem „surreptitious advertising“ (Schleicherwerbung, products placement), tak jak ho používá Směrnice, je třeba překládat jako „skrytá reklama“ a nikoliv jako „klamavá reklama“. Klamavá reklama (misleading advertising) se vztahuje k jednání, které je nekalou soutěží ve smyslu ustanovení § 44 zákona č. 513/1991 Sb.,obchodní zákoník. Nekalou soutěží dle ustanovení § 44 obchodního zákoníku je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Klamavou reklamou je dle ustanovení § 45 obchodního zákoníku šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Klamavá reklama je zpravidla jako reklama označena na rozdíl od skryté reklamy, která jako reklama označena není. Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve svém § 2 odst. 1) jasně rozlišuje pojmy skrytá reklama - písm.d) a klamavá reklama - písm.c). Definice skryté reklamy v zákonu o regulaci reklamy vychází z definice skryté reklamy ve Směrnici 89/552/EHS; tento pojem nelze zaměňovat s pojmem „klamavá reklama“ podle § 45 obchodního zákoníku. Výše zmíněná pasáž důvodové zprávy je tedy zavádějící a nepřesná. Nejnovější evropské trendy přitom naznačují, že ze všech otázek regulace reklamy právě oblast skryté reklamy relativně získává na významu (mj. i proto, že např. regulace rozsahu reklamy v komerčním vysílání se spíše liberalizuje). Citovaná pasáž důvodové zprávy tak potvrzuje, že návrh by bylo třeba ve výše uvedených oblastech (zejména u skryté reklamy) upřesnit, zejména také v souvislosti s novou úpravou kompetencí Rady, stanovenou zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy v platném znění (viz níže).

Upřesňují se kriteria pro určení jurisdikce nad vysíláním ve smyslu Směrnice, přičemž se zde používá v českém právu dosud nezavedený pojem „usazený“ jako překlad anglického „established“.

Vkládá se nový odst. 3a, který mění podmínky pro účast v licenčním řízení a v řízení o registraci. U zahraničních právnických osob se nadále nevyžaduje zřízení organizační složky v ČR a její zapsání do obchodního rejstříku, ale stačí jen jmenování odpovědného zástupce. Tato změna prohloubí začlenění do evropských struktur, neboť dojde ke zrovnoprávnění zahraničních subjektů s domácími subjekty.

Z dalších drobných změn je třeba upozornit na prodloužení lhůty tzv. fikce pozitivního rozhodnutí u změny registrace podle § 22 z 30 dnů na 60. Tato změna je pozitivní, protože stávající 30 denní lhůta je příliš krátká a Rada v některých případech nemohla v této lhůtě žádost řádně projednat.

V § 45 se mění termín „lokální program“ na „místní vysílání“. Je to pouze terminologické upřesnění, v praxi to však může znamenat, že tzv. kvóty evropské a nezávislé tvorby by se mohly chápat jako závazné nejen pro celoplošné provozovatele televizního vysílání, ale i pro jiné programy např. HBO apod. Místní vysílání na rozdíl od lokálního programu je totiž v ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání jednoznačně definováno (za místní vysílání je považováno vysílání rozhlasového nebo televizního programu určeného svým dosahem pro místně vymezenou oblast a pro tuto oblast vytvářeného) a v praxi se jedná téměř výlučně o televizní infokanály. Pokud byl úmysl zákonodárce jiný, je třeba celou věc upřesnit.

Větší množství drobných převážně technických úprav je v oblasti reklamy, teleshoppingu a sponzorování. Většinou se jedná o sladění zákona se Směrnicí a s jinými právními předpisy.

Důležité však je ustanovení bodů č. 24, 25 a 26 návrhu, kterým se z § 49 odst. 3), 4) a 5) zákona o vysílání vypouští slovo „ s licencí“. V  praxi to znamená, že Česká televize by mohla přerušovat své pořady reklamou nebo teleshoppingem. Tato změna představuje velmi závažný zásah do trhu reklamy i do dosavadní praxe a do vnímání role televize veřejné služby. V důvodové zprávě se o této významné změně nehovoří, ani se nijak nezdůvodňuje, takže není vyloučeno ani neúmyslné textové opomenutí. Při prvním čtení zákona ve Sněmovně bylo některými poslanci namítáno, že jde o zvýšení objemu reklamy pro Českou televizi a snížení kvality jejích programů přerušováním reklamou. Rada byla nezávazně informována, že tato část návrhu bude změněna v dalším legislativním procesu tak, aby k přerušování reklamou u pořadů České televize nedocházelo.


Novela zákona o reklamě

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila dne 6.2.2002 zákon č.138/2002 Sb., kterým se mění zákon č.40/1995 Sb., o provozování reklamy ve znění pozdějších předpisů a další zákony. Novelou jsou postiženy téměř všechny paragrafy zákona a jsou doplněny četné nové paragrafy. Rada nedostala tento návrh zákona k připomínkování před jeho předložením Parlamentu. Zákon obsahuje definice některých pojmů z oboru reklamy.

Dále je zde podrobněji než doposud upravena reklama zvláštních druhů výrobků a služeb, kromě reklamy na tabákové výrobky (ve vysílání zcela zakázané zákonem o vysílání), jde o reklamu na alkoholické nápoje, humánní léčivé přípravky, zdravotnické prostředky, potraviny a kojeneckou výživu, střelné zbraně a střelivo.

Praktický dopad pro práci Rady mají zvláště kompetenční ustanovení návrhu zákona. Zde se podstatným způsobem rozšiřuje působnost Rady. Rada má být napříště orgánem dozoru nad veškerou reklamou a sponzorováním v rozhlasovém a televizním vysílání a to i v těch případech, kde dříve byly dány pravomoci jiných orgánů (§7). Jde zejména o reklamu na humánní léčivé přípravky, kde dříve byla dána pravomoc Státního ústavu pro kontrolu léčiv a reklamu na zdravotnické přípravky, kde doposud byla dána pravomoc Ministerstva zdravotnictví. Dále novela zákona o reklamě rozšířila kompetence Rady o nové oblasti - posuzování klamavé a srovnávací reklamy ve vysílání.

Proti rozhodnutí orgánu dozoru (v případě vysílání je to Rada) lze podle novely zákona podat opravný prostředek k soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. (I toto ustanovení je zřejmě dotčeno ustanovením správního řádu soudního o žalobách do nepravomocných rozhodnutí – viz výše).


Zákon o Českém rozhlasu

Ve sledovaném období vstoupil v platnost zákon č. 192 /2002 Sb., kterým se mění zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon je do značné míry analogický se zákonem č. 39/2001 Sb., kterým se novelizuje zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi. Zákonem se upřesňují úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Počet členů Rady ČRo se zvyšuje na 15. Členy Rady ČRo volí jako doposud Poslanecká sněmovna, návrhy předkládají organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Uplatňuje se princip výměny orgánu po částech. Podrobněji se stanoví neslučitelnost funkce člena Rady ČRo a generálního ředitele ČRo s některými jinými funkcemi, jakož i neslučitelnost výkonu určitých činností s funkcí člena Rady ČRo, včetně osob příbuzných. Jednání Rady ČRo je veřejné. Důležité dokumenty z jednání Rady ČRo jsou zveřejňovány. Státní orgán, který vykonává správu kmitočtového spektra podle zvláštního předpisu (ČTU) vyhradí po předchozím souhlasu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání pro ČRo kmitočty umožňující provozování rozhlasové vysílání ve stanoveném rozsahu. Rada se při svém rozhodování nesetkala s žádnými komplikacemi při aplikaci zákona o Českém rozhlasu.


Zákon o České televizi

Ministerstvo kultury připravilo v r. 2002 návrh novely zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi a rozeslalo jej k připomínkovému řízení.

Návrh přináší nový způsob ustanovování Rady ČT. Třetinu jejích členů by volila a odvolávala Sněmovna, třetinu Senát a třetinu předseda vlády. Kandidáty pro tuto Radu a její jmenování by navrhovaly různé instituce. Proti odvolání z funkce může člen Rady ČT podat žalobu a toto právo přísluší také generálnímu řediteli ČT. V souladu se Směrnicí Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků, ve znění směrnice komise 2000/52/ES se vkládá nové ustanovení § 11a , který zavádí oddělené účetnictví u výnosů z poplatků a z komerční činnosti. Návrh se týká také zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, kde by se měl zvýšit podíl reklamy ve vysílání veřejnoprávní televize.

Rada uplatnila k tomuto zákonu oficiální připomínky. Konkrétně se Rada k § 3 odst. 1 písm e) ( podporuje českou filmovou tvorbu) vyjádřila tak, že se domnívá, že ČT by měla podporovat českou filmovou tvorbu a je toho názoru, že by se jistě našel způsob, jak tuto povinnost formulovat tak, aby byla slučitelná s povinnostmi člena EU. Ustanovení § 3 odst. 1 písm. i) by stanovilo, že ČT opatřuje alespoň 50% vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené nebo simultánním tlumočením do znakové řeči. Rada v tomto případě nepovažuje za vhodné plošné snížení povinnosti titulkovat. Rada spíše doporučila stanovit, kterých typů pořadů se titulkování týká a u nich ponechat povinnost titulkovat 70%. Rada dále nesouhlasila se změnami v části druhé návrhu novely, která se týká změny zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Konkrétně Rada nesouhlasí s navýšením procenta reklamy pro oČT z dosavadního 1 procenta na 3 procenta, neboť nejde jen o přesun mezi reklamou a teleshoppingem, jak bylo uvedeno v důvodové zprávě, ale jde o zásadní zásah do trhu s televizní reklamou. Navrhovaná úprava přináší zejména tato rizika:

• pokud ČT i nadále bude slučovat limity na jediný kanál, bude ČT 1 se 6% reklamy po této stránce sotva k rozeznání od komerčního vysílání,
  
• každé zvýšení podílu reklamy nutně vyvolá tlak na další posun obsahu vysílání směrem ke komerčním kanálům, což je jednak sotva žádoucí a dále je to vývoj snižující pluralitu,
  
• zvyšování podílu reklamy jde proti evropským trendům,
  
• skokový nárůst na straně nabídky destabilizuje reklamní trh a s velkou pravděpodobností povede k poklesu cen, takže může být přinejmenším dočasně pro ČT dokonce kontraproduktivní.
  

Ostatní zákony

Zákon o státní službě

Dne 28.5.2002 byl vyhlášen zákon č. 218/2002 Sb., zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (dále služební zákon). Část zákona nabyla účinnosti dnem vyhlášení, ostatní ustanovení vstoupí v účinnost až dnem 1.1.2004. Služební zákon upravuje právní poměry zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu jako službu, kterou Česká republika poskytuje veřejnosti, organizační věci státní služby, přípravu fyzických osob na službu, služební vztahy státních zaměstnanců ve správních úřadech, odměňování těchto osob, řízení ve věcech služby, odměňování ostatních zaměstnanců v pracovním poměru ve správních úřadech, jakož i organizační věci vztahující se k zaměstnávání těchto zaměstnanců. Úprava tohoto zákona se nevztahuje na členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ale vztahuje se na zaměstnance Úřadu Rady. Rada i Úřad Rady vzaly tento zákon na vědomí a dle pokynů Úřady vlády se připravují na aplikaci služebního zákona k 1.1.2004.



Soudní řád správní

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní nabývá účinnosti dnem 1.1.2003. Správní soudnictví v dosud platné podobě bylo zakotveno zákonem č. 519/1991 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád (dále „o.s.ř.“), a který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1992 (část pátá o.s.ř.). Tato část pátá byla zrušena nálezem Ústavního soudu č. 276/2001 Sb. Vykonatelnost tohoto zrušujícího rozhodnutí byla s ohledem na připravovaný zákon o soudním řízení správním odložena do 31. 12. 2002.

Soudní řád správní upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví a některé otázky organizace soudů a postavení soudců, postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správním soudnictví.

Zákon o soudním řádu správním vyvolává změny v některých souvisejících zákonech, jejichž příslušné novelizace jsou předmětem samostatného zákona č. 151/2002 Sb.

Soudní řád správní zřídil nově Nejvyšší správní soud, a tím doplnil mezeru v soustavě soudů, která zde doposud byla. Tento zákon upravuje podrobně správní soudnictví. Mezi pro nás důležitá ustanovení patří mimo jiné zvláštní ustanovení o běhu některých lhůt, neboť stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo disciplinárních nebo jiných správních deliktů (tedy i zákon o vysílání) lhůty pro zánik odpovědnosti, popřípadě pro výkon rozhodnutí, tyto lhůty po dobu řízení před soudem neběží.

Velmi důležitou částí je i část týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Žalobu může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

§ 129 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního obsahuje přechodná ustanovení k opravným prostředkům proti rozhodnutím správního orgánu. Ve věcech správního soudnictví, v nichž zvláštní zákon svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. prosinci 2002, lze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podat ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, má podání žaloby odkladný účinek. Toto ustanovení se vztahuje k zákonu  zákonu č. 231/2001 Sb. Tedy opravným prostředkem proti rozhodnutí Rady bude nyní žaloba, kterou je nutno podat do 30 dnů, jak je popsáno výše.

Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lze očekávat, že soudní řád správní bude přínosem pro fungování Rady, neboť Rada je dle tohoto zákona oprávněna podávat kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu proti rozhodnutím krajských soudů, které ruší rozhodnutí Rady. Ovšem na druhé straně může docházet také k průtahům řízení, protože i ostatní účastníci řízení mohou podávat kasační stížnost.


Obchodní zákoník

V roce 2002 došlo k několika menším novelám zákona č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku (dále obchodní zákoník), které se ovšem příliš nedotkly činnosti Rady.

Zákonem č. 125/2002 Sb. byly do obchodního zákoníku doplněny smlouva o běžném účtu a smlouva o vkladovém účtu. Zákonem č. 308/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony bylo změněno mimo jiné ustanovení § 64. Jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku. Na základě ustanovení § 18 zákona č. 231/2001 Sb., lze na základě žádosti zakladatelů, popřípadě orgánů nebo osob oprávněných podat návrh na zápis právnické osoby se sídlem v České republice do obchodního rejstříku, vydat rozhodnutí o udělení licence před zápisem do obchodního rejstříku.

předcházející

obsah

následující

---