II.7. ZAHRANIČNÍ AKTIVITY RADY
Mezilidská komunikace měla vždy snahu přesahovat hranice států a v globalizovaném světě patří sdílení informací a kulturní výměna k samotné podstatě pojmu lidstvo. Elektronická média jsou díky svému fyzikálnímu principu zvláště vhodným nástrojem globální komunikace.
Provoz terestrického vysílání je možný jen v rámci mezinárodních dohod o rozdělení kmitočtového spektra a pro zemi uprostřed kontinentu to platí ve zvýšené míře. Mezinárodní koordinací jsou pověřeny v České republice jiné orgány, nicméně Rada v rámci svých kompetencí pro oblast spektra určeného k vysílání sleduje v potřebné míře vývoj a pouze tak mohla v uplynulém období úspěšně splnit roli iniciátora a koordinátora na úseku digitalizace televizního a rozhlasového vysílání (viz kap. Nové technologie a postup prací na přípravě digitálního vysílání str. 114).
Vytváření společného evropského prostoru zahrnuje i koordinovaný přístup k otázkám regulace obsahu vysílání. Členské státy EU mají k tomuto účelu celý systém orgánů a funkcí, na nichž se Česká republika podílí jako kandidátská země zejména harmonizací legislativy. Aktivnější zapojení nečlenských zemí EU se realizuje v rámci Rady Evropy. Rada se aktivně účastní těchto procesů a získané poznatky zhodnocuje spoluprací na vývoji domácí legislativy i v každodenní regulační praxi.
Vývoj regulace elektronických médií vykazuje v Evropě jednoznačně trend ke sbližování forem, ale v daleko větší míře ke sbližování cílů a postupů regulace. Je to logickým důsledkem výše zmíněného přeshraničního charakteru vysílání na jedné straně a stále rostoucí informační homogenizace kontinentu na straně druhé.
Přístup Rady k mezinárodním aktivitám je v zásadě shodný s přístupem obdobných regulačních orgánů ostatních evropských zemí. Dosavadní praxe mezinárodních styků Rady jednoznačně prokázala, že osobní kontakty s evropskými regulačními orgány nebo orgány či pracovními skupinami Rady Evropy nelze ničím nahradit. Tyto kontakty jsou stěžejní především pro koncepční činnosti Rady a Úřadu. Sledování evropských legislativních a regulačních trendů včetně sledování a aplikace nových mediálních technologií je pro vytváření dlouhodobé politiky rozvoje elektronických médií v ČR podstatné.
Aktivity související s členstvím ČR v Radě Evropy (RE)
Rada ministrů Rady Evropy svěřila provádění pracovního programu v oblasti hromadných sdělovacích prostředků Kontrolnímu výboru pro hromadné sdělovací prostředky (Steering Committee on the Mass Media, CDMM) (viz: www.humanrights.coe.int), který se skládá z odborníků jmenovaných vládami 41 členských států RE. Kontrolní výbor (CDMM) má za úkol rozvíjet evropskou spolupráci v oblasti veřejné komunikace s cílem podpory svobody slova a informací v pluralistické a demokratické společnosti. Předsedkyní CDMM od prosince 1999 je paní Carolyn Morrison ze Spojeného království (UK).
Direktorát pro lidská práva v rámci Kontrolního výboru pro hromadné sdělovací prostředky (CDMM) v uplynulém období organizoval (a alespoň částečně financoval) činnost následujících pracovních skupin :
Rada se dosud podílela pouze na práci třetí uvedené skupiny (MM-S-EP) a sporadicky na skupině MM-CM, nyní nahrazené šestou (MM-S-PL).
V r. 2000 byla Rada zastoupena na všech zasedáních Skupiny specialistů pro média v panevropské perspektivě (MM-S-EP), tj. na 14. zasedání (2. - 3. 2000), 15. zasedání (15. - 16. 5.2000) a na 16. zasedání (11. - 13. 9.2000). Na 14. zasedání této skupiny byl dále propracováván návrh doporučení o nezávislosti a funkcích regulačních orgánů v oblasti vysílání, jakož i návrh oficiálního výkladu k tomuto doporučení, na 15. a 16. zasedání pak byla práce na obou návrzích dokončena. Součástí 16. zasedání byla účast přítomných expertů na Konferenci o důsledcích rozvoje digitálních platforem pro audiovizuální služby na udělování licencí provozovatelům vysílání (13. září 2000).
Hlavním výstupem této skupiny v r. 2000 byl text doporučení, obsahující novou koncepci regulačních orgánů elektronických médií. Návrh byl Výborem ministrů Rady Evropy projednán a schválen 20. prosince 2000 pod označením Rec(2000)23. Základní rysy Doporučení lze charakterizovat takto :
Český překlad Doporučení Rec(2000)23 je uveden v příloze IV.9, str. 230.
Výhled v oblasti aktivit Rady souvisejících s členstvím ČR v Radě Evropy
Na konci r. 2000 byla zcela restrukturována činnost v rámci Kontrolního výboru pro hromadné sdělovací prostředky (CDMM). Všechny výše uvedené pracovní skupiny ukončily svoji práci a místo nich byly nově zřízeny tyto útvary :
V této nové struktuře podle sdělení Ministerstva kultury získala Česká republika pouze jediné nákladově kryté místo, a to ve skupině č. 3 (MM-S-DB). Místo bylo obsazeno pracovníkem MK ČR. Případné začlenění zástupce Rady do této nebo dalších výše zmíněných útvarů by podle sdělení MK ČR bylo možné pouze na náklady Rady (bez refundace Radou Evropy) a bez hlasovacího práva. Za této situace zůstává Rada nadále mimo přímé aktivity, což znamená ztrátu bezprostřední informovanosti a především ztrátu možnosti přímo ovlivnit budoucí dokumenty Rady Evropy v mediální oblasti.
Evropská úmluva o přeshraniční televizi
Evropská úmluva o přeshraniční televizi je politickým dokumentem Rady Evropy. Je nutno mít na zřeteli, že obsahově tomuto dokumentu téměř přesně odpovídá Směrnice o televizi bez hranic 89/552/EHS v konsolidovaném znění 97/36/EC, která je součástí závazného práva EU a tedy hraje zásadní roli při harmonizaci legislativy v ČR jakožto kandidátské zemi.
Zástupce vlády České republiky dne 7. května 1999 ve Štrasburku podepsal Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi a Protokol pozměňující tuto úmluvu (1998). Úmluva je podepsána 34 státy a ratifikována 23 státy (stav k 22.1.2001). Počet signatářů Úmluvy se během roku 2000 nezměnil, Úmluvu ratifikovalo i Estonsko a Litva, dosud ji nepodepsalo osm členských států z celkových 41 (viz: conventions.coe.int).
Stálý výbor pro Přeshraniční televizi (T-TT) byl rovněž zřízen proto, aby sledoval implementaci Úmluvy a aby působil jako prostředí pro výměnu názorů na vývoj v oblasti vysílání. Stálý výbor se skládá z představitelů členských států Úmluvy a schází se asi třikrát do roka ve Štrasburku, aby probíral různé těžkosti při uplatňování Úmluvy, zasahoval v přátelské shodě vůči nim nebo formuloval názor, jak vykládat jednotlivá ustanovení Úmluvy. Členské státy RE, které dosud nejsou účastníky Úmluvy, se mohou účastnit práce Stálého výboru (T-TT) jako pozorovatelé.
Jelikož Česká republika dosud neratifikovala Úmluvu, účastní se zástupci ČR zasedání Stálého výboru pro Úmluvu o přeshraniční televizi (T-TT) pouze jako pozorovatelé. V roce 2000 byla Rada zastoupena pouze na zářijovém zasedání tohoto výboru, na jehož pořadu bylo setkání s představiteli národních regulačních orgánů pro vysílání. Dalšími body byl průběh ratifikace Protokolu k Úmluvě, otázky událostí velkého veřejného zájmu a příprava směrnice pro jejich určování, interpretace některých článků Úmluvy a diskuse o nových jevech v reklamě a z nich vyplývajících nárocích na úpravu Úmluvy. Na dvou dalších zasedáních tohoto výboru v roce 2000 se bez účasti zástupce Rady projednávaly např. otázky událostí velkého veřejného zájmu (trvale) a národních úprav, problémy interpretace některých článků Úmluvy, jako kompetencí nebo kulturních cílů Úmluvy, projekt Evropské audiovizuální observatoře na zřízení databáze evropských provozovatelů a stanic, diskuse o nových trendech v reklamě (trvale).
V souvislosti s novou legislativní úpravou by bylo v dalším období velmi účelné připojit se k praxi řady zemí a vyslat vedle pracovníka MK ČR (oficiálně zastupujícího Českou republiku) do Stálého výboru i zástupce Rady. Rozhodovací procesy podle zásad Úmluvy, promítnutých do nové české legislativy, totiž probíhají právě v Radě a navrhované uspořádání by vedlo k jejich zkvalitnění a dokonalejší harmonizaci se stavem a vývojem evropského práva v oblasti médií. Zmenšení informačního předělu mezi Radou a oficiálním českým zastoupením ve Stálém výboru by také nepochybně posílilo aktivní roli ČR a hájení našich zájmů v pozici plného členství po ukončení ratifikačního procesu.
Aktivity související s přidružením České republiky k Evropským společenstvím (EU)
Mediální problematika je náplní činnosti řady specializovaných institucí EU. Oficiální dokumenty, připravené specializovanými orgány různých typů, pak přijímají různé nadnárodní vrcholové orgány EU, zejména Evropská rada, Evropský parlament, Ministerská rada EU, Komise EU a Evropský soudní dvůr. Rada se na aktivitách v rámci přidružení a příprav na vstup ČR do EU přímo nepodílí, nepřímo pak jen připomínkami k návrhům zákonů, sbližujících tuzemskou legislativu s legislativou EU.
Aktivity související s mezinárodními závazky České republiky
Úřad Rady na žádost Rady vlády ČR pro lidská práva doplnil podklady za oblast své působnosti ke zprávě České republiky o plnění Mezinárodního paktu
Další aktivity v zahraniční oblasti
Zástupci Rady se již tradičně podílejí na práci Evropské platformy regulačních institucí v médiích (EPRA) (www.epra.org). EPRA byla založena v dubnu 1995 na Maltě s cílem umožnit představitelům regulačních orgánů pravidelně se neformálně setkávat v zájmu výměny informací o národních a evropské regulaci médií a pro diskuse o praktických řešeních právních problémů, týkajících se výkladu a užití mediální právní úpravy. Členy EPRA je čím dál tím více evropských i mimoevropských regulačních orgánů, proto jde o jednu z nejvýznamnějších základen pro efektivní výměnu názorů a spolupráci národních regulačních orgánů, stále nezbytnější v souvislosti s evropskou integrací a pokračující globalizací elektronických médií. Ke konci roku 2000 bylo členy EPRA již 35 regulačních orgánů, nejnověji například Norský úřad regulace vlastnictví a rumunská Národní audiovizuální rada. Příslušná ředitelství Evropské komise (školské a kulturní) a Rady Evropy (mediální odbor ředitelství pro lidská práva) mají statut stálých pozorovatelů.
V r. 2000 byly realizovány webové stránky EPRA. Rada se podílela na jejich náplni v souladu s navrženým postupem údaji o regulaci elektronických médií v ČR a zasláním platného seznamu provozovatelů televizního vysílání. Rada je nadále zavázána aktualizovat tato data.
V roce 2000 proběhla dvě zasedání EPRA, a to 25.-26.května v Paříži a 26.-27.října v Bratislavě, obě za účasti zástupců Rady a Úřadu.
EPRA 25.-26. května 2000 v Paříži
Zasedání bylo přítomno na devadesát zástupců 36 evropských regulačních orgánů pro oblast vysílání. Poprvé zde byli i účastníci z Rumunska, Bulharska, Moldávie a Norského úřadu pro vlastnictví jako pozorovatelé. První plenární zasedání se věnovalo politické komunikaci v televizním vysílání, na kterém účastníci debatovali o zásadách pluralismu a pravidlech politického vysílání v průběhu volebních kampaní i mimo ně; druhé plenární zasedání se jako obvykle zabývalo diskusí o současných událostech v evropských médiích, jako jsou témata událostí velkého veřejného zájmu, virtuální reklamy nebo návrhu doporučení Rady Evropy, týkajícího se regulačních orgánů. Dvě pracovní skupiny se soustředily na otázky vlastnictví medií a technické aspekty monitorování. Úřad Rady předem zpracoval zprávu o činnosti Rady a stavu vysílání za období od posledního zasedání EPRA a dotazník o technických aspektech monitorování pro jednu z pracovních skupin.
EPRA 26.-27. října 2000 v Bratislavě
Do Bratislavy přijelo na 70 představitelů 32 regulačních orgánů. Prvním hlavním tématem byly otázky lidské důstojnosti v médiích. Byly probírány konkrétní případy a diskutován problém vyváženosti mezi svobodou slova a ohledem na lidskou důstojnost, úloha regulačních orgánů v zájmu ochrany lidské důstojnosti. Druhý okruh témat byl již tradiční – současný vývoj, významné události, novinky v digitálním televizním vysílání a opět návrh doporučení RE. Pracovní skupiny se podrobněji věnovaly otázkám jurisdikce a jejího obcházení, případně vlivům současných trendů v reklamě na tradiční úkoly její regulace. Pro zasedání byla opět zpracována zpráva o činnosti Rady a stavu vysílání a požadované dotazníky.
První zasedání EPRA v roce 2001 se koná 19.-20. dubna v Barceloně. Hlavním tématem je otázka případné deregulace reklamy při novele směrnice EU Televize bez hranic. Pracovní skupiny se budou věnovat událostem velkého veřejného zájmu a licencování lokálního vysílání. Vedle obvyklých informací o současném vývoji bude představen nizozemský systém klasifikace pornografie a násilí ve vysílání. Tentokrát navíc proběhnou i volby orgánů EPRA.
Již pět let existuje také Platforma regulačních orgánů zemí střední a východní Evropy. Podle zakládacích dokumentů má být základním cílem Platformy průběžné seznamování s vývojem audiovizuální politiky v transformujících se státech regionu a co nejrychlejší přizpůsobení účastnických států standardům běžným ve vyspělých zemích. Účastnické státy se vzájemně mohou dělit o své zkušenosti a hledat možnosti řešení problémů, které jsou jejich zemím společné. Po listopadovém zasedání Platformy v roce 1997 v Budapešti se však nekonala žádná její akce. Ani v roce 2000 nedošlo k oživení její činnosti.
Samostatné mezinárodní akce
Jakožto politicky i ekonomicky velmi důležitá oblast jsou elektronická média námětem velkého množství odborných mezinárodních akcí, konferencí, sympozií a dalších komunikačních a prezentačních forem. Možnosti účasti a získávání nových poznatků, podnětů a zkušeností, jakož i prezentování našich výsledků atd., byly v r. 2000 pro Radu limitovány finančně, ale i časově. Účast členů Rady zejména na odborných akcích byla z těchto důvodů podstatně omezenější než v některých dřívějších letech. Rada vyslala pouze vedoucího zaměstnance Úřadu na legislativní seminář Evropského ústavu pro mediální právo v květnu 2000, který se konal ve Vídni. Poněkud zvýšená účast na akcích tohoto typu by v r. 2001 mohla částečně nahradit informační ztráty plynoucí z nezapojení Rady do výše uvedených pracovních skupin v rámci Kontrolního výboru pro hromadné sdělovací prostředky (CDMM).
V Praze se konal ve dnech 5.-6. října 2000 seminář Audiovizuální politika a kulturní rozmanitost v rozšířené Evropě, pořádaný Francií a Českem společně s Komisí EU a za přispění Audiovizuální Eureky (organizace Rady Evropy), kterého se účastnilo na 200 politických, institucionálních a profesních představitelů audiovizuální oblasti z 15 členských států EU a z 13 kandidátských zemí a Švýcarska. Účastníci podrobně zkoumali několik úspěšných zkušeností s cílem identifikovat problémy a šance vytvářené ustavením rozšířeného evropského audiovizuálního trhu a navrhnout řešení. Přítomní mj. zdůraznili
Duální systém je jedním z úhelných kamenů audiovizuálního sektoru, který je třeba podpořit právním rámcem, zajišťujícím financování vysílání veřejné služby, což by mělo umožnit držet krok s novými příležitostmi danými rozvojem digitálních technologií.
Je třeba rozvíjet všechny národní i mezinárodní nástroje a instituce, aby byla podpořena produkce, šíření a propagace kulturně rozmanitých pořadů.
Je významné to, že v souladu se smlouvou o Evropské unii prosazování zákonů o hospodářské soutěži bere ohled na otázky kulturní specifiky a usnadňuje vznik silných evropských skupin, s výhledem na vznik skutečně evropského průmyslového odvětví kultury, schopného konkurence na světovém audiovizuálním trhu. Tolik stručně o výsledcích pražského semináře, kterého se účastnila řada členů Rady i odborných zaměstnanců Úřadu.
Dvoustranná výměna zkušeností s vyspělými i dalšími, zejména sousedními evropskými zeměmi, je zatím velice omezená. V minulosti Rada několikrát ročně na pozvání svých kolegů navštěvovala regulační instituce v zahraničí. V roce 2000 se pouze dva zaměstnanci technického odboru koncem listopadu zúčastnili odborných konzultací na slovenské Radě pro vysílání v Bratislavě. Je třeba počítat s tím, že další etapa těchto aktivit musí zahrnout reciproční pozvání k nám.
Během sledovaného období vycestovalo na 8 zahraničních pracovních cest pouze 11 osob, což je proti předchozím letům (1999: 17) výrazný pokles.
Další kontakty byly v průběhu roku 2000 udržovány s několika zahraničními mediálními institucemi, zejména regulačními orgány. Účelem takových kontaktů je výměna a získávání informací o fungování a kompetencích těchto regulačních autorit, o právních úpravách a o vývoji mediální scény v té které zemi, jakož i konzultace o konkrétních dílčích otázkách a problémech, kterými se Rada v průběhu roku zabývala. Šlo zejména o Maltský úřad pro vysílání, britskou Komisi pro komerční televizní vysílání a albánskou Národní radu pro rozhlas a televizi, na jejichž dotazy Rada nebo její Úřad odpovídaly.
Úřad rovněž udržuje a rozšiřuje spolupráci s několika zahraničními výzkumnými a statistickými institucemi, jejichž činnost se dotýká předmětů našeho zájmu, jako je zejména významný Evropský institut médií EIM v Düsseldorfu, jakož i s řadou vydavatelů informačních a statistických publikací, jako jsou Media Market Monitor v Norsku, britské společnosti Informa Publications, EuroCable Communications a CIT Publications.
Úřad zprostředkovával informace zájemcům o vysílání vlastních programů v ČR, jako britská ZoneVision nebo hongkongská ICS; odpověděl na dotazník předního světového výrobce digitálního vysílacího zařízení Harris Corporation ze Spojených států, zkoumající evropský trh pro DVB-T; vyhledal adresy českých producentů animovaných filmů pro britskou společnost Fox Kids, hledající spolupracovníky.
Další kapitola: II.8. PODNĚTY JINÝM ORGÁNŮM
Provoz terestrického vysílání je možný jen v rámci mezinárodních dohod o rozdělení kmitočtového spektra a pro zemi uprostřed kontinentu to platí ve zvýšené míře. Mezinárodní koordinací jsou pověřeny v České republice jiné orgány, nicméně Rada v rámci svých kompetencí pro oblast spektra určeného k vysílání sleduje v potřebné míře vývoj a pouze tak mohla v uplynulém období úspěšně splnit roli iniciátora a koordinátora na úseku digitalizace televizního a rozhlasového vysílání (viz kap. Nové technologie a postup prací na přípravě digitálního vysílání str. 114).
Vytváření společného evropského prostoru zahrnuje i koordinovaný přístup k otázkám regulace obsahu vysílání. Členské státy EU mají k tomuto účelu celý systém orgánů a funkcí, na nichž se Česká republika podílí jako kandidátská země zejména harmonizací legislativy. Aktivnější zapojení nečlenských zemí EU se realizuje v rámci Rady Evropy. Rada se aktivně účastní těchto procesů a získané poznatky zhodnocuje spoluprací na vývoji domácí legislativy i v každodenní regulační praxi.
Vývoj regulace elektronických médií vykazuje v Evropě jednoznačně trend ke sbližování forem, ale v daleko větší míře ke sbližování cílů a postupů regulace. Je to logickým důsledkem výše zmíněného přeshraničního charakteru vysílání na jedné straně a stále rostoucí informační homogenizace kontinentu na straně druhé.
Přístup Rady k mezinárodním aktivitám je v zásadě shodný s přístupem obdobných regulačních orgánů ostatních evropských zemí. Dosavadní praxe mezinárodních styků Rady jednoznačně prokázala, že osobní kontakty s evropskými regulačními orgány nebo orgány či pracovními skupinami Rady Evropy nelze ničím nahradit. Tyto kontakty jsou stěžejní především pro koncepční činnosti Rady a Úřadu. Sledování evropských legislativních a regulačních trendů včetně sledování a aplikace nových mediálních technologií je pro vytváření dlouhodobé politiky rozvoje elektronických médií v ČR podstatné.
Aktivity související s členstvím ČR v Radě Evropy (RE)
Rada ministrů Rady Evropy svěřila provádění pracovního programu v oblasti hromadných sdělovacích prostředků Kontrolnímu výboru pro hromadné sdělovací prostředky (Steering Committee on the Mass Media, CDMM) (viz: www.humanrights.coe.int), který se skládá z odborníků jmenovaných vládami 41 členských států RE. Kontrolní výbor (CDMM) má za úkol rozvíjet evropskou spolupráci v oblasti veřejné komunikace s cílem podpory svobody slova a informací v pluralistické a demokratické společnosti. Předsedkyní CDMM od prosince 1999 je paní Carolyn Morrison ze Spojeného království (UK).
Direktorát pro lidská práva v rámci Kontrolního výboru pro hromadné sdělovací prostředky (CDMM) v uplynulém období organizoval (a alespoň částečně financoval) činnost následujících pracovních skupin :
- Skupina specialistů pro mediální právo a lidská práva (MM-S-HR). Tato skupina se věnuje právům novinářů, svobodě slova a informací, jejich vztahu k dalším základním právům, jako je právo na spravedlivý proces a právo na soukromí. Profesní organizace médií a novinářů se účastní jako pozorovatelé.
- Skupina specialistů pro důsledky nových komunikačních technologií pro lidská práva a demokratické hodnoty (MM-S-NT). Skupina rozpracovávala princip „universální služby“, tedy všeobecného přístupu k novým informačním službám prostřednictvím veřejných přístupových míst. Její práce vedla k příslušnému doporučení R(99)14. Skupina se také věnuje právním i autoregulačním mechanismům k zabránění šíření protiprávního obsahu, jejich účinnosti, aniž by tím současně byl omezen rozvoj nových informačních služeb, při respektu ke svobodě slova současně s ochranou lidské důstojnosti.
- Skupina specialistů pro média v panevropské perspektivě (MM-S-EP). Skupina studuje otázky nezávislosti a pravomocí regulačních orgánů v oblasti vysílání, často posuzuje návrhy nových zákonů o vysílání, vysvětluje základní principy, jimiž by se takové orgány měly řídit. Tak skupina již v roce 1995 vypracovala návrh doporučení k zárukám nezávislosti vysílání veřejné služby (přijat Výborem ministrů RE jako R(96)10), poté návrh doporučení opatření k činnosti médií během volebních kampaní R(99)15. O novějších výsledcích práce skupiny podrobněji viz dále.
- Skupina specialistů pro vyhodnocování digitalizace v oblasti médií (MM-S-AD). Skupina hodnotí právní a jiné regulační důsledky digitalizace prostředků poskytování komunikačních služeb a tedy technologické konvergence telekomunikací, vysílání, informatiky a globalizace sítí. Studuje potřebu změnit nebo doplnit stávající regulační rámec, předkládá návrhy na odpovídající právní nebo politické nástroje, které by zaručovaly dodržování svobody slova a informací při současné ochraně základních lidských práv.
- Skupina specialistů pro ochranu práv (podobných autorským) v oblasti médií (MM-S-PR). Skupina rozebírá důsledky nových technologií na ochranu autorských a podobných práv v oblasti médií; studuje otázky zvukového a audiovizuálního pirátství, zejména v digitálním kontextu. Skupina např. v roce 1999 vypracovala návrh Prohlášení o využívání chráněných rozhlasových a televizních děl, archivovaných provozovateli vysílání. V roce 2000 se mj. věnovala otázkám nových forem využívání novinářské práce, zejména online.
- Skupina specialistů pro pluralitu v médiích (MM-S-PL), dříve (MM-CM). Skupina se zaměřuje na otázku vlivu nových technologií a konvergence druhů médií na pluralitu médií – například stav rozvoje digitálního vysílání a jeho dopad na pluralitu; procesy integrace mezi podniky telekomunikací, vysílání, kabelových rozvodů, počítačů a tištěných médií a jejich vlivy; uplatnitelnost tradičních hledisek na omezení vlastnictví v digitálních službách; možnost vyrovnávání negativního dopadu vertikální integrace médií a spojenectví v oblasti placené televize; otázka vzniku dominantní pozice některých digitálních operátorů např. podmíněným přístupem, využitím převodníků (interfaces) apod. Práce skupiny vyvrcholila v říjnu 2000 vydáním zprávy o pluralitě médií v digitálním prostředí.
Rada se dosud podílela pouze na práci třetí uvedené skupiny (MM-S-EP) a sporadicky na skupině MM-CM, nyní nahrazené šestou (MM-S-PL).
V r. 2000 byla Rada zastoupena na všech zasedáních Skupiny specialistů pro média v panevropské perspektivě (MM-S-EP), tj. na 14. zasedání (2. - 3. 2000), 15. zasedání (15. - 16. 5.2000) a na 16. zasedání (11. - 13. 9.2000). Na 14. zasedání této skupiny byl dále propracováván návrh doporučení o nezávislosti a funkcích regulačních orgánů v oblasti vysílání, jakož i návrh oficiálního výkladu k tomuto doporučení, na 15. a 16. zasedání pak byla práce na obou návrzích dokončena. Součástí 16. zasedání byla účast přítomných expertů na Konferenci o důsledcích rozvoje digitálních platforem pro audiovizuální služby na udělování licencí provozovatelům vysílání (13. září 2000).
Hlavním výstupem této skupiny v r. 2000 byl text doporučení, obsahující novou koncepci regulačních orgánů elektronických médií. Návrh byl Výborem ministrů Rady Evropy projednán a schválen 20. prosince 2000 pod označením Rec(2000)23. Základní rysy Doporučení lze charakterizovat takto :
- regulace médií je chápána jako činnost s rostoucím významem
- posun od regulace přístupu k regulaci obsahu vysílání vedl k vyváženému pojetí obou těchto typů činnosti regulačního orgánu
- vysoce je zdůrazňována nezávislost regulačního orgánu a odtud jsou odvozena pravidla pro vytvoření regulačního orgánu
- stejně důležité pro nezávislost je, že regulační orgán jako celek má být po celé své funkční období neodvolatelný; jednotliví členové jsou odvolatelní pouze z přesně definovaných taxativně vymezených důvodů s možností soudního přezkoumání rozhodnutí o odvolání
- v mezích zákona je umožněna delegovaná regulace ("volné správní rozhodování")
- monitorování vysílání se stává základem pro regulaci obsahu.
Český překlad Doporučení Rec(2000)23 je uveden v příloze IV.9, str. 230.
Výhled v oblasti aktivit Rady souvisejících s členstvím ČR v Radě Evropy
Na konci r. 2000 byla zcela restrukturována činnost v rámci Kontrolního výboru pro hromadné sdělovací prostředky (CDMM). Všechny výše uvedené pracovní skupiny ukončily svoji práci a místo nich byly nově zřízeny tyto útvary :
- Skupina specialistů pro svobodu projevu a další základní práva (MM-S-FR)
- Skupina specialistů pro dopady on-line služeb na rozvoj demokracie (MM-S-OD)
- Skupina specialistů pro důsledky digitálního vysílání v rozvoji demokracie a v sociální oblasti (MM-S-DB)
- Poradní panel o pluralitě médií (AP-MD)
- Poradní panel o konvergenci (AP-CV)
- Poradní panel o duševním vlastnictví (AP-IP)
V této nové struktuře podle sdělení Ministerstva kultury získala Česká republika pouze jediné nákladově kryté místo, a to ve skupině č. 3 (MM-S-DB). Místo bylo obsazeno pracovníkem MK ČR. Případné začlenění zástupce Rady do této nebo dalších výše zmíněných útvarů by podle sdělení MK ČR bylo možné pouze na náklady Rady (bez refundace Radou Evropy) a bez hlasovacího práva. Za této situace zůstává Rada nadále mimo přímé aktivity, což znamená ztrátu bezprostřední informovanosti a především ztrátu možnosti přímo ovlivnit budoucí dokumenty Rady Evropy v mediální oblasti.
Evropská úmluva o přeshraniční televizi
Evropská úmluva o přeshraniční televizi je politickým dokumentem Rady Evropy. Je nutno mít na zřeteli, že obsahově tomuto dokumentu téměř přesně odpovídá Směrnice o televizi bez hranic 89/552/EHS v konsolidovaném znění 97/36/EC, která je součástí závazného práva EU a tedy hraje zásadní roli při harmonizaci legislativy v ČR jakožto kandidátské zemi.
Zástupce vlády České republiky dne 7. května 1999 ve Štrasburku podepsal Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi a Protokol pozměňující tuto úmluvu (1998). Úmluva je podepsána 34 státy a ratifikována 23 státy (stav k 22.1.2001). Počet signatářů Úmluvy se během roku 2000 nezměnil, Úmluvu ratifikovalo i Estonsko a Litva, dosud ji nepodepsalo osm členských států z celkových 41 (viz: conventions.coe.int).
Stálý výbor pro Přeshraniční televizi (T-TT) byl rovněž zřízen proto, aby sledoval implementaci Úmluvy a aby působil jako prostředí pro výměnu názorů na vývoj v oblasti vysílání. Stálý výbor se skládá z představitelů členských států Úmluvy a schází se asi třikrát do roka ve Štrasburku, aby probíral různé těžkosti při uplatňování Úmluvy, zasahoval v přátelské shodě vůči nim nebo formuloval názor, jak vykládat jednotlivá ustanovení Úmluvy. Členské státy RE, které dosud nejsou účastníky Úmluvy, se mohou účastnit práce Stálého výboru (T-TT) jako pozorovatelé.
Jelikož Česká republika dosud neratifikovala Úmluvu, účastní se zástupci ČR zasedání Stálého výboru pro Úmluvu o přeshraniční televizi (T-TT) pouze jako pozorovatelé. V roce 2000 byla Rada zastoupena pouze na zářijovém zasedání tohoto výboru, na jehož pořadu bylo setkání s představiteli národních regulačních orgánů pro vysílání. Dalšími body byl průběh ratifikace Protokolu k Úmluvě, otázky událostí velkého veřejného zájmu a příprava směrnice pro jejich určování, interpretace některých článků Úmluvy a diskuse o nových jevech v reklamě a z nich vyplývajících nárocích na úpravu Úmluvy. Na dvou dalších zasedáních tohoto výboru v roce 2000 se bez účasti zástupce Rady projednávaly např. otázky událostí velkého veřejného zájmu (trvale) a národních úprav, problémy interpretace některých článků Úmluvy, jako kompetencí nebo kulturních cílů Úmluvy, projekt Evropské audiovizuální observatoře na zřízení databáze evropských provozovatelů a stanic, diskuse o nových trendech v reklamě (trvale).
V souvislosti s novou legislativní úpravou by bylo v dalším období velmi účelné připojit se k praxi řady zemí a vyslat vedle pracovníka MK ČR (oficiálně zastupujícího Českou republiku) do Stálého výboru i zástupce Rady. Rozhodovací procesy podle zásad Úmluvy, promítnutých do nové české legislativy, totiž probíhají právě v Radě a navrhované uspořádání by vedlo k jejich zkvalitnění a dokonalejší harmonizaci se stavem a vývojem evropského práva v oblasti médií. Zmenšení informačního předělu mezi Radou a oficiálním českým zastoupením ve Stálém výboru by také nepochybně posílilo aktivní roli ČR a hájení našich zájmů v pozici plného členství po ukončení ratifikačního procesu.
Aktivity související s přidružením České republiky k Evropským společenstvím (EU)
Mediální problematika je náplní činnosti řady specializovaných institucí EU. Oficiální dokumenty, připravené specializovanými orgány různých typů, pak přijímají různé nadnárodní vrcholové orgány EU, zejména Evropská rada, Evropský parlament, Ministerská rada EU, Komise EU a Evropský soudní dvůr. Rada se na aktivitách v rámci přidružení a příprav na vstup ČR do EU přímo nepodílí, nepřímo pak jen připomínkami k návrhům zákonů, sbližujících tuzemskou legislativu s legislativou EU.
Aktivity související s mezinárodními závazky České republiky
Úřad Rady na žádost Rady vlády ČR pro lidská práva doplnil podklady za oblast své působnosti ke zprávě České republiky o plnění Mezinárodního paktu
Další aktivity v zahraniční oblasti
Zástupci Rady se již tradičně podílejí na práci Evropské platformy regulačních institucí v médiích (EPRA) (www.epra.org). EPRA byla založena v dubnu 1995 na Maltě s cílem umožnit představitelům regulačních orgánů pravidelně se neformálně setkávat v zájmu výměny informací o národních a evropské regulaci médií a pro diskuse o praktických řešeních právních problémů, týkajících se výkladu a užití mediální právní úpravy. Členy EPRA je čím dál tím více evropských i mimoevropských regulačních orgánů, proto jde o jednu z nejvýznamnějších základen pro efektivní výměnu názorů a spolupráci národních regulačních orgánů, stále nezbytnější v souvislosti s evropskou integrací a pokračující globalizací elektronických médií. Ke konci roku 2000 bylo členy EPRA již 35 regulačních orgánů, nejnověji například Norský úřad regulace vlastnictví a rumunská Národní audiovizuální rada. Příslušná ředitelství Evropské komise (školské a kulturní) a Rady Evropy (mediální odbor ředitelství pro lidská práva) mají statut stálých pozorovatelů.
V r. 2000 byly realizovány webové stránky EPRA. Rada se podílela na jejich náplni v souladu s navrženým postupem údaji o regulaci elektronických médií v ČR a zasláním platného seznamu provozovatelů televizního vysílání. Rada je nadále zavázána aktualizovat tato data.
V roce 2000 proběhla dvě zasedání EPRA, a to 25.-26.května v Paříži a 26.-27.října v Bratislavě, obě za účasti zástupců Rady a Úřadu.
EPRA 25.-26. května 2000 v Paříži
Zasedání bylo přítomno na devadesát zástupců 36 evropských regulačních orgánů pro oblast vysílání. Poprvé zde byli i účastníci z Rumunska, Bulharska, Moldávie a Norského úřadu pro vlastnictví jako pozorovatelé. První plenární zasedání se věnovalo politické komunikaci v televizním vysílání, na kterém účastníci debatovali o zásadách pluralismu a pravidlech politického vysílání v průběhu volebních kampaní i mimo ně; druhé plenární zasedání se jako obvykle zabývalo diskusí o současných událostech v evropských médiích, jako jsou témata událostí velkého veřejného zájmu, virtuální reklamy nebo návrhu doporučení Rady Evropy, týkajícího se regulačních orgánů. Dvě pracovní skupiny se soustředily na otázky vlastnictví medií a technické aspekty monitorování. Úřad Rady předem zpracoval zprávu o činnosti Rady a stavu vysílání za období od posledního zasedání EPRA a dotazník o technických aspektech monitorování pro jednu z pracovních skupin.
EPRA 26.-27. října 2000 v Bratislavě
Do Bratislavy přijelo na 70 představitelů 32 regulačních orgánů. Prvním hlavním tématem byly otázky lidské důstojnosti v médiích. Byly probírány konkrétní případy a diskutován problém vyváženosti mezi svobodou slova a ohledem na lidskou důstojnost, úloha regulačních orgánů v zájmu ochrany lidské důstojnosti. Druhý okruh témat byl již tradiční – současný vývoj, významné události, novinky v digitálním televizním vysílání a opět návrh doporučení RE. Pracovní skupiny se podrobněji věnovaly otázkám jurisdikce a jejího obcházení, případně vlivům současných trendů v reklamě na tradiční úkoly její regulace. Pro zasedání byla opět zpracována zpráva o činnosti Rady a stavu vysílání a požadované dotazníky.
První zasedání EPRA v roce 2001 se koná 19.-20. dubna v Barceloně. Hlavním tématem je otázka případné deregulace reklamy při novele směrnice EU Televize bez hranic. Pracovní skupiny se budou věnovat událostem velkého veřejného zájmu a licencování lokálního vysílání. Vedle obvyklých informací o současném vývoji bude představen nizozemský systém klasifikace pornografie a násilí ve vysílání. Tentokrát navíc proběhnou i volby orgánů EPRA.
Již pět let existuje také Platforma regulačních orgánů zemí střední a východní Evropy. Podle zakládacích dokumentů má být základním cílem Platformy průběžné seznamování s vývojem audiovizuální politiky v transformujících se státech regionu a co nejrychlejší přizpůsobení účastnických států standardům běžným ve vyspělých zemích. Účastnické státy se vzájemně mohou dělit o své zkušenosti a hledat možnosti řešení problémů, které jsou jejich zemím společné. Po listopadovém zasedání Platformy v roce 1997 v Budapešti se však nekonala žádná její akce. Ani v roce 2000 nedošlo k oživení její činnosti.
Samostatné mezinárodní akce
Jakožto politicky i ekonomicky velmi důležitá oblast jsou elektronická média námětem velkého množství odborných mezinárodních akcí, konferencí, sympozií a dalších komunikačních a prezentačních forem. Možnosti účasti a získávání nových poznatků, podnětů a zkušeností, jakož i prezentování našich výsledků atd., byly v r. 2000 pro Radu limitovány finančně, ale i časově. Účast členů Rady zejména na odborných akcích byla z těchto důvodů podstatně omezenější než v některých dřívějších letech. Rada vyslala pouze vedoucího zaměstnance Úřadu na legislativní seminář Evropského ústavu pro mediální právo v květnu 2000, který se konal ve Vídni. Poněkud zvýšená účast na akcích tohoto typu by v r. 2001 mohla částečně nahradit informační ztráty plynoucí z nezapojení Rady do výše uvedených pracovních skupin v rámci Kontrolního výboru pro hromadné sdělovací prostředky (CDMM).
V Praze se konal ve dnech 5.-6. října 2000 seminář Audiovizuální politika a kulturní rozmanitost v rozšířené Evropě, pořádaný Francií a Českem společně s Komisí EU a za přispění Audiovizuální Eureky (organizace Rady Evropy), kterého se účastnilo na 200 politických, institucionálních a profesních představitelů audiovizuální oblasti z 15 členských států EU a z 13 kandidátských zemí a Švýcarska. Účastníci podrobně zkoumali několik úspěšných zkušeností s cílem identifikovat problémy a šance vytvářené ustavením rozšířeného evropského audiovizuálního trhu a navrhnout řešení. Přítomní mj. zdůraznili
- zvláštní povahu a přední úlohu audiovizuální oblasti pro zachování a podporu rozmanitosti a bohatství evropských kultur v kontextu rozšířené Evropy
- význam odpovídajícího legislativního rámce pro vytvoření sourodého evropského audiovizuálního prostoru, a to jak na národní, tak na evropské úrovni
- další rozvoj tohoto prostoru je velkou výzvou jak v kulturním smyslu, tak z politického a ekonomického hlediska – podnítit kulturní výměnu a porozumění mezi národy, stejně jako posílit konkurenceschopnost evropských operátorů v souvislostech digitální revoluce.
Duální systém je jedním z úhelných kamenů audiovizuálního sektoru, který je třeba podpořit právním rámcem, zajišťujícím financování vysílání veřejné služby, což by mělo umožnit držet krok s novými příležitostmi danými rozvojem digitálních technologií.
Je třeba rozvíjet všechny národní i mezinárodní nástroje a instituce, aby byla podpořena produkce, šíření a propagace kulturně rozmanitých pořadů.
Je významné to, že v souladu se smlouvou o Evropské unii prosazování zákonů o hospodářské soutěži bere ohled na otázky kulturní specifiky a usnadňuje vznik silných evropských skupin, s výhledem na vznik skutečně evropského průmyslového odvětví kultury, schopného konkurence na světovém audiovizuálním trhu. Tolik stručně o výsledcích pražského semináře, kterého se účastnila řada členů Rady i odborných zaměstnanců Úřadu.
Dvoustranná výměna zkušeností s vyspělými i dalšími, zejména sousedními evropskými zeměmi, je zatím velice omezená. V minulosti Rada několikrát ročně na pozvání svých kolegů navštěvovala regulační instituce v zahraničí. V roce 2000 se pouze dva zaměstnanci technického odboru koncem listopadu zúčastnili odborných konzultací na slovenské Radě pro vysílání v Bratislavě. Je třeba počítat s tím, že další etapa těchto aktivit musí zahrnout reciproční pozvání k nám.
Během sledovaného období vycestovalo na 8 zahraničních pracovních cest pouze 11 osob, což je proti předchozím letům (1999: 17) výrazný pokles.
Další kontakty byly v průběhu roku 2000 udržovány s několika zahraničními mediálními institucemi, zejména regulačními orgány. Účelem takových kontaktů je výměna a získávání informací o fungování a kompetencích těchto regulačních autorit, o právních úpravách a o vývoji mediální scény v té které zemi, jakož i konzultace o konkrétních dílčích otázkách a problémech, kterými se Rada v průběhu roku zabývala. Šlo zejména o Maltský úřad pro vysílání, britskou Komisi pro komerční televizní vysílání a albánskou Národní radu pro rozhlas a televizi, na jejichž dotazy Rada nebo její Úřad odpovídaly.
Úřad rovněž udržuje a rozšiřuje spolupráci s několika zahraničními výzkumnými a statistickými institucemi, jejichž činnost se dotýká předmětů našeho zájmu, jako je zejména významný Evropský institut médií EIM v Düsseldorfu, jakož i s řadou vydavatelů informačních a statistických publikací, jako jsou Media Market Monitor v Norsku, britské společnosti Informa Publications, EuroCable Communications a CIT Publications.
Úřad zprostředkovával informace zájemcům o vysílání vlastních programů v ČR, jako britská ZoneVision nebo hongkongská ICS; odpověděl na dotazník předního světového výrobce digitálního vysílacího zařízení Harris Corporation ze Spojených států, zkoumající evropský trh pro DVB-T; vyhledal adresy českých producentů animovaných filmů pro britskou společnost Fox Kids, hledající spolupracovníky.
Další kapitola: II.8. PODNĚTY JINÝM ORGÁNŮM