logo
http://www.rrtv.cz




9. kapitola

NÁVRHY OPATŘENÍ ZOHLEDŇUJÍCÍCH NOVÉ TECHNOLOGIE V OBLASTI VYSÍLÁNÍ

9.1 Digitální rozhlas T-DAB

Zemský digitální rozhlas lze vysílat jednak ve třetím televizním pásmu (pro Českou republiku jde o 12. televizní kanál) a dále v tzv. pásmu L (1,452 – 1,492 GHz). Ve zprávách z předcházejících let jsou informace o poměrně pomalém rozvoji technologie zemského digitálního vysílání rozhlasu T-DAB. Lze říci, že ani v roce 2003 se nezrychlil postup zavádění tohoto způsobu vysílání. Z dostupných údajů vyplývá, že nikde ve světě nedošlo k rozsáhlejšímu vzrůstu pokrytí digitálním signálem. Procenta pokrytí, která uvádějí jednotlivé státy jsou teoretické hodnoty vypočtené z tvaru území a hustoty obyvatelstva. Neznamenají tedy, že uvedené procento obyvatel skutečně digitální vysílání přijímá. Ze států, které tuto technologii preferují uvádíme Belgii, která uvádí pokrytí pro 98 % obyvatelstva a prohlašuje, že v roce 2004 dosáhne 100 % (správně by měli uvádět pokrytí blížící se 100 %) pokrytí vlámské části obyvatelstva. Dalším z těchto států je Dánsko, které dosahuje prostřednictvím 10 vysílačů pokrytí 75 % obyvatel a hodlá rovněž do konce roku 2004 dosáhnout 100 % pokrytí. Německá spolková republika dosahuje prostřednictvím 130 vysílačů pokrytí 70 % a zřejmě pokračuje podle scénáře, který publikovalo ministerstvo pro ekonomiku a technologie v roce 2000, ve kterém se předpokládá, že teprve v roce 2010 bude mezi posluchači převažovat digitální příjem, takže mezi roky 2010 – 2015 bude omezováno analogové vysílání. Podrobnější scénář měl být vypracován v roce 2003.

Norsko, které má pokrytí asi 50 %, předpokládá rozšíření na 95 % během několika let. Poměrně dobře jsou na tom Portugalsko ze 70 % (34 vysílačů, 6 programů) a Velká Británie s pokrytím 80 %. Ze států v našem sousedství lze uvést Polsko, které podobně jako Česká republika experimentální provoz T-DAB ukončilo a technologii ponechává ve vypnutém stavu. Maďarsko vysílá experimentálně s pokrytím asi 30 % a Rakousko pokrývá třemi vysílači asi 19 % obyvatelstva.

Jednou z podmínek úspěchu zavádění digitálního vysílání je dostatečný počet komerčně dostupných a cenově přijatelných přijímačů. V této souvislosti uvádíme, že na světové výstavě spotřební elektroniky IFA 2003 bylo uvedeno 18 běžně prodávaných přijímačů (včetně adres prodejců) a celá řada dalších modelů. Ceny se pohybují asi od 150 Euro.

V České republice docházelo v průběhu roku k určitému oživení zájmu o digitální rozhlasové vysílání. Tak např. Český rozhlas pracoval na projektu digitálního vysílání a zájem projevili i někteří provozovatelé komerčních programů. Přitom se ovšem projevuje problém, který jsme uváděli v loňské zprávě: totiž, zda je výhodnější vysílat rozhlas digitálně systémem T-DAB, anebo učinit toto vysílání součástí televizního multiplexu DVB-T. I v roce 2003 panovaly na tento problém protichůdné názory, kde např. podle názoru ČTÚ je vysílání rozhlasu v televizním multiplexu možno chápat jako jakési dočasné provizorium, zatímco Český rozhlas počítá se spoluprací s Českou televizí, která usiluje o přidělení tzv. veřejnoprávního multiplexu. V souvislosti s touto diskusí můžeme uvést jeden významný faktor. Jak je zmíněno výše, je pro úspěch digitálního rozhlasu jednou z hlavních podmínek existence dostatečného počtu komerčně dostupných přijímačů. Na světové výstavě IFA 2003 však nebyl uveden ani jediný rozhlasový přijímač (stacionární, přenosný nebo automobilový), konstruovaný pro příjem televizního multiplexu. Posluchači tohoto způsobu vysílání jsou tedy odkázáni na set-top box, který je až na výjimky (počítačové karty a karty pro notebooky) konstruován jako stacionární zařízení. To ovšem výrazně omezuje poslech rozhlasu přenosnými a mobilními přijímači, který je a jistě i bude poměrně rozšířen. Tato okolnost spolu s výhodnějšími technickými vlastnostmi systému T-DAB (např. lepší šíření ve III. TV pásmu, větší robustnost) mluví ve prospěch rozhlasového vysílání T-DAB.

V předcházejících zprávách byla uvedena kmitočtová problematika související s nutností uvolnit 12. televizní kanál pro vysílání T-DAB. Přestože byla Česká republika zavázána mezinárodní dohodou Wiesbaden 1995 k uvolnění tohoto kanálu, teprve v roce 2003 byly uvolněny potřebné finanční prostředky a ČTÚ ve spolupráci s Českými Radiokomunikacemi provedl řadu změn v kmitočtovém spektru. Z požadovaného přeladění 88 televizních převaděčů se podařilo realizovat 84. Pokud se týče velkých vysílačů, byl vyřešen problém vysílače Ústí – Buková Hora úpravou vyzařovacího diagramu (potlačení ve směru Chemnitz), zatímco u vysílače Domažlice povolila německá strana další provoz na 12. kanále s tím, že očekává vypnutí ihned po zahájení digitálního vysílání DVB-T. Náhradou za omezení vysílače Buková Hora byl uveden do provozu televizní vysílač Chomutov na 21. kanále. Uvedené úpravy byly ovšem výhradně zaměřeny na problematiku zahraničních vysílačů a neuvolňují tedy v dostatečné míře prostor pro české vysílání T-DAB v přiděleném bloku 12 C. Zde vadí zejména vysílač Buková Hora, jehož signál pokrývá podstatnou část severních Čech a dosahuje až k okraji Prahy. Zdá se, že využití bloku 12 C bude v ČR možné teprve po ukončení analogového provozu na tomto televizním vysílači. Bez problémů je však možné zahájit vysílání T-DAB v přidělených kanálech kmitočtového pásma L.

9.2 Digitální rozhlas DRM

Jedná se o digitální vysílání v pásmu dlouhých, středních a krátkých vln. Po schválení mezinárodně platné normy systému DRM v roce 2001 bylo možné zahájit pokusné i pravidelné vysílání. Podle dostupných materiálů bylo v Evropě uvedeno do pravidelného provozu 14 vysílačů, z nichž 3 (Kaiserlauten, Putbus, Berlin) vysílají nepřetržitě 24 hodin denně v pásmu středních vln, ostatní uskutečňují pravidelné relace zahraničního vysílání v pásmu krátkých vln. Tento druh provozu přináší největší výhody v oblasti krátkovlnného vysílání. Veškeré krátkovlnné rozhlasové vysílače, kterými disponuje Česká republika, nejsou adaptovatelné na povoz DRM.

Situace na trhu s přijímači pro DRM není zdaleka taková, jako u systému T-DAB. V roce 2003 teprve probíhal u řady firem vývoj prototypů a na zmíněném veletrhu IFA byl k vidění pouze jediný (snad už dostupný) přijímač. Je to dáno tím, že příslušná technická norma byla schválena teprve v předcházejícím roce.

České Radiokomunikace instalovaly v nedávné době osm nových středovlnných vysílačů, které je možno poměrně jednoduše přestavět na digitální vysílání DRM. Na žádost Českého rozhlasu povolila Rada experimentální vysílání DRM z vysílače Hradec Králové – Stěžery na kmitočtu 774 kHz s výkonem 2,5 kW v období od 20. 10. do 30. 11. 2003. Předběžné výsledky tohoto pokusu potvrzují předpoklady o podstatném zvýšení kvality vysílání a kvality pokrytí signálem. Kvalita zvuku se u tohoto systému blíží kvalitě VKV a za jistých okolností lze vysílat i stereofonně. S tímto nepatrným (z hlediska středovlnného provozu) vysílacím výkonem byl dosažen kvalitní příjem v okruhu 50 – 70 kilometrů. Ve vzdálenosti 70 – 80 kilometrů byl příjem rušen výpadky v členité zástavbě a v blízkosti zdrojů rušení. Ještě ve vzdálenostech 80 – 200 km byl ve volném terénu možný příjem. Tak např. byl signál přijímatelný v denní době až ke Karlovým Varům. Zkušební vysílání DRM bylo předváděno v Pardubicích i účastníkům konference „Radiokomunikace 2003“, na jejímž pořádání se podílela i Rada. Podrobnou zprávu o tomto experimentu zpracovává Český rozhlas ve spolupráci s Českými Radiokomunikacemi.

9.3 Zemská digitální televize DVB-T

V Evropě a v našem blízkém sousedství uvádíme několik informací. V roce 2003 uskutečňovalo pravidelné digitální televizní vysílání v těchto zemích:

Velká Britanie      od 1998

Švédsko                               od 1999

Španělsko            od 1999

Finsko                   od 2002

SRN Berlin           od 2002

Holandsko           od 2003

Švýcarsko             od 2003

V roce 2004 hodlají zahájit pravidelné vysílání Francie, Italie, Portugalsko a Belgie, v roce 2005 Norsko, v roce 2007 Rakousko.

V Berlíně bylo digitální vysílání zahájeno v roce 2002 a velmi rychle (v polovině roku 2003) bylo ukončeno analogové vysílání. Tento rychlý postup byl umožněn jednak tím, že zemské vysílání v Berlíně přijímá pouze asi 7,4 % obyvatelstva a jednak dotovanou cenou set-top boxů. V době mezinárodní výstavy IFA 2003 (29. srpna – 3. září) měli diváci k dispozici celkem 28 televizních programů v 7 multiplexech (kanály 5,7,25,27,33,44,56).

V Italii přijal Parlament zákon, podle kterého má být uskutečněn přechod na digitální vysílání (včetně vypnutí analogu) do roku 2006.

V Holansku navrhuje vládní komise uskutečnit přechod do roku 2007. Přitom je pozoruhodné, že se doporučuje paralelní provoz (simulcast) digitálu a analogu v trvání pouze půl roku.

Polsko provozuje od poloviny roku 2003 tři vysílače. V lednu 2003 rozhodla vláda o ustavení nezávislé pracovní skupiny pro strategii DVB-T, která má vypracovat návrh na přechod na digitální vysílání. V květnu 2003 zveřejnil polský telekomunikační úřad (URTiP) termíny a podmínky pro DVB-T

Rakousko má od ledna vytvořenu Platformu pro digitální vysílání (Digital Platform Austria), která vypracovala pro Parlament první report v roce 2003. Zkušební vysílání se plánuje v roce 2004 (Graz), zahájení provozu 2007. Zveřejněný harmonogram zavádění digitálního vysílání v Rakousku může být i pro nás zajímavý, a proto jej ve stručné podobě uvádíme v závěru této kapitoly (10.7 Dodatek).

Slovensko má od roku 2002 vytvořenu při Radě pre vysielanie a retransmísiu skupinu označenou SKVD (Skupina pre digitálne vysielanie), která upřesnila koncepci zavádění digitálního vysílání. Pilotní projekty se uskuteční do konce roku 2004 (na třech místech), pravidelné vysílání má být zahájeno v roce 2005 a analogový provoz má být ukončen do roku 2015.

Švédsko provozuje zatím 4 multiplexy a uvažuje o brzkém rozšíření na 6. Parlament rozhodl o vypnutí analogu do roku 2008. Podrobnosti postupu vypínání a postupu licencování stanoví vláda v roce 2004.

Švýcarsko má v provozu 107 vysílačů (Wallis 4 privátní multiplexy, východ a jih Švýcarska 1 veřejnoprávní multiplex, západ v roce 2004). Souběžný provoz analogu a digitálu se uvažuje po dobu 6 – 8 let s možností zkrácení.

Ve Velké Britanii je nadále v provozu 6 multiplexů (2x BBC, 2x Crown Castle, SDW, ITV). Na trhu je k dispozici obsáhlá nabídka set-top boxů v cenách od 70₤ (100 Euro).

V České republice pokračoval experimentální provoz dvou provozovatelů: České Radiokomunikace, Czech Digital Group.

České Radiokomunikace, a.s. ověřovaly od února 2003 interaktivní provoz zařazením šesti dodatkových programů. V první řadě šlo o elektronického programového průvodce (který má být nedílnou složkou digitálního vysílání a umožní divákům nebývalý komfort při volbě programů), dále o soubory zpráv ze zahraničí, zpráv z domova, sport, počasí a jednoduché televizní hry. Plnou interaktivitu prostřednictvím pevné telefonní linky ověřují od září 2003. CDG pokračoval v experimentech se systémem MHP.V tomto systému byly ověřovány aplikace zpravodajství, počasí, e-mail na TV obrazovce, hry, speciální aplikace pro testování systému. Dále se věnoval CDG dalšímu zkoušení a ověřování set-top boxů a dále byl úspěšně odzkoušen i televizní opakovač (zařízení, které zřejmě bude v sítích digitální televize často používáno pro dokrytí zastíněných oblastí). Podobně jako od počátku experimentu byla věnována pozornost i diváckému zájmu. Zajímavé je zjištění, že v pražské oblasti bylo už prodáno více než 1000 set-top boxů a koncem roku se prodej výrazně zvyšoval a v některých prodejnách předčil prodej satelitních přijímačů.

Oba provozovatelé původně počítali s tím, že v průběhu roku přejde experiment do pravidelného vysílání a v souvislosti s tím bude možné rozšířit oblast pokrytí. Vzhledem k legislativním problémům (viz odstavec legislativa) však k této změně nedošlo. Proto v závěru roku požádaly obě organizace Radu a Český telekomunikační úřad o prodloužení experimentu na další rok. Na základě souhlasu Českého telekomunikačního úřadu vydala Rada na svém 24. zasedání oběma subjektům souhlas se změnou licenčních podmínek stanovením doby, na kterou byla licence udělena, a licenci prodloužila na dobu do 31. prosince 2004. O experimentální digitální televizní vysílání projevil v závěru roku zájem i Český Telecom.

Vzhledem k tomu, že dosavadní vysílání má experimentální charakter, neexistoval zatím oficiální prodej set-top boxů a tyto přístroje byly dováženy pro zájemce v České republice pouze v malých sériích, nejčastěji výrobky Dreambox a Humax. Prodávaly se v cenovém rozpětí asi 6 – 10 tisíc korun (podle vybavení). Lze očekávat, že po oficielním zahájení vysílání dojde k dalšímu poklesu cen. Podle aktuálního přehledu cen 42 set-top boxů prodávaných v Evropě se celkem šest prodává za cenu pod 199 Euro (nejlevnější 99 Euro), 10 za 199 Euro a zbytek za ceny vyšší.

Český telekomunikační úřad pokračoval v mezinárodních jednáních o koordinaci kmitočtů (která jsou poměrně obtížná). Ke konci roku jsou mezinárodně zkoordinovány kmitočty pro jednu síť vysílačů ( multiplex) v rozsahu, který umožní pokrytí až 77 % obyvatel republiky. Rozšíření této sítě na pokrytí blížící se 100 % se předpokládá po roce 2007. Pokračovala i koordinace druhé sítě, která v současné době umožní pokrytí až 30 % obyvatel. I u této sítě je reálné rozšíření až po roce 2007. V jednání je další síť vysílačů, umožňující pokrytí až 65 % obyvatel ČR (s možností rozšíření ke 100 % po roce 2007), kde je zatím výsledek závislý na odsouhlasení ze strany administrace Polska. U všech těchto sítí není vyloučeno dílčí rozšiřování ještě před termínem ukončení mezinárodní konference (2007) prostřednictvím opakovačů (gap-filler), anebo jednofrekvenčních sítí SFN. Je třeba zdůraznit, že veškerá jednání o mezinárodní koordinaci v jistém smyslu předbíhají plánovanou mezinárodní konferenci, která má v letech 2004 – 2006 provést revizi tzv. Stockholmského plánu, jenž přidělil v roce 1961 jednotlivým evropským státům kmitočty pro televizní vysílání.

9.4 Legislativa

Jak bylo uvedeno již ve zprávě za rok 2002, dospěla vláda k názoru, že je nutné přepracovat dokument „Koncepce přechodu na digitální rozhlasové a televizní vysílání v České republice“. Svým usnesením č. 159 ze dne 12. února 2003 uložila zpracovat aktualizaci tohoto dokumentu s termínem 31. května 2003. Tento termín se nepodařilo ministerstvům informatiky a kultury dodržet a požádala proto vládu dvakrát o prodloužení. Poslední termín je stanoven na konec ledna 2004. Ke zpracování aktualizace svolalo Ministerstvo informatiky několikrát meziresortní pracovní skupinu, která připomínkovala předložené dílčí pracovní materiály. Zatímco v předcházející legislativní práci blokovaly další postup rozpory v názorech na kompetence Rady a Českého telekomunikačního úřadu v otázkách regulace digitálního vysílání, došlo po zvolení nové Rady k vyjasnění této problematiky.

Místo původně užívaného termínu „provozování mutiplexu“, který byl poněkud mnohoznačný, byl zaveden termín „provozování sítě digitálních vysílačů“. Z toho automaticky vyplynulo, že toto provozování je čistě telekomunikační činností, kterou bude v plném rozsahu regulovat Český telekomunikační úřad. Radě pak přísluší regulace obsahu, tj. jednotlivých digitálních programů zařazených v multiplexu. Tématem, které se při jednání o aktualizaci objevovalo prakticky až do konce roku 2003, byl postup při licencování provozovatelů programů a provozovatelů sítě vysílačů. Rada vyjadřovala trvale pochybnosti, je-li stávající právní úprava dostatečným rámcem pro licencování digitálního vysílání.Tato problematika byla diskutována i na dvoustranných jednáních ČTÚ a Rady (např. zda má licencování provozovatele vysílací sítě předcházet licencování programu, nebo naopak, zda má mít provozovatel sítě určitou volnost při uzavírání obchodních smluv s provozovateli programů, zda má hned z počátku existovat samostatný „veřejnoprávní“ multiplex apod.). Lze očekávat, že aktualizovaná koncepce bude podkladem pro příslušné paragrafy připravovaných zákonů (zákon o elektronických komunikacích, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon o České televizi, zákon o Českém rozhlase).

V aktualizované verzi koncepce digitalizace je obsažen návrh na zřízení Výboru pro digitální vysílání, který by pracoval pod gescí Ministerstva informatiky. Tento výbor by spolupracoval při vytváření příslušného právního rámce, navrhoval by strategii a postup digitalizace, formuloval by záměry a požadavky v oblasti digitálního vysílání, spolupracoval by s výzkumem a podle potřeby by vytvářel i stálé nebo přechodné týmy k řešení aktuálních otázek.

9.5 Stanovisko Rady k digitalizaci rozhlasového a televizního vysílání

Příprava zahájení digitálního vysílání vyžaduje především dobrou spolupráci těch státních orgánů, které mají k digitalizaci jakýkoliv kompetenční vztah: Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Českého telekomunikačního úřadu, Ministerstva informatiky a Ministerstva kultury. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání bude udělovat licence provozovatelům televizního a rozhlasového vysílání a tím postihovat obsahovou stránku digitalizace, s výjimkou té části kapacity digitální sítě, která bude vydělena pro služby nesouvisející s přenosem programů.

Příprava a zahájení digitálního vysílání bude vyžadovat mimořádně dobrou marketingovou strategii.Předně bude třeba přesvědčit obyvatelstvo o tom, že nabídkou přidané hodnoty nových programů, které analogové vysílání nenabízí, je přechod na digitální příjem signálu výhodný a že se tedy rodinná investice do nové technologie vyplatí. Současně je zapotřebí zodpovědět otázku možného převedení dosavadní sestavy analogových programů do digitálního vysílání. Vzhledem k tomu, že platnost některých licencí přesahuje rok 2015, kdy už bude analogové vysílání pravděpodobně vypnuto, bude se muset v rámci přechodu řešit problematika zachování práv dosavadních držitelů licencí na jejich umístění v digitálním světě.

Investice do přechodu na digitální vysílání se budou pohybovat – souběžně s technickým vývojem potřebných zařízení – v pásmu sociální únosnosti pro většinu domácností. Protože však souběžný příjem digitálního a analogového systému v domácnostech by byl velmi náročný, kombinace dosavadní a nové nabídky bude vyžadovat současné spuštění vysílání na dvou sestavených digitálních sítích.

Příprava a zahájení digitálního vysílání vyžaduje velmi zodpovědný přístup všech zainteresovaných stran. Přijatá podoba digitalizace ovlivní na dlouhá léta podobu televizního a rozhlasového trhu, pluralitu jeho nabídky a kvalitu právních vztahů, včetně vymahatelnosti práva v celém oboru. Stát se proto nesmí dopustit fatální chyby v podobě divokého, legislativně nedostatečně zajištěného nástupu digitalizace. Zákon o elektronických komunikacích, o rozhlasovém a televizním vysílání spolu se zákony o České televizi a Českém rozhlase je třeba upravovat jako jeden celek. Bez toho by se stát nejen stával opět rukojmím ve sporech mezi provozovateli, ale mohlo by to vést i k zásadnímu selhání mediálního tržního prostředí vůbec. Pluralitní a právně kvalitně regulovaná elektronická média jsou jedním z klíčových atributů moderních demokracií, proto musí mít regulátoři k dispozici nástroje, jimiž mohou podporovat soutěžní prostředí. Selhání trhu, prosazení monopolu nebo oligopolu, by tedy mohlo být také vnímáno jako selhávání demokratického systému vůbec a v situaci případných společenských krizí jako ohrožení samotného demokratického systému.

Rada vedla rozsáhlou diskusi, zda není vhodnější aplikovat princip předběžné opatrnosti a zajistit kompetenční a legislativní přípravu procesu na takové úrovni, která bude zmíněná nebezpečí pro budoucnost v nejvyšší možné míře eliminovat. Cenou za důkladnost této přípravy může jistě být obtížnější mezinárodní koordinace kmitočtů nezbytných pro sestavování dalších digitálních vysílacích sítí. Domníváme se však, že není ve státním zájmu ustoupit od požadavku na dobrou kompetenční a legislativní přípravu.

9.6 Vyšší kmitočtová pásma

Pro rozhlasové a televizní vysílání jsou podle národní kmitočtové tabulky použitelná také vyšší kmitočtová pásma, a to 11,7 – 12,5 GHz a 40,5 – 42,5 GHz. Podle rozhodnutí evropského výboru CEPT/ERC z 1. 6. 1999 pod označením CEPT/ERC/DEC/(99)15 má být v pásmu 40,5 – 43,5 GHz umožněn provoz multimediálních systémů MWS.V dřívějších obdobích bylo využíváno i pásmo 2,1 – 2,3 GHz (analogové systémy MMDS) a 10,7 – 11,7 GHz (které ovšem bylo a je určeno výhradně pro pevnou družicovou službu). U analogových systémů MMDS byl původně povolen Českým telekomunikačním úřadem provoz pouze do konce roku 2000. Na žádosti provozovatelů však ČTÚ toto povolení postupně prodlužoval, takže několik systémů bylo v provozu i v roce 2003. Pro pásmo 11,7 – 12,5 GHz platí priorita družicového provozu. Proto Rada i ČTÚ zde mohou povolit zemská vysílací zařízení pouze pro případ, že nemůže dojít k rušení družicového provozu.

Za perspektivní pro zemské rozhlasové a televizní vysílání je považováno pásmo 40,5 – 42,5 (43,5) GHz, ve kterém mohou být zřizovány multimediální systémy MWS.. Legislativně je tato část spektra dostatečně vybavena již od roku 2002 (Telekomunikační věstník 2002 částka 10 bod 158 „Příloha č. 9/9.2002 pro kmitočtové pásmo 39,5 – 43,5 GHz k plánu využití kmitočtového pásma“), ale ani v roce 2003 zatím nebyl zaznamenán zájem o povolování systémů MWS. Lze to vysvětlit jednak tím, že dosavadní penetrace území kabelovými systémy a zemským vysíláním je dostatečná, jednak tím, že na zařízení MWS jsou kladeny vysoké technické požadavky (výhradně digitální provoz, obousměrná komunikace) , což se výrazně projevuje v cenách zařízení a konečně i malým dosahem. Potvrzuje se tak informace poskytnutá na workshopu České asociace kompetitivních komunikací už na konci roku 2002, podle které nelze očekávat v ČR příliš velký zájem o tento druh vysílání.

9.7 Dodatek – Rakouský harmonogram zavádění digitálního vysílání

Stupeň 1: Přípravná fáze (2003 až 4. kvartál 2005)

Intenzivní činnost plánování frekvencí a koordinace vyvíjená regulačním úřadem ve spolupráci se sousedními státy a rovněž účast na prvním zasedání následnické konference ve Stockholmu v květnu 2004 - provádění zkušebního provozu DVB-T (bez snížení analogového přenosu) a příprava ostrůvků pro souběžné vysílání v územních aglomeracích - vyjasnění business case na pozadí otázky, do jaké hloubky, příp. jaké kombinace jednotlivých výkonnostních charakteristik příp. zvláštností by měl DVB-T nabízet (stupeň zabezpečení, počet programů, přenosnost, atd.) ve formě výzkumů a studií. Předběžné ujasnění potenciálních uchazečů ve vztahu k poměru mezi infrastrukturou a obsahem vysílání.

Stupeň 2: Vybudování sítí v územních aglomeracích (1. až 4. kvartál 2006)

Stupeň 2 začíná právní účinností registrace pro plánování, výstavbu a provoz první základny multiplexů s maximálně dvěma pokrytími na spolkovou zemi se zřetelem k rakouskému provozovateli základních sítí - účast na druhém zasedání následnické konference ve Stockholmu na počátku roku 2006 a vyhodnocení výsledků - ostrůvkové budování sítě v územních aglomeracích.

Cíle: Pokrytí signálu by všude tam, kde to bude možné, mělo umožňovat příjem na domácí anténu většího počtu programů než v analogové nabídce, minimálně však všechny programy dosažitelné analogově. Budou se vysílat doplňkové služby (EPG, digitální videotext, rozšířená TV). V prvním roce udělení registrace by mělo mít možnost přijímat digitální signál 60 % obyvatel. Připraví se vyhodnocení konceptu digitalizace se zřetelem k požadavkům národního a mezinárodního vývoje. Začne se předběžně plánovat regulační režim po odpojení analogového vysílání. Určí se, jaké programy a služby budou zajištěny pro další digitální multiplexy, které budou mít šanci na ekonomický úspěch a budou v souladu s rakouskou mediální politikou.

Stupeň 3: Postup v regionech a vypínání analogového vysílání (2007 až 2010)

Proces odpojení analogových frekvencí bude prováděn postupně v jednotlivých spolkových zemích s omezeným trváním fáze souběžného vysílání (6 až 12 měsíců). Vysílání musí zajistit pokrytí minimálně 90 % obyvatel stacionárními přijímači a 25 % přenosnými v daném území. Bude třeba, aby se vlastníci analogových přenosových kapacit vzdali svých frekvencí. Odpojení analogových frekvencí bude probíhat v jedné spolkové zemi za druhou.

Stupeň 4: období po vypnutí analogu (od roku 2010)

Po odpojení posledního analogového TV vysílače bude v Rakousku možné sestavit pět až šest digitálních sítí.Předpokládané parametry: jedna síť pokrývající více než 90 % obyvatel (stacionární), dvě až tři sítě se 70 % pokrytím stacionárních přijímačů a 40 % přenosných s vnitřní anténou; další sítě budované podle konceptu digitalizace příp. ekonomických možností.



< < <   předcházející obsah následující   > > >